"Edith - vrabčák z předměstí" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Petr Malásek, Libor Vaculík a Václav Kopta)

„Život a kariéra Edith Piaf je legendou, kterou stojí za to oživit.“ (premiéra 25. dubna 2008)

Velkým překvapením se pro mě stala předposlední premiéra divadelní sezóny 2007/2008. Tu měl v Ústí nad Labem velmi úspěšný muzikálek o nejslavnější francouzské šansoniérce Edith Piaf. Již jednou jsem ho měla možnost navštívit, a to na plzeňské scéně Komorního divadla - více zde. Představení se mi líbilo natolik, že jsem si jeho ústecké nastudování dne 24. září 2008 nemohla nechat ujít. Snad každý si dovede představit, jakým nelehkým úkolem je tak pestrý a zajímavý životní osud vtěsnat do necelých 3 hodin představení. Přesto tento muzikál (autorů – libreto, choreografie a režie: Libor Vaculík; hudba: Petr Malásek; texty písní: Václav Kopta; výtvarník scény a kostýmů: Jan Dušek; asistentka režie: Kateřina Benešová, inspice: Pavla Zaoralová, a další) dokázal zachytit nejdůležitější momenty a mezníky Edithina života. A to jak hudebně, tak i tanečně.

Na začátku celého příběhu se ocitáme v době, kdy byla malá Edith (zpěv Radka Fišarová j.h., tanec Margarita Pleškova) slepá a hrála si s panenkou (Michaela Procházková). Došlo k zázraku a z nemoci, která ji na nějaký čas připravila o zrak, se záhadně uzdravila. O něco později se už začínala živit pouličním zpěvem. Žila ze dne na den a jako sedmnáctiletá poznala svou první velkou lásku, o rok staršího Louise Duponta (Pavel Enekeš). Brzy se jim narodila dcera Marcelka. Ta ale bohužel v necelých třech letech zemřela na zánět mozkových blan. Pro Edith to byla první velká životní rána a moc si přála Marcelku pohřbít, ale protože neměla moc peněz, rozhodla se obětovat. „Spása“ přišla v podobě staršího elegána (Vjačeslav Pleškov)… Nejdůležitějším momentem ve zrození hvězdy bylo setkání s Raymondem Asso (Vladimír Gončarov). Stal se tím, kdo ji pro svět objevil, dal jí jméno a také příležitost ve velkém varieté zvaném A.B.C. Byl jejím impresáriem, přítelem a rádcem. Bohužel byl ale zabit a Edith tak tohoto významného člověka jednou pro vždy ztratila. Prošla si několika drobnějšími milostnými avantýrkami, až dokud nepotkala Paula Meurisse (Róbert Sadovský). Paul byl, na rozdíl od ní, jen průměrný zpěvák. Spolu si však zahráli ve hře „Lhostejný krasavec“, za což sklidil celkem velký úspěch. Při natáčení filmu „Montmartre nad Seinou“ se Edith seznámila s Henri Contetem (Petr Popovský). Nějakou dobu se o něj však dělila s jeho ženou Nicol (Michaela Procházková). Té ale nakonec dal přednost. Samozřejmě se nevyhnula ani okupaci. Díky „oblbnutí“ generála (Vjačeslav Pleškov) a příslušnice SS (Natalia Vasina) se jí podařilo dostat jeden mladý židovský pár (Simona Christianová a Petr Popovský) přes hranice. Největší láskou se pro ni však stal významný francouzský boxer Marcel Cerdan (Pavel Enekeš). Poprvé se setkali v Paříži, ale osudovým se jim stalo až seznámení v USA. Oba se však vrátili na nějaký čas do Francie. Poté, co Edith dostala další nabídku, odletěla zpátky do NY. Moc si přála, aby za ní Marcel dorazil co nejdříve. Bohužel ale jeho letadlo do NY nedoletělo; zřítilo se na Azorech. Tragédií si Edith za svůj život "užila" velmi mnoho – od ztráty jejích blízkých, přes autonehody, dezintoxikační kúry, několik operací, až po jaterní kóma či závislost na morphiu, kterým ji tlumili bolest. Na sklonku jejího života však prožila ještě jednu lásku. Jejím vyvoleným a na necelý rok před smrtí i jejím manželem se stal téměř o dvacet let mladší Théophanis Lambukas, alias Théo Sarapo (Róbert Király). Vše, co by mohlo zůstat skryto mezi řádky, nám pomáhá objasnit vypravěč Zbyněk Fric j.h., který zároveň prochází dějem i jako několik dalších postav.

