„Cyrano“ - host Činoherního studia

(Edmond Rostand)

"Klasická romantická hra plná hrdosti a lásky, kterou Kašpaři představují jako tragickou komedii o člověku, jehož nezávislost je tvrdě vykoupena bolestí a smutkem." (premiéra 29. června 2006)

S touto klasickou romantickou hrou k nám do Činoherního studia přijel 27. listopadu 2012 hostovat pražský divadelní spolek Kašpar. Jakub Špalek se k jejímu nastudování, v překladu Jindřicha Pokorného a úpravě pro osm herců Lukáše Hlavici, vrací již podruhé (poprvé si Cyrana zahrál Radek Holub). Jazyk je zde modernější a přístupnější pro novodobého diváka, nejsou zde tak přísná pravidla veršů a herci si tak s textem mohou pohrát svobodněji, děj se zdá o něco živější a svižnější. Navíc pro herce toto komornější pojetí Cyrana nabízí více prostoru k projevení se, neboť někteří se zde objeví hned v několika rolích, a dokazují tak, že i velké téma se spoustou postav se dá zvládnout s podstatně menším počtem herců a pořád má šťávu. Není třeba složité výpravy, neboť atmosféru zde tvoří právě herci a slova, která pronáší. Kašpaři navíc mohou s tímto svěžím představením zavítat i na letní scénu. Na hradě Kašperk kromě Cyrana odehráli již i jiná představení.

Na večerní představení, jehož hlavní role byla svěřena Montfleurymu (Zuzana Onufráková), vtrhne trochu nečekaně i fanfarón Cyrano (Martin Hofmann). Velmi ho podráždí Montfleyuryho výstup, že ho raději vyžene z pódia. Na jeho obranu se však postaví markýz de Valvert (Štěpán Coufal), který si navíc začne utahovat ze Cyranova nosu. Nakonec proti sobě tasí kordy a svou "baladu s posláním" Cyrano s přehledem vyhraje. Všemu z hlediště přihlíží i jeho sestřenka Roxana (Jitka Čvančarová), kterou tajně miluje, ale nikdy by se jí to neodvážil říct. Na druhý den si s ním domluví schůzku u Ragueneaua (Aleš Petráš). Tam se mu svěří se svou láskou ke Kristiánovi (Jan Jankovský). Jelikož má být jedním ze Cyranových kadetů, požádá ho, aby nad ním držel ochrannou ruku. Pro Cyrana je to jak kudla přímo do srdce, ale slíbí, že to pro ni udělá. Po setkání s mladíkem musí překousnout jak bolest v srdci, tak i všechny urážky, které Kristián směřuje proti jeho nosu. Navíc také mladému kadetovi, který je sice pohledný, ale ne tak citlivý a romantický, pomůže s vyznáním lásky jeho milované. Věnuje mu pro ni svůj nepodepsaný dopis lásky. Večer se Roxaně chce Kristián pod balkónem vyznat sám, ale svým věcným a nemotorným vyjadřováním by její srdce jen tak nezískal. Cyrano mu půjčí svůj hlas i slova plná lásky a nevyznaného citu. Roxana okamžitě propadne jeho kouzlu. Znala jeho tvář a nyní i krásnou čistou duši. Bohužel neví, že ta patří někomu jinému. O její lásku však usiluje i hrabě de Guiche (Marko Igonda). Jde rovnou k věci a ke své vyvolené večer posílá mnicha s poselstvím, podle kterého by je tento měl oddat. Roxana však přečte mnichovi vzkaz tak, aby ji oddal s mladým Kristiánem. Cyrano hraběte dostatečně dlouho zdrží a ten tak přichází až po jejich sňatku. De Guiche okamžitě z rozčilení, že o ni přišel, vydává rozkaz, aby celá rota gaskoňských kadetů (Zuzana Onufráková, Jan Jankovský, Pavel Lagner, Lukáš Jůza, Aleš Petráš) odjela do první linie obléhat Arras. Španělé je však blokují a oni jsou nuceni hladovět. Ani to nebrání Cyranovi psát Roxaně dva milostné dopisy denně a běhat s nimi každý den přes nebezpečné území. Velice ji to dojme a rozhodne se přijet za nimi na frontu a dovézt jim nějaké jídlo. Teprve teď se Kristián dozvídá, kolik dopisů za něj Cyrano napsal a že ji opravdu miluje. Dojde mu, že jeho žena nemiluje jeho, ale muže, který jí za něj vyznával lásku. Je zlomen a vrhá se na bitevní pole, kde je smrtelně zraněn. Roxana u něj objeví Cyranův poslední dopis, ale ani z něj se nedozví pravdu. Po smrti své lásky se uchýlí do kláštera, kde ji po dlouhé roky každou sobotu navštěvuje i Cyrano a vypráví jí vše, co se za celý týden událo. Nikdy ji ale nebyl schopen přiznat pravdu. Pozná ji až dnes, kdy se Cyrano výjimečně opozdil. Se smrtelným zraněním na hlavě ale za svou milou přesto z posledních sil dojde. Dělá, jako by se nic nestalo a ve tmě Roxaně přečte onen poslední dopis. Ta se zaposlouchá do jeho hlasu a až teď zjišťuje, že celou tu dobu milovala právě Cyrana, který jí akorát umírá v náručí.

