"Teď ne!" - host Krušnohorského divadla

(Jean-Claude Islert)

"...aneb Na tohle teď není ta pravá chvíle. Příběh o tom, jak může jedna jediná situace obrátit v momentě celý náš dosavadní život doslova naruby..." (premiéra 23. listopadu 2014)

Po týdnu opět v neděli jsem vyrazila za kulturou do teplického divadla. Dne 15. února 2015 tam totiž přijelo hostovat Činoherní studio Bouře, které se zaměřuje na pořádání činoherních inscenací tzv. "ze života". Mají dvě domovské scény v Praze - Divadlo v Rytířské a Švandovo divadlo, ale hostují i jinde po republice. ČS Bouře se stalo vlajkovou lodí Agentury APP ART, kterou v roce 2013 založil Alexej Pyško. Nově vzniklé umělecké uskupení by rádo navázalo na "původní" Studio Bouře Radana Ruseva a pracovalo v duchu jeho myšlenky "jít svobodně vlastní cestou". Radan Rusev byl spoluzakladatelem studia a 10 let ho vedl, režíroval v něm i hrál. V roce 1999 ale bohužel v Praze předčasně zemřel na zákeřnou nemoc, a to jen pouhé dva dny po svém posledním představení. Nicméně jeho odkaz díky jeho následovníkům žije dál. Nedávno nastudovali novou inscenaci z pera francouzského autora. Je jí situační komedie, jež čerpá inspiraci ze života, v níž se naprosto přesně naplní rčení o džbánu s vodou a utrženém uchu nebo i to, že lež má krátké nohy a daleko neujde. Co se může stát, když manžel lže své ženě o obchodním jednání a jak mu změní život naprosto neznámý člověk, který mu jednoho dne "skočí" do cesty?

Místo aby Frederik Pelisson (Michal Dlouhý) trávil čas na obchodním jednání, jak řekl své manželce Blandine (Kristýna Frejová), věnuje se své milence Sáře (Jana Kotrbatá), kterou si chce přivést i domu. Domnívá se totiž, že má jeho žena doktorka právě službu v nemocnici. Nedaleko domu však na silnici srazí bezdomovce Matyáše (David Punčochář) a z obavy, aby se do toho nevložila policie, ho raději odnese do svého bytu. Ten se však z nárazu celkem rychle otřepe a chce celé této situace naplno využít. Frederik raději Sáru vyprovodí a navíc zjistí, že jeho žena spí v ložnici. Když se probudí a potká neznámého muže ve svém bytě, zpozorní. Frederik jí namluví, že je to jeho možná budoucí investor ze Švýcarska pan Schwimmer, kterému by chtěl prodat svůj bankrotující podnik. Za dosti značnou sumu Matyáš s touto hrou souhlasí a hodlá to panu Pelissonovi, kterého navíc zná z dob, než se dostal na ulici, řádně osladit. Ten už se začíná vařit ve vlastní šťávě a do toho se vrací Sára, aby už konečně oznámila jejich vztah paní Pelissonové. Iniciativy se tentokrát ujme Matyáš, který ji představí jako svou sekretářku. Když už se zdá, že to nemůže být horší, objeví se na scéně i skutečný pan Schwimmer (Kamil Halbich), který ovšem Sáru považuje z dřívějšího setkání za Frederikovu manželku a Blandine se tak pro něj v tomto zamotanci stává jejich ruskou služebnou. Postupně jí ale začíná docházet, o co tady jde. Z toho už se její muž jen tak nevylže, a dokonce tak během jednoho večera přichází o peníze, milenku, ale i ženu a celý byt. Konečně si může na vlastní kůži zkusit, co si prožíval po vyhazovu a pádu na dno i Matyáš.

