"Vše o mužích" - host Krušnohorského divadla

(Miro Gavran)

„Aneb jak muži sami sebe vidí, za co se nestydí i stydí, jak to dopadá, když se testosteron smíchá s city a striptýzem. Tragikomedie o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily.“ (premiéra 7. července 2008, Letní scéna Vyšehradu)

Je to už přeci jen pár let (slovy dva :-) ), kdy jsem měla naplánovanou cestu na letní divadelní scénu na Vyšehradě. Konkrétně to bylo 11. července 2007, hned 2 dny pro premiéře nově uvedené hry úspěšného chorvatského dramatika současnosti Miro Gavrana „Vše o ženách“. Nápadité a často i velmi vtipné provedení, stejně jako zvědavost, jak se s obdobným dílkem poperou muži, mě zlákalo 25. května 2009 k návštěvě Gavranova druhého titulu „Vše o mužích“. Zatímco v první komedii prezentuje mužský pohled na ženský svět, ve druhé s jistou dávkou ironie odhaluje základní principy mužského vnímání a uvažování o životě. V jednotlivých příbězích se dotkne hned několika různých témat; samozřejmě zde nechybí téma sexu, vztahu k ženám, manželství a rodině, otázka homosexuality, přátelství, chlapáckých gest, ale také ješitnosti, pýchy, touze po obdivu a dalších.

V úvodu se nám představují senilní a všemi možnými chorobami prolezlí kamarádi z penzionu pro seniory s příhodným názvem Budoucnost. Jejich největším „zabijákem“ času je krmení holubů v parku a jediným větším zpestřením, které je momentálně čeká, je příchod nového kolegy. V dalším příběhu se schází trojice kamarádů v posilovně. Zatímco Ivo (Michal Slaný) a Pavel (Filip Blažek) nevynechají příležitost podráždit a napružit své svaly, Zoky (Maroš Kramár) se účastní jen proto, aby netrhal partu. Jejich hlavním tématem k diskuzi jsou ženy, načež se Zoky dozvídá o nevěře své ženy s jedním ze svých mladších kamaradů. O poznání dramatičtější je třetí příběh otce a dvou synů. Tom (Filip Blažek) se vrací domu z Buenos Aires, aby spolu se svým otcem (Maroš Kramár) a bratrem Janem (Michal Slaný) uctili památku své matky. Zemřela před pěti lety, ale Tom stále nepřestává vinit svého otce z její smrti. Myslí si, že ji utýral, a nakonec i dohnal k sebevraždě, jenže skutečnou pravdu mu pomáhá odhalit až jeho bratr. Ten mu také navíc sdělí, že jejich otec je vážně nemocný. Má těžkou leukémii a možná mu zbývá už jen pár posledních chvil života, které by rád strávil společně se svými dvěma syny. Čtvrtým prostředím, do kterého zavítáme je noční podnik, jehož majitelem a šéfem je temperamentní Slovák Max (Maroš Kramár), který si navíc rád sem tam něco šňupne. Svého poskoka Rudyho (Filip Blažek) pověřil úkolem sehnat nějakého dobrého striptéra, z něhož by mohl udělat hvězdu večera. Ten přivede jednoho zoufalce (Michal Slaný), kterého sebral ve frontě na úřadu práce a který by byl ochotný pro peníze, jichž má nedostatek, udělat cokoliv. Jenže, jak má dojít na věc, vyhraje u „Stydlivého hřebce“ stud nad odvahou. Sbalí si svých pár švestek a mizí z pódia. Posledním pátým obrazem je jakási třešnička na dortu – příběh třech homosexuálů. Robert (Maroš Kramár) žije již deset měsíců v naprosto harmonickém a spokojeném soužití s novým přítelem Leem (Michal Slaný). Také pro udržení jejich vztahu dělá maximum a je typickým „ochraňovatelem rodinného krbu“. Jenže ho právě čeká tvrdá zkouška. Leo jednoho dne přichází domu se svým bývalým přítelem, fotografem Denisem (Filip Blažek), který se vrací z ciziny a chtěl by zde ve městě uspořádat vlastní výstavu. Leo mu, i přes silnou nelibost Roberta, nabídne, že se k nim může na čas nastěhovat.

