31 května 2014

"Sunny Boys" - host Domu kultury UL

(Neil Simon)

"Comeback legendární dvojice komiků na prkna, která znamenají svět. Humorná a zároveň lidská komedie o přátelství a zašlé slávě." (premiéra 25. března 2003)

Druhá komedie ve dvou dnech na nás čekala v ústeckém Domě kultury, tedy hned 27. května 2014. Původně domluveným představením, které měli herci pražského Divadla Bez Zábradlí odehrát k 50. výročí otevření Domu kultury v Ústí nad Labem pořádané Agenturou FOR, měla být hra "Kvartet". Bohužel ale kvůli zranění Jany Švandové po automobilové nehodě nakonec uvedli jinou komedii pro tři herce "Sunny Boys". Jednu z hlavních rolí v ní má i sám principál divadla Karel Heřmánek a na repertoáru jim figuruje již více jak jedenáct let. Tato komedie patří mezi nejlepší hry jednoho z nejúspěšnějších a nejhranějších amerických dramatiků, nositele Pulitzerovy ceny. V překladu Ivo T. Havlů se u nás hrála pod původním názvem "Vstupte...". Zde v divadle ji s herci nastudoval hostující ruský režisér Boris Ščedrin, který si velmi zakládá na práci s hercem. V roce 1975 se tento titul dostal i na filmová plátna. Zrežíroval ji Herbert Ross a tehdy osmdesátiletý herec George Burns získal za roli stárnoucího komika Oscara. O něco dříve měla hra svou českou premiéru, a to konkrétně v lednu 1974 v pražském Divadle Na Vinohradech, kde hlavní role ztvárnili výteční herci Vlastimil Brodský a Josef Bláha.

Do bytu bývalého komika Willieho Clarka (Karel Heřmánek), který vypadá spíše jako zapadlé doupě, dochází na pravidelné návštěvy jeho synovec Ben (Martin Kubačák). Nosí mu jídlo i noviny a snaží se, aby měl jeho strýc také nějaký kontakt se světem. Ten se ale rád utápí v alkoholu i vlastní sebelítosti profesně odepsaného klauna. Tváří se, že mu vyhovuje vysedávat doma ve starém županu a sledovat televizi, ale uvnitř ho užírá křivda od jeho bývalého parťáka Ala Lewise (Zdeněk Žák), díky němuž přestali vystupovat. Teď by se ale vše mohlo změnit. Ben totiž přijde s informací, že se chystá pořad věnovaný známým komikům a že by tam rozhodně nemělo chybět ani věhlasné duo "Sunny Boys", pod nímž jsou podepsáni právě Clark a Lewis. Měli by společně předvést jedno ze svých nejúspěšnějších čísel, scénku v ordinaci u doktora. Bohužel je ale v komunikaci dělí více jak deset let, což se podepsalo i na jejich vztahu. Zatímco Al tráví svůj volný čas s rodinou, žije v pěkném domě se zahradou, hezky se obléká a udržuje si svou důstojnost, Willie naopak veškeré dekorum ztrácí. Tráví téměř celý čas zalezlý ve své garsonce, na stránkách divadelního zpravodaje pročítá úmrtní oznámení svých bývalých kolegů a topí se v minulosti, kde jako by jeho život skončil. Stále se nedokáže smířit s tím, že ho jeho parťák jednoho dne prostě opustil a rozhodl se odejít do důchodu. Ben ví, že bude velmi náročné tyto dva usmířit, neboť jeho strýc příliš snahy neprojevuje. Postupně se ale přeci jen doberou ke společné zkoušce. Neodpustí si však neustálé dohadovaní, výčitky či až puntičkářské lpění na detailech, které považují za středobod úspěchu svých gagů. Přiblíží se den "D" a oni před sebou mají dlouho očekávanou chvíli. Zdravotní stav ale nakonec Williemu nedovolí v show vystoupit. I když bojují s vlastní ješitností a neustálou změnou nálad, přátelství přeci jen zvítězí a oni opět naleznou společnou řeč.

