24 května 2007

"Pudl a Magnólie" - host Národního domu

(Stanislav Remunda a Iva Janžurová)

„Zdařilá hra o zákulisních praktikách herecké profese, zradách, pomstách, milostných vztazích, a především komických situacích, které jsou katalyzovány konkurzem na roli ve filmu.“ (premiéra 31.ledna 2006)

Tak tomu teda říkám narozeninový dárek; oslavit si narozeniny návštěvou divadla je pro mě jak dělané :-). Když jsem se dozvěděla, že u nás bude 17. května 2007 hostovat rodinné zájezdové divadlo Ivy Janžurové, jejího manžela a jejich dcer, opravdu jsem se moc těšila. Sehnali jsme lístky hned do první řady (tam jsem seděla poprvé) a bylo to moc fajn.

Filmové studio v čele s režisérkou Evou (Sabina Remundová) právě chystá nový film. Na konkurz je pozvána dvojice herců – Karel (Stanislav Remunda) a Magnólie (Iva Janžurová). Oba dva se již dlouho znají; každý z nich si prošel svůj životní i profesní osud, ale také zažili spoustu společného. Režisérka jim dopřává čas k přípravě jimi vybraných scének ke kamerovým zkouškám. Často také zpovzdálí poslouchá jejich leckdy velmi peprné dialogy, které ji inspirují k vytváření extravagantnějších požadavků. Oba herci vzpomínají na příjemné i méně příjemné historky z divadla či filmu, na momenty, které pro ně hodně znamenaly, na zákulisní praktiky, které patří k herecké profesi, ale také na role, které se jim vryly pod kůži. Přitom se stále špičkují, čemuž spíše dominuje Magnólie. Postupně se však dostávají k nácviků jednotlivých partů. Konečně se dočkávají a jsou přizváni ke kamerovým zkouškám. Tam se jim však příliš nedaří, a tak se dozvídají, že do rolí, které původně očekávali, nebudou obsazeni. Jedinou možností tak zbývají role staršího páru. To jim nepřipadá příliš důstojné, ale i tak paní režisérce ztvární scénku Aničky Kosové, kde podobné charaktery předvedou. Eva ví, jak na ně, a tak jim nabídne velmi lákavou smlouvu. Karel by ji hned přijal, ale podmínkou je, že ji musí přijmout oba. I Magnólie se však nechá přemluvit, a tak se Jindřich (jejich syn, který konkurz zprostředkoval) s Evou mohou těšit z dobře vykonané práce.

Hra z dílny Stanislava Remundy, který se zároveň ujal i režie, a Ivy Janžurové, byla svou formou zajímavá. Přítomnost, kterou představoval konkurz a jeho průběžné hodnocení, se prolínala s minulostí v podobě vzpomínek a odkrývání určitých tajemství divadelního řemesla. Diváci například dostávají možnost dozvědět se, co jsou tzv. „špendlíkové scény“, nebo si mohou vyslechnout, jak i režisér pomáhá budovat hereckou osobnost. Naprosto skvělý výkon Ivy Janžurové byl opravdovou lahůdkou; obzvláště při ztvárnění Aničky Kosové. To nemělo chybu. Diváci se skvěle bavili a já se smála tak, až mi z toho tekly slzy. Paní Janžurová je opravdu výborná herečka a já jsem velmi ráda, že jsem měla možnost se s ní setkat. Ostatně i vidět hrajícího pana režiséra Stanislava Remundu, navíc v roli mu tak blízké, bylo velmi příjemné. S takovou chladností a nadhledem přijímal coby Karel časté narážky své kolegyně. Nebyl to tuctový výkon, ale zahraný s rozvahou. Karel si měl získat přízeň Magnólie, a to se mu podařilo, ale věřím, že díky jeho nezdolnosti a životnímu optimismu by změkla i jiná žena. Rodinný trojlístek uzavírá Sabina Remundová, která si zahrála režisérku Evu. Ačkoliv by se mohlo zdát, že bude mít ze svých rodičů určitý respekt, dokázala svým partem, že se ani takové role nezalekne a výtečně ji zvládne. Využila jsem možnosti jim za představení poděkovat osobně; bylo to opravdu moc pěkné.
Moje hodnocení: 68 %
Karel a Magnólie (S.Remunda a I.Janžurová)
režisérka Eva (S.Remundová)
Karel a Magnólie hrající Aničku Kosovou (S.Remunda a I.Janžurová)

