"Jak jsem se učila řídit" - Činoherní studio

(Paula Anne Vogel)

„Ve většině rodin se lidem dávají přezdívky jako „mladej“, „prcek“ nebo „kotě“. U nás, když se někomu říká „velkej taťka“, tak to není proto, že by byl nějak zvlášť vysoký. V naší rodině lidi většinou dostávají přezdívky podle svých genitálií a dalších intimních míst. Třeba zrovna strejda Pták. Mý mámě zase říkali „plochá nádhera“ a bratranec Bobby se už nikdy nezbavil přezdívky Em Ká – Modrý koule.“ (česká premiéra 7. března 2008)

V březnu si svou českou premiéru na prknech Činoherního studia odbyla hra napsaná kabaretní formou, jejímž hlavním tématem bylo stále aktuálnější téma zneužívání dětí. Já si pro její návštěvu vybrala termín 12. května 2008. Autorkou této v Čechách dosud neuvedené hry je americká dramatička a univerzitní profesorka Paula Anne Vogel. Ačkoli sama vystudovala katolickou univerzitu, ve své tvorbě se zaměřuje především na aktuální témata dnešní doby, kterými jsou například homosexualita, problémy HIV pozitivních lidí, sexuální zneužívání a život prostitutek. Na jednu stranu je z jejích děl patrný citlivý přístup k tématu a na druhé straně také notná dávka nadsázky, ale i specifického humoru. Tato její zřejmě nejúspěšnější hra byla v roce 1997 oceněna Pulitzerovou cenou za drama. Její děj se odehrává v Americe 60. let a představuje jakousi zpověď dospívající dívky, která vzpomíná na dobu od svých 12 let až do chvíle, kdy odešla studovat na univerzitu. Významnou roli zde hraje její dosti svérázná rodina.

Malá (Zuzana Onufráková) vzpomíná na dobu, kdy se učila řídit. Instruktorem jí byl její strýc Pták (Matúš Bukovčan). Jejich schůzky se stávaly naprostou pravidelností a snad i nutností. Jak si ale Malá s postupem doby uvědomuje, probíhala tato jejich setkání poněkud netypicky. Při dalším vzpomínání se vrací do baru, kam ji Pták pozval, aby s ní tak oslavil její narozeniny. Trochu to s pitím přehnala, a dokonce si na místním pódiu vystřihla vlastní píseň. V jejích vzpomínkách nechybí ani její rodina - neuspokojená matka (Irena Kristeková), asexuální babička (Marta Vítů) a hypersexuální dědeček (Kryštof Rímský). Každý z nich měl na sex svůj vlastní názor a Malou jejich zkušenosti spíše šokovaly, než aby jí pomáhaly. Nesmí zde chybět ani její teta Mary (Irena Kristeková), Ptákova manželka, která o svém muži zbožně vypráví, ale přesto si sama uvědomuje, že s Malou bývá raději než s ní. Mezi vším nelze opomenout ani studium na střední škole, kde si s z ní její spolužačky (Irena Kristeková a Marta Vítů) utahovaly kvůli jejímu více vyvinutému hrudníku a svého spolužáka (Kryštof Rímský) na plese raději odmítala, aby při tanci neměl svou hlavu na jejích prsou. V celém tom putování časem se Malá vrátí až do okamžiku, kdy to všechno se strejdou Ptákem začalo. Stále více si uvědomuje jeho závislost na ní i na jeho potřebě se jí dotýkat a cítit jí u sebe. ale také to, že je poznamenaná i její psychika. Rázným krokem k ukončení toho všeho se pro ně stane její studium na VŠ. Malá odjede, domů se skoro nevrací, a hlavně se snaží s Ptákem přerušit veškeré kontakty. Ten se s tím však nedokáže smířit a vrací se k alkoholu. To se stává počátkem jeho konce.

Ačkoli se ČS z větší části zaměřuje na podobná soudobá témata, musím ocenit nastudování právě této inscenace s prvky kabaretu i road movie – odtud také podtitul road kabaret (autoři – překlad: Lenka Kapsová, scéna: Lukáš Kuchina, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Swetja, dramaturgie: Johana Součková, režie: Natália Deáková a další). Líbilo se mi střídmé navržení scény, které tak dávalo více vyniknout všem hercům. Hlavní role byla pro Zuzku Onufrákovou skvěle vybraná; velmi přesvědčivě se s ní vypořádala. Větším vývojem si zde prošla role, kterou ztvárnil Matúš Bukovčan. I přestože byla odhalena jeho sexuální úchylka, působil jako jemný, vnímavý a pozorný muž, kterého by se málokterá žena chtěla vzdát. Zbývající tři herci rovněž byli naprosto skvělí. Každý z nich perfektně zvládl hned několik rolí najednou. Nejvíc se v nich však „vyřádil“ Kryštof Rímský. Nesmím opomenout pochválit i zvuk a hudbu. Takže jen tak dál, možná jen pro příště bych raději více komediálního než tragického podtextu.
Moje hodnocení: 68 %

Malá a Pták (Z.Onufráková a M.Bukovčan)

sbor (I.Kristeková, K.Rímský a M.Vítů)

Malá a spolužačky (Z.Onufráková, M.Vítů a I.Kristeková)