28 července 2007

"Vše o ženách" - Letní scéna Vyšehradu

(Miro Gavran)
„Komedie o mužích, kteří se domnívají, že všechno ví... a to nejen o ženách. Co mají společného všechny ženy? Školačky, přítelkyně, kolegyně, dcery, babičky? Co jim brání ve štěstí? Nic zde není tak, jak se na první pohled zdá, dokonce i láska a nenávist k sobě mají blíž, než si umíme přiznat. To vše v dámské jízdě i pro muže.“ (premiéra 9. července 2007)
Zhruba 3 měsíce trvalo moje čekání a těšení se na tuto hru; vlastně hned od okamžiku, kdy jsem objevila program Letní scény na Vyšehradě. Byla napsána současným chorvatským dramatikem Miro Gavranem, který se rád věnuje ženské psychologii, o které také velmi rád píše. „Vše o ženách“ měla již 14. premiér různě ve světě – od Buenos Aires, Ria de Janeira po Krakow, Sarajevo, Trnavu, Opavu, Kladno…v Praze to byla jubilejní 15. premiéra. O oblíbenosti jeho her svědčí i různá divadelní a literární ocenění, patří mezi ně například Literární cena pro nejlepšího spisovatele roku střední Evropy (1999) a jeho román „Zapomenutý syn“ byl zařazen na čestnou listinu v roce 2002 ve Švýcarsku. Je také jediným žijícím evropským spisovatelem a dramatikem, kterému byl věnován divadelní festival. Emil Nedielka a Michal Babiak /Trnava/ založili GAVRANFEST, věnovaný autorovu dílu. První ročník proběhl v únoru 2003 a účastnila se jej divadla ze Slovenska, která mají v repertoáru Gavranovy hry. O rok později se festivalu účastnila divadla z Francie, Slovenska, Polska, Slovinska a Chorvatska. Já jsem do Prahy jela na představení konané dne 11. července 2007, které bylo zároveň součástí kampaně veřejné sbírky na podporu lidí s mentálním postižením AKCE CIHLA 2007 a jejíž patronkou v letošním roce je právě Anna Šišková.
Děj hry (autorů – režie: Jana Janěková, překlad: Jiří Vobecký a Vlatka Souček Kapetanovič, úprava: Jana Janěková a Blanka Fišerová, scéna: Jitka Nejedlá, kostýmy: Kateřina Novohradská, produkce: Petra Stránská a další) nemá jednoznačnou linii, je složena z pěti životních příběhů, z pěti etap v životech patnácti žen, které se mezi sebou prolínají. Hlavními hrdinkami jednoho z příběhů jsou dvě sestry, které se před časem rozhádaly kvůli muži, kterého Nena (Jitka Schneiderová) milovala, ale za kterého se posléze provdala její starší sestra (Jana Krausová). Nena jí to nemohla odpustit a velmi jí ten vztah i dvě děti záviděla. Jejich matka (Anna Šišková) si přála své dcery udobřit a tak si je pozvala na své narozeniny. Zdál se to být nelehký úkol, ale „za minutu dvanáct“ obě sestry našly společnou řeč, ve které si vše vyříkaly. Nic není tak, jak se na první pohled může zdát. Dalším prostředím, ve kterém se ocitáme, je domov důchodců. Zde se setkáváme i s jejich babičkou (Jitka Schneiderová) a jejími dvěma kamarádkami (Jana Krausová a Anna Šišková), kterým se i přes celkem požehnaný věk stále zapalují lýtka :-). Právě mají za úkol nacvičit si hudební vystoupení na jeden ze zábavných večerů. Třetí obraz nás zavede na večírek tří kolegyň z práce – Grety (Jitka Schneiderová), Doubravky (Anna Šišková) a Olgy (Jana Krausová), která nemůže vystát sekretářku generálního ředitele…A jaká to nehoda-náhoda, když se mladá žena stane obětí autonehody. Všechny tři kamarádky tak najednou cítí svoji šanci dostat se na její místo a rozvinout tak svou kariéru. Mateřská školka. Ač se na první pohled může zdát, že sem příliš nezapadá, přesto si své místo v dalším příběhu našla. Navštěvuje ji totiž Olinina malá dcerka Mima (Jitka Schneiderová), která se spolu s dalšími děvčátky Bibou (Anna Šišková) a Dádou (Jana Krausová) připravuje na besídku. Účastnicemi posledního pátého příběhu jsou kamarádky a zároveň spolubydlící Anita (Anna Šišková) a Karolína (Jitka Schneiderová). Po Karolínině návratu z Ameriky se jí Anita svěří, že má novou kamarádku Luisu (Jana Krausová). Karolína je velmi rozhořčená, neboť ví, jak je Anita snadno ovlivnitelná; nejdříve svou matkou a nyní Luisou.
