"Kladivo na čarodějnice" - Městské divadlo v Mostě

(Václav Kaplický)

„Dramatizace historického románu vypráví o průběhu čarodějnických procesů na severní Moravě, o pohnutkách zúčastněných osob, přátelství i nepřátelství, lidské slabosti i statečnosti.“ (premiéra 17. září 2005)

Tak 26. leden 2007 si budu pamatovat jako nejkrásnější letošní zimní den. Sice byla zima a musela jsem brzo vstávat (abych se dostala na dopolední představení, na které mě do Mostu pozvala jedna moc fajn kamarádka; tímhle bych jí za to chtěla ještě jednou poděkovat), ale bylo krásně modro a „svítíčko slunilo“ a i lidem jako by dodalo dobrou náladu. Celý můj páteční výlet tak vyšel přesně, jak měl a zase jsem se mohla na svět trochu usmívat. I když se mi jinak tak dobře nedaří. Ale co, prostě „vyděržáť“ a zas bude dobře ;-). Takže jsem zase jednou měla možnost objevit novou divadelní scénu, a to právě Velkou scénu Městského divadla v Mostě. Nejdřív jsem se drsného tématu na základě skutečných historických událostí trochu obávala, ale i přesto jsem se na představení velmi těšila. Škoda jen, že se tak na něj netěšili i studenti, pro které bylo představení naplánováno a jen si tam šli užít chvíli, kdy nemuseli do školy. Bylo mi to, hlavně vůči hercům, líto.

Psal se rok 1678; a právě o Velikonocích došlo v sobotínském kostele na severní Moravě k, ve svém počátku, zdánlivě banální události, která v kraji posléze vyvolala vlnu násilí a zbytečných „vražd“. Žebračka Marie Schuchová (Jarmila Vychodilová) nespolkla při svatém přijímání posvěcenou hostii a místo toho jí vložila do své modlitební knížky. Sobotínský farář Matyáš Eusebius Schmidt (Vít Herzina) si jejího počínání všiml a chtěl zjistit, proč tento hříšek provedla. Slíbila prý porodní bábě Dorotě Groerové (Naďa Marschová j.h.), kterou neprozřetelně nazvala čarodějnicí, že jí hostii donese pro její krávu, aby ta lépe dojila. Byla drábem (Michal Pešek j.h.) odvedena a případ se dostal až k hraběnce Galle (Regina Razovová), pověřené správcovstvím panství Žerotínů. Ta nechtěla případ „čarodějnictví“ jen tak nechat být, a tak i po přímluvách šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera (Miroslav Středa) pro mírné potrestání, pověřila zámeckého hejtmana (Jiří Rumpík), aby sehnal inkvizičního soudce, který by se případem zabýval. Volba padla na nechvalně známého soudce Jindřicha Františka Boblinga (Otto Liška), který si sebou přivedl i svého pomocníka a zapisovatele Ignáce (Radim Madeja). Začali hned Marii Schuchovou vyslýchat. Používali přitom dost svérázné metody, a tak jí nakonec donutili ke „své vlastní“ výpovědi, ve které měla usvědčit i další čarodějnice, se kterými se vídala na Petrových kamenech pod Pradědem. Bobling tak dokázala z jejich pověrčivosti a nevědomosti rozpoutat monstrproces, který trval až do roku 1696 a na hranicích bylo na jeho příkaz upáleno 104 lidí. K dalšímu výslechu byly přivedeny i ostatní ženy, nařčené z účasti na sabatech. Kromě Doroty Groerové, to byly kořenářka a zaříkávačka Dorota Davidová (Eva Klánová j.h.), kterou Ignác neúmyslně uškrtil již v soudní síni, a lazebnice Dorota Biedermannová (Klára Apolenářová). I ta byla vyslýchána a katem Jokelem (Jaroslav Svojtka j.h.) a jeho pomocníkem Umlaufem (Eduard Endt j.h.) mučena v palečnici. Bobling jí donutil se naučit výpověď včetně konkrétních jmen, kterou pak před soudem, ve kterém zasedli například losinský farář Tomáš König (Petr Batěk) a zámecký hejtman, měla přednést. Ženy byly odsouzeny a za živa upáleny na hranici. Předtím se však díky jejich zinscenovaným výpovědím podařilo proces rozšířit až do Šumperka. Z čarodějnických orgií byla nařčena i barvířka Marie Sattlerová (Věra Mrázková), žena váženého měšťana Kašpara Sattlera (František Nedbal), kterou chtěl použít k „odstranění“ nepohodlného Lautnera, jemuž se ženy s Boblingovými praktikami svěřily. Lautner se nejdříve svěřil svému příteli mohelnickému děkanovi Vojtěchu Winklerovi (Jiří Zapletal j.h.), ten však spíše uvěřil povídačkám, které o něm soudce rozšířil, že i on se účastnil čarodějnických sabatů, se ženami obcoval, dokonce i se svou mladou kuchařkou Zuzanou Voglickovou (Helena Hampalová) a zasvěcoval je ďáblu. Lautnerovi nezbylo než podat stížnost až samotnému olomouckému biskupovi Karlu II. (Stanislav Oubram). Bylo však pozdě a i přesto, že děkan dlouho odolával, po natahování na skřipci se nakonec i on sám doznal k činům, které nespáchal. Byl stejně jako Marie Sattlerová i Zuzana Voglicková, které proti němu byly donuceny svědčit, soudem, ve kterém zasedli šumperský rychtář František Ferdinand Gaup (Jan Beneš), lesmistr Kryštof Zeidler (Bohuslav Patzelt) a děkan Vojtěch Winkler, odsouzen k upálení na hranici. I tyto oběti si přišel odvést smrťák (Jiří Kraus).
Ve hře si ještě zahrála Jana Valtová jako služebné děvče, Jakub Dostál jako biskupův osobní sekretář a Zdeněk Šebek s Ladislavem Pechkem j.h. jako maškary.

