"Bohové hokej nehrají" - Činoherní studio

(Petr Kolečko)

"Industriální komedie s prvky antické tragédie vycházející z prostředí nejníže společensky postavených lidí dnešní doby." (premiéra 19. prosince 2008)

Petr Kolečko, coby mladý nadějný autor současnosti, píše svá díla jako na běžícím pásu a ty se navíc s velkou oblibou hrají na mnoha českých scénách (např.: "Britney goes to heaven" - ostravské Divadlo Petra Bezruče, "Láska, vole" - Divadlo DISK, "Díra" či "Kauza Salome" - A studio Rubín, "Jaromír Jágr, Kladeňák" - Středočeské divadlo Kladno, nebo celkem nově i muzikál "Pornohvězdy" - undergroundový pražský hudební klub Roxy). Mnohé jsou však psány různým divadlům přímo na zakázku. Stejně tak tomu bylo i v případě ústeckého Činoherního studia. Tato hodně hořká industriální komedie byla napsána na přání našeho divadla tak, aby v ní figuroval hokej i naše průmyslové město. Dá se říci, že výsledná podoba hry tedy vznikala přímo na místě a dramaturgovi i režisérovi působila nemalé potíže ve způsobu, jakým by se celé inscenování dalo uchopit. V podobě scénického čtení byla první verze textu úspěšně prezentována v rámci Nové osy v ostravském Divadle Petra Bezruče na červnové akci Sedm statečných, tedy zhruba půl roku před svou českou a zároveň i světovou premiérou. Já si na jeho plnou verzi zašla 23. ledna 2010.

V dosti nehostinném prostředí jednoho průmyslového města kdesi na severu Čech se poprvé setkáváme se třemi králi, tedy spíše se třemi místními povaleči - Edou (Jan Plouhar), Jardou (Marek Němec) a Davidem (Jiří Maryško), jehož sestra Eržika (Zuzana Onufráková) se živí jako prostitutka. Všichni tři jednoho dne spatří anděla (Zuzana Onufráková), což by zřejmě mělo být předzvěstí jejich budoucí životní cesty. O kousek dál se v jedné zaplivané hospůdce setkává místní písničkář Kristián Polabský (Kryštof Rímský) s extraligovým hokejovým obráncem Tomášem Svatým (Jan Jankovský). Tomáš je na ledě opravdu tvrdý a nekompromisní, ale v soukromém životě je velmi citlivý, a navíc rád píše básně. Oproti tomu drsňák Kristián se snaží citlivě prezentovat jenom ve svých rádoby lyrických textech. Málem už to vypadá, že se schyluje k bitce a že bude muset hospodský Rudolf (Matúš Bukovčan) zasáhnout, aby mu náhodou neponičili živnost. Nakonec se však spolu usmíří, a dokonce se i spřátelí. Kristián zjistí, že Tomáš píše pěkné básně, které mohou lidi oslovit a které by mohl použít do svých písní. Rozhodnou se tedy spolu vytvořit autorskou dvojici Svatý-Polabský. Na cestě z hospody se potkávají s Eržikou, která v nich vidí své hrdiny; mesiáše, o kterých si myslí, že mohou zachránit jejich lid. Coby bosorka s věšteckými sklony a prorockým viděním jim chce dodat ještě více síly, a tak pošle bratra k řece pro psa s tmavou krví. Připraví jim vydatný pokrm a poté jim nabídne i své tělo; oběma rovným dílem. Od této chvíle se jim začíná dařit. Se svými písněmi boří hitparády a stávají se hosty hudebního pořadu, kde absolvují rozhovor s moderátorkou Monikou (Tereza Hofová). S tou se pak také Kristián začne v soukromí oddávat podivným orgiím. Sláva jim postupně začíná stoupat do hlavy a na Eržiku pomalu ale jistě zapomínají. I přesto se ale rozhodnou naplnit jim přiřčené proroctví, a tak část svých vydělaných peněz věnují do místní fabriky. David, Jarda a Eda tak dostávají skvělou příležitost udělat něco se svým životem a živit se jako slušní lidé. Šéfovat jim má Rudolf. Bohužel ale pracovní morálka této komunity není zrovna příkladná, a tak v podniku dochází k tragédii. Spasení černých duší se tedy příliš nepodařilo.