I takto jednoduchá scéna a několik drobných rekvizit dokázalo skvěle a efektně obsáhnout pět příběhů o patnácti postavách. O to je zde více potřeba improvizace, důvtipu, ale i bystrosti. Dynamika hry však vyplývá z naprostého dodržování dramaturgického plánu, jež je postaven především na metodě prolínání scén. Tak jako u filmu mají střih, dokázali tyto momenty skvěle postihnout i na prknech, co znamenají svět. Je jen potřeba během několika vteřin vyměnit kostým i pár rekvizit a rázem se ocitáme na jiném místě a v jiném příběhu, abychom se po chvíli zase mohli vrátit zpátky nebo pro změnu vstoupit do dalšího okna. Pro herce je to určitě skvělá výzva. Mohou zde dokázat svou pohotovost, ale i schopnost vdechnout život několika postavám různých charakterů. Jednoznačně nejlepší z hlavních třech protagonistů byl Maroš Kramár. Z něj jsem měla pocit, že byl do této hry naprosto vhodně vybraný a přesně splnil, co se v takovémto dramaturgickém počinu čeká. Procházel všemi postavami s naprostou lehkostí, nadhledem, ale i vážností. Takovýto seriózní přístup ke svým postavám velmi oceňuji, neboť i humor z něj vyplývající bavil a neurážel. Zatímco Michal Slaný a Filip Blažek na mě chvílemi působili jako „mladí puberťáci“, jejichž humor už místy sklouzával do přihlouplých fórků a zesměšňování – obzvláště v posledním příběhu. Ještě že mezi sebou měli Maroše, který byl tahounem celé inscenace (autorů – režie: Jana Janěková, překlad: Blanka Kučerová a Blanka Fišerová, úprava: Jana Janěková a Blanka Fišerová, scéna a kostýmy: Viktor Polášek, dramaturgie: Blanka Fišerová, choreografie: Hana Litterová, produkce: Petra Stránská a další), a tak i výsledný efekt celého představení nebyl špatný. Pokud bych to ale měla porovnat, ženy byly ještě o nějakou tu třídu lepší; takže "Vše o ženách" bych doporučila určitě víc.

Moje hodnocení: 71 %

domov důchodců (F.Blažek, M.Kramár a M.Slaný)

 

Jan, Tom a jejich otec (M.Slaný, F.Blažek a M.Kramár)

Robert a Leo (M.Kramár a M.Slaný)

Ivo, Pavel a Zoky (M.Slaný, F.Blažek a M.Kramár)

"Římské noci" - host Krušnohorského divadla

(Franco d´Alessandro)

„Příběh dvou výrazných osobností světového umění, které spolu zažívají jak velké úspěchy, tak i strmé pády.“ (premiéra 19. května 2006)

Lepší dárek k narozeninám, které jsem si takto divadelně oslavila 18. května, jsem si ani nadělit nemohla. Kdo by se také mohl pochlubit, že „svůj den“ strávil v tak báječné společnosti jedinečné Simony Stašové a jejího skvělého hereckého partnera Oldřicha Víznera, a to ještě v rolích významných postav filmového a divadelního světa, jakými byli italská herečka Anna Magnani a americký dramatik italského původu Tennessee Williams. Spolu s překladatelem Alexandrem Jerie a velkou iniciativou právě Simony Stašové se na tomto projektu dohodli. Téměř jako by se zdálo, že role byla napsaná přímo pro ni. V pražském Divadle v Řeznické tuto hru s oběma herci nastudoval americký režisér Gregory Abelse. Vměstnat 24 let společného přátelství jen do několika kratších epizodek není zrovna lehký úkol, ale rozhodně stálo za to, být „u toho“ a na představení si zajít.