Tak tohle byla zase po delší době hra, která na mě „dýchla“ silným tématem, které ve mně zanechalo hlubší zážitek a přimělo mě o něm více popřemýšlet, ale také skvělými výkony kvalitních herců. Je těžké vyjmenovat, kdo z nich byl nejlepší, neboť mě zaujal každý po svém. Přeci jen bych mezi herci vybrala ve svých postavách dva protiklady; Miroslava Středu jako spravedlivého a lidského duchovního a Otto Lišku jako vlastním prospěchem nenasytného soudce Boblinga, jež bez soucitu i trestu páchal zlo na nevinných. Oba byli výborní, i když na panu Středovi bylo vidět, že ho hra před takovým publikem vůbec netěší. Z ženských představitelek se mi líbily Jarmila Vychodilová, Klára Apolenářová a v neposlední řadě také Helena Hampalová. Ještě bych chtěla pochválit velmi vydařené dobové kostýmy; obzvláště ten biskupský, který oblékl právě Stanislav Oubram (zajímavou souhrou náhod, znám jeho syna Pavla Oubrama z Jihočeského divadla). Je dobře, že tvůrci (režie: Zbyněk Srba, dramaturgie: Vlastimil Novák, scéna: Petr Kastner, kostýmy: Kateřina Hájková j.h., hudba: Oldřich Veselý, přestavení řídí: Jana Valtová, text sleduje: Petra Kasalová a Marie Kolaříková, a další) chtěli znovu připomenout ne zrovna lichotivé skutečnosti z historie české země. Bohužel ale byly v hledišti děti, které daly přednost „machrování“ před spolužáky a sdělení hry příliš pozornosti nevěnovaly. Do divadla by se mělo chodit se zájmem a ne jen se ulít z hodiny.
Moje hodnocení: 84 %

Kryštof Lautner, Marie Schuchová a Matyáš Schmidt (M.Středa, J.Vychodilová a V.Herzina)

Maryna Schuchová a Matyáš Schmidt (J.Vychodilová a V.Herzina)

kat Jokel, Zuzana Voglicková, Umlauf a Ignác (J.Svojtka j.h., H.Hampalová, E.Endt j.h. a R.Madeja)

"Sugar aneb Někdo to rád horké" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Peter Stone, Jule Styne a Bob Merrill)

„Děj převlekové komedie je situován do let prohibice a slávy gangsterských skupin. Hlavními hrdiny jsou dva chicagští muzikanti, kteří se před jednou takovou bandou ukryjí v ženském převlečení v dívčím orchestru, který má namířeno na koncertní turné po Floridě.“ (premiéra 6. října 2006)