Podivně originální námět se tomuto dílku (autorů - scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Daniela Klimešová, hudba: Ondřej Švandrlík, dramaturgie: Vladimír Čepek, režie: Filip Nuckolls a další) určitě nedá odepřít, nicméně je to možná až moc "přeplácané". Byl to divoký mišmaš všeho možného, což ve výsledku působilo jako narychlo poskládaná koláž jednotlivých obrazů a výstupů, které jako by patřily každý do jiné hry. Skoro se zdálo, že tam chybí nějaké ústřední téma, nebo se možná jenom ztrácelo v těch všech směrech, kterými se vydalo. Sice jsme se pohybovali na dně společnosti, ale i tak si myslím, že tam bylo všemožných vulgarismů až příliš. No, ke komedii to mělo podstatně dál, než jsem původně čekala. Pokud bychom takto měli vidět Ústí nebo vůbec naši dobu, "tak potěš koště". Raději to tedy budu vnímat jako další Kolečkovu "fantasmagorii", i když nadhozené tajemno psů od řeky mě docela zaujalo; možná jen kdyby patřilo k trochu jinému příběhu. Z výkonů se mi těžko vybírá nějaký, který by mi přišel obzvláště výjimečný natolik, že by stál za vyzdvihnutí. Nicméně trochu nezvyklé pro mě bylo obsazení Terezy Hofové do role přitroublé moderátorky Moniky. Spíše ji totiž vídám v rolích prozaičtějších, záhadnějších či emocionálněji založených dívek. Oproti ní si zde prorocky založenou bosorku (a také anděla) zahrála Zuzka Onufráková, kterou považuji za poněkud tvárnější; co se různých rolí týká. Přestože byly ve svých rolích docela přesvědčivé, možná by mě zajímalo, jak by to asi vypadalo, kdyby si zde své role vyměnily. Co ale musím opravdu ocenit, byla naprosto jedinečně navržená scéna. Perfektně dokreslila všechna prostředí a působila skutečně věrným dojmem. Rovněž tak z ní bylo možné dobře vyčíst atmosféru daného místa. Takže moje největší pochvala patří hlavně Lukášovi Kuchinkovi, ale také Daniele Klimešové, která všechny herce do jejich rolí oblékla.
Moje hodnocení: 52 %

Rudolf, Tomáš a Kristián (M.Bukovčan, J.Jankovský a K.Rímský)

Eda, Jarda a David (J.Plouhar, M.Němec a J.Maryško)

Tomáš, Eržika a Kristián (J.Jankovský, Z.Onufráková a K.Rímský)

 Tomáš, Monika a Kristián (J.Jankovský, T.Hofová a K.Rímský)

"Cyrano z Bergeracu" - host Krušnohorského divadla

(Edmond Rostand)

"Tragikomedie s převelikým nosem, širákem odhozeným v dál a vždy čistým štítem." (premiéra 14. února 2009)

Již od svého prvního pařížského uvedení se tato slavná romantická tragikomedie z roku 1897 těší velké oblibě jak u tvůrců, tak i u diváků. Důkazem mohou být její mnohá a poměrně častá zpracování. Snad každý dnes zná nosatého Cyrana s kloboukem odhozeným v dál. Na svém repertoáru ho má opět i Divadlo pod Palmovkou, kde byl tentokrát uveden jako "remake" úspěšné inscenace Petra Kracika z roku 2002. Tehdy ještě na jevišti exceloval v hlavní roli Boris Rösner, který si již dříve v Cyranovi zahrál i na své domovské scéně v Národním divadle. Tehdy však ztvárnil roli de Guiche. Tentokrát byla hlavní role svěřena Martinu Stránskému (v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde je jeho domovská scéna, jsem ho již měla možnost vidět v inscenaci "Jak je důležité míti Filipa"). I pro Terezu Kostkovou to byl návrat k Cyranovi; tentokrát ale z jeptišky Marty povýšila až na Roxanu. Zajímavé také je, že některé z postav byly inspirovány tehdy skutečně žijícími lidmi. Předobrazem hlavnímu hrdinovi se stal francouzský básník a filozof Hector Savinien Cyrano de Bergerac (1619-1655), současník La Fontaina, Pascala či Molièra z období francouzského klasicismu. Mezi další významné historické osobnosti by patřili mj. Montfleury či Bellerose.

