24 září 2008

"Příběhy obyčejného šílenství" - host Severočeského divadla

(Petr Zelenka)
„Komediální lovestory o různých podobách lásky a o tom, že trocha šílenství se najde v životě každého z nás. Obklopuje nás a jediné, co se s ním dá dělat, je brát ho jako inspiraci.“ (premiéra 16. listopadu 2001)
První hrou, kterou jsem 22. září 2008 odstartovala novou sezónu 2008/2009 se stala Zelenkova divadelní prvotina napsaná pro Dejvické divadlo, známá českému divákovi především z kina (film byl natočen v roce 2005). Příběh tak trochu podobný filmovým „Knoflíkářům“ zobrazuje svět podivně vykolejených lidí, jejichž život se zejména v té nejintimnější rovině lidských vztahů vymkl běžným kritériím. Jejich „šílenství“ je výrazem neschopnosti najít cestu k druhým lidem. Tito hrdinové žijí své osamělé osudy, obaleni slupkami svých vlastních traumat, mindráků, pochybností a neúspěchů…takto to vyjádřila Radmila Hrdinová v Právu. Svými tématy zabývajícími se osamělostí člověka na prahu jedenadvacátého století, ventilovanými přes nejrůznější frustrace a úchylky, by se mohl Petr Zelenka řadit mezi autory tzv. britské cool dramatiky. Jistou inspirací mu byly i texty Charlese Bukowského. Na svém kontě má tato hra Cenu Alfreda Radoka v kategorii Hra roku 2001 a také Miroslav Krobot, režisér a umělecký šéf Dejvického divadla, si odnesl Radokovo ocenění coby Talent roku. Vždyť také jako renomovaný režisér debutoval coby herec až ve svých padesáti letech.
Pětatřicátník Petr (Ivan Trojan) se po rozchodu s Janou (Petra Špalková) snaží hledat všechny možné způsoby, jak ji dostat zpět. O pomoc se obrátí i na svého kamaráda Mouchu (Martin Myšička), jež je zároveň Janiným bratrancem a který už má se ženami, které ho opustily, velkou spoustu zkušeností. Bohužel právě to ho dohnalo k vymýšlení nových způsobů sebeukájení. Má pro svého kamaráda jednu celkem netradiční radu z černé magie – ostříhat své milé vlasy a svařit je v mléce. Petr však místo Jany ostříhá její tetu, která po něm požaduje veřejnou omluvu v novinách. Tím se i on regulérně zařazuje mezi ostatní „šílence“. Čas od času navštěvuje i své rodiče. Jeho matka (Nina Divíšková) je posedlá dárcovstím krve a také každodením informováním svého syna o dění ve světě. Zahrnuje ho tak spoustou novinových ústřížků, kterých mu naposílala už několik krabic. Jeho otce (Miroslav Krobot), bývalého moderátora totalitních týdeníků, zas naopak uspokojuje každodení sledovaní pivních bublin. Život mu však znovu začne v momentě, kdy se náhodou dovolá na neznáme číslo mladé sochařky Sylvie (Simona Babčáková), do které se i zamiluje. K Petrovi se přistěhují noví sousedi Alice (Zdeňka Žádníková-Volencová) a Jiří (Jiří Ornest). Zasáhnou právě v momentě, kdy mu obživne deka. I oni mají svou úchylku; potřebují, aby je někdo při sexu sledoval. Petr tím tak získá zajímavý způsob přivýdělku. Moucha si konečně našel nový objev, ze kterého je nadšený. Je jím uklízečka Anna (Jana Holcová). O to větší zklamání je pro něj, že ona jejich „vztah“ vidí jinak. Vzdává se tedy toho, že jednou naváže řádný vztah se ženou a jeho vyvolenou se stává figurína (Klára Lidová j.h.), která k úžasu všem obživne. Při jednom setkání s Janou se jí Petr vyzná z citu, který k ní stále chová a podiví se nad její novou známostí, Alešem (Jaroslav Plesl). Nechápe, jak může být s někým, kdo po ní jen stále opakuje. Od Jany se navíc dozvídá o jejím „seznamovacím rituálu“, ke kterému využívala telefonní budku a jak Aleš jako jediný nepochopil její záměr. Zbývá už tedy jenom jeho šéf (Pavel Šimčík), který ma rovněž svou úchylkou, kterou je láska k malým chlapcům. Petrův otec se nakonec Sylvií nechá přemluvit k přednášení totalitních týdeníků. První příležitost dostane na její výstavě. Petrova matka nakonec jako jediná regulérně zešílí a skončí v blázinci. Petr s Janou zjistí, že bez sebe a bez svých „šíleností“ prostě nemohou být. Přesto se Petr odhodlá udělat, co mu kdysi Moucha radil. Nechá se zabalit do krabice a poslat…
Originální černý humor Petra Zelenky v podání skvělých herců se nezapře ani zde. Zajímavé charaktery jednotlivých postav včetně jejich úchylek mohou pobavit, ale i ujistit v tom, že mít nějakou frustraci a dokázat si s ní poradit jistou formou „šílenství“ není tak neobvyklé. Ba naopak každý něco takového má, ač si to někteří nechtějí připustit. Hra (autorů – režie: Petr Zelenka, scéna: Martin Dejwitz j.h., kostýmy: Jaroslava Pecharová j.h., choreografie: Klára Lidová j.h.) tedy dokázala pobavit, ale také dala prostor k zamyšlení a uvědomění si, že každý je tak trochu zvláštní a možná i šílený. K obsazení snad ani nejde mít jakoukoli výhradu. Jedině tak postava Petrova šéfa v podání Pavla Šimčíka mi tam přišla tak trochu zbytečná, téměř nevyužitá. Na druhou stranu za nejlepší výkon považuji roli svěřenou paní Nině Divíškové. Matku, která svým chováním dohání svou rodinu k šílenství a nakonec sama zešílí, zvládla naprosto jedinečně a opravdu věrně. Letargického otce zase s kamenně vážnou tváří ztvárnil Miroslav Krobot. Ti, co jeho výkon viděli, ať už na divadelních prknech či na filmovém plátně, musí souhlasit s cenou, kterou si svým skvělým výkonem vysloužil. Nelze však opomenout ani hlavního hrdinu celého příběhu a to již několikrát vyznamenaného Ivana Trojana. Co si budeme nalhávat; role podivínů mu prostě sedí. Svým výrazem jim vždy dodá ten správný šmrnc. I výkony dalších herců (Martin Myšička, Petra Špalková, Simona Babčáková,…) stojí za vidění, takže chcete-li se pobavit, zajděte si „zašílet“.
Moje hodnocení: 79 %

matka a otec (N.Divíšková a M.Krobot)

otec a syn Petr (M.Krobot a I.Trojan)

matka, Petr, otec, figurína a Moucha (N.Divíšková, I.Trojan, M.Krobot, K.Lidová a M.Myšička)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home