To, že je tato hra (autorů - překlad: Ivo T. Havlů, režie: Boris Ščedrin, výprava: Lucie Loosová a další) na repertoáru divadla Bez Zábradlí již dlouhé roky, jsem věděla, ale nikdy mě příliš nelákala. Myslím, že bych se na ni sama od sebe nevypravila, i když má jistě úspěch, pokud ji stále hrají. Jak jsem psala v úvodu, původně byla na programu komedie "Kvartet". Po přečtení informace o Janě Švandové, které přeji brzké uzdravení, jsem chtěla jet raději do Teplic na hru "Tři verze života" od Yasminy Rezy. Snad se na ni také ještě někdy dostanu, neboť jsem se nakonec přeci jen rozhodla pro "Sunny Boys", na které jsme již měli sponzorské lístky a mohli jsme tak symbolicky oslavit 50 let našeho Kulturního domu, připadajících přesně na 30. května 2014. Každopádně zas tak moc zklamaná jsem nebyla. Oby hlavní protagonisté byli výborní a docela jsme se nasmáli, ale svým příběhem mě inscenace příliš neoslovila. Narážky a rozdílné charaktery postav sice nabízeli prostor k osobitému humoru, ale ten působil spíše klasicky "estrádně". A to, o co tam celou dobu šlo, pak vlastně ani nakonec nezaznělo. Vše se "motalo" kolem jednoho gagu, který byl stále jenom naznačený. Čekala jsem, že se ho ale nakonec také alespoň dočkáme. To se bohužel nestalo, a tak byla celá hra vlastně jenom o stárnutí, smiřování se s koncem umělecké kariéry a mužském vypořádávání se s tím. Výtečně role sedla Karlu Heřmánkovi, který ztvárnil postavu stále ukřivděného, velmi náladového a osamělého Willieho. Ješitnost, zatvrzelost i mrzutost, typická pro muže jeho věku, z něj přímo sálaly. Není těžké hrát tento charakter, neboť je vlastní spoustě mužů, ale brát ho s humorem zvládl Karel skvěle. Zdeněk Žák oproti němu musel udržet vážnější tvář, která ale právě v konečném důsledku působila komicky. Jejich humor nebyl ani krutý, ani sarkastický, ale přirozeně lidský. Martin Kubačák už tam byl spíše jenom do počtu. Měl sice úlohu nezbytného spojovacího článku, ale svým výkonem nemohl oběma starším kolegům vůbec konkurovat. Celkově to bylo vtipné, ale asi mi to připadalo takové nedotažené.
Moje hodnocení: 55 %
Al a Willie (Z.Žák a K.Heřmánek)
Ben a Willie (M.Kubačák a K.Heřmánek)
Willie a Al (K.Heřmánek a Z.Žák)

28 května 2014

"V Paříži bych tě nečekala, tatínku" - host Krušnohorského divadla

(Jean Barbier)

"Komedie o pařížském dobrodružství sympatického venkovana ze zapadlého provinčního městečka, který se rozhodl překvapit svou dcerou." (česká premiéra 9. června 2014)

Jean Barbier patří v současnosti mezi nejznámější autory konverzačních komedií ve Francii a stává se tak pokračovatelem tradice bulvárního divadla ve stylu Freydeaua a Labiche. Pro diváky je to velmi přitažlivý žánr, zatímco pro jeho tvůrce náročnější úkol. Tuto jeho "pařížskou" komedii s originálním názvem "Ma fille travaille a Paris" ("Moje dcera pracuje v Paříži"), založenou na klasickém motivu záměn nově a poprvé v České Republice připravila Agentura Harlekýn pod režisérskou taktovkou Jana Nováka. Od letošního června je tedy horkou novinkou na českých jevištích. Nicméně do Teplic ji přivezli představit již 26. května 2014, kam jsme se na ni také vydali. I během léta ji budou moci diváci vidět například v Olomouci, Hájích ve Slezsku, Luhačovicích či Velkých Losinách. V září pak navštíví Kralupy nad Vltavou a Louny, aby se opět vrátila na prkna pražského Divadla Palace.

