"Muži v offsidu" - host Severočeského divadla

(Karel Poláček, Martin Vačkář, Ondřej Havelka)

"Komedie o tom, že kdo zradí svůj klub, nemá štěstí v životě." (premiéra 14. prosince 2007)

Snad není příliš třeba kohokoliv seznamovat s oblíbeným dílkem z fotbalového prostředí jednoho z našich nejúspěšnějších spisovatelů. Možná ještě více než Poláčkova kniha je však známý film režiséra Svatopluka Innemanna z roku 1931 ve skvělém obsazení v hlavních rolích v čele s Hugo Haasem (Načeradec), Jindřichem Plachtou (Habásko st.), Emanem Fialou (Habásko ml.) či výtečným Theodorem Pištěkem (Šefelín). Není zrovna snadné tyto velké ikony českého herectví nahradit nebo je napodobit a snad i proto je lepší vše pojmout zcela po svém a dát všem postavám zase něco nového, něco svého. Velmi originálně a s nadšením se do toho pustili v Městském divadle v Mladé Boleslavi pod režijní taktovkou Ondřeje Havelky, který je rovněž hercem a skvělým muzikantem, ale také skutečným odborníkem na dobu, a hlavně muziku z období první republiky. Jako bonus skvělé inscenace tak nabízí svým divákům množství písní dokreslujících dobovou i místní atmosféru. Velmi vhodně vybral hudbu, která odpovídá jakémusi městskému pouličnímu folklóru s žižkovskou tématikou. Snad i ta pomohla k úspěchu inscenace, který dokládá hned několik ocenění. Na IX. ročníku Grand festivalu smíchu v Pardubicích získala hned trojici cen a titulů; byla jima Cena pro absolutního vítěze pyšnícího se titulem Komedie roku 2008, dále pak Cena studentské poroty a rovněž Cena za nejlepší ženský herecký výkon, který jen "o prsa" nad Martinem Zbrožkem vyhrála Petra Nakládalová za roli Emilky Šefelínové. Další divácké ocenění si odnesla v květnu 2008 ze Zlínského festivalu Setkání-Stretnutie, neboť se stala jednoznačně divácky nejúspěšnějším představením. Nemohla jsem si ho tak ani já 16. dubna 2010 při jeho hostování v Ústí nad Labem nechat ujít.

Spolu s místními muzikanty (Vojtěch Havelka j.h., Jakub Šafr j.h., Martin Zbrožek, Petr Bucháček a Miroslav Babuský), kteří hráli divákům své kramářské písničky už na uvítanou ve foyer divadla, se ocitáme před Bio Minuta, kde dochází k náhodnému osudovému setkání Emana Habáska ml. (Vojtěch Havelka j.h.), pro kterého byla dosud největší láskou jeho Viktorka Žižkov, a Emilky Šefelínové (Petra Nakládalová), jejíž otec (Martin Hrubý) pro tuto fotbalovou zábavu nemá nejmenší pochopení. Dalším velmi důležitým setkáním se stane pro Emana právě jedno z fotbalových utkání mezi jeho Viktorkou a pražskou Slavií (sudího hraje Petr Halíček). Emoce jsou velmi napjaté, a tak se není čemu divit, když se pustí do křížku s židovským majitelem velkoobchodu s konfekcí Načeradcem (Ota Jirák j.h.), mimo jiné také fandou vítězného týmu. Jejich spor je dovede až na policejní stanici. Emanovi dokonce hrozí, že zde bude muset strávit 48 hodin na rozdíl od obchodníka Načeradce, který se zaplacením pokuty může vykoupit. Když se dozví, že je mladík bez peněz i bez práce, udělá velmi silné gesto. Zaplatí za něj pokutu, a dokonce mu i nabídne práci příručího u něj v obchodě. Dokonce by byl rád, i na přímluvu paní Načeradcové (Martin Zbrožek j.h.), aby vedl jeho novou filiálku v Mladé Boleslavi. Z toho má velkou radost Emanův otec, krejčí Habásko st. (Petr Bucháček), jemuž krom jeho syna dělá velké starosti neustálé nadbíhání vdovy Ouholičové (Eva Reiterová), která ve vdovci vidí možného adepta na svého dalšího manžela. Eman dostává od svého nového zaměstnavatele úkol obejít některé z jeho zákazníků a vybrat od nich dluhy. Kromě Žida Kóhna (Miroslav Babuský) je to i jeden krejčovský salón, ve kterém se znovu setkává s Emilkou. Začínají se spolu scházet častěji, a dokonce ji i začíná zasvěcovat do fotbalového světa, což neunikne ani drbně Ouholičové. Jako pomstu Habáskovi st. za jeho nezájem se tak rozhodne donést drby i Šefelínům. Otec chce svou dceru řádně potrestat, místo toho se ale dozvídá, že je jeho dcera těhotná. Došlápne si tak na Habáskovi. Nakonec se ale vše urovnává, a navíc se schyluje i k svatbě. A jak nejlépe ji oslavit než na mezinárodním fotbalovém utkání ČSSR : Maďarsko, kam dokonce dorazí i holič Šefelín se svou chotí (Karolina Frydecká).