Řím se na konci 40. let 20. století stává místem, kde se má odehrát osudové setkání dvou významných umělců. Americký dramatik Tennessee Williams (Oldřich Vízner) sem totiž přijel, aby se konečně mohl setkat se svým idolem, italskou herečkou Annou Magnani (Simona Stašová), která je jeho inspirací a pro kterou by rád napsal nějakou svou hru. Sen se mu splní na jednom večírku, kde netouží po ničem jiném než se s ní setkat, zatímco ona je už otrávená společenským snobismem a unavená z falešného zájmu a úsměvů svých kolegů. Již během chvilky se ale spolu naladili na stejnou notu a brzy mezi nimi vzniklo pevné pouto přátelství. Anna byla pověstná svým temperamentem a sílou osobnosti. Velmi tvrdě si budovala svou pověst uznávané herečky, ale také svými názory i jednáním byla nekompromisní. Nebála se diskutovat o svých rolích i s režiséry a nenechala se jen tak odbýt. Uměla s každým jednat na rovinu a věděla, co chce. Také si za tím dokázala jít tvrdě a neoblomně. Na druhou stranu však byla velmi osamělá a zranitelná. Milovala Řím a milovala svůj byt s terasou a výhledem na něj. Často zde ve svém křesle vysedávala a čerpala energii. Později tam spolu s Tennesseem strávili mnoho společných chvil, během nichž diskutovali o své práci, svém životě i svých trápeních a bolestech z dětství a dospívání. Ona často mluvila o svém nemocném synovi, on o sestře. Z jejich vzájemné spolupráce se zrodil velmi úspěšný film „Vytetovaná růže“, za který byla Anna dokonce oceněna Oscarem, neboť jí byl tento film ušitý přímo na tělo. I Tennessee je velmi citlivý člověk, který se stále těžko vyrovnává s osudem své sestry i problémy s homosexualitou. Je příliš zatěžkán svou prací a tlakem na to, zda-li jeho hry zaujmou kritiky a stanou se úspěšné. Bohužel však své neúspěchy léčí alkoholem v kombinaci s prášky proti bolesti. Také Anna už má za sebou éru svých velkých rolí a těžko se smiřuje s rolemi, které jí jsou nyní nabízeny. Oba tedy zase mají mnoho společného; prožívají spolu svůj pád.

Naprosto jedinečné a bezchybně zvolené obsazení, ohromné herecké výkony, zajímavý životní příběh plný silných emocí a zvratů, to všechno jsou „Římské noci“ (autorů – překlad: Alexander Jerie, režie: Gregory Abels, výprava: Michaela Červenková). S nelehkým textem, ale i velmi emocionálně náročným partem se oba herci vyrovnali naprosto skvěle. Celé představení bylo jejich hereckým koncertem; mělo grády, které se střídali s klidnějšími a citlivějšími místy. Neuvěřitelnou „plastičnost“ měla ve svém projevu hlavně Simona Stašová, které jako by byla temperamentní Italka Anna Magnani napsaná přímo na tělo. Všechna slova, co pronášela, byla stále v jakémsi napětí. Střídal se křik se šepotem, smích s chrapotem, ticho s následnou smrští italských slovíček. Simona nehrála herečku nebo ji nijak nepitvořila, ona Annou na jevišti byla, na okamžik „žila“ její život. Také si k sobě rozhodně vybrala skvělého partnera. Oldřich Vízner coby zprvu newyorský elegán, posléze však v propasti neúspěchu ztracený dramatik, byl Simoně na jevišti zdatným partnerem. I jemu role velmi sedla. Skvěle se jako „zkušení“ přátelé doplňovali. Vždyť tato hra je především o přátelství, a to hold musí procházet i bolestmi a trápením, aby se mohlo zocelovat. Takže pokud chcete zažít velké herectví a dotknout se silnějšího lidského příběhu, zajděte si také prožít „noci v Římě“ ;-).
Moje hodnocení: 81 %

Anna a Tennessee (S.Stašová a O.Vízner)

Anna a Tennessee (S.Stašová a O.Vízner)

Anna a Tennessee (S.Stašová a O.Vízner)

"Terasa" - host Severočeského divadla

(Jean-Claude Carrière)

"Terasa je zrcadlem světa, ve kterém snadno najdeme i vlastní tvář mezi tolika jinými, které nás obklopují." (premiéra 25. ledna 2009)

Třetí hrou, na které si režisérskou taktovku vyzkoušel Karel Heřmánek, herec a principál Divadla Bez zábradlí, byla "Terasa" (před ní to byl "Kontrabas" tamtéž a jeho prvním režisérským počinem byla Steigerwaldova hříčka "A tak tě prosím, kníže" v Divadle v Řeznické). "Terasa" patří mezi nejúspěšnější komedie přelomu tisíciletí; však je také jejím autorem jeden z nejvyhledávanějších filmových scénáristů současnosti. Jean-Claude Carrière, který již spolupracoval s Louisem Bunuelem, Peterem Brookem, ale také s Milošem Formanem. Zde "vytváří komediální obraz člověka v soukolí moderní civilizace, který touží, miluje, sní...ale musí se také živit, bydlet, obstarávat svou pozemskou existenci a zabývat se jinými nezbytnými banalitami." Hostovačka v Ústí nad Labem se konala 15. května 2009.

