Divadlo a já 2004-2015: "Chvilková slabost" - host Severočeského divadla

(Donald Churchill)

„Brilantní komedie s překvapivým rozuzlením.“ (premiéra 15. září 2003)

Další společností, která do Ústí nad Labem zavítala a s jejímž představením jsem dne 16. ledna 2009 odstartovala další rok, bylo Divadlo Radka Brzobohatého. Svou činnost zahájilo celkem nedávno, na jaře roku 2004. Sídlí nedaleko Václavského náměstí v prostorách divadla Skelet v Opletalově ulici a je v něm zangažovaná celá rodina. Kromě hraní mu Radek Brzobohatý propůjčil své jméno a zároveň je jeho principálem, jeho žena Hana Gregorová se navíc stará o ekonomické záležitosti a jeho chod, dcera Rola vede restauraci a syn Ondřej skládá divadelní muziku a také zde příležitostně hraje. Co se týká repertoáru soustředí svou dramaturgii především na duchaplné komedie, aby tak dali svým divákům odpočinout a zapomenout na starosti a smutky všedního života. Zároveň chtějí dávat prostor i mladým začínajícím hercům, kteří tak dostávají možnost ukázat své schopnosti, ale zahrají si zde i někteří jejich starší kolegové. Autorem hry je Angličan Donald Churchill (1930-1991), který, přestože začal psát až ve svých třiceti letech, má na svém kontě několik velmi úspěšných komedií. Ze začátku psal především pro rozhlas a televizi, ale také byl filmovým i divadelním hercem. V České republice se hraje několik jeho her, například velmi populární komedie „Natěrač“ (Divadlo Kalich – premiéra v listopadu 1994) nebo „Na ocet“ (18. ledna 2001 proběhla v Divadle Ungelt její světová jevištní premiéra).

Na chalupě čeká Audrey (Hana Maciuchová) na svého exmanžela Tonyho (Radoslav Brzobohatý). Jsou již dva roky rozvedeni a každý už má nového partnera i nový život, ale přeci jen jim nějaký společný závazek z minulosti zbývá. Mají si rozdělit věci, které jim na chalupě zbyly. Tonyho doveze jeho mladší milenka Stella, která navíc čeká dítě. Audrey se s ní nechce za žádnou cenu setkat, a tak je ráda, že zase hned odjede. Nedá jí to a začne si s Tonym vyprávět o jejich nových životech, o jeho Stelle, o jejím Brianovi. Dokonce se mu svěří, že by se měla znovu vdávat. Přestože se k němu Audrey chová chladněji a on ji rád uráží, něco je k sobě stále táhne. Situace se trochu zpestřuje v momentě, kdy pro Tonyho přijede Stella a místo toho, aby se vrátili domu, odjíždějí do porodnice; dokonce i s Audrey. Pro tu to ale znamená už opravdu definitivní konec jejich manželství. I když ví, že Brian není ten pravý muž pro ni, ale spíše přítel, rozhodne se si ho vzít. Bere to jako svou možná poslední šanci. Zdánlivě ukončená kapitola, ale tak docela ukončená není. Největším poutem mezi bývalými manželi je jejich dcera Lucy (Kateřina Velebová), kterou Audrey pozvala na svatbu. Je velmi překvapená, že se matka chce vdávat za někoho jako je Brian a pustí si pusu na špacír. Diskuze se stočí i na zvláštní vztah Tonyho a Stelly i na jeho domnělé dítě. Dokonce matku přiměje k tomu, aby otce pozvala na svatební hostinu. Ten chce navázat tam, kde před časem skončili, ale ztrácí odvahu, když zjistí, že se opravdu vdala. Nahraje ji ale vzkaz na kazetu. Audrey se stále snaží namluvit si, že ho nenávidí, ale zjišťuje, jak moc ho miluje a když už nic nečeká, Tony se objeví…

Téma bych v současné době potřebovala trochu jiné, ale i tak se mi na hře (autorů – překlad: Blanka Pešinová, režie: Jan Burian, hudba: Ondřej Brzobohatý a další) líbilo několik zvratů, které nedávaly divákům prostor k domyšlení si jistého konce. Těšila jsem se hlavně na obsazení Hany Maciuchové, kterou mám velmi ráda. Především její krásně medový hlas; ráda jsem se se zaposlouchávala do jejích dialogů. V současné době prožívá jakousi svou „zlatou éru“, neboť nasbírala několik ocenění a těší se velké oblibě u diváků a já myslím, že naprosto právem. Radek Brzobohatý mi přišel takový trochu „nemastný, neslaný“, jako by byl bez nějakého bližšího výrazu. Nicméně do role nešťastného a ublíženého exmanžela se hodil. Trochu změnu a oživení do jinak celkem fádního příběhu vnesla svým vpádem až mladší představitelka Lucy, Kateřina Velebová. I když místy působila dost strojeně, nepřirozeně, bych jí tyto drobné nedostatky, i s přihlédnutím k tomu, do jakých šatů se musela ustrojit, prominula.
Moje hodnocení: 54 %