Snad každý ví, že lhát bývá mnohem těžší než mluvit pravdu. Zvlášť pokud se člověk do svých lží až příliš zamotá, jako se to povedlo v této komedii hlavnímu hrdinovi, kterého naprosto jedinečně ztvárnil Michal Dlouhý. Ještě jsem ho na jevišti neměla možnost potkat, ale musím říct, že byl naprosto perfektní. Dalo by se říct, že dobře napsané role se "hrají samy", ale s takovým nasazením, jako předvedl on, jsem už dlouho žádného herce neviděla hrát. Doslova se ze své role na jevišti vypotil. Pomalu tam nechal duši. Podal opravdu výjimečný výkon. Velmi dobře se s ním ale doplňoval i David Punčochář, který si rovněž svou roli vychutnával stejně jako Matyáš pana Pelissona. Obě dámy sice tolik prostoru nedostaly, ale i ony se mi ve svých rolích moc líbily a předvedly pěkné výkony. Bezvadně navržená byla i scéna, která přesně dokreslila atmosféru luxusního bytu. Každopádně tento kousek se jeho tvůrcům (překlad: Jaromír Janeček, režie i hudba: Daniel Hrbek, scéna: Petr Masopust, kostýmy: Jozef Hugo Čačko a další) opravdu vydařil. Vybrali si skvěle napsanou hru a naprosto perfektně ji zpracovali. Bavila jsem se od začátku do konce. Sice se mi některé pasáže už zdály trochou zdlouhavé nebo statické, ale i tak jsem si toto představení, a hlavně skvělé výkony, moc užívala. Jestli se rádi chodíte do divadla zasmát, pak tedy tuto hru vřele doporučuji.
Moje hodnocení: 78 %

Frederik a Blandine (M.Dlouhý a K.Frejová)

Frederik a Matyáš (M.Dlouhý a D.Punčochář)

Schwimmer a Sára (K.Halbich a J.Kotrbatá)

"Rande s duchem" - host Severočeského divadla

(Neil Simon)

"Jak těžké je nechat někoho odejít." (česká premiéra 4. dubna 2013)

Právem se dá tento úspěšný americký dramatik považovat za mistra tragikomedie. Na svém kontě má pěknou řádku her, které jsou velmi oblíbené a často hrané po celém světě. Obdržel za ně mnohá ocenění a v roce 1991 i prestižní Pulitzerovu cenu. Já už také měla možnost shlédnout několik z nich - "Drobečky z perníku" alias "SklenkaSherry", "Poslední ze žhavých milenců", "Velký holkynepláčou" nebo "Sunny Boys". Některé z nich se staly i podkladem úspěšných filmů. Tuto "duchařskou" komedii, v originále známou jako "Rose´s Dilemma", uvedli na Broadwayi již v roce 2003. U nás ji však o deset let později jako první nastudovalo příbramské Divadlo A. Dvořáka, které s ní také 8. února 2015 přijelo do Ústí hostovat. Pro toto divadlo ji přeložila Blanka Křivánková, která ji také v Americe náhodně objevila. Je inspirována skutečným životem a mimomanželským poměrem americké dramatičky Lillian Hellmanové (1905-1984) a spisovatele detektivek Dashiela Hammetta (1894-1961), zakladatele tzv. drsné školy. Měli mezi sebou třicet let trvající a velmi komplikovaný vztah, ve kterém se milovali i nenáviděli. On stále odcházel a přicházel. Nedokázali žít spolu ani bez sebe.

Rose (Eva Holubová) byla uznávanou a velmi slavnou spisovatelkou, která se však po smrti svého přítele, rovněž známého autora románů, Walshe Mc Larena (Oldřich Vízner) stáhla do ústraní. Přestala přednášet a již pět let nic nenapsala. Žije v domě na pobřeží v East Hamptonu a finance velmi rychle docházejí. Její asistentka Arlene (Anna Fixová) se ji snaží pomáhat a také ji probudit z nečinnosti. To se však daří pouze Walshovi, který je sice již několik let na onom světě, přesto však jeho duch Rose navštěvuje a komunikuje s ní jako dříve. Arlene o těchto setkáních ví, ale považuje je spíše za Rosiinu fantazii, díky níž se snaží vyrovnat se ztrátou milovaného muže a přítele a projektuje tak do něj své vzpomínky i přání. Zatímco Rose se s jeho odchodem stále nechce smířit, Walsh už cítí, že by měl jít. Ale i on ji chce ještě vyvést z letargie a přinutit ji zase k psaní. Svěří ji, že když nečekaně zemřel, zanechal po sobě ve skříni nedopsaný detektivní román a přál by si, aby ho s jeho pomocí dokončila. Mohla by tak za něj také získat potřebné finanční prostředky. Ona se však na takový závazek necítí a tak jí Walsh doporučí mladého nadějného autora, kterého by měla zkontaktovat a požádat o spolupráci. Do Gavina Clancyho (Vojtěch Záveský), který má na svém kontě pouze jeden bestseller, vkládá velké naděje. On s pozváním souhlasí. Zpočátku si oba autoři příliš do oka nepadnou, ale přeci jen se pustí do práce. Nicméně dokončit dílo někoho jiného, a ještě pod jeho jménem, ale není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Zvlášť když se navíc Walsh rozhodne odejít. Gavinovi se dokončení románu příliš nedaří, a tak se raději pokusí napsat další vlastní, jehož námět čerpá právě z aktuálního vztahu Rose a již "mrtvého" Walshe. Během častých návštěv v domě také přeskočí jiskra mezi mladým autorem a Arlene, která mu také prozradí dlouholeté tajemství, které ji spojuje s Rose. Ta už opět chce mít Walshe na blízku, což se jí také přeci jen podaří. On se k ní vrátí a Arlene s Gavinem odjíždějí.