Snad každý zná klasický americký film režiséra Billyho Wildera a I.A.L. Diamonda „Někdo to rád horké“ (v hlavní roli s Marilyn Monroe, Tonym Curtisem a Jackem Lemmonem), napsaný podle povídky Roberta Thoerena. O to zajímavější je fakt, že Peter Stone na jeho základě napsal i divadelní muzikálovou verzi, kterou se nedávno pokusili oživit i na prknech našeho Severočeského divadla opery a baletu. A tak i já jsem, 24. ledna 2007, využila možnosti tento ústecký muzikál o dvou dějstvích navštívit. Zároveň jsem byla mile překvapena představitelkou hlavní ženské role, ve které se (v alternaci se Zuzanou Krištofovou-Kolářovou) objevuje držitelka dvou Thálií a výborná zpěvačka Daniela Šinkorová. Na svém kontě má zhruba 20 muzikálových rolí, přičemž s rolí Sugar se setkala hned 3x - v ND v Brně, v HD Karlín a nyní i v Severočeském divadle opery a baletu.

Dva mladí muzikanti Joe (Martin Matoušek) a Jerry (Jan Berko), bez práce a bez angažmá, se ocitnou ve špatnou chvíli na špatném místě. Stanou se svědky vyřizování účtů dvou gangů. Klan Psího Dečky (Radek Krejčí) odpraví nepohodlného Kotníčka Bortina (Luděk Trsek). Muzikantům se z místa činu podaří uniknout, ale jsou gangem pronásledováni. V dívčím orchestru Sweet Sue (Miroslava Kalašová) hledají hráčky na saxofon a basu, což jsou právě nástroje i dvou hlavních hrdinů. Nezbylo jim nic jiného než využít situace, jak co nejrychleji zmizet z Chicaga. Udělali ze sebe Josefínu a Dafné, a přes Bienstocka (Karel Kalaš) se do kapely, která měla právě naplánováno turné po Floridě, dostali. Až ve vlaku se seznamují s ostatními dívkami, ale také se zpěvačkou Sugar Kane (Daniela Šinkorová), která je oba okouzlí. Joeovi se svěří se svou slabostí pro saxofonisti, což pro ni nikdy nebyla šťastná volba, a tak se rozhodne na Floridě „ulovit“ nějakého milionáře s jachtou a brýlemi. To ho přivede k nápadu, jí její přání splnit. Mezitím Jerry coby Dafné musí prchat před sirem Osgoodem Fieldingem (František Sysel), který se do ní bezhlavě zamiloval. Joe má svůj plán promyšlený; Bienstockovi ukradne kufr s pánským oblečením i s brýlemi, se Sugar se seznamuje jako potomek milionářské rodiny Shell a do karet mu přihrává i Jerryho známost s Osgoodem. I soukromou večeři na Fieldingově jachtě si užije Joe se Sugar, zatímco Jerry odláká Osgooda do hospůdky na pláži. V noci se oba vrací plní nových úžasných zážitků. Jejich radovánky však přeruší skutečnost, že na Floridu dorazil i Psí Dečka se svou bandou. Podaří se mu odhalit totožnost dvou „falešných“ dívek a v hotelu se strhne divoká honička. V nastalém zmatku je šéf bandy omylem zabit vlastními gangstry (Otakar Hájek a Tomáš Brázda). Oba páry se před nimi zachraňují útěkem na Osgoodově člunu. A samozřejmě nechybí nejtypičtější scéna celého filmu, kdy se Jerry-Dafné svěří svému snoubenci, že je muž. No, však „Nikdo není dokonalý“. V dalších rolích se mimo jiné objevili i jako Dude Radek Konař, mechanik Ivan Zelycz, poslíček Milan Sečanský, taxikář Karel Fieweger, průvodčí Tomáš Ondřich, reportér Luboš Wagner a jako agent Zdeněk Haas, ale také členové sboru, baletu a orchestru Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem.

