"Ústecká NEJ – Marlene Dietrich" - Činoherní studio

(Irena Kristeková, Dan Dittrich a Jiří Maryško)

„Jedna z největších filmový hvězd všech dob se zhmotnila na jevišti v Ústí nad Labem.“ (2.dubna 2008)

Největší severočeské město, ač se to na první pohled nemusí zdát, má celou řadu zajímavých NEJ, které mu zaručují republikové, evropské i světové prvenství. To, že jich není zrovna málo, dokazuje seznam hned 60 Ústeckých NEJ, který je výsledkem bádání historiků Muzea města Ústí nad Labem, jež provedli v letech 2006-2007. Probírali záznamy z historie i současnosti a po ověření v archivech a odborné literatuře odhalili spoustu rozmanitých pozoruhodností. Dokonce tento projekt, díky netradiční instalací výstavy v trolejbusech MHD, získal ocenění v prestižní soutěži Gloria Musaealis a to v kategorii Muzejní výstava roku 2006. O rok později byla tato výstava „přenesena“ na reklamní lavičky rozestavěné v ulicích města. Dokonce i Činoherní studio se rozhodlo uvádět večery zaměřené vždy na jednu z těchto NEJ. Ústecká NEJ tak patří v ČS mezi jedinečná a neopakovatelná představení. Jednu takovou lahůdku jsem si nemohla nechat ujít. Zaujalo mě právě jméno německé herečky Marlene Dietrich (1901-1992), kterou bych si s naším městem nedovedla nijak spojit. Přesto ale Ústí nad Labem hrálo v jejím životě svou roli, neboť zde potkala svého budoucího muže Rudolfa Siebera (1897-1976), jež jí pomohl budovat kariéru a sám se také nakonec vypracoval ve světově uznávaného filmového producenta.

V Berlíně se Marlene Dietrich (Irena Kristeková) seznámila a následně i v roce 1923 provdala za ústeckého rodáka Rudolfa Siebera (Dan Dittrich), který v Berlíně působil jako asistent režie. Byl tím, kdo jí pomohl k prvním menším filmovým rolím, díky nimž krůček po krůčku stoupala výš. Byl jí manželem i oporou po celý zbytek života. Marlene byla krásná a nespoutaná, a tak měla spoustu milenců. O všech se však Rudimu svěřovala. Za svůj život se setkala se spoustou zajímavých osobností, například s Erichem Maria Remarquem, Ernestem Hemingwayem, G. B. Shawem, Josephem von Sternbergem (režisérem slavného filmu „Modrý motýl“), ale také s Jeanem Gabinem, s Beatles, a dalšími (všechny ztvárnil Jiří Maryško). Proslavila se i některými svými názory a výroky. Kupříkladu tvrdila, že nejlépe umí nosit podvazkové pásy transvestité; aniž by to sama tušila, stala se jednou z průkopnic bisexuality; speciální postup si žádalo i její oblékání korzetu; a v neposlední řadě, si velmi důkladně plánovala průběh svého pohřbu, který popsala její dcera Marie (Jiří Maryško). Kromě obleku, cesty a bimbání zvonů v celé Paříži, by měl její manžel Rudi před kostelem rozdávat rudé a bílé karafiáty, které by měly odlišit její milence od těch, kteří jen tvrdili, že jimi byli. V době druhé světové války se svým mužem emigrovala do USA. Všude se o tom psalo a v říši to brali jako zradu. Dokonce i Joseph Goebells na její konto pronesl celkem peprný projev. Zajímavá byla i informace o tom, jak na tom byli němečtí i američtí vojáci se spermatem. Marlene psala i básně, například tu o AIDS, který by mohla dostat při otvírání dopisů od homosexuálů. Konec svého života ale tráví v osamění a s pocitem, že jako stará už nikoho nezajímá.

Další pěkné představení, ve kterém excelovala Irena Kristeková. Jako femme fatale s krásně sametovým hlasem zvládla s doprovodem klavíru skvěle odzpívat některé z velkých šlágrů Marlene Dietrich, jako například Falling In Love Again nebo Řekni, kde ty kytky jsou. Moc jí to slušelo v černém sexy body stejně jako ve vojenské uniformě. Publikum (a to především mužskou část) si získávala i laškovnými pohledy a úsměvy. Naproti tomu Jiří Maryško, pro kterého byl nachystán těžký úkol ztvárnit hned několik postav, zaujal hned svým prvním výstupem. Když „naťapkal“ ve svém pro muže dost neobvyklém kostýmu, který taky tak trochu dokresloval jeho multifunkčnost, musel si nejeden divák položit otázku „a to je jako co?“. Pokud by nám Dan Dittrich nebo i sám Jirka neprozradili, koho vlastně právě představuje, bylo by velmi těžké to určit. Rozhodně nejlepší scénou těchto dvou bylo ztvárnění války, k čemuž jim posloužily trenky, helma, papírové makety tanků a stříkačky s vodou. Po delší době tak ČS nabídlo příjemně odlehčený žánr, který pobavil. Moc hezké a škoda jen, že s jeho premiérou přišla zároveň i derniéra. Určitě by si toto představení zasloužilo nějakou tu reprízu.
Moje hodnocení: 80 %

Marlene a G.B.Shaw (I.Kristeková a J.Maryško)

vojáci (J.Maryško a D.Dittrich)

Marlene Dietrich (I.Kristeková)