Přiznávám se, že jsem si nebyla jistá, do jaké míry se dá věřit velmi kladným ohlasům na toto představení, ale uznávám, že tentokrát byla chvála zcela na místě. Autorům (režie: Ondřej Havelka, scéna: Martin Černý, kostýmy: Jaroslava Pecharová, choreografie: Lucie Vačkářová-Gančeva, korepetice: Jakub Šafr a další) se povedlo vytvořit velmi nápaditou a úsměvnou podívanou, v níž bylo velmi patrné, jak všechn herce baví a své party si s chutí užívají. Kostýmy, a hlavně scéna byly opravdu efektní. Vždyť se během chvilky a s přispěním samotných herců měnila z ulice u kina, v chudý krejčovský příbytek, aby ji vzápětí vystřídaly plné ochozy fotbalového stadionu či noční tramvaj. Co ale musím ocenit především, je hudební složka celého představení. Velmi se mi líbily vhodně zvolené písně, a to o to více, že byly zpívány naživo i s živým doprovodem. Skvěle dokreslily atmosféru a byly také vtipné. Nikdy nezapomenu na skvělou odrhovačku "Kdyby to tak bylo možný dát si hovno do záložny" (je opravdu velmi nakažlivá :-) ) nebo třeba "Je to vůl, je to kůň, je to kráva". Hlavně smekám klobouk před hudebním doprovodem (Martin Zbrožek - housle, Vojtěch Havelka - kytara, Miroslav Babuský - banjo, Jakub Šafr a Petr Bucháček) a především před zpěvem, který zněl patřičně houpavě, v tónech klouzavě, nosově a se zúženým E, což k podobným kupletům patří. Nápaditá byla rozhodně i fotbalová utkání nebo třeba střídání některých herců ve vícero rolích, a to i ženských. Musím tedy říct, že výkony celé herecké jedenáctky toto představení jenom podtrhly. Skvěle se střídaly a doplňovaly. Jmenovitě mě velmi mile, hlavně svým zpěvem, překvapil hostující syn režiséra Ondřeje Havelky Vojtěch Havelka, ale také Otu Jirákovi role obchodníka Načeradce pěkně sedla. Vůbec jsem se v něm nesnažila vidět Hugo Haase nebo je nějak porovnávat; byl jiný, byl svůj. Nejvíce si zde mohl zadovádět Martin Zbrožek, který si kromě Hedviky Načeradcové zahrál i třeba muzikanta nebo jednoho z diváků či fotbalistu. Výborný a velmi přesvědčivý byl i představitel krejčího Habáska Petr Bucháček, kterému se dokonce se svým divadelním synem podařilo zbourat i svého kolegu Martina Hrubého. Ani tři dámy v obsazení však nijak nepokulhávaly za svými mužskými kolegy. Přelíbeznou slečnu Emilku, udrbanou vdovu Ouholičkovou nebo podpantofláckou paní Šefelínovou vykreslily velmi výmluvně. Prostě tato tříhodinová retro revue měla šťávu a opravdu skvěle pobavila, zvláště pak v druhé části.
Moje hodnocení: 78 % 