Na zvonek u jednoho pařížského bytu právě zvoní výběrčí přímých daní Maxime (Petr Nárožný), který přijel ze Spáleného Poříčí nad Seinou navštívit svou dceru Angeliku (Malvína Pachlová). K jeho překvapení mu však otevře dveře ležérně oděná Cerise (Jana Malá), která si nechává říkat Třešnička. Jelikož není Angelika právě doma, rozhodne se na ni počkat. Domnívá se, že jeho dcera stále pracuje v pojišťovně, ale od Třešničky se dozvídá, že tam již skončila a že nyní přijala "umělecké jméno" Anita. Třešnička se tedy domnívá, že je Anitiným milencem. Snaží se ho svádět a přesvědčit ho tak i o svých kvalitách. V momentě, kdy si musí vyřídit jistou pracovní záležitost, vrazí do bytu atraktivní sousedka Liliana (Jarmila Švehlová) a vrhne se do náruče překvapeného Maxima. Rychle mu vysvětlí, že má žárlivého muže, kterému řekla, že on má být jejím milencem. Ještě se nestačí vzpamatovat z jednoho šoku a rovnou se dozvídá od Třešničky, která se právě vrátila, že se ona i jeho dcera živí jako společnice a že mezi jejich klienty patří i mnozí z francouzských politiků. Jako další nečekaná návštěva se objeví právě manželka ministra financí Evženie (Simona Postlerová), která o poměru svého muže ví a hodlá ho rázně ukončit. Maxime ale situaci zachrání a to natolik, že Evženie jeho kouzlu podlehne. Když se vrátí Angelika, nalezne je spolu ve svém pokoji a nestačí se divit. Vše si vysvětlí a otec se jí svěří s hlavním důvodem své návštěvy. Nechce, aby vedla tento prostopášný styl života a domluvil jí proto svatbu s Norbertem (Martin Sochor). I ten následně do bytu dorazí, ale rozhodně zde nečeká "svojí" Třešničku. Angelika má však nejeden důvod k odmítnutí tohoto nepříliš bystrého nápadníka. Posledním, kdo zde ještě chyběl, je už jen sám pan ministr (Jan Čenský), který je zde pravidelným hostem, ale i mecenášem. Během krátké chvíle se dozvídá o pádu vlády i o svém zvolení novým premiérem. Jak lépe využít cesty od výběrčího daní až na ministerstvo?

Tak tato komedie (autorů - režie: Jan Novák, překlad: Jan Cimický, úprava: Petr Nárožný, scéna a kostýmy: Josef Jelínek, technická spolupráce: Luboš Loubal a Aleš Hanzlíček, kostymérky: Petra Dolanská a Helena Konarovská, produkce Agentura Harlekýn s.r.o. Jana Hanzlíčková a další) se opravdu povedla. Největší podíl na tom ale mělo naprosto skvělé obsazení v čele s Petrem Nárožným, který se podílel i na úpravě hry. Mohl si tak ještě lépe ušít roli přímo na tělo a svým humorem bourat diváky i své kolegy. S vděčnou rolí netušeného milovníka, který se zpočátku rozpačitě brání svodům krásných žen, aby posléze získal více odvahy a sebevědomí, se ztotožnil velmi osobitě a repliky, které z jeho úst vycházely, zněly, jako by ani nebyly součástí scénáře. K tomu mu ale všichni také skvěle přihrávali. Bavit umí výborně, ale je pravdou, že mívá typově velmi podobné role, které mu bezvadně sedí. Svůj "šuplík" prostě zvládá skvěle; o tom není pochyb. Musím ale přiznat, že mě zde nejvíce zaujala Jana Malá, která hrála Třešničku. Coby sexuální společnice měla šarm i sexappeal pro tuto roli tolik potřebný. Navíc její postava držela jakousi linku celého příběhu. Stejně dobře jí šlo zůstat nad věcí i hravé svádění. Bylo patrné, že si tuto roli užívá a velmi dobře se s ní ztotožnila. Ze všech dam působila nejpřirozeněji. I když se některé role zdály být poněkud přitažené a méně uvěřitelné, do této "konverzačky" dobře zapadly. Typově se všichni herci k charakterům svých postav skvěle hodili a společně odvedli perfektní výkon. Celé představení bylo hravé, zábavné a příjemně osvěžující.
Moje hodnocení: 80 %
Maxim a Třešnička (P.Nárožný a J.Malá)
Maxime, Evženie a Třešnička (P.Nárožný, S.Postlerová a J.Malá)
Viktor a Třešnička (J.Čenský a J.Malá)
Maxime a Liliana (P.Nárožný a J.Švehlová)