10 května 2007

"Sajns fikšn" - Jihočeské divadlo

(Marian Palla)

„Neskutečný úlet! Česká posádka ve složení kapitán, bioložka, modelka, babička, umělec, policajt a Karel vyráží vstříc vesmírnému dobrodružství! Nebezpečná mise, setkání s mimozemskými civilizacemi, planeta Země v ohrožení!“ (premiéra 27. dubna 2007)

Jsem ráda, že i divadla mají hranice neomezených možností; takže jsem měla jedinečnou a pro teď zřejmě opravdu poslední možnost navštívit Jihočeské divadlo a jeho nově nastudovanou sci-fi hru. Dostat na divadelní scénu vesmírnou raketu, ale i jiné vesmírné civilizace je teda kumšt. To taky byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si vybrala právě tuto hru (autorů – režie: Jan Jirků j.h., scéna: Martin Chocholoušek j.h., kostýmy: Tomáš Kypta j.h., hudba: Matěj Kroupa j.h., dramaturgie: Tereza Dobiášová, představení řídí: Nikola Studihradová a text sleduje: Jana Frouzová). Musela jsem to vidět, a hlavně se v termínu mezi zkouškami (2. května 2007) trochu uvolnit a hodně pobavit, což zaručovalo neobvyklé složení posádky hrané opravdu dobrými herci.

Raketa letí a jediným, kdo je na ní při vědomí, je kapitán (Martin Hruška), kterého právě otravuje malá moucha. Sám neví, kam letí a nemá žádné instrukce. Právě když už mu je dlouhá chvíle, rozhodne se rozmrazit někoho dalšího ze své posádky. Dámy mají přednost, a tak volba padne na bioložku (Dana Verzichová). Od té se však, ke své smůle, dozvídá, že v jednom z mrazících boxů je i její manžel; velký obchodník, který je schopný prodat i motor z právě letící lodi a že je tedy raději bezpečnější nechat ho tam. Jako dalšího rozmrazí umělce (Petr Šporcl), jehož posláním má být vytvoření provázku, který bude širší než delší. Jen co se dovědí, že je na palubě i modelka (Věra Hollá), přijde řada i na ni. Vzápětí se na palubě objevuje i babička (Daniela Bambasová), která se dostala na loď omylem a o které se dovídají, že bývala prostitutkou, ale také Karel (Roman Nevěčný), manžel bioložky. Všichni jsou v hlavní části lodi, která vypadá spíše jako nějaká putyka. Proto zde nesmí chybět pípa. Dámy se však vydají prozkoumat další místnost – kadeřnický salón. Mezitím Karel zase začne rozvíjet svoje podnikání a navrhne na lodi vytvořit „bordel“. Všichni muži i babička s tím souhlasí. Právě v tu chvíli se zde objevuje i policajt (Jan Herget). Karel je vážně profík, a tak ukecá i policajta. Teď už jsou jenom zvědaví na reakci bioložky a modelky, budoucích zaměstnankyň bordelu. Ty se o chvíli později vrací a vedou s sebou kozu, kterou objevily ve chlívku za salónem. Konečně vymysleli, proč je tu i moucha...aby se koza nenudila, avšak proč je tu koza, už netuší. Kde se vzal, tu se vzal, na loď zavítal ufon (Teresa Branna), který měl kapitánovi zkontrolovat letecké doklady. On je však zapomněl doma, a tak se pokusili ufona pozvat do „bordelu“. Netušil však, k čemu by mu to bylo, a tak se nechal uplatit až svým oblíbeným pivem. Zároveň se od něj dozvěděli, že směřují na planetu, kterou obývají nebezpeční vetřelci. Dalším členem posádky se stal Jožka (Jan Konrád), kamarád kapitána. Měl mu od jeho matky ve své raketě přivézt svačinu. Už však neodletěl, neboť svou loď nedokázal nastartovat. Ani kapitán nemohl svou loď jakkoliv řídit, a tak dost nešikovně přistáli na oné planetě. Jediné, co by potřebovali, aby se odsud mohli dostat, by byl hrnek kyselého mléka, který by nahradil kyselinu v baterii. Koza však žádné neměla, a tak vymysleli, že by měla některá z dívek otěhotnět. Zatímco ostatní odpočívali, vydal se Karel s policajtem na obhlídku. Karlovi se povede ukecat i vetřelce a v zajímavém obchodě, kdy jim prodá jejich vlastní sopky, od nich získá hrnek mléka. Ten bohužel v zuřivém úprku celý „vyžbrindá“. Když už situace začne vypadat beznadějně, začne koza dávat mléko, a tak se mohou v Jožkově raketě dostat zpátky na zemi. Hned po přistání se zde setkají se starcem od moře (Petr Červinka). Hned vzápětí se na ně z nebe snese oznámení, že někdo prodal planetu Zemi ufonovi a že se všichni lidé musí i se svými věcmi vystěhovat. Všichni vědí, odkud vítr fouká, a tak Karla přesvědčí, aby ufona znovu ukecal a Zemi od ufona opět odkoupil. Jestli vás zajímá, jak vše dopadne a jaké bylo jejich vesmírné poslání, navštivte Jihočeské divadlo ;-).

