17 října 2009

"Dnes hrajeme Cyrana" - host Krušnohorského divadla

(Ken Ludwig)
„Americká komedie o všedních věcech nevšedního divadelního života.“ (premiéra 25. dubna 2009)
Zájezdová Divadelní společnost Háta přivezla 12. října 2009 do teplického divadla svou novou komedii, založenou na principu divadlo na divadle, pod celým názvem „Herci na roztrhání aneb Dnes hrajeme Cyrana“. Známější je však pod svým originálním názvem „Měsíc nad Buffalem“ (Moon over Buffalo), jak ji nastudovalo například i plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Bohužel jsem neměla možnost vidět ji přímo, ale její televizní záznam na ČT2 mi neunikl. A vzhledem k tomu, že se mi hra, jejíž děj se odehraje během jednoho jediného den, líbila, chtěla jsem ji vidět naživo.
Georges (Libor Hruška) a Charlotte (Ivana Andrlová) Bensonovi jsou herci a majiteli divadla, se kterým objíždějí státy a několika málo divadelním dobrodruhům hrají jednu ze svých dvou repertoárových her – Cyrano z Bergeracu nebo Soukromé životy; a to v době, kdy zájezdové divadelní společnosti válcuje filmový a televizní průmysl. Potýkají se tak s problémy a to nejenom finančními. Rozpadá se jim soubor a navíc se Charlotte dozvídá, že se její manžel spustil s jejich mladičkou herečkou Eileen (Adéla Gondíková) a přivedl ji do jiného stavu. A zrovna do toho všeho za nima do Buffala přijela jejich dcera Rose (Jana Birgasová), aby všem představila svého nového snoubence Howarda (Filip Tomsa). Když před časem společnost opouštěla, chtěla skončit jak s divadlem, tak i se svým bývalým přítelem Paulem (Viktor Limr). Jenže ten, na rozdíl od ní, u divadla vydržel. Charlotte oznamuje Georgovi, že ho opuští a odchází za svou novou láskou Richardem (Vladimír Čech), který je jejich známým právníkem. Jenže najednou se Georges dozvídá o šanci zahrát si v připravovaném hollywoodském filmu významného „oscarového“ režiséra Franka Capry. Mají spolu s Charlottou nahradit původní, momentálně indisponované, hlavní představitele, a aby toho nebylo málo, má se na ně na jejich odpolední představení přijet podívat sám pan režisér. Charlotte mu ale nevěří a odchází. Georges začne vše „léčit“ alkoholem. Svou roli zde sehraje i nahluchlá babička Ethel (Ludmila Molínová), která si Howarda splete s již zmiňovaným režisérem, a situaci tak ještě připepří. Když se Charlotte z novin dozví, že vše je pravda, vrací se k divadlu, aby si tímto představením splnila svůj velký sen zahrát si v hollywoodském „bijáku“. Tentokrát mají problém s Georgem, jehož nejdříve nemohou najít a když ho naleznou, je v tak podroušeném stavu, že je představení rovnou odsouzeno k nezdaru. Jak to všechno může dopadnout, když je Georges v takovém opileckém rozmaru a také v kostýmu Cyrana na představení „Soukromých životů“? A dorazí Frank Capra na odpolední představení, aby ten propadák viděl na vlastní oči?
Začátek představení byl velmi vlažňoučký a vlastně se to tak naplno, jak jsem čekala, nerozjelo ani později. I když je pravda, že druhá polovina byla o poznání lepší, musím konstatovat, že plzeňské představení se vydařilo mnohem lépe. Ale abych se vrátila k tomuto nastudování (autorů – překlad: Alexander Jerie, režie: Lumír Olšovský, výprava: Lucie Loosová, hudba: Jiří Petr a další). V první části mě asi nejvíce zaujala Ludmila Molínová, která nahluchlé Ethel dodala mile komický výraz, ale také Viktor Limr, jehož znám už ze hry „Přes přísný zákaz dotýká se sněhu“. Jeho karikaturická postava Paula bavila obecenstvo snad nejvíce, neboť její zvláštní charakter skvěle udržel ve všech svých výstupech až do konce a dané situace tak vždy o něco zpestřil. Ne že by se mi zrovna tento image postavy líbil, ale zde působil vtipně, ač se to z jeho výrazu na první pohled nemuselo zdát. Stejně tak mi nebyla příjemná postava Richarda. Podle původní předlohy to měl být charismatický a snad i šarmantní právník, ale zde na mě působil spíše jako slizký a lehce přiteplený seladon. Nicméně pokud právě to měl být záměr tvůrců, pak musím říct, že byl Vladimír Čech opravdu přesvědčivý. K divadlu na divadle obvykle patří i výrazné „přehrávání“, což se jednoznačně nejlépe vydařilo Adéle Gondíkové. I když podobné výstupy, tak trochu trhají vnímací smysly, povedlo se Adéle i těmi krátkými momenty lehce vystihnout přihlouplou povahu mladé a nijak zvlášť úspěšné herečky Eileen. Na závěr jsem si nechala dva hlavní představitele, kteří byli tak trochu zastíněni výše popsanými typy postav. Jim svěřené figury neměly nijak podivné charaktery, takže působily celkem obyčejně. O to to měli herci těžší. Ivanku Andrlovou mám coby herečku velmi ráda a konečně jsem ji i měla možnost vidět na divadle. Jako Charlotte zde dokázala být usměvavá, vřelá i vážená (když ji Howard vyjadřoval obdiv), zapálená do role (při tréninku šermířského souboje), zhrzená (když se dozvěděla o nevěře svého muže), silná a sebevědomá herečka (když se vrátila, aby předvedla svůj nejlepší výkon) a i přesto stále milující manželka a matka. O poznání méně toho musel předvést Libor Hruška. Ten měl totiž většinu představení odehrát pod vlivem alkoholu, což není tak náročný úkol, ale je fakt, že několik vydařených momentů by se tam našlo. Celkově byl „Cyrano“ takový pohodový nenáročný kousek, ale trochu škoda; myslím, že se do toho mohlo dát ještě víc.
Moje hodnocení: 53 %

Rose, Ethel, Charlotte a George (J.Birgusová, L.Molínová, I.Andrlová a L.Hruška)
George, Paul a Richard (alter.M.Vašinka, V.Limr a V.Čech)

Georges a Charlotte (L.Hruška a I.Andrlová)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home