26 února 2008

"Milada (nedokončená opera)" - host Činoherního studia

(Jiří Pokorný)
„Ráno mrkev, večer nic.“ (světová premiéra 18. května 2007)
Hlavním tématem této původní české hry je trampská chatová osada, jež se stává dějstvím absurdního příběhu plného tragikomických, spíše až parodických výstupů. Podtitul „nedokončená opera“ napovídá, že zde zazní i několik písniček a stejně jako v opeře, je hra rozdělena do třech dějství a dvou přestávek. „Milada“ byla nastudována Divadlem Na zábradlí a na hostování do Ústí nad Labem přijela 12. února 2008. Toto zajímavé představení se tak stalo mou první divadelní návštěvou v roce 2008. Největší zvláštností inscenace je úprava scény, jež navrhla Veronika Richterová (více o její tvorbě zde). Poprvé v dějinách divadla autorka použila dekoraci ve stylu tzv. pet-artu, jehož hlavní surovinou jsou umně upravené pet lahve. Tento nápad si tak vysloužil nominaci na Cenu Alfréda Radoka za scénografii.
Milada (Marta Vítů) právě prochází těžším obdobím svého života a tak se rozhodla na nějaký čas „vypadnout“ z práce a za své útočiště si vybrala chatu v dřívejší tramské osadě. Na zahrádce obehnané plůtky vysedává u svého malého jezírka, jí mrkev a zvonící telefon se rozhodne umlčet ve vodě. Společnost, o kterou příliš nestojí, ji dělají dva sousedé z vedlejších chatek – Jarda (Josef Polášek) a Standa (Pavel Liška), kteří nostalgicky vzpomínají na stará trampská léta i na zemřelého kamaráda Bizona, mimo jiné Miladina manžela. Klidné vody nostalgie však rozčeří příjezd Miladiny kolegyně z práce, redaktorky jednoho společenského magazínu, Radky (Natálie Drabiščáková), která se Miladu snaží přesvědčit, aby se zase vrátila zpátky do práce. Milada však na její přesvědčování nedbá a chce si užít klidnou dovolenou, přestože je její práce tou, o které vždy snila. Rubrika „cestování“ jí otevřela spoustu možností k cestování a poznávání nových zemí, kultur i lidí. Nikdo tak nemá nejmenší tušení o tom, co způsobilo, že Milada tak rychle ztrácí životní elán a uchyluje se do ústraní. Radce v patách je i jejich šéfová Barbara (Dáša Součková), jež k Miladě neskrývá svůj obdiv i lásku. Na jejich naléhaní se jim Milada rozhodne vyprávět příběh, který za vším stojí. Na své cestě po Africe, právě v momentě kdy se rozhodla v moři ukončit svůj život, spatřila na pláži u svých věcí mladého černocha Tundžiho (Gogo Jean Michel Francis). Nechala se jím svést a po vášnivém sexu na pláži využila chvíle jeho spánku, aby si sbalila své věci a zmizela mu zpátky do Čech, kde se tímto svým rozhodnutím užírá. Barbara jí však přivezla oznámit zajímavou informaci. Tundži přijel do Čech, aby svou Miladu našel a již nějakou dobu se jí snaží dovolat. Barbara si ho pro jistotu proklepla a zjistila, že je to bohatý ropný magnát, který právě míří sem. Aby toho nebylo málo objevuje se zde i Bizon (Leoš Noha), domněle zemřelý manžel. Před lety zinscenoval vlastní smrt a odjel žít do Kanady, aby se teď vrátil kvůli údajnému těhotenství své dcery. Milada se dozvídá, že tomu všemu přispěla i iniciativa její kamarádky Radky. Právě v momentě, kdy se jí i Standa chystá vyznat lásku, přijíždí Tundži. Konečně se ho dočkala. Není to ale setkání podle jejích představ. Zjišťuje, že nejlepším řešením je dokončit to, co nedokončila v Africe.
Zprvu trochu rozpačitější dojem vystřídalo uvolnění z opravdu zajímavé podívané. Taková „opera“ se opravdu jentak nevidí :-). Originální plastová chatka, plůtky z obou stran, kde pobývají sousedé, kteří tak trochu přípomínají Pata a Mata, lesbická šéfová, černý milionář z Afriky, přijezd domněle zemřelého manžela a nechybí zde ani v dnešní době tolik aktuální prvek homosexuality či rasismu stejně jako strachu z cizinců, do toho ještě čas od času přiletí další pet lahev z právě projíždějícího vlaku. Jak tohle všechno může dát dohromady jeden příběh? Celkem obstojně, vezmeme-li v úvahu, že je třeba hru brát s jistou mírou nadsázky. Je to hra na parodii, s notnou dávkou sebeironie. Navržení scény bylo bezpochyby vyjímečné a rozhodně originální a neobvyklé. Výkony jednotlivých představitelů byly rovněž každý sám o sobě jedinečný, neboť svými skoro až extrémními povahami působily v celku nepříliš kompaktně. Každý z herců výrazným způsobem předvedl naprosto odlišný charakter a proto jejich výstupy vypadaly jako krátké scénky, které ve výsledku tvoří celou divadelní inscenaci. Marta Vítů coby Milada se těžko vyrovnává s novou etapou svého života, aby na moment v náručí exotického mladíka znovu zažila vášeň a touhu, která nakonec z naprosto zřejmých důvodů opět vyprchává. Natálie Drabiščáková jako starostlivá slovenská kolegyně napáchá víc škody, než užitku. Nicméně jsem Natálii zas ráda po letech viděla na její dříve domovské scéně. Patrnější parodie byla znatelná u všech mužských představitelů – Bizon (Leoš Noha), před kamarády drsný tramp, ale jinak celkem zbabělec; Jarda (Josef Polášek), bloudící figurka uvízlá v době trampských let a Standa (Pavel Liška) neúspěšně zamilovaný moravák v rádiovce. Rozhodně nejzajímavějším obsazením pro mě byla představitelka ostré šéfky Barbary Dáša Součková. Její nezaměnitelný hluboký hlas mě zaujal již při projektu Lili Marlene, ve kterém coby zpěvačka spolu s Martinem Němcem a písní „Žena ze stínadel“ vystoupila v prvním kole Eurosongu; byli jedním z mých favoritů. Třešničkou na dortu už pak je jen účast Gogo Jean-Michela Francise, známého například z filmu „Blízko nebe“. Pokud chcete vidět něco nového, neokoukaného a krásně bizarního, zajděte si na tuho hru (autorů – režie: Jiří Ornest, hudba: Michal Nejtek, dramaturgie: Ivana Slámová, scéna: Veronika Richterová ve spolupráci s Martinem Černým, kostýmy: Milan Čorba a další).
Moje hodnocení: 66 %

Radka a Milada (N.Drabiščáková a M.Vítů)

Bizon, Standa a Jarda (L.Noha, P.Liška a J.Polášek)

Tundži, Milada, Barbara, Radka a Bizon (G.J.-M.Francis, M.Vítů, D.Součková, N.Drabiščáková a L.Noha)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home