Seznam článků z 2008

„Prokletí nefritového škorpióna“ - host Severočeského divadla
„Detektor lži“ - host Činoherního studia
„Aladinova kouzelná lampa“ - Mladá scéna
„Indián v ohrožení“ - host Činoherního studia
„Ve světě opilého stvořitele“ - host Činoherního studia
„Evžen Oněgin“ - host Činoherního studia
„Záhadná Irma“ - host Krušnohorského divadla
„Ředitelská lóže“ - Divadlo v Řeznické
„Kyanid o páté“ - host Činoherního studia
„Edith - vrabčák z předměstí“ - Severočeské divadlo
„Příběhy obyčejného šílenství“ - host Severočeského divadla
„Malá čarodějnice“ - Činoherní studio
„Jak jsem se učila řídit“ - Činoherní studio
„Maska a tvář“ - Činoherní klub
„Ústecká NEJ - Marlene Dietrich“ - Činoherní studio
„Uražení a ponížení“ - Činoherní studio
„Ach, ta něha našich dam“ - host Činoherního studia
„Vojcek“ - Činoherní studio
„Milada (nedokončená opera)“ - host Činoherního studia

"Prokletí nefritového škorpióna" - host Severočeského divadla

(Woody Allen)

„Retro komedie se zločinným hypnotizérem.“ (premiéra 20. prosince 2005)

V hektickém týdnu před Vánoci jsem si zašla zlepšit náladu do našeho Městského divadla, kde 16. prosince 2008 hostovalo Divadlo Na Jezerce, jehož principálem je Jan Hrušínský, který si zde navíc zahrál hlavní roli. Jeho divadelní společnost byla založena v roce 2002 a svým vznikem tak navázala na dlouholetou rodinnou tradici, neboť příslušníci rodu Hrušínských působí v českém divadle nepřetržitě od poloviny 19. století. Prvním držitelem divadelní koncese v rodině byl pan Ondřej Červíček, který „povolení ku provozování divadelního spolku“ získal v roce 1883. Za zmínku jistě stojí i autoři této hry, a to především Woody Allen (vlastním jménem Allan Stewart Königsberg), světoznámý a velmi úspěšný režisér, scénárista, herec, spisovatel, dramatik, ale také hudebník, který má za svou dlouholetou kariéru na svém kontě spoustu úspěchů. Ve filmové branži byl doposud dvacetkrát nominován na Oscara (za režii, scénář nebo herecký výkon) a se svými třinácti nominacemi za scénář drží absolutní filmařský rekord. O české divadelní nastudování se postaral Ondřej Sokol, jenž spolupracuje hned s několika divadly a sám některé z her překládá. V Divadle pod Palmovkou se stal uměleckým šéfem, ale nezanevřel ani na předešlé angažmá v pražském Činoherním klubu, kde stále čas od času působí jako režisér, ale i příležitostný herec. S divadelní společností Jana Hrušínského nastudoval již jednu Allenovu hru a to tu nejznámější a nejúspěšnější „Zahraj to znovu, Same“. Je držitelem Ceny Alfréda Radoka za Talent roku 2002, ale také Thálie pro Herce do 33 let ze stejného roku.