Abych pravdu řekla, muzikál jsem v našem divadle opravdu nečekala, ale musím říct, že byl celkem vydařený. A to už jsem měla možnost vidět pěknou řádku muzikálů. Autoři (překlad: Ivo Osolsobě, zpěvní texty: Vladimír Fux, režie: Martin Dubovic, dirigent: Tvrtko Karlovič, choreografie: Jiří Kyselák, výtvarník scény: Alexander Babraj, výtvarník kostýmů: Eliška Zapletalová, sbormistr: Pavel Baxa, korepetice: Irina Lorents, inspicient: Zdeněk Kozlík, nápověda: Zlata Koníčková a další) si vybrali velmi vhodné téma. Vzhledem k tomu, že zde hrál živý orchestr, bylo prostředí dívčího orchestru jako stvořené pro uvedení právě tohoto zábavného muzikálu. Za účast Daniely Šinkorové jsem velmi ráda, neboť jsem měla konečně možnost vidět „českou muzikálovou hvězdu“ (dá-li se tak soudit podle množství absolvovaných muzikálů a dvou ocenění za ně) v akci. Bylo vidět, že si svou roli Sugar opravdu užívá a že ji baví. Minimálně stejně tak si své role užívali i hlavní představitelé Josefíny a Dafné – Martin Matoušek a Jan Berko. Velmi mile mě překvapili. Své ženské role zvládli s naprostým přehledem a bravurou, a přitom stále zůstali pořádnými chlapy. Oba dva byli výborní, ale vždy jsem měla o něco raději postavu Dafné ;-) Z ostatních mě ještě zaujal František Sysel jako skotačivý stařík Osgood a pak také Radek Krejčí coby šéf bandy, který sám sebe parodizoval.
Moje hodnocení: 85 %

Josefína, Sugar a Dafné (alter. V.Vostarek, D.Šinkorová a alter. P.Machát)

Josefína a Sugar (alter. V.Vostarek a D.Šinkorová)

dívčí orchestr

"Kráska z Leenane" - Jihočeské divadlo

(Martin McDonagh)

„Některý lidi je lepší nezdravit. Třeba toho chlapíka, co zabil v Dublinu babku, a přitom ji ani neznal. Takovému chlápkovi je lepší se vyhnout. Jenže některým lidem se prostě nevyhnete, i když byste jim nejradši sundali hlavu a naplivali do krku!“ (premiéra 10. listopadu 2006)

Tak konečně jsem mohla divadelně začít i rok 2007. Původně jsem se rozhodla pro hru „Prorok Ilja“ o dva týdny dříve, ale ten se bohužel pro nemoc nekonal. Ani pro „Krásku“ nebyl ten nejvhodnější den, neboť zprávou dne 18. ledna 2007 byla „velká vichřice, která může místy dosáhnout i síly orkánu…kdo nemusí, ať nevychází z domu…“ Sílu teda měla a způsobila spousty škod, jak na majetku, tak i bohužel na životech. I já se docela obávala, jak ten můj večer bude vypadat, ale nakonec to dopadlo dobře. V pořádku jsem se dostala do divadla i z divadla. Nevlídné počasí jakoby i trochu pomáhalo dokreslit atmosféru tragikomického příběhu (řekla bych spíše tragického); z očí všech přítomných (snad i herců) však byla spíše vidět určitá nejistota, když bylo možné zaslechnout, jak silný vichr olizuje střechu divadla, a i přestože si všichni chtěli vychutnat celé představení, věřím, že by si někteří raději přáli být v pořádku doma. Nicméně jsem ráda, že to dobře dopadlo.