Stejně tak, jak jsem byla nadšená z představení v Plzni, nadchlo mě i to ústecké. Krásné melodie a nádherný zpěv v podání „české Edith“ Radky Fišarové podtrhuje celkový zážitek z dojemně tragického příběhu. Její hlas a francouzské texty se až zarývají pod kůži. Moc se mi líbilo i její taneční alter ego, jehož choreografii nastudovala Margarita Pleškova. Skvěle provedeno bylo i jejich střídání v jednotlivých scénách. A vůbec, taneční choreografie všech zúčastněných je krásnou podívanou. Nastudovat muzikál, jehož součástí je i balet, se mi zdá být pro Severočeské divadlo opery a baletu naprosto ideální kombinací. Velmi mě potěšilo i obsazení Zbyňka Frice. Znám ho již z několika muzikálů a nikdy nezklamal. Má krásný hlas a také role průvodce mu velmi sedla. Návštěvu tohoto představení vřele doporučuji každému, jistě stojí za vidění…i za slyšení :-).
Moje hodnocení: 92 %

Edith Piaf (R. Fišarová)

vypravěč a Edith (Z.Fric a R.Fišarová)

Edith a Raymond Asso (M.Pleškova a V.Gončarov)

"Příběhy obyčejného šílenství" - host Severočeského divadla

(Petr Zelenka)

„Komediální lovestory o různých podobách lásky a o tom, že trocha šílenství se najde v životě každého z nás. Obklopuje nás a jediné, co se s ním dá dělat, je brát ho jako inspiraci.“ (premiéra 16. listopadu 2001)

První hrou, kterou jsem 22. září 2008 odstartovala novou sezónu 2008/2009 se stala Zelenkova divadelní prvotina napsaná pro Dejvické divadlo, známá českému divákovi především z kina (film byl natočen v roce 2005). Příběh tak trochu podobný filmovým „Knoflíkářům“ zobrazuje svět podivně vykolejených lidí, jejichž život se zejména v té nejintimnější rovině lidských vztahů vymkl běžným kritériím. Jejich „šílenství“ je výrazem neschopnosti najít cestu k druhým lidem. Tito hrdinové žijí své osamělé osudy, obaleni slupkami svých vlastních traumat, mindráků, pochybností a neúspěchů…takto to vyjádřila Radmila Hrdinová v Právu. Svými tématy zabývajícími se osamělostí člověka na prahu jedenadvacátého století, ventilovanými přes nejrůznější frustrace a úchylky, by se mohl Petr Zelenka řadit mezi autory tzv. britské cool dramatiky. Jistou inspirací mu byly i texty Charlese Bukowského. Na svém kontě má tato hra Cenu Alfreda Radoka v kategorii Hra roku 2001 a také Miroslav Krobot, režisér a umělecký šéf Dejvického divadla, si odnesl Radokovo ocenění coby Talent roku. Vždyť také jako renomovaný režisér debutoval coby herec až ve svých padesáti letech.