Madeleine (Kateřina Brožová) a Etienne (Zdeněk Žák) právě prochází manželskou krizí. Zatímco Etienne vstává do naprosto všedního dne, pro Madeleine to má být zlomový den. Rozhodla se, že s tímto nevydařeným svazkem končí. Kufry už má sbalené, s realitní agentkou (Dana Morávková) se dohodla na předání bytu novým nájemníkům a nyní jen čeká na příjezd svého nového milence. Etiennovo překvapení přechází ve zvědavost, a nakonec i dobírání, neboť doba čekání se stále prodlužuje. A aby toho nebylo málo, přichází na prohlídku bytu agentka s paní generálovou (Jana Švandová), první zájemkyní o pronájem. Následuje ji i Astrique (Rudolf Hrušínský), podivín, který se zde velmi rychle "zabydlí" a začne si u nich vyřizovat nejen obchodní záležitosti. Sám si sem pozve i svého kamaráda Maurice (Josef Carda), který po chvilce vyznává Madeleine lásku tak vehementně, že si hne se zády. Astrique se ho snaží uklidnit prohlídkou terasy. Maurice ale skáče dolu. Všichni myslí na nejhorší, ale jaké je jejich překvapení, když se vrací živý a zdravý. Sám je tím tak fascinován, že to touží zkusit znovu. Tentokrát ho však lépe hlídají. Do toho všeho se opět vrací paní generálová a rovnou s generálem (Petr Pospíchal). Provede ho bytem, a nakonec ho také zavede na onu zázračnou terasu. I on padá a stejně jako Maurice se živý vrací zpět. Zatímco Etienne posluhuje nezvaným hostům, je Madeleine stále netrpělivější a nervóznější. Začíná se hroutit a útěchu hledá v alkoholu. Když už to vypadá téměř beznadějně, zatroubí pod okny dlouho a toužebně očekávaný klakson. Zmateně odchází, stejně jako ostatní. Zbylí dva, Etienne s Mauricem, si udělají hezký večer.

Zprvu mi tato hra (autorů - Michal Lázňovský a Matylda Lázňovská, režie: Karel Heřmánek, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Jana Berg a další) nepřipadala nijak zvlášť zajímavá, ale když jsem se nad tím více zamyslela, bylo v ní cosi, co za zamyšlení stálo. Svět plný rozličných charakterů se vešel do jednoho bytu s terasou. Byl zde muž, zvyklý na rodinný stereotyp a žena, které takový způsob života naprosto nevyhovuje. Do této přehlídky ztroskotanců patří i Astrique, životní outsider, který stále jako by před něčím prchal. Nezdráhá se telefonovat na cizí účet, pohostit se a vyspat se v cizím bytě. I jeho přítel je podivín. Emotivně výbušný frajírek, který se ve chvíli dokáže bezhlavě zamilovat. Dále je tu profesně zdatná agentka, ale v osobním životě osamělá žena, která by ráda (jako Madeleine) někoho opustila, ale paradoxně nemá koho. A v neposlední řadě je tu slepý a senilní generál, který dosáhl vysoké šarže i přesto, že svou kariéru budoval v kanceláři. Rozhodování je však hlavně na jeho ženě, která v životě s ním ztratila už všechny iluze a toto opečovávání svého muže se snažila ukončit na oné terase. To všechno je právě v "Terase" zajímavé; životní banality, se kterými se musí všichni jedinci nějak vyrovnat. Nejodvážněji ve svých rolích působili Josef Carda a Dana Morávková, ale ani ostatní nezůstali pozadu. Rozvážný a s rozchodem smířený Zdeněk Žák, netrpělivě čekající Kateřina Brožová, suverénní Rudolf Hrušínský, rázná Jana Švandová a komicky senilní Petr Pospíchal. Všechny tyto charaktery na jednom místě i bez větší dějové linie zaručují zdařilou podívanou.
Moje hodnocení: 59 %

Maurice, Etienne a Madeleine (J.Carda, Z.Žák a K.Brožová)

dole-J.Carda, K.Brožová, Z.Žák a R.Hrušínský, uprostřed-J.Švandová a D.Morávková a nahoře P.Pospíchal

"Chudák manžel" - host Krušnohorského divadla

(Molière)

"Nestárnouci komedie o muži, který se neoženil z lásky, ale z touhy po titulu." (premiéra 9. března 2007)

