"Mínus dva" - host Severočeského divadla

(Samuel Benchetrit)

„Hořká komedie o poslední cestě dvou starců.“ (česká premiéra 24. dubna 2008)

Na tomto projektu hry současného francouzského dramatika Samuela Benchetrita (*1973) se podílela hned tři divadla. Na svém repertoáru ji má divadlo Kalich, jež spolupracovalo se slovenským Študiem L+S, které před zhruba čtvrtstoletím založili Milan Lasica a Julius Satinský, a také s brněnským Divadlem Bolka Polívky, kde se konala i její česká premiéra. Já využila jejich hostování v Severočeském divadle a dne 11. března 2009 jsem si na ně zašla. Přestože mělo jít původně o sentimentální melodrama o smrti a útěku, herci Bolek Polívka a Milan Lasica, mu dali naprosto jiný rozměr. Jsou to komici a snad i proto bylo dobře, že jim režisér Juraj Nvota ponechal prostor k improvizovaným dialogům. V českém nastudovaní je doplňují Jitka Čvančarová a Martin Hofmann a ve slovenském Petra Polnišová a Peter Šimun.

V nemocnici na smrtelný posteli se právě dva pacienti od doktora (Martin Hofmann) dozvídají, že podle nálezu jednomu z nich, Julesovi Tourtinovi (Bolek Polívka), zbývají dva týdny života a druhému, Paulovi Blanchotovi (Milan Lasica), pouze jeden. Ačkoli se právě poznali, shodnou se na tom, že když už mají na tomhle světě mít jenom tak krátký čas, neztráví ho na lůžku v nemocnici a raději utečou. Na silnici nedaleko nemocnice si chtějí stopnout auto, ale místo toho se zde potkají s mladou dívkou Kristýnou (Jitka Čvančarová), která akorát začíná rodit. Spěchá tedy do nemocnice a oba starce poprosí, zda by jí nemohli najít jejího bývalého přítele, neboť doufá, že až uvidí jejich dítě, že se k ní zase vrátí. Jelikož nemají jiný cíl, rozhodnou se této mladé ženě pomoci. Pro začátek se vydají do jejího bytu, kde na přítele chtějí počkat. Vypozorují však, že zde již delší dobu nikdo nebyl, a tak je další indicie navede do jednoho místního klubu. Tam se na temném pódiu plouží osamělý pár. Jules odkláká tanečníka (Martin Hofmann) a Paul jde vyzpovídat jeho tanečnici (Jitka Čvančarová). Představí ji svého parťáka jako svého otce a od ní chce na oplátku vědět, jestli nezná nějakého smutného mladíka, jehož přítelkyně je těhotná. Na jednoho tomuto popisu odpovídajícího si vzpomene a odkáže je k mrtvému rameni řeky. Zde se pravda scházívají milenci, ale také sebevrazi. Jeden takový, Erik (Martin Hofmann), se po zbabraném pokusu o ni právě vynoří z vody. Je nešťastný, a tak ho vidina milující ženy a nově narozeného dítěte přesvědčí. Spolu s oběma muži se za ní vydá do nemocnice. Kristýna však místo očekávaného přítele hledí na neznámého, a ještě k tomu celého rozmáčeného muže. Jules a Paul svoje snažení nechtějí jen tak vzdát, a tak se snaží tyto dva mladé nadějné lidi dát dohromady. Ti totiž, na rozdíl od nich, mohou svou druhou šanci využít. Oba starší muži během svého krátkého útěku poznali, že ani osudy dalších lidí nejsou tak šťastné a skrz ně nahlédnou do osudů svých. Jules se Paulovi svěří s tím, že jeho syn není jeho synem, neboť on děti mít nemůže a Paul zase, že by měl mít dceru, kterou nikdy neviděl. O Julese jeho rodina nemá zájem, a tak se rozhodne, najít alespoň dceru Paulovi. Zjistí, že je herečkou (Jitka Čvančarová) a vydají se za ní přímo do divadla, a dokonce na jeviště. Krásné a šťastné shledání. Život je prohraný, nikoliv však marný. „Neplač, když ti srdce zmeklo nad životom prožitým, nebol to raj ani peklo, iba niečo mezi tým…“

I přestože mělo jít o melancholický příběh o smrti a umírání, stalo se právě toto téma, především díky oběma hlavním představitelům, spíše častým zdrojem vtipných glos až černého humoru. Každý z nich si však i tak zachoval svůj vlastní styl humoru – Bolek Polívka gesty i slovem výraznější a Milan Lasica zase klidnější, ale o to ironičtější. Čím více se takto špičkovali, tím více jako by jim přibývalo elánu a určitě by jim nikdo nehádal pouze několik posledních dní života. Přes osudy jiných, si na prahu smrti uvědomují i ten vlastní. Neodcházejí rozhořčeni, snad jenom trochu překvapeni z toho, jak ten život divně a rychle utekl. Nebylo to však pouze o výkonech těchto dvou, neboť spád hry zde určovala právě dvojice Jitka Čvančarová a Martin Hofmann. Celkem plynule a s naprostou lehkostí procházeli všemi svěřenými postavami. V jedné scéně byli sestrou a doktorem, v další tanečníky v baru, nebo herci, ale především pár, který dostal novou životní šanci; ona jako opuštěná svobodná matka a on jako neúspěšný sebevrah. Martina Hofmanna znám již z jiných představení (např.: "Večírek na Seině" nebo "Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi") a vím, že si své chvíle na jevišti dovede užít. Jitka Čvančarová mě svým výkonem velmi mile překvapila. Má talent, který stojí za to využít a rozhodně jí sedlo i zahrát si více postav najednou. Mě se představení (autorů – překlad: Elena Flašková, režie: Juraj Nvota, scéna a kostýmy: Mona Hafsahl, hudba: Ľubica Salomon-Čekovská a další) líbilo, neboť není nic špatného na tom podívat se na smrt s takovým nadhledem a vtipnou nadsázkou, zvlášť když se svou trochou do mlýna přijdou takoví dva komici jako Bolek Polívka a Milan Lasica.
Moje hodnocení: 71 %

Jules, doktor a Paul (B.Polívka, M.Hofmann a M.Lasica)

tanečnice a Paul (J.Čvančarová a M.Lasica)

Kristýna a Erik, vzadu Jules a Paul (J.Čvančarová a M.Hofmann, B.Polívka a M.Lasica)