Načeradec a Eman ml. (O.Jirák j.h. a V.Havelka j.h.), vzadu divačky (P.Nakládalová, K.Frydecká a E.Reiterová)

Slávie (P.Bucháček a M.Zbrožek j.h.) vs. Viktorie Žižkov (M.Babuský a M.Hrubý), uprostřed rozhodčí (P.Halíček)

 vdova Ouholičová, Emilka, matka Šefelínová, Eman Habásko ml. a oddávající (E.Reiterová, P.Nakládalová, K.Frydecká, V.Havelka j.h., P.Halíček)

"Láska, práce, láska, práce" - Činoherní studio

(Johanna Kaptein)

"Pět zápletek o problémech, které pětici obyčejných a nijak výjimečných lidí může přinést práce a láska." (premiéra 16. října 2009)

Po Činoherním klubu přišlo 7. dubna 2010 na řadu zase naše ústecké Činoherní studio a s ním i pět dramoletů německé autorky Johanny Kaptein. ČS si pro zahájení své 38. sezóny vybralo českou premiéru právě této nové inscenace. To, že se jedná o opravdu žhavou novinku, dokazuje i fakt, že si svou světovou premiéru odbyla pouze o pět měsíců dříve než v Ústí nad Labem; konkrétně v Badisches Staatstheater v Karlsruhe. Autorka zde nastínila pět problémů, které může přinášet práce a láska. Vše se odehrává v dynamickém tempu a s notnou dávkou černého humoru. V příbězích se objevuje pět hlavních postav, ale také šest hlasů, které můžeme chápat jako jakési ďáblovy našeptávače či odrazy vlastního svědomí. V ústeckém nastudování využili vskutku originální prvek, kterým je v dnešní době poměrně moderní beatbox (rytmické hudební pásmo vyluzované výhradně ústy). Ten herci předvedli především v úvodu a jednotlivé příběhy pak proložili vlastním zpěvem. Odezněly tu více či méně parodované popové skladby od Abby, přes hity devadesátých let až po muzikál My Fair Lady.

Prvním prostředím, kam s hlasy zavítáme, je velká třídírna pošty. Mezi hučícími stroji stojí mladík (Jan Jankovský) u své mašiny, kterému se najednou zhroutil jeho dosavadní život. Jako sociopat má problémy s pobytem ve společnosti. Zde ale obsluhuje sám svůj stroj na třídění velkých balíků, který i celkem důvěrně oslovuje Gina. Samostatná práce daleko od lidí mu velmi vyhovuje, jenomže teď ho najednou z ničeho nic jeho šéf (M.Bukovčan) přeložil jinam a na jeho místo postavil mladou brigádnici (Nataša Gáčová). Společnost se trochu inovuje, ale mladík v tom vidí jakési spiknutí; všechno je proti němu. Dokonce se s ním rozchází i jeho přítelkyně (Nataša Gáčová), která nudu s ním už nemůže déle vydržet. Hlasům se tak celkem snadno daří ho přesvědčit, aby svůj beznadějný život raději ukončil.
Druhý příběh nás zavádí do jistého call-centra, kde se jedna mladá dívka (Nataša Gáčová) snaží zkontaktovat svého nového přítele, se kterým "chodí" už jeden a půl týdne. Denně mu několikrát volá a píše, jenomže on ji stále telefon nezvedá ani neodepisuje na zprávy; vlastně s ní ani nechodí. Její neustálé "otravování" ho dožene až k tomu, že se u operátora snaží vyměnit si číslo. Bohužel se mu to ale nedaří, a tak se rozhodne k radikálnímu kroku hodit mobil do rybníka. Volané číslo je tedy rázem nedostupné a dívku to dohání k ještě radikálnějšímu kroku. Svůj mobil rozmlátí na kousky a ty pak následní sní. A právě to ji zabije.
Hlasy se rozhodnou navštívit i Huberta W. (Matúš Bukovčan), bývalého řidiče autobusu, kterého po dvaceti letech služby vyhodili z práce. Navíc se od něj rozhodla odejít i jeho žena (Marta Vítů), která si našla nový objev. Zamilovala se do maséra, na jehož masáž dostala poukaz od svých kamarádek. Huberta tato situace nedožene k sebevraždě, o což se hlasy tentokrát marně snažili, ale "pouze" k šílenství. Chytá ho záchvat smíchu a hlasy tak s nepořízenou raději vyklízejí pole a přesouvají se o dům dál, nebo spíše o vlak dál.
Všechny hlasy se přesunou do kupátka k jednomu velmi úspěšnému muži (Kryštof Rímský). K velkým penězům přišel tak nějak náhodou a teď je z něj akorát znuděný milionář, který neví, za co by své peníze měl nejlépe utratit. Vyrůstal v chudší rodině, a tak bylo jeho velkým snem být bohatý. Svůj sen si splnil, přesto se ale necítí být šťastný. Ze všeho nejraději svůj volný čas tráví doma u televize. Hlasy se mu snaží co nejlépe poradit, kde by mohl své peníze utratit. Po několika zamítnutých možnostech mu navrhují, aby si za ně pořídil nájemného vraha na svou vlastní osobu. To absolutně odmítá stejně jako to, že by měl své peníze jen tak vyhodit a tím se jich zbavit. Je to jen další beznadějný případ.
V poslední pětince vystupuje starší květinářka (Marta Vítů), která vypráví svůj příběh, jak k ní do květinářství jednoho dne přišel mladý student (Jiří Maryško). Ten si ji začal dobírat a jí to velmi lichotilo. I přesto, že to z jeho strany byla spíše legrace, skončili spolu ještě ten večer u ní doma v posteli. Když bylo po všem, začal mít mladík nejapné poznámky a ženu to tak rozzuřilo, že popadla, co měla po ruce a svému milenci zasadila smrtelnou ránu do hlavu. Jeho duch tak nyní poletuje po květinářství a povídá si s ostatními hlasy.