A právě Montfleury (Jindřich Hrdý j.h.), tehdy populární francouzský herec, se objevuje hned v úvodu, kdy před spuštěnou kulisou a s poněkud křečovitými gesty předstupuje před publikum, aby jim přednesl svůj dramatický monolog. S příchodem Cyrana (Martin Stránský j.h.), místního fanfaróna a trochu i chvástouna, však diváky čeká naprosto jiné představení. Ten totiž Montfleuryho z jeviště doslova vyžene a na jeho obranu se na jeviště přiřítí markýz de Valvert (Ondřej Kavan), který si začne tropit legraci z jeho velkého nosu. Na téma svého nosu je Cyrano velmi citlivý, a tak proti sobě vytasí kordy. Během souboje markýzovi brilantně přednese baladu s posláním a bez problémů vyhraje. Všemu přihlíží i jeho sestřenice Roxana (Tereza Kostková j.h.), kterou tajně miluje, ale nikdy se jí to neodvážil říci. Ta si s ním však na druhý den domluví schůzku u jejich přítele a také trochu básníka Ragueneaua (Miloš Kopečný) v jeho lahůdkářství. Cyrano si samozřejmě myslel, že má zájem o něho; o to více ho tedy zabolelo, když se dozvěděl o její lásce k mladému kadetovi Kristiánovi (Jan Teplý), jenž by měl sloužit právě v jeho pluku. Roxana ho chce požádat, aby nad ním držel ochrannou ruku. Je to pro něj hořká pilulka, kterou musí spolknout, zvláště tehdy když si mladík utahuje z jeho nosu, ale dal ženě svého srdce slovo, které jako pravý muž hodlá dodržet. Dokonce pro něj udělá ještě více. Pomůže mu sepsat milostné psaní, neboť Kristián je sice pohledný, městskými manýry nezkažený, ale také dosti přízemní mladý muž, který své city nedovede příliš obstojně prezentovat. Večer pod balkónem se jí chce ale vyznat sám. Svým nemotorným vyjadřováním by málem vše pokazil, kdyby nezasáhl Cyrano. Nejprve mu napovídal vhodná slova, což trvalo celkem dlouho, a tak se rovnou oba ve tmě vyměnili. Všechna slova od srdce zněla ze Cyranových úst a Roxana se díky nim do svého ideálu naprosto zamilovala. Viděla krásného mladého muže, jenž ji navíc okouzlil svým hlasem i svou duší, která však patřila někomu jinému, bohužel méně pohlednému. O její lásku však usiluje i hrabě de Guiche (Radek Zima), který právě tento večer k Roxaně pošle mnicha (Rudolf Jelínek) s dopisem, podle kterého by je měl mnich oddat. Roxana však dopis přečte tak, že by měl být jejím mužem právě Kristián. Cyrano de Guiche pozdrží, a tak než se k Roxaně dostane, je po všem. Hraběte to tak rozčílí, že okamžitě vydává příkaz, aby celá jejich rota (Karel Vlček, Jindřich Hrdý j.h., Jiří Havel, Ivan Jiřík, Jan Konečný a Luděk Nešleha j.h.), včetně Kristiána, odjela do bitvy, obléhat Arras. Bohužel se dostanou do situace, kdy jsou nepřítelem blokováni a musí hladovět. Přesto Cyrano denně píše několik dopisů jménem Kristián, a i přes velké nebezpečí běhá napříč nepřátelskou linií, aby jí je mohl posílat. Roxana je z nich natolik dojata, že se v kočáru vydává za svým mužem až na bitevní pole. Nastal nejvyšší čas, aby se o dopisech dozvěděl i Kristián. Pro něj to však znamená velmi smutné zjištění. Jeho žena nemiluje jeho, ale Cyrana. Rovněž pochopil, že i Cyrano miluje ji. Vyklidí tedy jejich lásce prostor a vrhá se do bitevní vřavy. V boji je však těžce zraněn a umírá v Roxanině náručí. Ta u něj objeví jeho poslední dopis, ale ani z něj se pravdu nedozví. Uloží si ho co nejblíže ke svému srdci a smiřuje se se svým osudem. Po smrti své velké a jediné lásky se uchyluje do kláštera, kde ji celých čtrnáct let navštěvuje pravidelně každou sobotu i Cyrano, aby jí převyprávěl vše, co se během týdne událo. Tentokrát se však poprvé opozdil. Ve městě na něj totiž spáchali atentát, trochu nedůstojně na tak chrabrého a statečného rytíře. Na hlavu mu shodili dřevěnou kládu, která mu způsobila vážná zranění. I přesto se ale vydal do kláštera na svou pravidelnou návštěvu. Dělal jako by se nic nestalo. Přál si ještě vidět ten poslední dopis. Držel ho, ale nečetl, přednášel větu za větou. Roxana se zaposlouchala do jeho hlasu a teprve teď jí to došlo. Celou tu dobu milovala Cyrana, aniž by to tušila a teď je pozdě. Cyrano umírá a žádá ji, aby jeho smrt oplakala stejně jako tu Kristiánovu. Chce umřít ve stoje a s mečem v ruce; navíc ještě plný lásky a štěstí.
V dalších rolích se zde objevili: René Přibil (Le Bret), Ivo Kubečka (Carbon de Castel-Jaloux), Aleš Alinče (kuchtík), Zuzana Čapková j.h. (herečka, sestra Marta), Marcela Nohýnková (Líza), Jitka Sedláčková (Dueňa), Miroslava Pleštilová (herečka, Matka Markéta od sv. Kříže) a Eva Kodešová (prodavačka, sestra Klára).

