"Separatisté" - Činoherní studio
(Thomas Freyer)
„Poetický i humorný příběh, který je sondou do života lidí na sídlišti.“ (premiéra 9. října 2008)
Tato inscenace mladého německého dramatika načala již třetí (a také poslední) rok svého uvádění a já ji tak měla možnost shlédnout v jednom z jejích posledních představení. Téma nebo děj mě příliš neoslovily (možná i proto jsem tuto návštěvu odkládala), ale i tak mě zajímalo, jaká by tato „umakartová freska“ připodobňovaná skvělé „Arabské noci“ mohla být. Nejvíce mě však lákalo vidět opět na jevišti ČS některé jeho bývalé členy, především Irenu Kristekovou, ale také Honzu Holíka nebo Romana Zacha, který se k nám po letech vrátil na hostovačku. Režie se ujal, rovněž hostující, režisér Thomas Zielinski, jenž vsadil na jednoduchost a strohost provedení, čímž chtěl přímou podstatou věci zaútočit na diváka. Po jednom zrušeném představení, mi tedy „Separatisté“ (autorů – překlad: Tomáš Kafka, výprava: Andrej Ďurík, dramaturgie: Vladimír Čepek, režie: Thomas Zielinski a další) 13. ledna 2010 vyšly a já tak odstartovala svůj další divadelní rok.
Není to až tak dávno, kdy se obě části Německa sjednotily a lidé začali houfně opouštět své domovy. Nicméně teprve od roku 2002 probíhá vládní program na bourání paneláků z vyprázdněných sídlišť. Tamní města se tak mají zatraktivnit. To se však nelíbí skupince lidí, kteří na nich strávili velký kus svého života. Prožívali tam svá dětství, nasbírali odtamtud spoustu krásných vzpomínek a prostě se celé to místo stalo jejich důležitou součástí. Proto se rozhodli svůj koutek země ochránit. Rozhodně se nehodlají vzdát bez boje. Novinář Johan (Roman Zach) je jakýmsi strůjcem celé akce a také jejím hlavním velitelem. Spolu se svým známým Günterem (Jan Holík), majitelem místní hospůdky, zřídí vlastní samosprávu, do níž postupně přibírají další členy, se kterými společně budují jakýsi stát ve státě. Mezi jinými přesvědčí i Anitu (Irena Kristeková), prodavačku z místního supermarketu. Ta je poněkud citově nevyrovnaná a své vyhasínající manželství si léčí milostnými pletkami se zapálenými revolucionáři. Do party se jim velmi hodí i Alex (Jan Jankovský), expert na silno i slaboproud. Při jeho službě na střeše jednoho z domů se potkává s Rike (Tereza Hofová); s dívkou, která se sem po letech vrátila a nyní celé dění ze střechy pilně sleduje. Situace se přiostřuje, a přestože místní militantní skupinka není příliš početná, nevzdává se. Naopak přidává na důrazu. Společnými silami obeženou celý blok plotem a sestaví ozbrojené hlídky. Čas se krátí, ale i tak si v době mezi rabováním a krádežemi najdou chvíli na zábavu. Pořádají bujaré zahradní slavnosti a veselé pitky se svými bližními. Pomalu, ale jistě, se blíží den „D“, kdy jsou na sídliště poslány bagry a buldozery. Ani tehdy se nezaleknou a rozhodnou se „bojovat až do konce – i kdyby poslali tanky“.