Tak to teda byla jízda. Rozhodně můžu říct, že hra splnila moje očekávání a dobře jsem se pobavila. Velmi originálně navržené prostředí doplněné celkem „sexistickými“ dialogy a neobvyklými „kosmonauty“ značí opravdu peprnou sci-fi komedii. Každý z herců si zde přišel na své a svou postavu perfektně ztvárnil. I když je to absurdní, divák mohl mít zcela reálný dojem, že skutečně nahlíží do útrob vesmírné lodi, kde se sešla bandička různých lidí, které spojovalo akorát to, že byli ve stejnou dobu na stejném místě. Kdo však má svým výkonem mezi všemi ostatními prim, je jednoznačně Daniela Bambasová, představitelka babičky. Podala naprosto úžasný a velmi přesvědčivý výkon; tleskám. Z mužské části souboru bych chtěla zvlášť ocenit Romana Nevěčného. Ukecaný a veleúspěšný obchodníček mu skvěle sedl. Chcete-li vidět něco neobvykle jiného a dobře se pobavit, mohu hru jen doporučit.
Moje hodnocení: 91 %
bioložka, umělec, modelka a kapitán (D.Verzichová, P.Šporcl, V.Hollá a M.Hruška)
babička, kapitán, ufon, Karel, bioložka a policajt (D.Bambasová, M.Hruška, T.Branna, R.Nevěčný, D.Verzichová a J.Herget)
modelka, bioložka, kapitán, Karel, Jožka, babička a policajt (V.Hollá, D.Verzichová, M.Hruška, R.Nevěčný, J.Konrád, D.Bambasová a J.Herget)

ufon (T.Branna)

04 května 2007

"Klára a Bára" - host Krušnohorského divadla

(Patrik Hartl)

„Radikální komedie o dvou manželských krizích a jednom úmyslně založeném požáru.“ (premiéra 24. června 2006)

O tuto nově napsanou původní českou hru jsem se začala zajímat již od jejího začátku. V roce 2006 byla součástí „Léta hereckých osobností“. Většina divadel si v létě užívá zaslouženého volna, avšak pár divadelních scén dává svým divákům příležitost k návštěvě i v této době; Švandovo divadlo a Studio DVA patří mezi ně. O hru „Klára a Bára“ byl velký zájem, a tak byla většina představení velmi brzo vyprodána. Já si však musela počkat ještě o něco déle, až na její hostování v Krušnohorském divadle v Teplicích, kam jsem se na ni vypravila 28. dubna 2007.

