30 března 2008

"Uražení a ponížení" - Činoherní studio

(Miroslav Bambušek)
„Sportovní disciplína: Ponižování a urážení (sebe sama a navzájem). O všem nevysloveném, nedořečeném, nedokončeném, potlačeném, a o křeči, do které se člověk dostane, když nevysloví, nedořekne, nedokončí, potlačí. O době, kdy je dobro KŘEČ a zlo PŘIROZENÝ POHYB.“ (premiéra 17. března 2006)
Tento tragický příběh o lásce, urážení a ponížení, o věčné dualitě dobra a zla, o lidské bídě, ať mentální nebo duševní, na motivy románu ruského dramatika Fjodora Michajloviče Dostojevského vznikl přímo pro soubor ČS, který ho má ve svém repertoáru již druhým rokem. Nejzajímavější na jeho provedení je to, že diváci si s herci „vymění místo“. Prostě se z hlediště na 90 minut stane jeviště. Herci tak dostávají možnost využít i některé části zákulisí a tím vlastně rozšiřují prostory dějiště. Na hru s podtitulem „předtelevizní soap opera“ (což vzniklo z toho, že ji autor psal do jednoho časopisu na pokračování) jsem byla zvědavá a již několikrát jsem se na ni neúspěšně chystala. Vyšlo mi to až letos, 25. března 2008.
Nataša (Nataša Gáčová), dcera statkáře Ichmeněva (Kryštof Rímský) a jeho ženy Anny (Tereza Hofová), právě oznamuje svému dlouholetému příteli Ivanovi (Matúš Bukovčan), že ho opouští. Jejím vyvoleným se stává Alexej (Jan Jankovský), syn knížete Velkovského (Marek Němec). S touto známostí i s dceřiným odchodem se rodiče hůře smiřují, zvláště pak otec, který má s knížetem jisté nevyřízené učty a nevraživost je mezi nimi zřejmá. Ani kníže není synovým výběrem příliš nadšen, neboť s ním měl jiné plány. Chtěl pro něj sehnat bohatší nevěstu, kterou se mu stále snaží vnutit. Z toho důvodu rovněž odmítá synovi jakoukoliv finanční podporu a ten spolu s Natašou žije pouze v malém bytečku a jejich prostředky jsou velmi omezené. Kníže Velkovský má i další problém, který touží radikálně vyřešit. Najme si nájemného vraha Maslobojeva (Jiří Černý), aby mu vypátral jeho nevlastní dceru Nelly (Zuzana Onufráková). Najde ji v bytě, ve kterém našel své útočiště i Ivan. Od této chvíle následuje jen řada tragických událostí a „spálených mostů“.
Jak už jsem v úvodu řekla, nejzajímavější na tomto představení byl prostor, na kterém se hrálo, tedy stupňovité hlediště. Zvláštní byly i jednotlivé výstupy, které se mezi sebou prolínaly jako nějaké klipy či úryvky, ale také hudba, kterou složil skvělý a velmi často oceňovaný autor scénické hudby Vladimír Franz. Příběh (autorů – režie: Filip Nuckolls, scéna: Tereza Šímová a Pati Talacko, hudba: Vladimír Franz, dramaturgie: Jan Vedral a Johana Součková a další) byl na první pohled celkem nečitelný, takže bylo třeba umět číst mezi řádky. Z herců bych za výkon chtěla vyzdvihnout Marka Němce, který se s rolí muže, který je ochotný jít přes mrtvoly (a to doslova), popral bravurně. Za odvahu při ztvárnění role bych ještě ocenila Zuzku Onufrákovou. Z jejího bizarního kostýmu mě až mrazilo.
Moje hodnocení: 53 %

kníže Velkovský, Nelly a Maslobojev (M.Němec, Z.Onufráková a J.Černý)

Ichmeněv, Anna, Ivan a Nelly (K.Rímský, T.Hofová, M.Bukovčan a Z.Onufráková)

Nelly, Nataša, Alexej a Maslobojev (Z.Onufráková, N.Gáčová, M.Kern a J.Černý)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home