"Alenka v říši divů" - Činoherní studio

(Lewis Caroll, Natália Deáková a Johana Součková)

"Variace na klasickou předlohu, fantaskní kabaret, pohádka pro dospělé. Iniciační příběh o dospívání. O tom, že musíme nejprve nahlédnout do hloubi naší duše, abychom plně poznali sami sebe a věděli, kam a kudy jít dál..." (premiéra 5. května 2011)

Ještě mi vyšel jeden večer v baru končícího Činoherního studia před projekčním plátnem. Právě 28. března 2014 v ČS naposledy odehráli pohádku (pro dospělé) podle velmi známé předlohy Lewise Carolla, který tuto pohádku věnoval dívence Alice, s níž cestoval lodí po řece Temži. Chtěla, aby jí a jejím sestrám vyprávěl nějakou pohádku a jelikož se jim velmi líbila, přála si, aby ji pro ni i sepsal. On jí tedy spisek daroval a následně příběh rozšířil. Jako knihu navíc doplněnou o ilustrace ji o rok později i vydal (1864). Od té doby se dočkala mnoha filmových či divadelních zpracování. Autoři ČS (dramaturgie: Johana Součková, scéna: Lukáš Kuchinka, hudba: Jakub Kudláč j.h., pohybová spolupráce: Tomáš Plánka j.h., výtvarná spolupráce: Štěpán Jirák, technická spolupráce: Erik Schmidt j.h., režie: Natália Deáková a další) se v této inscenaci pustili do zajímavého experimentu, kde se zaměřili na jiné než klasické činoherní herectví. Hlavní slovo zde dostalo výtvarné pojetí, kde převažovalo neverbální vyjádření, loutky, ale také stínové a černé divadlo. Podle dramaturgyně a spoluautorky scénáře Johany Součkové se inscenace zakládá na metafoře Alenky coby ztraceného člověka, který padá do hloubi své duše, do neznámého světa, aby našel sebe sama.

Alenka (Anita Krausová) jednoho dne zahlédla bílého králíčka (Jiří Maryško) a ze zvědavosti se za ním vydala. Dostala se do bizarního světa za zrcadlem, kde si prošla několika změnami. Našla dortík s nápisem "sněz mě", po kterém narostla do obřích rozměrů, až se skoro nevešla do domu. Zoufalstvím se rozplakala. Po vypití lahvičky s nápisem "vypij mě" se zase extrémně zmenšila, až se jako malinká málem utopila ve vlastních slzách. Cestou narazila na houseňáka (Jaroslav A. Haidler), který ji poradil, jak by se mohla vrátit do své původní velikosti. Během svého putování potkala také dvojici podivínů Tidlitiho (Jan Plouhar) a Tidliduma (Petr Panzenberger), ale také kočku Šklíbu (Kryštof Rímský), která uměla mizet, jak se jí zrovna zachtělo. Alenka se jí zeptala na cestu, přestože nevěděla, kam jde. Chtěla jít prostě někam a tam přeci vede každá cesta. Tentokrát ji dovedla na "čaj o páté", kde spolu u stolu seděli zajíc Březňák (Jaroslav A. Haidler), Kloboučník (Jan Jankovský) a Plch (Matúš Bukovčan), který neustále usínal a při probuzení vyprávěl samé nesmysly. Alenka se příliš nudila, než aby zde s nimi dále u svačiny vysedávala, a tak se pustila dál. I když neměla lístek, nastoupila na vlak, aby se nechala odvézt do zahrady. Spolu s ní v kupé seděl i muž v papíru (Jan Jankovský) a kozel (Jaroslav A. Haidler). Její pouť končila u pověstné zlé a obávané srdcové královny (Matúš Bukovčan), která si velmi zakládala na síle své osobnosti a moci. Alenka si prošla všemi možnými strachy, které ji nakonec ve své podstatě obohatily a posílily.