Úspěšný autor, zajímavý námět, a ještě lepší obsazení této inscenace (autorů - překlad: Blanka Křivánková, dramaturgie: Kateřina Fixová a Pavlína Schejbalová, výprava: Kateřina Baranowska, režie: Milan Schejbal a další) slibovalo skvělou podívanou. Středobodem celého příběhu byla zcela bezpochyby Rose v podání výtečné herečky Evy Holubové. Tentokrát na mě ale působila, že do toho mohla dát i víc. Role se jí hodila na tělo, a tak jsem možná čekala trochu větší nasazení nebo náboj. Oldřich Vízner zase také mohl dostat více prostoru, neboť je to docela vděčná postava. Může pronášet repliky i gesta, aniž by na to jeho kolegové nějak reagovali. Nicméně hrál spíše staticky, často s rukama v kapsách, a navíc mu bylo hůře rozumět. Téměř neustálé strkání rukou do kapes mi vadilo i u Vojtěcha Záveského, i když k jeho frajerskému floutkovi Gavinovi se to hodilo o něco více. Stejně jako role Arlene Anny Fixové působily obě dost civilně, takže se herci nemuseli příliš do ničeho stylizovat a mohli hrát celkem přirozeně. Prostě jako by to všichni dali levou zadní...nebo také "s rukama v kapsách". Mnohem více mne tak nežli výjimečnost výkonů zaujala scéna vhodně navržená pro "duchy", kteří procházejí zdmi, a také neustálá obměna kostýmů především obou ženských představitelek. I když bylo toto představení trochu pod moje očekávání, bavila jsem se celkem dobře a myslím, že si tato hra ještě najde svoje místo na českých jevištích.
Moje hodnocení: 58 %

Rose, Walsh a Gavin (E.Holubová, O.Vízner a V.Záveský)

Walsh a Rose (O.Vízner a E.Holubová)

Gavin a Arlene (V.Záveský a A.Fixová)

"Příbuzné si nevybíráme" - host Severočeského divadla

(Eric Assous)

"Komedie s brilantními dialogy a překvapivými zvraty odehrávající se během jediného večera."(premiéra 28. května 2009)

I když mě tento týden přepadl nějaký moribundus a můj fyzický biorytmus se právě ve čtvrtek 5. února 2015 držel na samém dně, neboť se právě peru s docela silným nachlazením, čekalo mě večer divadelní představení, které jsem si nechtěla nechat ujít. S hrou, která se v originále jmenuje "Švagřičky" (Les belles-soeurs), přijela do ústeckého divadla hostovat pražská Agentura Harlekýn, která hraje svá představení i na prknech Divadla Bez zábradlí. Napsal ji Eric Assous, který patří mezi nejžádanější francouzské autory současnosti. Nejprve se věnoval především rozhlasové tvorbě a na svém kontě má na osmdesát rozhlasových her. Napsal i několik televizních a filmových scénářů. Kromě "Švagřiček" se v Paříži hraje i jeho "Rodinné tajemství". Představení obou těchto her jsou beznadějně vyprodaná. V případě "Příbuzných" (alias "Švagřiček") to tak platí i v Praze, neboť tato komedie ve skvělém obsazení je plná výtečných dialogů a situačních zvratů, což diváky baví.