Abych pravdu řekla, tak hlavním lákadlem pro mne k návštěvě tohoto představení dne 18. ledna 2010 byla Tereza Kostková. Považuji ji za velmi kvalitní herečku, a tak jsem si nechtěla nechat dát ujít ani tuto příležitost (zatím jsem ji měla možnost vidět ve hře "Ještě jednou, profesore", kde byla výborná). I role Roxany jí velmi sedla, přestože zde (oproti roli mladičké a rozpustilé Natašy) hrála mnohem vyzrálejší ženu. Přesto si možná v něčem byly podobné. Obě byly romantické a citlivé duše, které toužily po opravdové lásce, byly otevřené novým věcem a možnostem, a obě také patřily do tzv. vyšší společnosti. Na začátku bylo z Roxaniných očí možno jasně číst její zamilovanost, která postupně přešla v hluboký cit a na závěr v bolestný smutek, který se rozhodla řešit naprostým uzavřením se před jakoukoliv další milostnou zkušeností v domnění, že už by se jí žádná nemohla ani podobat. Těšilo ji pouze vědomí, že zažila opravdovou lásku. Klobouk ale musím smeknout i před Martinem Stránským, který se skvěle "porval" s tímto charismatickým bouřlivákem. Myslím, že splnil, co se od něj v roli Cyrana očekávalo. Navenek působil drsně, autoritativně, provokativně, ale také statečně a čestně. Byl pravým mužem, který navíc dokázal odhalit celou hloubku své duše. Dokázal se bít v soubojích, do kterých chodil po hlavě, ničeho se nezalekl, oproti tomu však nedokázal projevit své city a lásku ženě, kterou ze srdce miloval. Mezi nejlepší scény by jistě patřil úvodní souboj a jeho balada s posláním, ale také nejdojemnější závěrečná scéna (dojemnější kus jsem na divadle zatím ještě neviděla). Jeho "předsmrtný" monolog se musel vpít do kůže snad každému divákovi a mnoho očí tak jistě nezůstalo suchých. Rozhodně si myslím, že tvůrci (překlad: Jindřich Pokorný, režie a úprava: Petr Kracik, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Lucie Morávková a Zita Miklošová, hudba: Petr Niňaj, dramaturgická spolupráce: Ladislav Stýblo, a další) volili správně, když celou obsáhlost díla a jeho postav radikálně seškrtali a upravili tak, aby se vše podstatné zaměřilo právě na tři hlavní postavy - kromě Cyrana a Roxany to byl ještě Kristián. Jeho představitel Jan Teplý na mě působil o něco křečovitěji než ostatní a také mi přišlo poněkud zvláštní vidět ho po "Nájemnících pana Swana" v roli mladého kadeta. I tak ale jeho výkon nebyl nijak zlý. V porovnání s Terezkou či Martinem však o něco pokulhával. I přestože ostatní role působily jako nevýrazné a spíše jen takové epizodní, svůj význam zde jistě měly a pomohly tak jednotlivá prostředí a situace lépe dokreslit. Příběh se sice smrsknul víceméně jen na milostný trojúhelník, avšak kostýmy a scéna mu posloužily bohatě. Prostě zas trocha klasiky na divadle nikdy neuškodí.
Moje hodnocení: 76 %

kadeti a Cyrano (J.Konečný, K.Vlček, I.Jiřík a M.Stránský)