Ocitáme se ve 40. letech, a zatímco daleko v Evropě se rozmáhá černá doba fašismu, v Americe kvete klasický zločin. Do úspěšné, ale trochu konzervativnější agentury přichází nová posila, rázná, ambiciózní, ale i okouzlující Betty Ann Fitzgeralldová (Barbora Kodetová), aby zde zvýšila efektivitu práce a přinesla sem čerstvý vzduch v podobě reorganizace. To se příliš nezamlouvá jednomu z místních detektivů Cecilu Winstonovi Briggsovi (Jan Hrušínský), který se rád chlubí svými úspěchy. Tvrdí, že rozlouskne jakýkoli pojistný podvod tím, že se vžije do vědomí zloděje. Na jednu stranu ji nemůže vystát, ale na druhou stranu ho štve, jak ho ignoruje a je k němu chladná, neboť se do ní zamiloval. Stejně jako Chris Magruder (Martin Preiss), který si s ní dává dostaveníčko kdykoliv je to alespoň trochu možné. Večer se všichni kolegové sejdou na narozeninové párty jednoho z kolegů, Iana (Jaroslav Plesl). Hlavním hřebem večera je však hypnotizér Voltán Polgár (Roman Štabrňák), který své schopnosti demonstruje na C.W. a Betty Ann. V hypnóze v nich navodí iluzi, že jsou milenci na tropickém ostrově a k tomu si vypomůže magickými slovy. Po probuzení samozřejmě ani jeden z nich netuší, co se s nimi dělo. Voltán to má však celé promyšlené. Vždy, když jim zavolá a řekne „kouzelné“ slovíčko (např.: Konstantinopol), stávají se jeho loutkami, které využívá k rafinovaným loupežím ze sejfů nejbohatších klientů pojišťovny. Druhý den jsou toho plné noviny. C.W. jde okamžitě na místo činu k bohaté dámě Lindě (Miluše Šplechtová), které nejeden muž podlehne. Podobné případy krádeží se hromadí a do všeho stupují i bratři Coopersmithové (Roman Štabrňák a Jaroslav Plesl), které Brigs nemůže vystát, neboť je považuje za naprosto tupé a neschopné. Oni však mají důkazy, které hrají proti němu. Betty Ann právě prožívá těžší období, kdy se zklame ve své lásce ke Chrisovi. Z nešťastné lásky chce skočit z okna. V tom ji však zabrání C.W., který jí do bytu původně přišel „šmejdit“. V noci se i ona ztrácí za svým posláním. Když se Voltánovi zdá, že si nakradl dost, nechá si celý svůj lup donést na smluvené místo. C.W. Brigs však opět celou hádanku rozlouskne a za pomoci Iana, který mu vypráví, co se tehdy večer stalo, případ zdárně došetří.

Na této hře mě nejvíce zaujalo skvělé obsazení. Výborný byl Jan Hrušínský coby Woodyallenovský Columbo, který skrýval pod maskou nesmělého a rozpačitého muže tvář chytrého, pozorného i výřečného detektiva. Dále to byla Barbora Kodetová, z jejíhož obsazení jsem měla opravdu radost. I jí role naprosto skvěle sedla. Hrála navenek sebevědomou a silnou ženu, která si dovede držet profesionální odstup, ale na druhou stranu to byla velmi citlivá a milující žena. Martin Preiss zase dokázal uhrát part záletného zbabělce, který se nedovede rozhodnout mezi dvěma ženami. Miluše Šplechtová zvládla hned několik rolí; nejlépe však mohla předvést svůj sex-appeal coby Linda. A v neposlední řadě tu byli i Roman Štabrňák a Jaroslav Plesl, kteří měli také za úkol ztvárnit hned několik postav najednou, od Voltána, přes bratry Coopersmithovy až po kolegy z práce nebo bezdomovce. Výborně a velmi funkčně byla navržena i scéna, kde i sami aktéři dokázali během chvilky a snadno přecházet mezi jednotlivými prostředími. Myslím si, že se autorům (režie, překlad a úprava: Ondřej Sokol, scéna: Adam Pitra, kostýmy: Eva Pitrová, hudební spolupráce: Ladislav Greiner, scénická spolupráce: Dana Malá a další) jejich záměr, aby hra byla „stylově zajímavá“, opravdu podařil.
Moje hodnocení: 72 %

C.W. Brigs, Chris a Betty Ann (J.Hrušínský, M.Preiss a B.Kodetová)

Linda (M.Šplechtová)

Betty Ann a Voltán (B.Kodetová a R.Štabrňák)

"Detektor lži" - host Činoherního studia

(Vasilij Sigarev)

„Komedie o tom, že je lepší nechat pravdu spát.“ (premiéra 5. dubna 2008)

Mladý ruský autor Sigarev se narodil v roce 1977 na Urale. Přestože vystudoval biochemii, bylo jeho největší touhou psaní. S dramatickou formou se seznámil na škole v Jekatěrinburgu a nyní má na svém kontě již sedmnáct her, které se hrají jak v Rusku, tak i na západě. V České republice byly dosud uvedeny dvě z jeho her – „Černé mléko“ nastudované Janem Kačerem s herci Národního divadla a „Plastelína“ v provedení studentů DAMU v Divadle DISK. Zatímco první zmíněná inscenace v jeho očích propadla, z druhé byl naopak nadšený. Do třetice si další jeho hru vybralo k nastudování Středočeské divadlo Kladno. Jedná se spíše o tragikomedii, přičemž jednoznačně převažuje ta zábavnější složka. Režie se ujal čerstvý absolvent DAMU, mladý bulharský režisér, Nikolaj Penev, který sám uvedl, že tato hra „má velmi originální humor a množství bizarně humorných situacích a že ukazuje, jak je důležité zachovat zlaté právo člověka na svá osobní tajemství.“ Do Ústí nad Labem s ní přijeli hostovat dne 10. prosince 2008.