K Franckymu (Martin Zahálka) a Nicole (Eva Janoušková) přijedou na návštěvu oba jeho bratři i s manželkami, aby mohli společně oslavit a zapít jejich nový dům, který si nedávno pořídili. Zatímco bratři David (Václav Vydra), který je zubařem, a advokát Yvan (Svatopluk Skopal) spolu vycházejí naprosto bez problémů, jejich manželky Christelle (Simona Postlerová) a především Mathilda (Lenka Skopalová) si dávají jasně najevo, že se nemohou vystát. Pro Mathildu jsou tyto rodinné sešlosti čirým utrpením, což každému dává znát a Christelle všem zase ráda předvádí svůj šatník od Diora. Nic na tom, že se Nicole snaží, seč jí síly stačí, aby vše udržela na uzdě. Celkem se jí to daří až do okamžiku, než přijde řeč na Franckyho sekretářku Natálii (Lenka Zahradnická), kterou také pozvala na večeři. Od toho momentu začnou být všichni muži dosti neklidní a z jejich reakcí pojmou manželky podezření. Téměř okamžitě spustí vyšetřování, odkud a jak moc se s ní znají. Vyjde najevo, že Franckymu ji dohodil Yvan, který ji zastupoval v jejím případu s bývalým přítelem. A ten jí zas doporučil Davida coby zubaře. Ženy se s těmito informacemi bohužel nesmíří, neboť cítí, že tají mnohem víc. Jako první pod nátlakem povolí Francky a přizná, že se o něco pokusil, jenže to nebyl on, komu Natálie nakonec podlehla. Krátký románek totiž prožila s Davidem, ale ten před ní dal nakonec přednost své rodině. Christelle to zdrtí, a tak i ona touží otevřít další truhlu tajemství, aby z toho ani Yvan nevyvázl jen tak lehce. Zatímco zdrcené a podvedené ženy cítí potřebu strávit následující noc u svých matek, manželé si i po vyzrazení jejich hříchů mohou konečně dopřát vytouženého klidu s voňavým Havana v ruce.

Přiznám se, že to bylo poprvé, co jsem si pustila ukázková videa ke hře ještě před představením, na které jsem se večer chystala jít a velmi mne zaujala. Čekala jsem, že se dobře pobavím, a to mi tato hra (autorů - překlad: Alexander Jerie, režie: Jan Novák, scéna: Michal Hess, kostýmy: Ludmila Pavlousková, hudba: Pavel Horák, texty písní: Jaroslav Machek, rekvizity a kostýmová spolupráce: a další) dostatečně vyplnila. Velký podíl na tom má příběh ze života, mnoho výtečných a vtipných dialogů ale také skvělé obsazení. Nejvíc se mi líbil výkon Simony Postlerové, která bravurně vystihla charakter své Christelle a následně dala své roli ten správný náboj, který by se v podobné situaci od žen dal čekat. I když byla "sražená" na kolena, nedala to znát, neboť převládl vztek, kdy i dáma ztrácí nervy a nechává hněvu volný průchod. Výborně to pak rozčísla větou: "Kurvafix...kde je ten můj zasranej kožich". Vulgarismy na jevišti moc nemusím, ale tohle teda fakt skvěle sedlo :-). Z mužských výkonů mě asi nejvíce zaujal ten Svatopluka Skopala, jehož nervózní Yvan neustále a skvěle udržoval napětí. Zatímco například Francky Martina Zahálky ho spíše odlehčoval. Moc mě to bavilo a mohu tak tuto inscenaci každému, kdo se chodí rád do divadla uvolnit a zasmát, doporučit.
Moje hodnocení: 69 %

Mathilda, Francky, Nicole, Yvan, David, Christelle a Natálie (L.Skopalová, M.Zahálka, E.Janoušková, S.Skopal, V.Vydra, alter.E.Režnarová a L.Zahradnická)

Yvan, Francky, David a Natálie (S.Skopal, M.Zahálka, V.Vydra a L.Zahradnická)

Yvan a Christelle (S.Skopal a S.Postlerová)