Divadlo a já 2004-2015: "Klub rváčů"

(Chuck Palahniuk, Johana Součková)

„Když všechno ztratíte, pak jste svobodní a můžete si dělat, co chcete.“ (světová premiéra 25. dubna 2008)

Na toto dílko s podtitulem „Anarchistická hymna“ stále odmítali literární agenti Chucka Palahniuka poskytnout práva k divadelnímu provedení, a to s odůvodněním, že se na divadlo nehodí. Po delší peripetiích se nakonec Ústeckému Činohernímu studiu podařilo získat souhlas od samotného autora. Chuck Palahniuk (*1962) vystudoval žurnalistiku, ale po získání diplomu zjistil, že se touto profesí příliš uživit nedá, a tak nastoupil do továrny na nákladní automobily. Příliš inspirativní prostředí to nebylo, přesto v té době začal psát své romány – „Nespavost: kdybys žil tady, už bys byl doma“ a „Neviditelné zrůdy“. Pro nakladatele byly příliš pochmurné a temné (ostatně jako většina jeho děl), a tak je odmítali vydat. Poté však následovalo jeho možná ještě depresivnější, ale každopádně nejúspěšnější dílo „Klub rváčů“ (1996), které se v roce 1999 dočkalo i své filmové verze. V režii Davida Finchera a v hlavních rolích s Bradem Pittem a Eduardem Nortonem se o něm mluví jako o kultovním filmu. Touto knihou se Chuck Palahniuk stává profesionálním spisovatelem, který má na svém kontě již zhruba deset děl – například: Program pro přeživší (2000), Zalknutí (2001), Ukolébavka (2002), Běženci a exulanti (2003), Deník (2003), Strašidla (2005), Chvástavost (2007), a další. Ale abych se ještě vrátila k dramatizaci „Klubu rváčů“, autoři (dramatizace a dramaturgie: Johana Součková, scéna: Lukáš Kuchynka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Ondřej Švandrlík, pohybová spolupráce: Rosťa Novák, produkce: František Fabián, režie: Filip Nuckolls a další) se jako hlavní předlohy drželi knihy, ze které se snažili vzít opravdu co nejvíce. Myslím, že nasadili laťku celkem vysoko a ČS tak má po úspěšném „Shopping and Fucking“ další svůj velký „trhák“.

Mladý poměrně úspěšný úředníček Jack (Marek Němec) si žije svůj obyčejně konzumní život, který se však pomalu mění v momentě, kdy začíná trpět silnou nespavostí. Má za sebou tři týdny beze spánku, v jejichž průběhu se sám sobě i okolnímu světu více odcizuje. To v něm vyvolává pocity bezmoci a zoufalství. Na doporučení doktora se v úterý večer vydá do První eucharistické na sezení podpůrných skupin, kde se pod záminkou předstírané choroby setkává s těžce nemocnými lidmi a sleduje tak jejich utrpení. Jsou zde lidé s mozkovými parazity, degenerativními nemocemi kostí, organickými disfunkcemi mozku, rakovinou varlat a dalšími nemocemi. Dochází na tyto terapie pravidelně a spřátelí se zde s Bobem (Jan Holík), stejně pak jako s Marlou Singerovou (Tereza Hofová). Nejprve si s ní takzvaně „lezou do zelí“, ale postupně mezi nima vzniká zvláštní pouto. Stále hodně pracuje i cestuje. Na jedné ze svých cest se v letadle potkává s Tylerem Durdenem (Jan Plouhar). Po příletu zpátky se dozvídá, že jeho byt z dosud neznámých příčin vyletěl do vzduchu a on tak o všechno přišel. Opět se setkává s Tylerem, který mu nabídne bydlení, ale jen pod podmínkou, že ho pořádně praští. Zakládají tak spolu klub rváčů. Přestože je jeho důležitým pravidlem „za žádnou cenu nemluvit o klubu rváčů“, setkává se zde stále více členů. Jack stále nespí a žije jenom klubem. Do práce chodí stále nateklejší a zakrvácenější, a to nemůže jeho šéf (Matúš Bukovčan) příliš dlouho tolerovat. Jackovi se to začíná vymykat z rukou. I v klubu rváčů se cosi změní. Bitky jim nestačí, a tak začínají rozjíždět projekt devastace. Navíc zmizel Tyler a Jack by nejradši všechno ukončil, jenže je pozdě. Ztracený ve svém světě najednou Jack procitá a zjišťuje, jak je to s jeho schizofrenním alter egem. O role nemocných ve skupinách Parazitickým mozkových parazitů a Rakoviny varlat, stejně jako o členy klubu rváčů a následně i projektu Devastace se podělili Jiří Maryško, Jan Jankovský, Kryštof Rímský, Vladimír Čepek, Josef Kadeřábek, Dan Dittrich, Vojta Kadeřábek, Michal Kříž, František Marek a Roman Říha. Zároveň se všichni prostřídali i v dalších vedlejších rolích – od policisty, přes ředitele hotelu Pressman, až po barmana v Seattlu. Vedoucí skupiny Chloe si, stejně jako manželku šéfa, zahrála Nataša Gáčová.

Kdo by čekal, že se toto světově známé dílko dostane na prkna právě v ústeckém divadle. Pravdou ale je, že se pro soubor ČS skvěle hodí. Knihu jsem bohužel nečetla, ale americké filmové ztvárnění znám. Téma mě příliš nezasáhlo, ale dramatizace Johany Součkové a její provedení se mi opravdu líbilo. Scéna byla naprosto skvěle navržena, působila jako autentický náhled do starého patrového domu, a přitom dole v popředí bylo celkem snadné si domyslet i další prostředí (sklep, garáž, kancelář, i místnosti podpůrných skupin). Ještě úchvatnější ale bylo obsazení a jejich výkony. Vzhledem k tomu, že zde bylo zapotřebí spousty postav, zahrál si zde téměř celý soubor včetně techniků. Většině z nich bylo svěřeno i několik rolí najednou, které byly naprosto skvěle rozděleny. Každý dostal svůj vyhrazený prostor. Role Tylera, drsnějšího alter ega hlavního hrdiny, byla na tělo ušitá Janu Plouharovi. Byl takovým „čertem našeptávačem“, který představoval zavrženíhodného grázlíka, který si libuje v násilí a ničení. Je drzý, suverénní, energický a v neposlední řadě také dokáže přesvědčivě manipulovat s lidmi. Můj větší obdiv si však získal představitel hlavního hrdiny Marek Němec. Jeho postava si zde prošla určitým vývojem, od obyčejného úředníčka přes rváče až po vyčerpaného muže, který by nejraději s celým svým klubem skončil. Stejně jako většina dalších rváčů byl aktivně zapojen do pečlivě nacvičených soubojů, načež pak musel hrát stále více zmláceného a bolavého a k tomu téměř celý text odříkávat s ampulkami umělé krve v ústech. To vše ještě více dodávalo „skutečnosti“ celého příběhu. Nechci tu jmenovat všechny jednotlivě, ale na představitelku Marly, Terezu Hofovou, která doplnila hlavní trio, nesmím zapomenout. Na první pohled se zdála být celkem od rány, ale za tím však skrývala svou zranitelnost. Sečteno, podtrženo - skvělé výkony, skvělé provedení, nemám co dodat.
Moje hodnocení: 85 %