Klára (Ivana Chýlková) se se svým manželem Pavlem (Jan Holík) právě připravují na návštěvu svých přátel - Báry (Eva Holubová) a jejího manžela Jiřího (Mojmír Maděrič). Klára s Bárou jsou nejlepší kamarádky již 30 let. Poslední dobou však oba jejich vztahy procházejí drobnější nebo i trochu větší krizí. Zatímco Klára vše řeší v obětí Bářina manžela, Bára se rozhodne k mnohem radikálnějšímu kroku. Ví o milostných avantýrách svého muže a jeho klientek v masážním salónu, ale o jeho vztahu se svou kamarádkou se dozví čirou náhodou právě na oné návštěvě. Nechá si to pro sebe, ale stále víc se tím sama užírá.
Začíná ke svému muži pociťovat jakýsi odpor a ten ji, o pár dní později, dožene uskutečnit onen radikálnější krok. Nechá vyhořet celý jejich dům. Nemají kde bydlet, a tak hledají dočasné útočiště u svých nejlepších přátel, které nečekaná návštěva příliš netěší, neboť právě mají jedinečnou příležitost počít vysněného potomka (Eva Suchánková). Pavel coby hudební skladatel čeká na příhodnou múzu. Jednu noc ji najde v Báře. Pro ni to však byl silnější moment; snad proto, že od svého manžela již delší dobu něco podobného nezažila. I na Jirku z toho všeho dopadá tíha situace a náhle ho přepadne srdeční slabost. Jeho žena se zavře v koupelně, a tak je na Kláře, aby mu zajistila rychlou pomoc. Jen co vyjdou ze dveří, vyjde i Bára z koupelny. Naprosto promyšleně otevře dvě balení léků, které smíchá s alkoholem a vypije. V tu chvíli se domu vrací i Pavel. Múza mu opět začne špitat do ouška, a tak se chce vrátit do momentu oné noci. Bára se tomu nijak nebrání, avšak „ďábelský“ lektvar začne působit a ona je náhle v bezvědomí. Klára se akorát vrací z nemocnice a nezbývá jí než podruhé volat záchranku pro polomrtvou kamarádku a omdlelého manžela. Poté, když zjišťuje, co se vlastně stalo, se dovídá o „jiskření“ mezi Pavlem a Bárou a chce celou záležitost okamžitě řešit. Vše se ještě víc proplete, když Bára provalí i Klářiny milostné pletky s Jirkou. Vše se ale v dobré obrátí a vztahy se urovnají.

Abych pravdu řekla, očekávala jsem od hry o něco více. Téma i dialogy mi přišly celkem všední, klasické…prostě nic moc nového. Avšak i překvapení jsem se ve hře (autorů - režie: Patrik Hartl, scéna: Jaroslav Bönisch, kostýmy: Ľubica Melcerová, hudba: Marko Ivanovic, produkce: Alžběta Brabencová, producent: Michal Hrubý a další) dočkala. Bylo jím „malé velké“ embryo, jemuž svůj hlas propůjčila Anna Šišková. K hereckým výkonům ženských představitelek snad ani není třeba se příliš vyjadřovat. Jak Ivana Chýlková, tak Eva Holubová jsou naprosto výborné a obě patří i mezi mé oblíbené české herečky. Role dlouholetých kamarádek zvládly skvěle. I drobnější zaváhání Ivany Chýlkové v podobě nečekaných výbuchů smíchu diváci přešli s úsměvem a potleskem. I přesto, že se mi Mojmír Maděrič příliš nehodil do role svůdce a muže milujícího flirtíky, uhrál svůj part velmi dobře. Jan Holík, mimo jiné čerstvý absolvent DAMU a nový člen ČS, působil coby Pavel přesvědčivěji, ale rozhodně má ještě co pilovat. Věřím, že bude mít dost divadelních příležitostí, neboť herecký talent i možnost ho rozvíjet jistě má.
Moje hodnocení: 65 %
Klára, Jirka a Bára (I.Chýlková, M.Maděrič a E.Holubová)
Klára a Bára (I.Chýlková a E.Holubová)

Jirka a Pavel (M.Maděrič a J.Holík)
Klára, Pavel, Jirka a Bára (I.Chýlková, J.Holík, M.Maděrič a E.Holubová)