16 května 2014

"Musíme si pomáhat" - host Krušnohorského divadla

(Petr Jarchovský, Jan Hřebejk)

"Nevěřil bys, co nenormální doba udělá s normálními lidmi..." (premiéra 11. března 2010)

Musím říct, že přestože nemám ráda příběhy s tématem nacismu a druhé světové války, na níž se dá jen stěží zapomenout, známý film Petra Jarchovského "Musíme si pomáhat" oceněný pěti českými lvy a nominovaný na Oscara mě rozhodně oslovil. Přestože zlou dobu i to, co s lidmi dělala, odlehčil humorem, dokázal vypovědět i silnější příběh jedné rodiny a šťastně přeživšího židovského přítele. Autor scénáře pak tento text o deset let později zpracoval i do divadelní podoby určené speciálně pro Divadlo Na Jezerce. Režie se navíc ujal spoluautor textu Jan Hřebejk. Byla jsem fakt dost zvědavá, jaká bude tato "komornější verze" na jevišti, a tak jsem se vydala na představení 14. května 2014 do teplického divadla, kam přijel soubor hostovat.

Čas si šel svým pokojným tempem a přátelé byli přáteli. To se ale mělo změnit. Přišla druhá světová válka a německá okupace Československa. Rodina Wienerů musela opustit své sídlo. Dva roky žili u Čížků, ale poté museli coby židé nastoupit do transportu. David (Václav Chalupa) jako poslední odjíždí za svou rodinou, od které má zkreslené zprávy o životě v táboře. Děkuje a loučí se s Josefem Čížkem (Jiří Macháček), který pracoval pro jeho firmu jako inženýr, a s jeho ženou Marií (Lenka Vlasáková). Zároveň mu prozradí tajemství, kde v domě ukryl zlaté šperky, pokud by jich bylo třeba. Dalším podřízeným, který pro Wienera pracoval jako řidič, je Horst Prochazka (Miroslav Vladyka). Za manželku si vzal němku a nyní kolaboruje s fašisty. Přátelí se s Čížkovými a často je "těší" svou návštěvou. I když chodí spíše kvůli Marii, snaží se Josefa přesvědčit, aby i on vzal místo u Kepkeho (Zdeněk Hruška). V roce 1943 se podaří Davidovi uprchnout z koncentračního tábora a vrací se domu. Na ulici potkává starého známého Františka (Martin Sitta) a žádá ho o pomoc. Ten však má velmi početnou rodinu, a především velký strach a pokusí se tedy zavolat německého vojáka. Davidovi se podaří schovat ve vlastním již neobydleném domě, kam se ale má stěhovat Kepke s rodinou. Josef se tuto zprávu dozví od Horsta a rozhodne se, že mu tam Wienerovo zlato nenechá a vydá se pro něj. Potká tam Davida a rozhodne se ho ukrýt u sebe doma v tajné skrýši. Původně to mělo být jen na noc, ale nakonec se z toho stane mnohem delší doba. Čížkovi vědí, že velmi riskují a snaží se dělat vše proto, aby nebyli nijak nápadní. Snáší všechny Horstovy návštěvy i chování, a dokonce se Josef nechá přemluvit, aby nabízené místo přijal. Celkem se jim to daří až do momentu, kdy Marie použije lež, že je těhotná, aby se ubránila Horstovu svádění a následně i před Kepkeho přestěhování k nim do bytu. Josefova diagnóza ale zní, že je infertilní (neplodný). Aby si zachránili kůži, poprosí tentokrát o pomoc Davida, který je jejich jedinou nadějí. Marie opravdu otěhotní a Horst se jí omluví. I on jim zachrání život, když využije svého vlivu a nedovolí německé razií, aby prohledala jejich byt. S koncem války přichází osvobození republiky a situace se opět mění. Místní odboje pořádají pogromy na německé obyvatelstvo a kolaboranty. Marie rodí a Josef se snaží sehnat doktora. Odbojáři ho však také seberou stejně jako Josefa. On se však hájí tím, že celé dva roky u sebe schovávali žida. Jako svého doktora označí Horsta a tím mu také zachrání život. Davida najdou a on neudá odbojáře Františka, který ho tehdy málem prozradil. Město je rozbombardované, ale Čížkovi šťastní, že přežili a mají své vytoužené dítě.

