Seznam článků 2004

„Cikáni jdou do nebe“ – Divadlo Bez zábradlí
„Malované na skle“ – Jihočeské divadlo
„Ach, ta něha našich dam“ - SUD
„Řidič paní Daisy“ – Divadlo Ungelt
„Krev“ – Činoherní studio UL
„Čekání na Godota“ – Činoherní studio UL
„Shopping and Fucking“ ­- Činoherní studio UL
„Nikdy“ - Činoherní studio UL

"Cikáni jdou do Nebe" - Divadlo Bez zábradlí

(J. Doga, E. Lotjanu, J. Janda, P. Malásek)

„Hudebně-dramatická balada. Podmanivé melodie a temperamentní tance. Strhující podobenství o věčné lidské touze, o svobodě, vášni a lásce, která dokáže zničit sama sebe. Příběh osudové lásky krásné Rady a zloděje koní Lujka Zobara. Muzikál, který vás odnese až někam do cikánských nebes!“

J.Čvančarová, D.Bambas, V.Konečná, J.Stryková a Z.Ďurdinová

Další měsíc a další muzikál, kterým je jevištní zpracování slavného filmu Emila Lotjanu a Jevgenije Dogy podle povídek Maxima Gorkého. Tentokrát jsem si na něj zajela do Prahy, a ještě k tomu to bylo s vánoční atmosférou, neboť se termín představení datoval na 18. prosince 2004. Když jsme o „Cikánech“ mluvili s panem Zindulkou (také si zde zahrál), tvrdil nám, že je to jedinečné představení, které svým temperamentem dobije energii všem aktérům muzikálu, ale také obecenstvu. Měl pravdu. Chytlavý rytmus romských písní a texty, kterým málokdo rozuměl (ale to ani nebylo příliš potřeba), nikomu nedovolily zůstat v klidu. O hudební nastudování slavných romských písní se postarala zpěvačka Ida Kelarová, mezinárodně uznávaná odbornice v oblasti romské hudby. Napomohlo tomu skvělé ozvučení divadla, které využívá techniku Dolby Surround.

Hlavním hrdinou příběhu je zloděj koní Lujko Zobar (Michal Kavalčík), který má svou milou Julišku (Zuzana Ďurdinová). (((Mimochodem, jejich duet na houpačce byl tou nejhezčí písničkou celého muzikálu.))) Malovali si společnou budoucnost slovy i pohledy plných lásky. Až do doby, kdy Zobarovi do života vstoupila Rada (Vanda Konečná). Bosorka, která všemi svými ženskými zbraněmi dostala každého, koho si umanula. Dokonce jejímu kouzlu propadl i poručík Antal Siládi (Adrian Jastraban), který se za zloději koní neustále honil, a hlavně za tím nejlepším, králem zlodějů, za Zobarem. Hlavní zápletka se však točila okolo Rady, kterou o ruku požádal právě poručík Siládi. Jeho žádosti se však všichni Romové vysmáli a ve chvíli, kdy jí donesl svatební šaty, si je Buča (Filip Čapka) vzal na sebe, a skvělým divadýlkem, coby nevěsta, všechny diváky opravdu pobavil. Rada, jejíž zábavou bylo právě lapání chlapů do vlastních sítí a která rovněž ulovila i krále zlodějů, Zobara, jenž ji rovněž požádal o ruku, nikdy nepočítala s pevnějším svazkem. Stále chtěla být volná, sama svou paní, ne v poutech manželských. Z nymfy, která nejprve mátla mužské smysly, se postupně stávala ledová královna. Určitou roli zde sehrál i Zobarův otec (Stanislav Zindulka), který byl jedinou možností pro poručíka Siládiho, jak chytit Lujka. Vyhrožoval mu zabitím koňů, které tolik miloval. Otec nechtěl, aby se mstili na koních, tak mu prozradil místo, kde by se Zobar mohl skrývat. A jak to všechno dopadlo? Neprozradím, ale řeknu, že takový závěr jsem opravdu nečekala.

Dost dobře nemůžu posoudit, jak se jeden kritik o „Cikánech“ vyjádřil, že je to jedna z nejlepších inscenací, které lze momentálně v Praze navštívit, neboť zas tolik jsem toho neviděla. Ale určitě souhlasím s tím, že tento muzikál za vidění stojí. Má skvělé obsazení a za zády skvělé autory – režie a choreografie: Radek Balaš, scéna: Jozef Ciller, kostýmy: Jana Zbořilová, hudební nastudování: Ida Kelarová, scénická hudba: Petr Malásek, sbormistr: Jana Balašová Trčková, asistent režie: Martin Kubačák, pohybová spolupráce: Miloslav Šturc a Rena Milgrom a další. Mně z představení nejvíce utkvěl v paměti Filip Čapka, kterému byla svěřena „nejúsměvnější“ postava zlodějíčka slepic. Role Rady zas byla velmi přesvědčivě zahraná skvěle zpívající Vandou Konečnou. Rovněž mě velmi zaujala členka ND, Johanna Tesařová, která si zde zahrála roli staré cikánky Izergil. Je to prostě „paní herečka“ s krásně barevným hlasem. Za povšimnutí ale jistě stál i zajímavý Adrian Jastraban, který s rolí poručíka dokonale splynul a také cikánská dívka Asja, kterou si zahrála, a i přes svůj nízký věk (9 let) skvěle odzpívala Kateřina Kenardžievová. Ve zbývajících rolích se objevili: Rusalinda (Zobarova sestra) - Jana Stryková, Maria (cikánka) – Athina Langoska, Danilo (vysloužilý voják, otec Rady) – Petr Pospíchal, Aralambi (zpěvák a Zobarův kumpán) – Tomáš Petřík, Talimon (Zobarův kumpán) – Ivo Hrbáč, Bubulja (mladý cikán) – Petr Macháček a Schwob (Siládiho pobočník) – Martin Kubačák. Nemůžu hodnotit každého jednotlivě, takže bych všechny, tzv. „strčila do jednoho pytle“ a zhodnotila jako celek. Jak už jsem jednou napsala, představení bylo natolik zajímavé, že jeho návštěvu mohu jen vřele doporučit a pokud by si někdo z vás chtěl pořídit i CD z představení, určitě nebude litovat.
Moje hodnocení: 93 %

