Divadlo a já 2004-2015: "Krev" - Činoherní studio

(Sergi Belbel)

„Uřízneme ti hlavu. I když jsi chudák.“ (premiéra 23. dubna 2004)

Krev; další hra moderní doby plná terorismu, násilí a krve. A rovnou jsme si vybrali premiéru, která byla 23. dubna 2004. Téma bylo opravdu dost drsné. Však thrillery nebývají typickým divadelním žánrem. O to bylo zajímavější sedět v hledišti a napjatě to sledovat.

Děj se odehrává v prostředí teroristické skupiny, která unesla manželku vlivného politika a požaduje za ní výkupné. Hra se odehrává v pěti obrazech. Příběh začíná a končí v kobce, kde teroristi ženu ukrývají, a zbývající tři obrazy se odehrávají v městském parku, na policejní stanici a na zahradě politikovy vily. Do děje mezi jednotlivými obrazy zasahuje hlas z rozhlasu, ve kterém se střídají zprávy o únosech či jiných krveplných událostí s mírumilovnými a srdcebolnými písněmi (to, aby kontrast více vynikl). Napětí celého příběhu začíná už v první scéně, kdy teroristi dovedou unesenou ženu (Jitka Prosperi) do tmavé kobky, svážou ji a oznámí jí, že pokud její muž nezaplatí požadované výkupné, uříznou jí každých deset hodin jednu část těla – prst, ucho, nohu a nakonec hlavu. Tato stísněná a mrazivá nálada ze situace, kterou musí rukojmí zažívat, je prokládána obrazy opačně působícího prostředí, kde bezstarostnost a nevědomost dalších postav umožňuje divákům chvíli uklidnění před další (drsnější) „ránou“. Nejdříve můžeme sledovat mladý pár lidí (Barbora Andělová a Jan Bidlas), kteří se právě setkali v parku. Po chvilce společného laškování objevili na jedné lavičce papírový sáček a v něm nebylo nic jiného než ženin prst.
V dalším obraze, mezi kterým jsme se opět vrátili do tmavé kobky, kam za ženou stále častěji chodila malá holčička (Nataša Gáčová) – patřící k teroristům, jsme se ocitli na policejní stanici. Opět jsme měli možnost opustit drsné prostředí páchnoucí krví a užít si vtipný dialog mezi dvojicí policajtů (Barbora Andělová a Jan Bidlas). Ten ovšem, vzhledem k záměru hry, nemohl trvat věčně. Idylku na policejní stanici rozčeřil muž – jeden z únosců (Jan Lepšík), když policistům přinesl svůj „nález“. Tím bylo ženino ucho. Posledním obrazem byla zahrada podnikatelovy vily, kde na muže čekala jeho milenka (Barbora Andělová a Jan Bidlas). V přestrojení za doručovatelku sem přišla šéfka teroristů (Marta Vítů), aby jim mohla předat balíček. Milenka „dárek“ rozbalila v domnění, že je to překvapení od milence. Kdo četl pozorně jistě ví, co v krabici bylo…ano, ženina noha. A závěr? Ten bych si nechala pro sebe, abych nikoho neochudila o napětí, které hra jistě slibuje.

Z „Krve“ mi každou chvíli mrazilo v zádech, a to hlavně ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že to (bohužel) není jen hra, ale že něco obdobného se děje i v realitě. Kdyby nebylo těch ostatních obrazů, nevím, jestli bych v divadle dál vydržela. Kdybych ale měla zhodnotit hru jako takovou (nebudu-li se zabývat tématem), musím říct, že to byla se vším všudy nejlépe ztvárněná hra ČS, kterou jsem navštívila. Počítám do toho především herecké výkony. Jan Bidlas opět nezklamal a spolu s Barborou Andělovou se v dialozích i situacích skvěle doplňovali. Jitka Prosperi, coby trpící žena, zvládla svou roli, tak dokonale, že by měl divák i nutkání zvednout se ze sedadla a jít jí okamžitě pomoci. Obdivovala jsem ji za to, jak se s rolí srovnala…já bych v takové situaci nechtěla být nikdy – ani „pouze“ v divadelní hře. Kromě hereckých výkonů bych rovněž chtěla pochválit i scénu, která svou variabilitou umožnila lepší vystihnutí situace. Kontrast mezi nevlídným prostředím tmavé kobky a barevně odlišeným prostředím krásného letního dne byl velmi nápaditě proveden. Celé prostředí dokreslila vhodně zvolená hudba a již dříve zmíněné zprávy z rozhlasu. Hru (autorů - překlad: J. Peprlová, G. Ledererová, produkce: J. Horáčková, výprava: L. Kuchinka, dramaturgie: J. Vedral, režie: N. Deáková a další) bych doporučila spíše otrlejším povahám, nikoliv však těm, kteří se v násilí „vyžívají“.
Moje hodnocení: 87 %