Přestože preferuji divadlo, srovnání s velmi úspěšným filmem, který sklidil mnohá ocenění jak diváků (MFF Portland či FF Plzeň), tak i kritiků (5 Českých lvů či Kristiána), určitě nelze pominout. Je z něj totiž v inscenaci (autorů - režie: Jan Hřebejk, scéna a kostýmy: Lucie Loosová, produkce: Jan Hrušínský, zpěv písní "Na Pankráci" a "Main schwester Khaie": Csongor Kassai, harmonika: Mário Bihárya, asistentka režie: Veronika Zemánková, zvukový design: Ladislav Greiner a další) použito příliš mnoho situací i replik a navíc také pochází z dílny stejných autorů. Nicméně úprava příběhu pro divadlo patří mezi ty podařenější. Scéna i kostýmy dostatečně vystihly prostředí. Výtečně se povedla úvodní divadelní zkratka. Rychlým "problikáním" jsme se tak dostali do děje a zároveň se posunuli výstižně v čase. Víc jsem zde ale postrádala hloubku, která byla znatelněji cítit z filmu. I herecké obsazení a výkony zde nepůsobily tak silně. Výjimkou zde ale určitě byla jediná žena, přirozeně skvělá Lenka Vlasáková. I když jí z očí nekoukal takový strach a obavy jako Anně Šiškové ve filmovém zpracování, působila coby Marie jemněji, klidněji a vyrovnaněji. Nejvýraznější roli měl určitě Miroslav Vladyka, který nejnesympatičtější postavu celého příběhu zvládl velmi dobře a svými výstupy nejvíce nahrával tragikomice celé hry. Jiří Macháček mě tím svým stále stejným a jako by znuděným výrazem brzy přestával bavit, ale do charakteru postavy se s tím docela vešel. Nejslabší výkon předvedl Václav Chalupa. Typově se na roli žida hodil, ale velikost a hloubku této role představoval její osud nikoli však její představitel. Hůře mu šlo rozumět a jeho nahé scény nás mohli ušetřit. Byla tam zbytečná. Martin Sitta se Zdeňkem Hruškou pak už jen doplnili zbývající potřebné role a pomohli tak dokreslit atmosféru doby. Celkově představení hodnotím poměrně kladně, neboť i přestože se příběh o neplánovaném hrdinství, soucitu, vzájemné solidaritě i lidské slušnosti odehrával ve špatné době, dokázal udržet linku příběhu i na hraně humoru. Bohužel mě ale tentokrát nezasáhl tak jako ve filmu.
Moje hodnocení: 76 %
Josef, David a Marie (J.Macháček, V.Chalupa a L.Vlasáková)
Horst a Marie (M.Vladyka a L.Vlasáková)

František, Horst, Josef, David a Marie (M.Sitta, M.Vladyka, J.Macháček, V.Chalupa a L.Vlasáková)