Kristián a Roxana (J.Teplý a T.Kostková)

Cyrano a Roxana (M.Stránský a T.Kostková)

"Separatisté" - Činoherní studio

(Thomas Freyer)

„Poetický i humorný příběh, který je sondou do života lidí na sídlišti.“ (premiéra 9. října 2008)

Tato inscenace mladého německého dramatika načala již třetí (a také poslední) rok svého uvádění a já ji tak měla možnost shlédnout v jednom z jejích posledních představení. Téma nebo děj mě příliš neoslovily (možná i proto jsem tuto návštěvu odkládala), ale i tak mě zajímalo, jaká by tato „umakartová freska“ připodobňovaná skvělé „Arabské noci“ mohla být. Nejvíce mě však lákalo vidět opět na jevišti ČS některé jeho bývalé členy, především Irenu Kristekovou, ale také Honzu Holíka nebo Romana Zacha, který se k nám po letech vrátil na hostovačku. Režie se ujal, rovněž hostující, režisér Thomas Zielinski, jenž vsadil na jednoduchost a strohost provedení, čímž chtěl přímou podstatou věci zaútočit na diváka. Po jednom zrušeném představení, mi tedy „Separatisté“ (autorů – překlad: Tomáš Kafka, výprava: Andrej Ďurík, dramaturgie: Vladimír Čepek, režie: Thomas Zielinski a další) 13. ledna 2010 vyšly a já tak odstartovala svůj další divadelní rok.

Není to až tak dávno, kdy se obě části Německa sjednotily a lidé začali houfně opouštět své domovy. Nicméně teprve od roku 2002 probíhá vládní program na bourání paneláků z vyprázdněných sídlišť. Tamní města se tak mají zatraktivnit. To se však nelíbí skupince lidí, kteří na nich strávili velký kus svého života. Prožívali tam svá dětství, nasbírali odtamtud spoustu krásných vzpomínek a prostě se celé to místo stalo jejich důležitou součástí. Proto se rozhodli svůj koutek země ochránit. Rozhodně se nehodlají vzdát bez boje. Novinář Johan (Roman Zach) je jakýmsi strůjcem celé akce a také jejím hlavním velitelem. Spolu se svým známým Günterem (Jan Holík), majitelem místní hospůdky, zřídí vlastní samosprávu, do níž postupně přibírají další členy, se kterými společně budují jakýsi stát ve státě. Mezi jinými přesvědčí i Anitu (Irena Kristeková), prodavačku z místního supermarketu. Ta je poněkud citově nevyrovnaná a své vyhasínající manželství si léčí milostnými pletkami se zapálenými revolucionáři. Do party se jim velmi hodí i Alex (Jan Jankovský), expert na silno i slaboproud. Při jeho službě na střeše jednoho z domů se potkává s Rike (Tereza Hofová); s dívkou, která se sem po letech vrátila a nyní celé dění ze střechy pilně sleduje. Situace se přiostřuje, a přestože místní militantní skupinka není příliš početná, nevzdává se. Naopak přidává na důrazu. Společnými silami obeženou celý blok plotem a sestaví ozbrojené hlídky. Čas se krátí, ale i tak si v době mezi rabováním a krádežemi najdou chvíli na zábavu. Pořádají bujaré zahradní slavnosti a veselé pitky se svými bližními. Pomalu, ale jistě, se blíží den „D“, kdy jsou na sídliště poslány bagry a buldozery. Ani tehdy se nezaleknou a rozhodnou se „bojovat až do konce – i kdyby poslali tanky“.