Naděžda Petrovna (Lenka Zbranková) se už hezkou chvíli snaží ze svého manžela Borise (Zdeněk Velen) dostat, kam schoval poslední výplatu. Ten si však často rád přihne a nemůže si vzpomenout. Žena si tedy domu objedná hypnotizéra (Jaroslav Slánský), který si sebou pro jistotu donese i vlastní přístroj, detektor lži. Boris se této metodě brání a nechce se podvolit, nakonec ho však manželka přesvědčí a on souhlasí. Ač to tak zpočátku nevypadá, hypnóza se přeci jen podaří a Boris se dostává do transu. Po chvilce jim odhalí svůj tajný úkryt, jenž je v záchodové míse. Úkol je tedy splněn, ale čas hypnózy ještě nevypršel, Naděžda tak využívá situace a položí svému muži i několik dalších otázek. Je však překvapena, že ji Borka vyvrátil vše, co si původně chtěla jenom potvrdit. Dozvídá se třeba, že na vojně nesloužil u žádné speciální jednotky, ale byl pouze u stavebního vojska, že za sukni pro ni nedal stovky dolarů, ale jen pár rublů, ale i to, že jí jednou byl nevěrný s jeřábnicí z firmy. Po návratu do reality, zjišťuje, že všechna jeho hluboká tajemství jsou vyzrazena, a ještě k tomu nachytá svou ženu v náruči hypnotizéra. Ten chce radši vzít nohy na ramena, ale bohužel jsou dveře na petlici. Navíc ho Boris donutí, aby zhypnotizoval i jeho ženu. I on se chce přeptat na její tajemství. To ale neměl dělat. Dozvídá se totiž hořkou pravdu a že jeho prohřešky jsou oproti těm jejím jenom procházkou růžovou zahradou. Manžel je zdrcený a ze zoufalství se chce pokusit o vraždu a sebevraždu. Naštěstí je tu ještě hypnotizér, který na poslední chvíli zabrání rodinné tragédii jediným možným způsobem. Zhypnotizuje oba manžele, v mysli je vrátí do jejich svatebního dne a všechno co mělo následovat nechá z jejich paměti vymazat.

Tak tohle byla jízda; už od začátku jet na plný plyn, to se jen tak nevidí. Bylo tomu tak hlavně v případě Lenky Zbrankové, jediné ženské protagonistky. Naprosto jednoznačně prokázala svůj talent a svou rolí dokázala jasně přesvědčit o svých hereckých kvalitách. Zdeňku Velenovi byla svěřena o něco méně dynamická postava, tedy hlavně v první části hry. Jeho zarputilý výraz, ale znatelně obživl ve chvíli, kdy „hypnotizér“ umlčel jeho silnější ženský protějšek. I on však byl velmi přesvědčivý. Nakonec by se tak ale mohlo zdát, že nejvíce prostoru získal právě Jaroslav Slánský, coby přizvaný host, jemuž se situace tak trochu vymkla z rukou. Já si však myslím, že síly všech tří byly téměř vyrovnané. Člověk měl opravdu pocit, jako by se ocitl v jedné ruské domácnosti a coby skrytý pozorovatel mohl sledovat osudy jejich obyvatel. Perfektně navržená byla i „pokojová“ scéna se spoustou rekvizit, kde si, podle slov režiséra Nikolaje Peneva, zahrála doslova každá věc. Tato hra (autorů – překlad: Tereza Krčálová, režie: Nikolaj Penev, scéna a kostýmy: Lubica Bábek-Melcerová, dramaturgie: Magdalena Frydrychová, a další) nejenom že přesáhla moje očekávání, ale i dospěla k důležitému poznání, že někdy je lepší po pravdě tak nepátrat a raději ji nechat spát. Každý si přeci zaslouží nějaké to své tajemství, nebo ne?
Moje hodnocení: 77 %

Boris, hypnotizér a Naděžda (Z.Velen, J.Slánský a L.Zbranková)

Boris, hypnotizér a Naděžda (Z.Velen, J.Slánský a L.Zbranková)

Boris, hypnotizér a Naděžda (Z.Velen, J.Slánský a L.Zbranková)