24 ledna 2010

"Cyrano z Bergeracu" - host Krušnohorského divadla

(Edmond Rostand)

"Tragikomedie s převelikým nosem, širákem odhozeným v dál a vždy čistým štítem." (premiéra 14. února 2009)
Již od svého prvního pařížského uvedení se tato slavná romantická tragikomedie z roku 1897 těší velké oblibě jak u tvůrců, tak i u diváků. Důkazem mohou být její mnohá a poměrně častá zpracování. Snad každý dnes zná nosatého Cyrana s kloboukem odhozeným v dál. Na svém repertoáru ho má opět i Divadlo pod Palmovkou, kde byl tentokrát uveden jako "remake" úspěšné inscenace Petra Kracika z roku 2002. Tehdy ještě na jevišti exceloval v hlavní roli Boris Rösner, který si již dříve v Cyranovi zahrál i na své domovské scéně v Národním divadle. Tehdy však ztvárnil roli de Guiche. Tentokrát byla hlavní role svěřena Martinu Stránskému (v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde je jeho domovská scéna, jsem ho již měla možnost vidět v inscenaci "Jak je důležité míti Filipa"). I pro Terezu Kostkovou to byl návrat k Cyranovi; tentokrát ale z jeptišky Marty povýšila až na Roxanu. Zajímavé také je, že některé z postav byly inspirovány tehdy skutečně žijícími lidmi. Předobrazem hlavnímu hrdinovi se stal francouzský básník a filozof Hector Savinien Cyrano de Bergerac (1619-1655), současník La Fontaina, Pascala či Molièra z období francouzského klasicismu. Mezi další významné historické osobnosti by patřili mj. Montfleury či Bellerose.