Zobar a Rada (M.Kavalčík a V.Konečná)

Zobar a Rada (M. Kavalčík a alternující J. Čvančarová)

Rusalinda s otcem (J.Stryková a S.Zindulka)

 

"Malované na skle" - Jihočeské divadlo

(Ernest Bryll a Kateřina Gartnerová)

„Milovat se do svítání – tančit, zpívat k umírání. Krásky a smrt, zbojníci a četníci, andělé a ďábel ve zbojnickém muzikálu. Rocková balada, milostné reggae, vtipný banjo band a mnohem víc…“ (premiéra 28. února 2003)

Ano, v té větě je obsaženo vše, co jsme měli možnost během cca 130 minut shlédnout. Divák po celou dobu neměl téměř šanci vytušit, co právě přijde. V nastudovaném muzikálu se objevil celý soubor činohry Jihočeského divadla pod vedením - režie: Martin Glaser, přeložil a přebásnil: Jaromír Nohavica, dramaturgie: Olga Šubrtová, scéna: Dana Hábová, korepetice: Jan Krejcar, hudební aranžmá, úpravy a realizace nahrávky: Vít Sázavský a Filip Benešovský, inscenační úprava: Olga Šubrtová, Martin Glaser, jazyková spolupráce: Renata Putzlacher-Buchtová, představení řídí: Dana Křížová a další. Další příběh zbojníka, který bohatým bral a chudým dával, se svou vskutku nápaditou formou i nadále láká diváky Jihočeského divadla.

Do samotného příběhu zasahuje vypravěč (Jiří Šesták) a jeho dovypravovač (Petr Červinka). Jejich příběh začíná tím, jak se jedné chudé matce (Jaroslava Červenková), narodil hlavní hrdina – zbojník Janík (Ondřej Veselý). Svou silou a chytrostí se stává uznávaným hrdinou a se svou bandou kumpánů (Tomáš Drápela, Jan Herget, Jan Zadražil, Pavel Oubram, Jan Zdražil j.h. a Martin Bačkovský j.h.) v lese okrádají bohaté, aby z jejich bohatství měli prospěch chudí. To se samozřejmě nelíbí četníkům (Jan Dvořák, Jan Konrád a Václav Vodička) v čele s velitelem (Martin Hruška), kteří jsou jim neustále v patách. Samozřejmě zde nesmí chybět ani milostný příběh Janíka a jeho milé (Dana Verzichová), ale odolat svodům dívky potvory (Taťána Kupcová) nebo jiných děvčat (Adéla Kačerová Kubačáková, Věra Hollá nebo Teresa Branna) je opravdu nelehký úkol… Do děje však vstupují i nadpřirozené bytosti jako je anděl (Věra Hlaváčková) nebo ďábel (Roman Nevěčný), ale také všudypřítomná smrt (Daniela Bambasová).

Nevím, jaký názor si může udělat čtenář předešlých řádků, neboť popsat tuto zbojnickou zpěvohru je opravdu nelehký úkol. Jinými slovy jsem chtěla říct: „To se prostě musí vidět.“ Návštěvník divadla si užije od každého trochu. Pobaví se, poslechne si skvělou hudbu i zpěv, uvidí opravdu originální kostýmy a masky (především postav z lidových bájí, které ve svém příběhu dva vypravěči vzpomínají) a v neposlední řadě si užijí skvělých hereckých výkonů. Nudit se opravdu nebudete. Já osobně bych chtěla nejvíce ocenit výkon Romana Nevěčného. Role pekelníka mu byla jak na tělo ušitá a sám o ní tvrdí, že je to jeho nejoblíbenější role. Vyřádil se v ní jako skutečný ďábel. Rozhodně nesmím opomenout výkon Ondřeje Veselého, který nejenom, že dobře ztvárnil hrdinného zbojníka, ale i výborně svůj part odzpíval. A také anděl, který do děje neustále vnášel naději s příjemným hlasem Věry Hlaváčkové. A smrt, kterou hrála Daniela Bambasová. Bez jediného slova a přeci svým mimickým výrazem vyjádřila vše podstatné. Tím rozhodně nechci říci, že ostatní výkony byly zanedbatelné. Vtipnost četníků, taneční ztvárnění soubojů Janíkovy bandy, ale i krása přítomných dívek celý muzikál příjemně dokreslují a ve své komplexnosti znamenají velmi působivý zážitek z celého představení.
Moje hodnocení: 92 %

Ďábel a Janík (R.Nevěčný a O.Veselý)

Četníci - dole, vypravěči (Jiří Šesták a Petr Červinka) – nahoře

Janík a smrt (O.Veselý a D.Bambasová)