"Arabská noc" - Činoherní studio
(Roland Schimmelpfennig)
„Je horký červnový večer v paneláku na jednom bezejmenném sídlišti. Od osmého patra výš přestala téct voda a pěti lidem se najednou začínají dít podivuhodné věci, napadají je podivuhodné představy a zdají se jim podivuhodné sny. Nastává zvláštní Arabská noc.“ (premiéra 25. února 2005)
Pro nedostatek času jsem se do divadla nedostala téměř dva měsíce, ale řekla jsem si „dost bylo učení a zbytečného ztrácení času“. Podívala jsem se do programu a rozhodla se, že tu Arabskou noc musím hned 15. června 2006 vidět. Podle toho, co jsem se o hře dočetla, upoutala nejenom spoustu diváků ale i jiných divadel, která by ji rovněž chtěla nastudovat a uvést na svých prknech. Prý už po její stuttgartské premiéře v roce 2000 o její uvedení projevilo zájem na čtyřicet divadel. Je to neobvykle psaná hra, neboť herci divákům sdělují i své pocity nebo přímo popisují situace, ve kterých se právě nacházejí. Konečně jsem pochopila, co si mohu představit pod „Oratoriem pro pět herců.“
Hlavními postavami příběhu je pět postav, které spojuje prostředí jednoho z paneláků. Prvním, kdo začíná vyprávět svůj příběh je domovník Hans Lomeier (Marek Matějka), kterého trápí skutečnost, že v horních patrech přestala téct voda. Vydává se tedy ze svého přízemního bytu záhadu odhalit a problém vyřešit. V sedmém patře se tak setkává s Fatimou Munsurovou (Zuzana Onufráková), která v bytě žije spolu se svou záhadnou spolubydlící Franziskou (Irena Kristeková), která většinu času prospí a je k neprobuzení. Po kratičkém procitnutí ze spánku se zajde Franziska vysprchovat. Při tom ji vidí Peter Karpati (Matúš Bukovčan) z okna protějšího paneláku a rozhodne se sprchující se dívku nalézt. Vydá se tedy na návštěvu vedlejšího obytného domu. Poslední postavou příběhu je Kalil (Jan Bidlas), který je milencem Fatimy, za níž se právě vydává na svém mopedu. Franziska se po vysprchování opět uloží k tvrdému spánku, který jí rovněž znemožňuje poznat přítele své spolubydlící, neboť každou jeho návštěvu zde prospí. Kalilův moped zastavil před domem a on se vydává výtahem ke své milé. Náhoda tomu chtěla a výtah se zasekl. Tady se jejich příběhy, myšlenky a sny začínájí proplétat. Fatima se, po delším čekání, vydává Kalila hledat. Na schodech se střetává s Karpatim. Fatima se ocitá na ulici, neboť si zabouchla domovní dveře, Kalil se snaží dostat z porouchaného výtahu, Karpati vchází otevřenými dveřmi do bytu k Franzisce a domovník se rozmýšlí, jestli se zase nezajde podívat do sedmého patra. Rovněž dojde i k odhalení tajemství kolem Franzisky a jejího spánku. Myšlenky všech zúčastněných najednou pobíhají jedna přes druhou. Náhle se ocitají v arabské poušti nebo v láhvi koňaku, která stojí nebezpečně blízko okraji balkónového zábradlí. Kalil se vyprošťuje z výtahu a spěchá do bytu v sedmém patře. Fatima se konečně dostává do domu a spěchá tamtéž. Kalil se setkává se skoro nahou Franziskou, která je probuzená, a přitom jakoby ve snách. No, jak to vše může asi dopadnout…
Originalitu opravdu tato hra (autorů – překlad: Josef Balvín, scéna a kostýmy: Jaroslav Bönisch, hudba: Karel Albrecht, dramaturgie: Johana Součková, režie: Tomáš Svoboda a další), a ještě v nastudování Činoherního studia, nemohla zapřít. Hned na začátku upoutala originálně pojatá scéna plná vody a čtyř plážových lehátek, na nichž leželi čtyři postavy v županech. Pátá postava, domovník, obcházel kolem a hadicí přiléval další vodu. Každý z nich vedl jakoby pouze svůj monolog a ty se mezi sebou různě střídaly nebo místy i spojovaly. Rozhodně se mi líbilo celé obsazení hry. Jejich postavy od natěšeně čekající Fatimy Zuzany Onufrákové a krásné a něžné Franzisky Ireny Kristekové, přes sexuálně nabitého Kalila Jana Bidlase a neznámou ženou okouzleného Karpatiho slovensky mluvícího Matúše Bukovčana až po domovníka Lomeiera Marka Matějky, jehož tolik trápil problém se ztrácející se vodou. Všichni herci se svou osobitostí skvěle doplňovali; byli výborní.