Téma dlouhonosého Cyrana je opravdu notoricky známý, ale také velmi dojemný a nesmrtelný příběh. Mnoho divadel využívá příležitosti a řadí si ho do svého repertoáru. Slavných "nosáčů" už se tak i na českých jevištích vystřídala pěkná spousta. Každý pak ale také svého hrdinu vykreslí trochu jinak. Musím ocenit, jak se s touto náročnou rolí popral její hlavní představitel zde. Martin Hofmann svého Cyrana pojal jako důvtipného a hravého v první půli, ale také velmi citlivého, zádumčivého i dojemného, a přesto stále silného a nad věcí v části druhé. Jeho výstup působil velmi civilně, i přesto jak obdivuhodně dlouhý a náročný text se musel naučit. Velmi civilně a "moderně" působily i kostýmy všech gaskoňských kadetů, žádné stejnokroje, ale volné kalhoty i košile doplněné tradičními klobouky, opasky, rukavicemi i vysokými botami. Velmi pěkné byly jasně žluté šaty navržené pro Roxanu. Stejně tak rozjasnila scénu i její představitelka Jitka Čvančarová. Chvílemi působila spíše jako zamilovaná školačka než jako dáma z vyšší společnosti. Nicméně ji dodala vážnosti hlavně na konci druhé části. Přesto si nešlo nevšimnout, že její Roxana mnohem více zářila v blízkosti Cyrana než Kristiána. Pravdou ale je, že toho hrál poměrně neohrabaně Jan Jankovský. Rozhodně nepůsobil jako láskou zmámený mladík, který touží po každém slově či doteku své milované. I když se Jitka snažila, chemie mezi nimi příliš nezafungovala. Za to bývalá "činoheračka" Zuzka Onufráková si množství, i mužských, rolí řádně užila. V každé dosti osobitě předvedla, co se od ní čekalo a velmi pohotově "skákala" z role do role. Přestože se mi více líbilo nastudování Divadla Pod Palmovkou (zde), působilo toto zpracování (autorů - překlad: Jindřich Pokorný, úprava: Lukáš Hlavica, výprava: Libuše Josefy, hudba: Michal Pavlíček, režie: Jakub Špalek a další) velmi svěže a také hravěji. Zaujalo mě, že i v takovém počtu se dá uhrát podobný divadelní kus a věřím, že na letní scéně to musí mít ještě mnohem lepší atmosféru.

Moje hodnocení: 66 %

Cyrano a Roxana (M.Hofmann a J.Čvančarová)

de Guiche, Cyrano a Carbon (M.Igonda, M.Hofmann a P.Lagner)

kadeti, Cyrano a Roxana (alter.F.Kreuzmann, M.Hofmann, Z.Onufráková,L.Jůza, alter.F.Rajmont a J.Čvančarová)

„Moje hra“ - host Kulturního domu

(Petr Abraham)

"Andělská komedie o životě, který hlavnímu hrdinovi právě protekl mezi prsty." (světová premiéra 17. ledna 2012)

Po "Sborovně" k nám 8. listopadu 2012 přijelo na "Ústeckou forbínu" hostovat i pražské divadlo Kalich s novou původní českou inscenací, jejímž autorem je úspěšný český režisér Petr Novotný (např.: Jesus Christ Superstar), skrývající se za pseudonym Petr Abraham. Prakticky celou dobu se z jeviště nepohne mužský představitel hlavní role Jiří Bartoška, který výjimečně a po dlouhé době přijal tuto divadelní roli. K jeho rozhodnutí prý přispěla kvalita textu a také kolegové, s nimiž se zde může setkávat. Režie se ujal Jan Kačer a do hry obsadil i svou ženu a dceru s manželem. Přestože zde jde o soukromou smuteční slavnost, je to poměrně vtipná a veselá hra, v níž lze nalézt i trochu hlubší smysl.

