16 prosince 2008

"Detektor lži" - host Činoherního studia

(Vasilij Sigarev)
„Komedie o tom, že je lepší nechat pravdu spát.“ (premiéra 5. dubna 2008)
Mladý ruský autor Sigarev se narodil v roce 1977 na Urale. Přestože vystudoval biochemii, bylo jeho největší touhou psaní. S dramatickou formou se seznámil na škole v Jekatěrinburgu a nyní má na svém kontě již sedmnáct her, které se hrají jak v Rusku, tak i na západě. V České republice byly dosud uvedeny dvě z jeho her – „Černé mléko“ nastudované Janem Kačerem s herci Národního divadla a „Plastelína“ v provedení studentů DAMU v Divadle DISK. Zatímco první zmíněná inscenace v jeho očích propadla, z druhé byl naopak nadšený. Do třetice si další jeho hru vybralo k nastudování Středočeské divadlo Kladno. Jedná se spíše o tragikomedii, přičemž jednoznačně převažuje ta zábavnější složka. Režie se ujal čerstvý absolvent DAMU, mladý bulharský režisér, Nikolaj Penev, který sám uvedl, že tato hra „má velmi originální humor a množství bizarně humorných situacích a že ukazuje, jak je důležité zachovat zlaté právo člověka na svá osobní tajemství.“ Do Ústí nad Labem s ní přijeli hostovat dne 10. prosince 2008.
Naděžda Petrovna (Lenka Zbranková) se už hezkou chvíli snaží ze svého manžela Borise (Zdeněk Velen) dostat, kam schoval poslední výplatu. Ten si však často rád přihne a nemůže si vzpomenout. Žena si tedy domu objedná hypnotizéra (Jaroslav Slánský), který si sebou pro jistotu donese i vlastní přístroj, detektor lži. Boris se této metodě brání a nechce se podvolit, nakonec ho však manželka přesvědčí a on souhlasí. Ač to tak zpočátku nevypadá, hypnóza se přeci jen podaří a Boris se dostává do transu. Po chvilce jim odhalí svůj tajný úkryt, jenž je v záchodové míse. Úkol je tedy splněn, ale čas hypnózy ještě nevypršel, Naděžda tak využívá situace a položí svému muži i několik dalších otázek. Je však překvapena, že ji Borka vyvrátil vše, co si původně chtěla jenom potvrdit. Dozvídá se třeba, že na vojně nesloužil u žádné speciální jednotky, ale byl pouze u stavebního vojska, že za sukni pro ni nedal stovky dolarů, ale jen pár rublů, ale i to, že jí jednou byl nevěrný s jeřábnicí z firmy. Po návratu do reality, zjišťuje, že všechna jeho hluboká tajemství jsou vyzrazena a ještě k tomu nachytá svou ženu v náruči hypnotizéra. Ten chce radši vzít nohy na ramena, ale bohužel jsou dveře na petlici. Navíc ho Boris donutí, aby zhypnotizoval i jeho ženu. I on se chce přeptat na její tajemství. To ale neměl dělat. Dozvídá se totiž hořkou pravdu a že jeho prohřešky jsou oproti těm jejím jenom procházkou růžovou zahradou. Manžel je zdrcený a ze zoufalství se chce pokusit o vraždu a sebevraždu. Naštěstí je tu ještě hypnotizér, který na poslední chvíli zabrání rodinné tragédii jediným možným způsobem. Zhypnotizuje oba manžele, v mysli je vrátí do jejich svatebního dne a všechno co mělo následovat nechá z jejich paměti vymazat.
Tak tohle byla jízda; už od začátku jet na plný plyn, to se jentak nevidí. Bylo tomu tak hlavně v případě Lenky Zbrankové, jediné ženské protagonistky. Naprosto jednoznačně prokázala svůj talent a svou rolí dokázala jasně přesvědčit o svých hereckých kvalitách. Zdeňku Velenovi byla svěřena o něco méně dynamická postava, tedy hlavně v první části hry. Jeho zarputilý výraz, ale znatelně obživl ve chvíli, kdy „hypnotizér“ umlčel jeho silnější ženský protějšek. I on však byl velmi přesvědčivý. Nakonec by se tak ale mohlo zdát, že nejvíce prostoru získal právě Jaroslav Slánský, coby přizvaný host, jemuž se situace tak trochu vymkla z rukou. Já si však myslím, že síly všech tří byly téměř vyrovnané. Člověk měl opravdu pocit, jako by se ocitl v jedné ruské domácnosti a coby skrytý pozorovatel mohl sledovat osudy jejích obyvatel. Perfektně navržená byla i „pokojová“ scéna se spoustou rekvizit, kde si, podle slov režiséra Nikolaje Peneva, zahrála doslova každá věc. Tato hra (autorů – překlad: Tereza Krčálová, režie: Nikolaj Penev, scéna a kostýmy: Lubica Bábek-Melcerová, dramaturgie: Magdalena Frydrychová, a další) nejenom že přesáhla moje očekávání, ale i dospěla k důležitému poznání, že někdy je lepší po pravdě tak nepátrat a raději ji nechat spát. Každý si přeci zaslouží nějaké to své tajemství, nebo ne?
Moje hodnocení: 77 %

Boris, hypnotizér a Naděžda (Z.Velen, J.Slánský a L.Zbranková)

Boris, hypnotizér a Naděžda (Z.Velen, J.Slánský a L.Zbranková)

Boris, hypnotizér a Naděžda (Z.Velen, J.Slánský a L.Zbranková)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home