28 února 2009

"Maratón" - host Činoherního studia

(Claude Confortés)
„Například ti praskne guma od trenýrek. Představ si, že běžíš čtyřicet kilometrů a takhle si držíš trenýrky!“ (premiéra 9. a 10. února 2007)
Po hereckém maratónu přišel na řadu ten „správnej“ sportovní, ale samozřejmě upravený pro divadlo. Kromě běhu, je „Maratón“ jakousi metaforou lidského života; i tam se běží, soupeří, jí, pije, nadává a hlavně žije. I proto tak nabízí režisérům spoustu možností ztvárnění s notnou dávkou originality a vlastní hravosti. Této inscenace, se kterou k nám 25. února 2009 přijelo hostovat Západočeské divadlo Cheb, se ujal režisér ústeckého Činoherního studia Filip Nuckolls. A myslím, že některé jeho nápady nebyly tak špatné. Další možnost, kam si diváci mohou na toto představení zajít, mají v Divadle Bez zábradlí, kde ho nastudovali herci Bohumil Klepl, Adrian Jastraban a Filip Čapka pod režijním vedením Radka Balaše a kde mělo premiéru již 11. května 2006.
Na startu tohoto dlouhého běhu se potkávají tři závodníci, kteří patří už od začátku mezi outsidery. Statečně se drží na chvostu celého závodu. Dva starší a zkušenější pardálové Jules Nerval (Jindřich Kotula), který běhá již deset let a tento olympijský závod má být jeho poslední, a Nazaire Rimbaud (Martin Jurajda), jenž závodí již osm let, vzali mezi sebe i nováčka Livarota Ducasse (Václav Liška). Přestože všichni tři znají své možnosti, nechtějí je tak snadno přiznat. S největším nadšením do závodu nastoupil mladík Livarot, který se všem z jeho vesnice chce předvést v tom nejlepším světle. Jules a Nazaire v něm vidí silného konkurenta a tak ho chtějí spíše strhnout na svou úroveň. Vyprávějí mu o nepříjemnostech, které mohou potkat každého běžce, jako například kamínek v botě nebo prasklá guma u trenýrek. Jules mu také předvede sedm hlavních maratónských stylů a společně mu dají několik rad jak „správně“ běžet, aby mohl využít celý svůj potenciál. Když už se pomalu smiřují s tím, že jejich vlastním vítězstvím bude závod vůbec dokončit, dozvídají se od pořadatelů na trati, že se ostatní někde ztratili a oni, že jsou tedy v čele závodu. Začíná jít tedy do tuhého a z „kamarádů“, kteří si do teď jakž takž vzájemně pomáhali, se stávají rivalové v boji o medaile. Kromě různých potyček a naschválů na trati mezi nimi dojde i na losování. Los rozhodl; zlatá tedy bude patřit Julesovi, který si tak splní vytoužený sen – dosud nic a najednou olympijské zlato. Přestože Nazaire uzná, že si z nich Jules zlato zaslouží nejvíce, není ze své stříbrné medaile příliš nadšený. Vidí totiž, jak budou noviny psát o vítězi maratónu i o nováčkovi Livarotovi, který hned ve svém prvním závodě bere bronz, ale co on „jenom druhý“. Běžecký závod se najednou mění v běh života. S přibývajícím kilometry atleti zpomalují, pokulhávají, stárnou. Pomalu a groteskně klopýtají do cíle. Jejich nadšení se mění v zoufalství, zklamané naděje a nenaplněné touhy. Odehrát téměř celé představení (autorů – překlad: Alexandr Jerie, režie a scéna: Filip Nuckolls j.h., kostýmy: Anna Dlugošová, výběr hudby: DJ Next, úprava a dramaturgie: Marta Ljubková a další) za poklusu a přitom ještě pronášet jednotlivé repliky určitě není tak snadné, jako by se v případě těchto herců mohlo zdát. Jindřich Kotula jako postarší a trochu vypočítavý Jules, Martin Jurajda jako uličnický, ale jinak dobrácký Nazaire a Václav Liška coby mladý a dychtivý Livarot předvedli naprosto výtečné představení. V první části dokázali podat překvapující herecké, ale i sportovní výkony. Především zde rozběhli závod, v jehož průběhu znázorňovali jednotlivé charaktery a povahy lidí-závodníků, kde málokdo soutěží v duchu fair play. Druhá část byla zase pojatá jako o něco klidnější a přitom nápaditá metafora života. Kromě tužeb a snů třech hlavních hrdinů, promítnutých na plátně v pozadí, bylo zajímavé sledovat jejich postupné stárnutí. Běh se stále zpomaloval, vlasy šedivěly a dresy se trhaly na cáry. Aby nepůsobil dlouhý běh tak jednotvárně, byl proložený někdy až absurdními scénkami. Atleti se měnili v zápasníky, boxery, bojovníky sumo, baletky a dokonce i střelce. Přesto všichni, ač notně propocení, proběhli celým představením s hravostí a bravurou. A diváci ti si také přišli na své, když jim herci věnovali láhev šampusu nebo dali ochutnat míchaný koktejl. Takže oceňuji nápad, ale i celé provedení této hry. Byl to příjemný divadelní (i sportovní) večer.
Moje hodnocení: 70 %
Livarot, Jules a Nazaire (V.Liška, J.Kotula a M.Jurajda)

Livarot, Jules a Nazaire (V.Liška, J.Kotula a M.Jurajda)

Jules, Livarot a Nazaire (J.Kotula, V.Liška a M.Jurajda)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home