"Malá čarodějnice" - Činoherní studio

(Otfried Preussler, Tomáš Pěkný)

„Malá čarodějnice je opravdu malá, je jí pouze 100 let a dokud se nestane velkou, chce být alespoň hodnou čarodějnicí.“ (premiéra 30. května 2008)

Poslední premiérou sezóny 2007/2008 se stala „Malá čarodějnice“ (ukázka zde). Ta tak zastoupila původně plánovaného „Malého prince“, na kterého se ČS nepodařilo sehnat autorská práva. Díky jejímu uvedení se tak ČS může chlubit další klasickou pohádkou, jež téměř po roce nahradila příběh "O Zlatém Sidorovi". Její předlohou se stal všem známý večerníček (z roku 1986), kterému tak jedinečně propůjčila svůj hlas Jiřina Bohdalová. Pod dílem je však podepsán německý autor, narozený v Liberci, Otfried Preussler (*20. října 1923). Inspirací mu byla velká rodinná knihovna, ale také lidoví vypravěči. Začal psát pohádky pro děti, čemuž také nahrávalo jeho povolání. V roce 1949 se stal učitelem. Dohromady napsal 32 knížek, jež byly přeloženy do 55 jazyků. Dramatizace tohoto knižního dílka se ujal Tomáš Pěkný, jemuž tak rovněž patří kolonka autorů. První popremiérové představení se konalo hned 2. června 2008 a já jím tak zakončila 36. divadelní sezónu v ústeckém ČS. To, že se naše činohra pouští i do díla, které se zaměřuje spíše na mladší publikum, se stalo příjemným zpestřením. Diváci tak mají možnost vidět další pěkně zpracovanou a neokoukanou věc. A já jsem jen ráda, že se mám stále na co těšit, neboť skvělý ústecký soubor dokáže vždy přijít s novým nápadem. Každá inscenace je tak jedinečná a pro mě stále něčím překvapující.

Malá čarodějka (Zuzana Onufráková) se probouzí do dalšího dne. Jedinými jejími přáteli je moudrý havran z kamene (Jan Plouhar) a také velká červená jahoda. Blíží se filipojakubská noc a ona už nechce být sama. Chce patřit mezi své – báby čarodějky. Ty ji však nechtějí přijmout mezi sebe, neboť bez zkoušek a v pouhých 100 letech je ještě příliš mladá. Přesto se však pokusí na jejich sabat dostat a od báby Berty Brownové (Marta Vítů) dostane povolení složit zkoušku. Prověří ji jak Polednice (Nataša Gáčová), tak Klekánice (Jiří Maryško), ale i Povětrnice (Marie Jansová, j.h.) a přestože vše vypadá nadějně, v poslední odpovědi lehce zaváhá a zkoušku nesloží. Vrací se mezi své a začíná další den. Tentokrát, ale do lesa zabloudí vesnická dívka Juliána (Tereza Hofová). Malá čarodějka je jejich setkáním tak nadšená, že Juliáně nabídne přátelství. Vzápětí se od své nové kamarádky dozvídá o jejím trápení. Juliána by se chtěla vdát za chasníka Hanse, jehož pán (Matúš Bukovčan) by svolil jen v případě, že dostane měšec zlaťáků. Malá čarodějka si dala předsevzetí, že dokud se nestane čarodějnou bábou bude hodnou čarodějkou, a tak se i přes porušení čarodějných zákonů rozhodne Juliáně pomoci. Druhý den ráno pro ni má slíbený měšec, se kterým může svého milého vykoupit. Pánovi se však mince změní v hejno mušek, a tak na svého chasníka pošle verbíře (Jan Jankovský). Musí jít do války, což Juliánu opět rozesmutní. Dalším kouzlem dokáže čarodějka, že se chasník vrátí živ a zdráv. Malá čarodějka se už těší na chvíli, kdy bude Juliána šťastná a budou spolu moct být konečně kamarádky, ale čeká ji poslední úkol - přičarovat jejímu snoubenci modrou krev. I tento úkol splní, ale znepřátelí si tím všechny báby i celou přírodu. Juliánina přátelství se však nedočká…

Netroufám si říct, jak by si naše ČS poradilo s příběhem Malého prince, ale Malou čarodějku nastudovalo skvěle. Moc ráda jsem si zase po delší době zašla na něco „odlehčujícnějšího“, i když ani tímto dílkem se příliš nevzdálili od své divadelní tvorby. Jak tvrdí Vladimír Čepek, dramaturg ČS, „není to totiž jen pohádka pro děti, ale má i filosofické přesahy…Už od prvopočátku je to odraz lidského světa…“. Pohádky by navíc měly mít šťastné konce, což zrovna zde není tak zcela splněno. Její konec je tak trochu otevřený, takže si každý může sám posoudit, zda-li je dobrý nebo špatný. Rozhodně ale hru (autorů – scéna: Renata Slámková, kostýmy: Jan Maroušek, hudba: Ivan Acher, dramaturgie: Vladimír Čepek, režie: Jiří Honzírek j.h., a další) doporučuji malým i velkým. Co se týká rolí, myslím, že ty byly jednotlivým hercům souboru příhodně rozděleny. Zuzka Onufráková zvládla svou malou čarodějku s dovádivostí sobě vlastní a mě osobně se na tuto roli zdála nejvhodnější kandidátkou. Rovněž kouzla, která se rodila „pod jejíma rukama“, byla perfektně vymyšlena. Rozhodně nepůsobila kýčovitě a trapně, naopak „to neviděné“ mohlo krásně ožít v diváckých představách. I ostatní „báby“ si svůj čarodějný rej řádně užily, obzvláště mě velmi zaujal Jiří Maryško coby Klekánice. Jirka je od letošní sezóny novým členem souboru a rozhodně má ČS a svým divákům hodně co nabídnout. Z hereckých výkonů bych ještě chtěla ocenit Jana Plouhara, který dostal poměrně nelehký statický úkol. Ačkoli příliš „nehrál“, spíše pronesl jenom pár vět, musel coby kámen téměř po celou dobu zůstat bez hnutí schoulený do klubíčka. Honza, stejně jako tvůrci scény a kulis, má tak můj obdiv - výborně vymyšleno i provedeno.
Moje hodnocení: 68 %

Malá čarodějnice (Z.Onufráková)

Polednice, Klekánice a Povětrnice (N.Gáčová, J.Maryško a M.Jansová j.h.)

Malá čarodějnice a Juliána (Z.Onufráková a T.Hofová)