Abych pravdu řekla, tak bych asi tuto hru (autorů - překlad: Michal Kotrouš, scénická spolupráce a kostýmy: Daniela Klimešová, beatbox: Ondřej Havlík alias EN.DRU, dramaturgie: Vladimír Čepek, režie: Natália Deáková a další) nezařadila zrovna do žánru komedie, ale určitě obsahovala nějaké zajímavé nápady. Jedním z nich mohl být "jednoduchý" návrh scény, kde je postavena jakási nízká hradba do tvaru "U" a nad ní se vznáší ve vzduchu jednotlivé předměty, z nichž se některé objeví v jednotlivých příbězích. Originálním nápadem jistě bylo i využití beatboxu a dalších prolínavých naživo zpívaných písní, které si herci jako lehčí parodie vychutnali. Jednotlivé příběhy byly věcné, ale především tragikomické až melodramatické; obzvláště ten poslední. I přestože se v něm jednalo o vraždu, zdál se být díky své hlavní hrdince nejoptimističtější. Květinářka působila něžně až nevinně a svým pozitivním přístupem k životu si snad získala i soucit nad svým násilným činem, kterého se v afektu dopustila. Nejen Marta Vítů, ale i všichni ostatní herci si vystačili pouze s drobnými výrazovými prostředky, které i tak dostačovaly k porozumění charakterům jejich postav. Výkony byly skvěle vyrovnané, neboť každý dostal svůj řádně vyměřený prostor. Přestože celá inscenace působila tak trochu jinak než ostatní, nemohu říci, že by mě nějak zvlášť oslovila. Popravdě jsem od ní čekala trochu víc.
Ukázka zde (čas 3:20).
Moje hodnocení: 58 %

Přidat popisekmladý muž (J.Jankovský) a hlasy (J.Maryško, K.Rímský, M.Vítů a M.Bukovčan)

dívka z call-centra (N.Gáčová) a hlasy (J.Jankovský, M.Bukovčan, J.Maryško, M.Vítů a K.Rímský)

řidič autobusu (M.Bukovčan) a hlasy (N.Gáčová, J.Jankovský, J.Maryško a K.Rímský)

 květinářka (M.Vítů) a hlasy na pozadí (J.Jankovský,...)