Do bytu Anet (Jana Janěková ml.) právě přiváží zaměstnanec pohřebního ústavu (Martin Kubačák) rakev s jejím nedávno zesnulým partnerem, mistrem Josefem Jankulovskim (Jiří Bartoška). Místo klasického štědrého večera ji tedy čeká soukromá smuteční slavnost, kterou si mistr přál. Smutek zasáhne i jejich mladičkou au-pair dívku (Adéla Koutná), které pán také velmi chybí. Tato mladičká a naivní dívka byla jeho posledním omylem, ale právě má pod srdcem nosit jeho malého potomka. To zabolí jeho poslední a věrnou partnerku Anet, která mu nechce jentak odpustit, že si ji nevzal a neudělal z ní svou právoplatnou manželku. V bytě je i Jankulovského senilní matka (Nina Divíšková), která jeho smrt nese také poměrně těžce. První návštěvnicí, která do bytu přijde, je prostořeká Ivon (Zuzana Bydžovská). Přestože s Jankulovskim nic neměla, i když si to vždycky přála, stala se v jeho v životě velmi významnou ženou. Jako hospodská byla jeho důvěrnicí a také dostala funkci vykonavatelky jeho poslední závěti. Od Anet velmi ráda přijme pozvání na skleničku a připije si i s Jankulovského matkou. Naposledy se přijde s mistrem rozloučit Magdaléna Novotná (Vlasta Peterková), jeho první láska žijící v omylu, že její dcera je jeho dítětem. A aby byla sešlost kompletní, nesmí zde chybět ani Jankulovského žena (Adéla Kačerová), která, jak se posléze ukáže, je již jen bývalou ženou, což se mu až do této chvíle podařilo před Anet utajit. Až teď tedy může Anet naposledy a volně konfrontovat Jankulovského se všemi svými bolestmi a křivdami. Jeho reakce ji ani v nejmenším nijak nepřekvapí. Možná až na tu, že až v záhrobí lituje toho, že si ji nestačil vzít. Ona ho stále velmi miluje a cítí, že jí bude chybět, ať byl, jaký chtěl. On zas lituje toho, co nestačil, že nedostal ještě trochu více času, ale postupně se s tím smiřuje a své poslední přání si velmi užívá a na rozdíl od Anet se i dobře baví. Jen tedy do chvíle, dokud si pro něj nepřijde anděl. Musí típnout své poslední cigáro a se smrtí v očích definitivně odejít.

V námětu této inscenace byl poměrně velký potenciál, který si myslím, nebyl využit tak naplno, jak mohl být, ale i přesto to je velmi podařená a nijak vulgární komedie. Velkou zásluhu na tom však měly především některé dialogy, a to hlavně v podání Zuzany Bydžovské či Vlasty Peterkové. Obě dámy své role uhrály velmi vtipně a hravě. Rozdílné až trochu vyhrocené povahy jejich postav až volaly po otázce, jak i tyto ženy mohly do Jankulovského života tak významně promluvit, ale nakonec i jeho ukázaly v jiném světle. Vždyť i on byl jen obyčejný člověk, který uměl žít a bavit se. Jiří Bartoška svou víceméně "ležící" roli také zahrál velmi dobře. I přesto, že téměř celé představení proležel v rakvi, měl možnost si se svou postavou řádně "pohrát" a užít si to. Množstvím vtipných glos i gest mohl ukázat své herecké umění. Chtělo to i určitou dávku adrenalinu, když hned ze začátku musel v zavřené rakvi strávit téměř čtvrt hodinku a zvládnout i manipulaci, jak ho jeden z jeho kolegů přivážel na jeviště. Nejpřesvědčivěji, nejuvěřitelněji a nejpřirozeněji ve své roli působila Jana Janěková ml. Tak nějak přesně si představuji truchlící a stále milující ženu. Moc jsem ale nepochopila roli Adély Kačerové, která si opravdu jak "černá vdova" přišla na jeviště svůj part jen odmlčet. Nějaký ten text by jí určitě slušel. I Nina Divíšková mohla na jevišti pobýt déle než jenom těch pár minutek. Hra to ale byla jinak velmi nápaditá, jen možná příliš statická. Každopádně pobavila. Je zajímavé představit si, jaké by to bylo, mít tak možnost ještě prohodit několik posledních slov s nebožtíkem. Bylo to sice pohřební, ale poměrně lehké téma.
Moje hodnocení: 64 %

Aneta Ivon a Jankulovski (J.Janěková ml., Z.Bydžovská a J.Bartoška)

au pair dívka, Magdaléna, Ivon a Anet (A.Koutná, V.Peterková,Z.Bydžovská a J.Janěková ml.)

Anet a Jankulovski (J.Janěková ml. a J.Bartoška)