„Titul Vše o ženách je míněn ironicky. V této hře hraje každá herečka pět charakterů a podstata hry spočívá ve schopnosti herecké transformace,“ řekl o své hře autor. Musím říct, že onu hereckou transformaci všechny tři herečky zvládly naprosto skvěle. Tempo, ve kterém se střídaly a prolínaly jednotlivé charaktery postav, bylo téměř vražedné; ve chvíli se ze staré důchodkyně stala pracující žena, která si našla čas na pořádně odvazovou dámskou jízdu, tu vystřídala žena zatěžkána rodinými vztahy a vzápětí na to se stala holčičkou v růžových šatičkách nebo ženou svádící boj o své přátelství. Pro všechny herečky to jistě byla velká výzva a náročný úkol, ale rozhodně mají můj obdiv. Sice to zpočátku působilo dost hekticky a neuspořádaně (ostatně i Anna Šišková se ve svém závěrečném monologu ptala diváků, zda-li to vůbec všechno pochopili), ale v konečném důsledku se každý pozornější divák mohl ve všem celkem dobře zorientovat. Úprava scény působila pro oko velmi zvláštně, ale o to byla svou multifunkčností praktičtější. Zajímavě vymyšlené bylo i závěrečné rozloučení se s publikem, ve kterém k symbolickému tanci vyzval Michal Slaný postupně všechny tři protagonistky. Pokud bych se měla vyjádřit k hereckým výkonům, musím říct, že mě nejvíce překvapila a zaujala Jana Krausová. Všechny své role zvládla s velkým nasazením a na „jedničku s hvězdičkou“. Nejvíce však excelovala v obou extrémech hry, kterými byly pětiletá Dáda a osmdesátiletá důchodkyně, ale také jako Olga z dámské jízdy. Oproti tomu Jitce Schneiderové například role důchodkyně příliš neseděla, i když i v ní se hezky vyřádila. Je to prostě krásná a mladá žena a tak její silnější zbraní byl příběh zhrzené a životem zklamané Neny nebo také ambiciózní Grety. O stupínek odlišnější „cestu rolemi“ měla Anna Šišková, která spíše jakoby stála mezi dalšími dvěma. Bylo tomu tak v případě matky a jejích dcer, ale také Anity a jejích dvou přítelkyň – Karolíny a Luisy. Umí nasadit ten správně smutný a lehce ukřivděný výraz, který jejím rolím dodává takový zvlášní pocit zranitelnosti, a tak ani neměla sebemenší problém ztvárnit pětileté dítko zpívající „Čokoládu“ na školní besídce. Každopádně nejlepší a tak nějak odlehčující scénou byla právě besídka v mateřské školce, ve které všechny tři řádně načechraly bránice všech přihlížejících, stejně jako při sobotním mejdanu třech kolegyň, jež si mohly užít večer bez dětí a bez manželů.
Moje hodnocení: 82 %

matka s dcerami (J.Schneiderová, A.Šišková a J.Krausová)

Doubravka, Olga a Greta (A.Šišková, J.Krausová a J.Schneiderová)

Mima, Dáda a Biba (J.Schneiderová, J.Krausová a A.Šišková)

zpívající důchodkyně (J.Schneiderová, A.Šišková a J.Krausová)

2 Comments:

Blogger Blanka said...

Proč jsi se na tu komedii těšila?

10:28 dop.  
Blogger lucifer said...

Já se do divadla těšim ráda...je to příjemné uvolnění a odreagování od okolního světa. A na tuhle hru jsem se těšila tak dlouho, pr-že jsme tak dlouho dopředu měli zamluvené lístky. Rozhodně mě ale zaujalo i velmi zajímavé obsazení.

2:24 dop.  

Okomentovat

<< Home