S komedií z pera jednoho z největších dramatiků historie, vyprávějící o tom, jak přijít o peníze a získat velké parohy, přijela 4. května 2009 do Teplic Společnost Julie Jurištové. Moliere, vlastním jménem Jean-Baptiste Pocquelin (1622-1673), byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicismu. Začínal jako herec v kočovné společnosti a později se stal ředitelem své vlastní. Hrál i na královském dvoře a stal se chráněncem krále Ludvíka XIV. Pro svou společnost psal vlastní hry; na svém kontě jich měl více než třicet a většina z nich se dodnes hraje (např.: Lakomec, Don Juan, Měšťák šlechticem, Zdravý nemocný, Tartuffe nebo Misantrop). Mezi jeho hlavní literární žánry patřila komedie (tzv. comedia del´arte), satira, fraška nebo bajka. Ve své době to byla velmi odvážná díla, neboť ve svých satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku, ale také si bral na paškál i zatracovanou církev a postavení žen ve společnosti. Pro "Chudáka manžela", z období své vrcholné tvorby, čerpal inspiraci z vlastní zkušenosti. Vzal si totiž za ženu o dvacet let mladší dceru své milenky, na jejíž milostné avantýry velmi žárlil. Vice o něm zde.

Statkář Danda (Oldřich Navrátil) by si rád svoje společenské postavení ještě o něco vylepšil, a tak se odhodlal oženit se s o několik let mladší Andělou (Kamila Špráchalová), dcerou barona (Petr Oliva) a baronky (Jaroslava Obermaierová). Brzy po svatbě však zjišťuje, že mu toto manželství příliš prospěchu nepřinese. Po návratu z jedné procházky, vidí ze svého domu vycházet cizího muže. Nedá mu ani příliš práce dozvědět se od Zmotala (Rudolf Kubik), že mladé paní přinesl milostný vzkaz od svého mladého pána Klitandra (Jiří Hána). Danda si rozhodně nechce dát nasadit parohy, a tak je stále ve střehu. Pro Andělu je samozřejmě lákavějším soustem mladý a krásný milenec než manžel, který by mohl být spíše jejím otcem. V její milostné avantýře jí pomáhá i její služebná Klaudýnka (Martina Hudečková), za kterou zase pálí "poťouchlík" Zmotal. Využívají každé příležitosti k tajné schůzce, a i když jim je Danda stále v patách, mají před ním vždy drobnější náskok. I proto se mu stále nedaří přesvědčit tchána s tchýní, že mu je jejich dcera nevěrná. Nezbývá mu tedy než se smířit s tím, že zůstane volem. V menší roli poskoka Tresky se zde objevil Vladimír Lizec.

"Chudák manžel" je pohodová komedie s nenáročným dějem plným vtipných výstupů a doplněná několika písněmi v koloritu Francie 19. století. Hlavní role patřila Oldřichu Navrátilovi a ten ji zahrál s noblesou a skvělou artikulaci, neboť to, jak je hercům rozumět a jakou sílu dávají svému hlasu, považuji za zvlášť důležité. I když nebyl coby Danda postaven do zrovna příjemné role paroháče, působil celou dobu tak, že je nad věcí a nechtěl se tak snadno vzdát. Ostatní herci si své role také řádně užili. Nejvíce však Martina Hudečková a Rudolf Kubík; ona coby dívka "krev a mléko" věrně stojící za svou paní a on jako věčný popleta a trumbelín, který se ještě ke všemu bláznivě zamiloval právě do Klaudýnky. Velmi komická figurka byla i postava Klitandra, v podání Jiřího Hány. Jeho vypoklonkovaný a stále se dvořící nápadník rozesmál nejednoho diváka. Kamila Špráchalová, stejně jako v "Blázinci v prvním poschodí", dostala roli mladé paničky, která se nechá, i přestože je vdaná, obletovat cizím mužem. Podobně "divadelní přehrávání", které je v jejím provedení patrné, nemám ráda, ale musím podotknout, že v Kamilině případě působí jako skutečný záměr. Vždyť i proto, že je dílo (autorů - překlad: E.A.Saudek, režie: Jiří Fréhar, výprava: Eva Brodská, hudba: David Švorc, texty písní: Rudolf Kubík a další) jakousi fraškou, musí to být patrné i z hereckých výkonů. Přestože většina situací byla poměrně vyhrocená, působili v nich Jaroslava Obermaierová a Petr Oliva celkem přirozeně. Na uvolnění po pracovním pondělí to nebyl špatný večer.
Moje hodnocení: 65 %

Anděla, Danda a baronka (alter.M. Bittnerová, O.Navrátil a J.Obermaierová)

Zmotal a Danda (R.Kubík a O.Navrátil)

Klitandr, baronka s baronem a v okně Klaudýnka (alter. M.Kubec, J.Obermaierová, P.Oliva a M.Hudečková)