Bohužel musím říct, že mě tato hra poněkud zklamala, a to i přesto, že na jevišti stála Irena Kristeková s Honzou Holíkem. Tohle nemohli zachránit ani dva takhle výborní herci. Srovnání s úžasnou "Arabskou nocí" teda rozhodně není namístě. Nemělo to s ní pranic společného. Text, scéna, ba i děj, či podivná zápletka bez nějakého blíže specifikovaného konce, to vše mi připadalo jaksi „mrtvé“ a úplně zbytečně depresivní (i když tam snad pár „lehce vtipných“ momentů bylo). Stejně tak na mě působilo téměř prázdné hlediště, které jsem znávala z dřívějších dob, když nás v něm sedávalo něco kolem deseti. Co mi ale přišlo naprosto nevhodné nebo také to, u čeho jsem si musela říct „a to je jako co?“, byly písně některých našich předních interpretů (například: Petry Janů, Michala Davida či Jana Nedvěda), které odzpívali či odrecitovali sami herci. I když je Irena Kristeková výborná zpěvačka a její krásný sametový hlas si vždy ráda poslechnu, do tohoto dílka se to opravdu nehodilo (o ostatních radši nemluvím). A dávat to tam jenom proto, aby představení netrvalo pouhých 30 minut, mi přijde jako velmi slabý důvod. Nelíbila se mi ani promítaná videoprojekce jako že ze střechy paneláku; raději bych viděla herce přímo na scéně. Co se hereckých výkonů týká, byli bezpochyby nejlepší, jak jsem uvedla už na začátku, Irena Kristeková a Jan Holík. Dovedou totiž pracovat s výrazem a své postavy umí uchopit a alespoň na čas si je přivlastnit. I Anitě a Günterovi dodali „živé“ emoce, a proto to díky nim nepůsobilo tak úplně „kamenně“. U Romana Zacha mi totiž naopak nějaký ten výraz dost scházel. Tváří se totiž dost pasivně, ponuře, bez energie, bez jakéhokoliv náznaku emocí, prostě nijak zajímavě či výrazně. Často na mě působí dost otráveně a znuděně, možná i povýšeně. Nejnešťastnější mi přišla role Alexe (Jan Jankovský), v níž jsem viděla asi toto „tak utíkej a pak zase přiběhni, postav se na značku a suše odříkej text“. A pro Terezu Hofovou zbyla jako obvykle tajemná dívka s bohatým vnitřním životem, ale navenek působící složitě, nerozeznatelně i trochu odměřeně. Rozhodně si myslím, že se to celé mohlo uchopit mnohem lépe, ale každému, co jeho jest.
Moje hodnocení: 39 %
„Poetický i humorný příběh, který je sondou do života lidí na sídlišti.“ (premiéra 9. října 2008)
Tato inscenace mladého německého dramatika načala již třetí (a také poslední) rok svého uvádění a já ji tak měla možnost shlédnout v jednom z jejích posledních představení. Téma nebo děj mě příliš neoslovily (možná i proto jsem tuto návštěvu odkládala), ale i tak mě zajímalo, jaká by tato „umakartová freska“ připodobňovaná skvělé „Arabské noci“ mohla být. Nejvíce mě však lákalo vidět opět na jevišti ČS některé jeho bývalé členy, především Irenu Kristekovou, ale také Honzu Holíka nebo Romana Zacha, který se k nám po letech vrátil na hostovačku. Režie se ujal, rovněž hostující, režisér Thomas Zielinski, jenž vsadil na jednoduchost a strohost provedení, čímž chtěl přímou podstatou věci zaútočit na diváka. Po jednom zrušeném představení, mi tedy „Separatisté“ (autorů – překlad: Tomáš Kafka, výprava: Andrej Ďurík, dramaturgie: Vladimír Čepek, režie: Thomas Zielinski a další) 13. ledna 2010 vyšly a já tak odstartovala svůj další divadelní rok.
