Divadlo a já 2004-2015: "Klec bláznů" - host Severočeského divadla

(Jean Poiret)

„Komedie, která by lidem ráda otevřela oči. Mnozí z nich si uvědomí, že jejich sympatie a pochopení si zaslouží spíše lidé odlišné sexuální orientace, než hloupí a prospěchářští hlasatelé falešné morálky.“ (premiéra 3. října 2007)

Prázdniny utekly jako nic a já si zase mohla s chutí naplánovat nějakou tu divadelní návštěvu. Pro začátek jsem si 10. září 2009 vybrala opravdu veselou a velmi úspěšnou francouzskou komedii. Již v sedmdesátých letech slavila na francouzských divadelních prknech velké úspěchy, a i její pozdější zfilmování sklidilo několik nominací, a dokonce i ocenění (např.: nominace na Oscara, cena Zlatý globus a pro jednoho z herců i César a Donatellova cena). Vždyť jenom její premiérové nastudování v Paříži dosáhlo 1800 repríz a následně dobyla i Broadway. Často se také hrála v hudební podobě coby muzikál. U nás ji tak jako první nastudovalo Hudební divadlo v Karlíně (česká premiéra 30. května 1998) a dokonce získalo cenu Thálie za hlavní roli Albína pro Ladislava Županiče. Pomyslnou štafetu po nich převzalo Divadlo Radka Brzobohatého.

Klec bláznů je malý noční klub ve francouzském Saint-Tropez, kde se večer co večer odehrávají poněkud nevšední vystoupení. Zatím největší i když už spíše doblikávající hvězdou travesti show je zde již dvacet let Albín (Tomáš Racek), uměleckým jménem Zaza, jehož životním partnerem je majitel klubu Georges (Ernesto Čekan). Kromě jejich obvyklých všedních problémů, například se Zazinou největší „rivalkou“ (Petr Vágner), která už nechce být jen jeho záskokem, mají před sebou mnohem závažnější problém. Jejich dosud celkem poklidný život, jim naruší příjezd syna Laurenta (Vojtěch Hájek). Ten svému otci sdělí, že se zasnoubil se svou dívkou (Irena Máchová), což by nebyl až takový problém, ale horší je na tom skutečnost, že její rodiče jsou vyhlášení puritáni, kteří věří v absolutní dodržování mravního kodexu a ve standardní rodinné hodnoty. Její otec coby poslanec na tom dokonce vystavěl svou image a cestou po Francii se rozhodl spolu s manželkou navštívit i rodiče Laurenta. Zatímco Albín hledá útěchu před vystoupením u svého doktora (Antonín Hardt), Georges vymýšlí, jak to nejlépe svému partnerovi sdělit a jak se s celou situací vypořádat. Navenek totiž musí předvést klasickou spořádanou rodinku a Georges ví, že svým životním stylem o tom rodiče synovi snoubenky tak snadno nepřesvědčí. Albín se ale tak snadno nedá vystrnadit a pustí se do své zatím největší role. I přestože se Laurent s otcem snažili zamaskovat většinu jejich dosavadního života, z extravagantního bytu udělali klášterní celu, svého bosého a polonahého sluhu (Paul American) oblékli do obleku a svým zaměstnancům (Michal Roneš a Antonín Duchoslav) nakázali uzamknout vstup do klubu, museli mnohem více zapracovat na svém výrazu. Laurent tomuto plánu příliš nevěřil, a tak přemluvil i svou biologickou matku (Pavlína Mourková), aby pro něj alespoň jednou za život něco udělala a přijela. Podle očekávání se jejich hra s manželi Charrierovými (Radoslav Brzobohatý a Hana Gregorová) řítí zběsilým tempem do průšvihu, ale v o to zajímavější rozuzlení se vyvine.

Tak toto představení (autorů – režie: Robert Bellan, hudba: Ondřej Brzobohatý a další) se pro mě stalo opravdu milým překvapením. Velmi jsem se pobavila, zvláště pak nad výkonem Tomáše Racka. Ten byl naprosto jedinečný a úžasný, a to včetně jeho pěveckého vystoupení :-). Přesně tak si ztvárnění této role představuji, nemělo to chybu. Určitě bych ale chtěla ocenit i výkony ostatních, především pak Ernesto Čekana, jenž se pro mě celkem překvapivě objevil v této roli, ale také se mi zde líbil výstup Pavlíny Mourkové. Dosud jsem ji totiž měla spojenou spíše s méně příjemnými postavami. Naprosto perfektní byly i kostýmy, do kterých se všichni tak ochotně oblékli a absolvovali skvělou závěrečnou scénu i s přídavkem. Jen víc takových vydařených a veselých komedií. Tleskám a děkuji.
Moje hodnocení: 84 %