A právě Montfleury (Jindřich Hrdý j.h.), tehdy populární francouzský herec, se objevuje hned v úvodu, kdy před spuštěnou kulisou a s poněkud křečovitými gesty předstupuje před publikum, aby jim přednesl svůj dramatický monolog. S příchodem Cyrana (Martin Stránský j.h.), místního fanfaróna a trochu i chvástouna, však diváky čeká naprosto jiné představení. Ten totiž Montfleuryho z jeviště doslova vyžene a na jeho obranu se na jeviště přiřítí markýz de Valvert (Ondřej Kavan), který si začne tropit legraci z jeho velkého nosu. Na téma svého nosu je Cyrano velmi citlivý a tak proti sobě vytasí kordy. Během souboje markýzovi brilantně přednese baladu s posláním a bez problémů vyhraje. Všemu přihlíží i jeho sestřenice Roxana (Tereza Kostková j.h.), kterou tajně miluje, ale nikdy se jí to neodvážil říci. Ta si s ním však na druhý den domluví schůzku u jejich přítele a také trochu básníka Ragueneaua (Miloš Kopečný) v jeho lahůdkářství. Cyrano si samozřejmě myslel, že má zájem o něho; o to více ho tedy zabolelo, když se dozvěděl o její lásce k mladému kadetovi Kristiánovi (Jan Teplý), jenž by měl sloužit právě v jeho pluku. Roxana ho chce požádat, aby nad ním držel ochrannou ruku. Je to pro něj hořká pilulka, kterou musí spolknout, zvláště tehdy když si mladík utahuje z jeho nosu, ale dal ženě svého srdce slovo, které jako pravý muž hodlá dodržet. Dokonce pro něj udělá ještě více. Pomůže mu sepsat milostné psaní, neboť Kristián je sice pohledný, městskými manýry nezkažený, ale také dosti přízemní mladý muž, který své city nedovede příliš obstojně prezentovat. Večer pod balkónem se jí chce ale vyznat sám. Svým nemotorným vyjadřováním by málem vše pokazil, kdyby nezasáhl Cyrano. Nejprve mu napovídal vhodná slova, což trvalo celkem dlouho a tak se rovnou oba ve tmě vyměnili. Všechna slova od srdce zněla ze Cyranových úst a Roxana se díky nim do svého ideálu naprosto zamilovala. Viděla krásného mladého muže, jenž ji navíc okouzlil svým hlasem i svou duší, která však patřila někomu jinému, bohužel méně pohlednému. O její lásku však usiluje i hrabě de Guiche (Radek Zima), který právě tento večer k Roxaně pošle mnicha (Rudolf Jelínek) s dopisem, podle kterého by je měl mnich oddat. Roxana však dopis přečte tak, že by měl být jejím mužem právě Kristián. Cyrano de Guiche pozdrží a tak než se k Roxaně dostane, je po všem. Hraběte to tak rozčílí, že okamžitě vydává příkaz, aby celá jejich rota (Karel Vlček, Jindřich Hrdý j.h., Jiří Havel, Ivan Jiřík, Jan Konečný a Luděk Nešleha j.h.), včetně Kristiána, odjela do bitvy, obléhat Arras. Bohužel se dostanou do situace, kdy jsou nepřítelem blokováni a musí hladovět. Přesto Cyrano denně píše několik dopisů jménem Kristiána a i přes velké nebezpečí běhá napříč nepřátelskou linií, aby jí je mohl posílat. Roxana je z nich natolik dojata, že se v kočáru vydává za svým mužem až na bitevní pole. Nastal nejvyšší čas, aby se o dopisech dozvěděl i Kristián. Pro něj to však znamená velmi smutné zjištění. Jeho žena nemiluje jeho, ale Cyrana. Rovněž pochopil, že i Cyrano miluje ji. Vyklidí tedy jejich lásce prostor a vrhá se do bitevní vřavy. V boji je však těžce zraněn a umírá v Roxanině náručí. Ta u něj objeví jeho poslední dopis, ale ani z něj se pravdu nedozví. Uloží si ho co nejblíže ke svému srdci a smiřuje se se svým osudem. Po smrti své velké a jediné lásky se uchyluje do kláštera, kde ji celých čtrnáct let navštěvuje pravidelně každou sobotu i Cyrano, aby jí převyprávěl vše, co se během týdne událo. Tentokrát se však poprvé opozdil. Ve městě na něj totiž spáchali atentát, trochu nedůstojně na tak chrabrého a statečného rytíře. Na hlavu mu shodili dřevěnou kládu, která mu způsobila vážná zranění. I přesto se ale vydal do kláštera na svou pravidelnou návštěvu. Dělal jako by se nic nestalo. Přál si ještě vidět ten poslední dopis. Držel ho, ale nečetl, přednášel větu za větou. Roxana se zaposlouchala do jeho hlasu a teprve teď ji to došlo. Celou tu dobu milovala Cyrana, aniž by to tušila a teď je pozdě. Cyrano umírá a žádá ji, aby jeho smrt oplakala stejně jako tu Kristiánovu. Chce umřít ve stoje a s mečem v ruce; navíc ještě plný lásky a štěstí.
V dalších rolích se zde objevili: René Přibil (Le Bret), Ivo Kubečka (Carbon de Castel-Jaloux), Aleš Alinče (kuchtík), Zuzana Čapková j.h. (herečka, sestra Marta), Marcela Nohýnková (Líza), Jitka Sedláčková (Dueňa), Miroslava Pleštilová (herečka, Matka Markéta od sv. Kříže) a Eva Kodešová (prodavačka, sestra Klára).
Abych pravdu řekla, tak hlavním lákadlem pro mne k návštěvě tohoto představení dne 18. ledna 2010 byla Tereza Kostková. Považuji ji za velmi kvalitní herečku a tak jsem si nechtěla nechat dát ujít ani tuto příležitost (zatím jsem ji měla možnost vidět ve hře "Ještě jednou, profesore", kde byla výborná). I role Roxany jí velmi sedla, přestože zde (oproti roli mladičké a rozpustilé Natašy) hrála mnohem vyzrálejší ženu. Přesto si možná v něčem byly podobné. Obě byly romantické a citlivé duše, které toužily po opravdové lásce, byly otevřené novým věcem a možnostem, a obě také patřily do tzv. vyšší společnosti. Na začátku bylo z Roxaniných očí možno jasně číst její zamilovanost, která postupně přešla v hluboký cit a na závěr v bolestný smutek, který se rozhodla řešit naprostým uzavřením se před jakoukoliv další milostnou zkušeností v domnění, že už by se jí žádná nemohla ani podobat. Těšilo ji pouze vědomí, že zažila opravdovou lásku. Klobouk ale musím smeknout i před Martinem Stránským, který se skvěle "porval" s tímto charismatickým bouřlivákem. Myslím, že splnil, co se od něj v roli Cyrana očekávalo. Navenek působil drsně, autoritativně, provokativně, ale také statečně a čestně. Byl pravým mužem, který navíc dokázal odhalit celou hloubku své duše. Dokázal se bít v soubojích, do kterých chodil po hlavě, ničeho se nezalekl, oproti tomu však nedokázal projevit své city a lásku ženě, kterou ze srdce miloval. Mezi nejlepší scény by jistě patřil úvodní souboj a jeho balada s posláním, ale také nejdojemnější závěrečná scéna (dojemnější kus jsem na divadle zatím ještě neviděla). Jeho "předsmrtný" monolog se musel vpít do kůže snad každému divákovi a mnoho očí tak jistě nezůstalo suchých. Rozhodně si myslím, že tvůrci (překlad: Jindřich Pokorný, režie a úprava: Petr Kracik, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Lucie Morávková a Zita Miklošová, hudba: Petr Niňaj, dramaturgická spolupráce: Ladislav Stýblo, a další) volili správně, když celou obsáhlost díla a jeho postav radikálně seškrtali a upravili tak, aby se vše podstatné zaměřilo právě na tři hlavní postavy - kromě Cyrana a Roxany to byl ještě Kristián. Jeho představitel Jan Teplý na mě působil o něco křečovitěji než ostatní a také mi přišlo poněkud zvláštní vidět ho po "Nájemnících pana Swana" v roli mladého kadeta. I tak ale jeho výkon nebyl nijak zlý. V porovnání s Terezkou či Martinem však o něco pokulhával. I přestože ostatní role působily jako nevýrazné a spíše jen takové epizodní, svůj význam zde jistě měly a pomohly tak jednotlivá prostředí a situace lépe dokreslit. Příběh se sice smrsknul víceméně jen na milostný trojúhelník, avšak kostýmy a scéna mu posloužily bohatě. Prostě zas trocha klasiky na divadle nikdy neuškodí.
Moje hodnocení: 76 %

kadeti a Cyrano (J.Konečný, K.Vlček, I.Jiřík a M.Stránský)


Kristián a Roxana (J.Teplý a T.Kostková)

Cyrano a Roxana (M.Stránský a T.Kostková)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home