Není to až tak dávno, kdy se obě části Německa sjednotily a lidé začali houfně opouštět své domovy. Nicméně teprve od roku 2002 probíhá vládní program na bourání paneláků z vyprázdněných sídlišť. Tamní města se tak mají zatraktivnit. To se však nelíbí skupince lidí, kteří na nich strávili velký kus svého života. Prožívali tam svá dětství, nasbírali odtamtud spoustu krásných vzpomínek a prostě se celé to místo stalo jejich důležitou součástí. Proto se rozhodli svůj koutek země ochránit. Rozhodně se nehodlají vzdát bez boje. Novinář Johan (Roman Zach) je jakýmsi strůjcem celé akce a také jejím hlavním velitelem. Spolu se svým známým Günterem (Jan Holík), majitelem místní hospůdky, zřídí vlastní samosprávu, do níž postupně přibírají další členy, se kterými společně budují jakýsi stát ve státě. Mezi jinými přesvědčí i Anitu (Irena Kristeková), prodavačku z místního supermarketu. Ta je poněkud citově nevyrovnaná a své vyhasínající manželství si léčí milostnými pletkami se zapálenými revolucionáři. Do party se jim velmi hodí i Alex (Jan Jankovský), expert na silno i slaboproud. Při jeho službě na střeše jednoho z domů se potkává s Rike (Tereza Hofová); s dívkou, která se sem po letech vrátila a nyní celé dění ze střechy pilně sleduje. Situace se přiostřuje, a přestože místní militantní skupinka není příliš početná, nevzdává se. Naopak přidává na důrazu. Společnými silami obeženou celý blok plotem a sestaví ozbrojené hlídky. Čas se krátí, ale i tak si v době mezi rabováním a krádežemi najdou chvíli na zábavu. Pořádají bujaré zahradní slavnosti a veselé pitky se svými bližními. Pomalu, ale jistě, se blíží den „D“, kdy jsou na sídliště poslány bagry a buldozery. Ani tehdy se nezaleknou a rozhodnou se „bojovat až do konce – i kdyby poslali tanky“.
Bohužel musím říct, že mě tato hra poněkud zklamala, a to i přesto, že na jevišti stála Irena Kristeková s Honzou Holíkem. Tohle nemohli zachránit ani dva takhle výborní herci. Srovnání s úžasnou "Arabskou nocí" teda rozhodně není namístě. Nemělo to s ní pranic společného. Text, scéna, ba i děj, či podivná zápletka bez nějakého blíže specifikovaného konce, to vše mi připadalo jaksi „mrtvé“ a úplně zbytečně depresivní (i když tam snad pár „lehce vtipných“ momentů bylo). Stejně tak na mě působilo téměř prázdné hlediště, které jsem znávala z dřívějších dob, když nás v něm sedávalo něco kolem deseti. Co mi ale přišlo naprosto nevhodné nebo také to, u čeho jsem si musela říct „a to je jako co?“, byly písně některých našich předních interpretů (například: Petry Janů, Michala Davida či Jana Nedvěda), které odzpívali či odrecitovali sami herci. I když je Irena Kristeková výborná zpěvačka a její krásný sametový hlas si vždy ráda poslechnu, do tohoto dílka se to opravdu nehodilo (o ostatních radši nemluvím). A dávat to tam jenom proto, aby představení netrvalo pouhých 30 minut, mi přijde jako velmi slabý důvod. Nelíbila se mi ani promítaná videoprojekce jako že ze střechy paneláku; raději bych viděla herce přímo na scéně. Co se hereckých výkonů týká, byli bezpochyby nejlepší, jak jsem uvedla už na začátku, Irena Kristeková a Jan Holík. Dovedou totiž pracovat s výrazem a své postavy umí uchopit a alespoň na čas si je přivlastnit. I Anitě a Günterovi dodali „živé“ emoce, a proto to díky nim nepůsobilo tak úplně „kamenně“. U Romana Zacha mi totiž naopak nějaký ten výraz dost scházel. Tváří se totiž dost pasivně, ponuře, bez energie, bez jakéhokoliv náznaku emocí, prostě nijak zajímavě či výrazně. Často na mě působí dost otráveně a znuděně, možná i povýšeně. Nejnešťastnější mi přišla role Alexe (Jan Jankovský), v níž jsem viděla asi toto „tak utíkej a pak zase přiběhni, postav se na značku a suše odříkej text“. A pro Terezu Hofovou zbyla jako obvykle tajemná dívka s bohatým vnitřním životem, ale navenek působící složitě, nerozeznatelně i trochu odměřeně. Rozhodně si myslím, že se to celé mohlo uchopit mnohem lépe, ale každému, co jeho jest.
Moje hodnocení: 39 %
 |
| Anita a Günter (I.Kristeková a J.Holík) |
 |
| Rike a Alex (T.Hofová a J.Jankovský) |
Anita, Alex, Rike, Johan a Günter (I.Kristeková, J.Jankovský,
T.Hofová, R.Zach a J.Holík)
posted by lucifer at 19:26
0 Comments:
Okomentovat
<< Home