Hned na začátku hry se ocitáme v Irsku, v Leenane, v jednom stavení nahoře na kopci a prakticky zde zůstaneme až do konce. Jeho obyvatelkami jsou Mag Folanová (Bibiana Šimonová) a její dcera Maureen (Věra Hlaváčková). Vedou mezi sebou jakousi válku. Maureen se cítí být svou matkou zotročována. Je jí čtyřicet let a téměř polovinu života věnovala péči o svou nesnesitelnou matku, o kterou se její další dvě dcery odmítly starat. Sami už si, na rozdíl od Maureen, založily vlastní rodiny. Maureeninou největší zkušeností s muži je však jen pouhý polibek se dvěma z nich, což, jak její matka s chutí tvrdí, „je o dva víc, než je třeba.“ O to víc s tím Maureen touží něco udělat, akorát čeká na příležitost. Ta přijde v podobě Raye Dooleyho (Tomáš Drápela), který přinese pozvání na rozlučkovou párty se svými rodiči, kteří se chystají do Ameriky. Mnoho nechybělo a málem se Maureen o vzkazu nedozvěděla, neboť její „milující“ matka dopis spálila a vzkaz nevyřídila. Nepřála si, aby někam chodila. Nechtěla jí dopřát ani kousek štěstí. Nakonec se tam však Maureen dostane a setká se s Patem Dooleym (Ondřej Volejník), starším Rayovým bratrem a padnou si spolu do oka. Pozdě v noci ji Pat doprovodí, a ještě nějakou dobu si povídají, než se spolu uloží do postele. Ráno matku Folanovou v kuchyni překvapí polonahý Pat, který jí bez většího zaváhání připraví Vital a krupicovou kaši. Tím ji překvapí podruhé. A překvapení do třetice všeho dobrého i zlého jí nachystá její dcera, která přijde celá rozvrkočená do kuchyně jen v kombiné. To matka jen tak nenechá a vytasí se na Pata s trumfem, že Maureen trávila nějaký čas v blázinci. Obě se pohádají a Pat raději vyklidí prostor. Navíc se zase musí vrátit za prací do Londýna, ale slíbí, že jí určitě napíše. Svůj slib dodržel, i když s menším zpožděním. Do dopisu jí mimo jiné napsal, jak se věci mají a jak by mohla vypadat jejich společná budoucnost. Sám se chystá do Ameriky a rád by jí vzal s sebou. V dalším dopise svému bratrovi zdůraznil, že dopis musí osobně předat Maureen, aby měl jistotu, že si ho skutečně přečte. Ray však bohužel čekání u Folanových nevydržel, a tak předal dopis matce, aby ho své dceři předala. Ta si dopis podle očekávání přečetla a opět ho spálila. Pat se vrátil a pořádal rozlučkovou párty, na kterou měla být pozvána i Maureen, která se o všem dozvěděla až ten večer, když se její matka prořekla. Podrobnosti z ní dostala, až když jí popálila ruku horkým olejem. Spěchala za svým milým a vrátila se šťastná, že ho akorát na nádraží zastihla. O to zajímavější, i když (alespoň mnou) předvídaný, byl konec.

Pro začátek musím říct, že to byla docela drsná hra (autoři – režie: Michal Lang j.h., překlad: Lenka Kapsová, scéna a kostýmy: Jaroslav Bönisch, dramaturgie: Olga Šubrtová, představení řídí: Nikola Studihradová, text sleduje: Markéta Vejdovcová a další); asi nejdrsnější scéna byla při lití rozžhaveného oleje. Snad každý matku Folanovou „neměl příliš v lásce“ za to, co své dceři prováděla, ale s každým to cuklo, když na ní dcera olej chrstla. Jednoznačně musím ocenit skvělý výkon nesnášení hodné matky v podání Bibiany Šimonové. Paní Bibiana má krásně vřelé a laskavé oči, ale v roli Mag Folanové za nimi dokázala báječně skrýt „matku bestii“, která se tváří, že neví, jak se sama jmenuje, a přitom dokáže své dceři systematicky ničit život. I výkony ostatních herců byly velmi dobré, i přestože si myslím, že si jisté rezervy ponechali. Na 100 % to určitě nebylo. Snad to i přisuzuji méně povzbudivé náladě, která vycházela z celodenních zpráv o blížící se vichřici. Nechci však nikoho z nich kritizovat, snad bych měla jen pár drobnějších upozornění, postřehů, výtek…záleží na tom, jak to kdo chce nazvat. Věru Hlaváčkovou mám taky na scéně ráda a vím, že se do role umí více položit, ale taky vím, že role Maureen Folanové je, co se psychiky týká, náročnější. I když tolik prostoru neměl, řekla bych, že si svou roli nejvíce vychutnal Tomáš Drápela. A u Ondry Volejníka mi chybí trošku „barevnější“ výraz. Bohužel na mě působí kamenějším dojmem. Ještě bych chtěla dodat, že mě velmi zaujala scéna i kostýmy.
Moje hodnocení: 70 %

Mag a Maureen Folanovi (B.Šimonová a V.Hlaváčková)



Mag a Maureen Folanovi (B.Šimonová a V.Hlaváčková)

Ray Dooley (T.Drápela)

Pat Dooley a Maureen Folanová (O.Volejník a V.Hlaváčková)