Bohužel musím říct, že mě tato hra poněkud zklamala, a to i přesto, že na jevišti stála Irena Kristeková s Honzou Holíkem. Tohle nemohli zachránit ani dva takhle výborní herci. Srovnání s úžasnou "Arabskou nocí" teda rozhodně není namístě. Nemělo to s ní pranic společného. Text, scéna, ba i děj, či podivná zápletka bez nějakého blíže specifikovaného konce, to vše mi připadalo jaksi „mrtvé“ a úplně zbytečně depresivní (i když tam snad pár „lehce vtipných“ momentů bylo). Stejně tak na mě působilo téměř prázdné hlediště, které jsem znávala z dřívějších dob, když nás v něm sedávalo něco kolem deseti. Co mi ale přišlo naprosto nevhodné nebo také to, u čeho jsem si musela říct „a to je jako co?“, byly písně některých našich předních interpretů (například: Petry Janů, Michala Davida či Jana Nedvěda), které odzpívali či odrecitovali sami herci. I když je Irena Kristeková výborná zpěvačka a její krásný sametový hlas si vždy ráda poslechnu, do tohoto dílka se to opravdu nehodilo (o ostatních radši nemluvím). A dávat to tam jenom proto, aby představení netrvalo pouhých 30 minut, mi přijde jako velmi slabý důvod. Nelíbila se mi ani promítaná videoprojekce jako že ze střechy paneláku; raději bych viděla herce přímo na scéně. Co se hereckých výkonů týká, byli bezpochyby nejlepší, jak jsem uvedla už na začátku, Irena Kristeková a Jan Holík. Dovedou totiž pracovat s výrazem a své postavy umí uchopit a alespoň na čas si je přivlastnit. I Anitě a Günterovi dodali „živé“ emoce, a proto to díky nim nepůsobilo tak úplně „kamenně“. U Romana Zacha mi totiž naopak nějaký ten výraz dost scházel. Tváří se totiž dost pasivně, ponuře, bez energie, bez jakéhokoliv náznaku emocí, prostě nijak zajímavě či výrazně. Často na mě působí dost otráveně a znuděně, možná i povýšeně. Nejnešťastnější mi přišla role Alexe (Jan Jankovský), v níž jsem viděla asi toto „tak utíkej a pak zase přiběhni, postav se na značku a suše odříkej text“. A pro Terezu Hofovou zbyla jako obvykle tajemná dívka s bohatým vnitřním životem, ale navenek působící složitě, nerozeznatelně i trochu odměřeně. Rozhodně si myslím, že se to celé mohlo uchopit mnohem lépe, ale každému, co jeho jest.
Moje hodnocení: 39 %

Anita a Günter (I.Kristeková a J.Holík)

Rike a Alex (T.Hofová a J.Jankovský)

Anita, Alex, Rike, Johan a Günter (I.Kristeková, J.Jankovský, T.Hofová, R.Zach a J.Holík)

Seznam článků z 2009

„Benefice - Zachraň svého Afričana“ - Činoherní studio
„Hostinec U kamenného stolu“ - host Krušnohorského divadla
„Loupežnická jeskyně“ - Činoherní studio
„Zamilovat se...“ - host Severočeského divadla
„Oněgin byl Rusák“ - host Krušnohorského divadla
„Idiot?“ - Činoherní studio
„Dnes hrajeme Cyrana“ - host Krušnohorského divadla
„Černé mléko“ - host Činoherního studia
„Nájemníci pana Swana“ - host Krušnohorského divadla
„Klec bláznů“ - host Severočeského divadla
„Cikánské kořeny/í“ - Severočeské divadlo
„Vše o mužích“ - host Krušnohorského divadla
„Římské noci“ - host Krušnohorského divadla
„Terasa“ - host Severočeského divadla
„Chudák manžel“ - host Krušnohorského divadla
„Dům Bernardy Alby“ - Činoherní studio
„Sklenka Sherry“ - host Krušnohorského divadla
„Mrchy aneb Řekni mi pravdu o své lásce“ - host Krušnohorského divadla
„Můj báječný rozvod“ - host Krušnohorského divadla
„Mínus dva“ - host Severočeského divadla
„Klub rváčů“ - Činoherní studio
„Maratón“ - host Činoherního studia
„Plný kapsy šutrů“ - host Krušnohorského divadla
„Blázinec v prvním poschodí“ - host Severočeského divadla
„Chvilková slabost“ - host Severočeského divadla