Pětatřicátník Petr (Ivan Trojan) se po rozchodu s Janou (Petra Špalková) snaží hledat všechny možné způsoby, jak ji dostat zpět. O pomoc se obrátí i na svého kamaráda Mouchu (Martin Myšička), jež je zároveň Janiným bratrancem a který už má se ženami, které ho opustily, velkou spoustu zkušeností. Bohužel právě to ho dohnalo k vymýšlení nových způsobů sebeukájení. Má pro svého kamaráda jednu celkem netradiční radu z černé magie – ostříhat své milé vlasy a svařit je v mléce. Petr však místo Jany ostříhá její tetu, která po něm požaduje veřejnou omluvu v novinách. Tím se i on regulérně zařazuje mezi ostatní „šílence“. Čas od času navštěvuje i své rodiče. Jeho matka (Nina Divíšková) je posedlá dárcovstvím krve, a také každodenním informováním svého syna o dění ve světě. Zahrnuje ho tak spoustou novinových ústřižků, kterých mu naposílala už několik krabic. Jeho otce (Miroslav Krobot), bývalého moderátora totalitních týdeníků, zas naopak uspokojuje každodenní sledovaní pivních bublin. Život mu však znovu začne v momentě, kdy se náhodou dovolá na neznáme číslo mladé sochařky Sylvie (Simona Babčáková), do které se i zamiluje. K Petrovi se přistěhují noví sousedi Alice (Zdeňka Žádníková-Volencová) a Jiří (Jiří Ornest). Zasáhnou právě v momentě, kdy mu obživne deka. I oni mají svou úchylku; potřebují, aby je někdo při sexu sledoval. Petr tím tak získá zajímavý způsob přivýdělku. Moucha si konečně našel nový objev, ze kterého je nadšený. Je jím uklízečka Anna (Jana Holcová). O to větší zklamání je pro něj, že ona jejich „vztah“ vidí jinak. Vzdává se tedy toho, že jednou naváže řádný vztah se ženou a jeho vyvolenou se stává figurína (Klára Lidová j.h.), která k úžasu všem obživne. Při jednom setkání s Janou se jí Petr vyzná z citu, který k ní stále chová a podiví se nad její novou známostí, Alešem (Jaroslav Plesl). Nechápe, jak může být s někým, kdo po ní jen stále opakuje. Od Jany se navíc dozvídá o jejím „seznamovacím rituálu“, ke kterému využívala telefonní budku a jak Aleš jako jediný nepochopil její záměr. Zbývá už tedy jenom jeho šéf (Pavel Šimčík), který má rovněž svou úchylku, kterou je láska k malým chlapcům. Petrův otec se nakonec Sylvií nechá přemluvit k přednášení totalitních týdeníků. První příležitost dostane na její výstavě. Petrova matka nakonec jako jediná regulérně zešílí a skončí v blázinci. Petr s Janou zjistí, že bez sebe a bez svých „šíleností“ prostě nemohou být. Přesto se Petr odhodlá udělat, co mu kdysi Moucha radil. Nechá se zabalit do krabice a poslat…

Originální černý humor Petra Zelenky v podání skvělých herců se nezapře ani zde. Zajímavé charaktery jednotlivých postav včetně jejich úchylek mohou pobavit, ale i ujistit v tom, že mít nějakou frustraci a dokázat si s ní poradit jistou formou „šílenství“ není tak neobvyklé. Ba naopak každý něco takového má, ač si to někteří nechtějí připustit. Hra (autorů – režie: Petr Zelenka, scéna: Martin Dejwitz j.h., kostýmy: Jaroslava Pecharová j.h., choreografie: Klára Lidová j.h.) tedy dokázala pobavit, ale také dala prostor k zamyšlení a uvědomění si, že každý je tak trochu zvláštní a možná i šílený. K obsazení snad ani nejde mít jakoukoli výhradu. Jedině tak postava Petrova šéfa v podání Pavla Šimčíka mi tam přišla tak trochu zbytečná, téměř nevyužitá. Na druhou stranu za nejlepší výkon považuji roli svěřenou paní Nině Divíškové. Matku, která svým chováním dohání svou rodinu k šílenství, a nakonec sama zešílí, zvládla naprosto jedinečně a opravdu věrně. Letargického otce zase s kamenně vážnou tváří ztvárnil Miroslav Krobot. Ti, co jeho výkon viděli, ať už na divadelních prknech či na filmovém plátně, musí souhlasit s cenou, kterou si svým skvělým výkonem vysloužil. Nelze však opomenout ani hlavního hrdinu celého příběhu, a to již několikrát vyznamenaného Ivana Trojana. Co si budeme nalhávat; role podivínů mu prostě sedí. Svým výrazem jim vždy dodá ten správný šmrnc. I výkony dalších herců (Martin Myšička, Petra Špalková, Simona Babčáková,…) stojí za vidění, takže chcete-li se pobavit, zajděte si „zašílet“.
Moje hodnocení: 79 %

matka a otec (N.Divíšková a M.Krobot)

otec a syn Petr (M.Krobot a I.Trojan)

matka, Petr, otec, figurína a Moucha (N.Divíšková, I.Trojan, M.Krobot, K.Lidová a M.Myšička)