Moje hodnocení: 90 %
„Je horký červnový večer v paneláku na jednom bezejmenném sídlišti. Od osmého patra výš přestala téct voda a pěti lidem se najednou začínají dít podivuhodné věci, napadají je podivuhodné představy a zdají se jim podivuhodné sny. Nastává zvláštní Arabská noc.“ (premiéra 25. února 2005)
Pro nedostatek času jsem se do divadla nedostala téměř dva měsíce, ale řekla jsem si „dost bylo učení a zbytečného ztrácení času“. Podívala jsem se do programu a rozhodla se, že tu Arabskou noc musím hned 15. června 2006 vidět. Podle toho, co jsem se o hře dočetla, upoutala nejenom spoustu diváků ale i jiných divadel, která by ji rovněž chtěla nastudovat a uvést na svých prknech. Prý už po její stuttgartské premiéře v roce 2000 o její uvedení projevilo zájem na čtyřicet divadel. Je to neobvykle psaná hra, neboť herci divákům sdělují i své pocity nebo přímo popisují situace, ve kterých se právě nacházejí. Konečně jsem pochopila, co si mohu představit pod „Oratoriem pro pět herců.“
Hlavními postavami příběhu je pět postav, které spojuje prostředí jednoho z paneláků. Prvním, kdo začíná vyprávět svůj příběh je domovník Hans Lomeier (Marek Matějka), kterého trápí skutečnost, že v horních patrech přestala téct voda. Vydává se tedy ze svého přízemního bytu záhadu odhalit a problém vyřešit. V sedmém patře se tak setkává s Fatimou Munsurovou (Zuzana Onufráková), která v bytě žije spolu se svou záhadnou spolubydlící Franziskou (Irena Kristeková), která většinu času prospí a je k neprobuzení. Po kratičkém procitnutí ze spánku se zajde Franziska vysprchovat. Při tom ji vidí Peter Karpati (Matúš Bukovčan) z okna protějšího paneláku a rozhodne se sprchující se dívku nalézt. Vydá se tedy na návštěvu vedlejšího obytného domu. Poslední postavou příběhu je Kalil (Jan Bidlas), který je milencem Fatimy, za níž se právě vydává na svém mopedu. Franziska se po vysprchování opět uloží k tvrdému spánku, který jí rovněž znemožňuje poznat přítele své spolubydlící, neboť každou jeho návštěvu zde prospí. Kalilův moped zastavil před domem a on se vydává výtahem ke své milé. Náhoda tomu chtěla a výtah se zasekl. Tady se jejich příběhy, myšlenky a sny začínájí proplétat. Fatima se, po delším čekání, vydává Kalila hledat. Na schodech se střetává s Karpatim. Fatima se ocitá na ulici, neboť si zabouchla domovní dveře, Kalil se snaží dostat z porouchaného výtahu, Karpati vchází otevřenými dveřmi do bytu k Franzisce a domovník se rozmýšlí, jestli se zase nezajde podívat do sedmého patra. Rovněž dojde i k odhalení tajemství kolem Franzisky a jejího spánku. Myšlenky všech zúčastněných najednou pobíhají jedna přes druhou. Náhle se ocitají v arabské poušti nebo v láhvi koňaku, která stojí nebezpečně blízko okraji balkónového zábradlí. Kalil se vyprošťuje z výtahu a spěchá do bytu v sedmém patře. Fatima se konečně dostává do domu a spěchá tamtéž. Kalil se setkává se skoro nahou Franziskou, která je probuzená, a přitom jakoby ve snách. No, jak to vše může asi dopadnout…
Originalitu opravdu tato hra (autorů – překlad: Josef Balvín, scéna a kostýmy: Jaroslav Bönisch, hudba: Karel Albrecht, dramaturgie: Johana Součková, režie: Tomáš Svoboda a další), a ještě v nastudování Činoherního studia, nemohla zapřít. Hned na začátku upoutala originálně pojatá scéna plná vody a čtyř plážových lehátek, na nichž leželi čtyři postavy v županech. Pátá postava, domovník, obcházel kolem a hadicí přiléval další vodu. Každý z nich vedl jakoby pouze svůj monolog a ty se mezi sebou různě střídaly nebo místy i spojovaly. Rozhodně se mi líbilo celé obsazení hry. Jejich postavy od natěšeně čekající Fatimy Zuzany Onufrákové a krásné a něžné Franzisky Ireny Kristekové, přes sexuálně nabitého Kalila Jana Bidlase a neznámou ženou okouzleného Karpatiho slovensky mluvícího Matúše Bukovčana až po domovníka Lomeiera Marka Matějky, jehož tolik trápil problém se ztrácející se vodou. Všichni herci se svou osobitostí skvěle doplňovali; byli výborní.
Moje hodnocení: 90 %
Lomeier, Franziska a Karpati (M.Matějka, I.Kristeková a M.Bukovčan) |
Karpati a Lomeier (M.Bukovčan a M.Matějka) |
Fatima, Kalil a Franziska (alternující J.Prosperi, J.Bidlas a I.Kristeková) |
0 Comments:
Okomentovat
<< Home