Abych pravdu řekla, tento příběh mě nikdy moc neoslovil a popravdě se mi nikdy ani moc nelíbil. Pro mě osobně to žádný hlubší smysl nemá, ale souhlasím, že si v něm každý může najít to své. Možná i proto se jeho zpracování meze nekladou a je otevřené vlastně všemu. Pro mě je to jen jedna velká "fantasmagorie". Nicméně mě lákalo jít se podívat na představení, kde věnovali větší pozornost výtvarnému pojetí. Byla jsem zvědavá, jak to může vypadat a jestli mě i ten příběh konečně nějak osloví. To se bohužel nestalo, přesto ale kladně hodnotím chuť pouštět se do nových zajímavých projektů, které mohou i klasické činoherní herectví zase posunout o něco dál. I když s podobnými prvky nemají příliš zkušeností, poprali se s nimi velmi obstojně. Bohužel opět musím konstatovat, že možná právě toto představení obzvlášť ztratilo na svém kouzle při zprostředkované videoprojekci. Jinou možnost jsem ale už neměla. Herecky mě nejvíce zaujal Matúš Bukovčan nečekaně coby královna, ale také výborný Kryštof Rímský jako kočka Šklíba, který bohužel dostal jen velmi malý prostor. Přestože to byla pohádka pro dospělé, byla dle mého názoru příliš krátká a poněkud nedotažená. Obrazy mezi sebou jen přeskakovaly a konec zůstal jaksi otevřený. Myslím, že je to škoda, neboť měla velmi dobře nakročeno použitými efekty i skvělými kostýmy a výkony.

Moje hodnocení: 58 %



Tidliti, Alenka a Tidlidum (J.Plouhar, A.Krausová a P.Panzenberger)

Šklíba a Alenka (K.Rímský a A.Krausová)

muž v papíru, kozel, králík a Alenka (J.Jankovský, J.A.Haidler, J.Maryško a A.Krausová)

"Zkrocení zlé ženy" - Činoherní studio

(William Shakespeare)

"Nejslavnější Shakespearova komedie, jejíž nesmrtelnost tkví v tématu souboje mezi pohlavími, vztahem mezi muži a ženami." (premiéra 11. října 2013)

A je to tu. Poslední týden, kdy se v Činoherním studiu hraje a pak...konec?! Celkem náhodou jsem se dozvěděla, že se "činoheráci" rozhodli celý týden od 24. března 2014 věnovat svým věrným divákům několik posledních představení ze svého repertoáru ještě předtím, než budou muset budovu divadla opustit. Vzhledem k tomu, že ale kapacita ani zdaleka nestačila divácké poptávce, rozhodli se zprostředkovat navíc i videoprojekci z představení jak v baru, tak i na plátně před divadlem, aby je mělo možnost shlédnout větší množství lidí a navíc zdarma. Mohli jsme se tak rozloučit se svým ústeckým divadlem a jeho souborem. Když už jsem nesehnala místo do hlediště, využila jsem alespoň této příležitosti 27. března 2014 a zašla jsem si na poslední uvedení hry, na kterou jsem měla původně jít už v únoru. Jinou možnost už zřejmě bohužel mít nebudu :-(. Raději bych ho samozřejmě viděla jindy a naživo, ale lepší něco než nic. Konečně přišla na řadu sezóna, kdy se v ČS rozhodli hrát veselejší a hravější hry, oproti těm temným, drsným, depresivním, a přitom musí skončit :-(.

V Padově žije bohatý kupec Baptista (Jan Ťoupalík), který má dvě krásné dcery. Zatímco Bianca (Anna Fišerová) je hodná, cudná a přívětivá, její sestra Kateřina (Klára Krejsová) působí jako věčně hádavá a tvrdohlavá ženská, protivná a zlá, se kterou se nedá vydržet. Otec by je rád provdal obě, ale vzhledem k tomu, že by Kateřinu nikdo nechtěl, rozhodne se nejdříve provdat ji a pak teprve Biancu, která o ženichy nemá nouzi. Patří mezi ně starší soused Gremio (Jaroslav Achab Haidler), další neodbytný nápadník Hortensio (Matúš Bukovčan) a Lucentio, za kterého se má vydávat jeho sluha Tranio (Petr Panzenberger). Lucentio (Jan Plouhar) se zatím do její přízně snaží dostat coby Cambio, učitel poezie a dějin. Zamiluje se do ní na první pohled a i Bianca si ho postupně nejvíce oblíbí. Jediným nápadníkem, který se chce ucházet o ruku Kateřiny a zároveň ji zkrotit, se brzy po svém příjezdu stává veronský šlechtic Petruchio (Jan Jankovský), jehož doprovází sluha Biondello (Nataša Gáčová). Bere to jako výzvu a se svatbou příliš neotálí. K překvapení a rozhořčení všech přítomných dorazí dost nevkusně oblečený, ale nic si z jejich řečí nedělá. Kateřina se jeho dominanci podvolí a vezme si ho. Brzy na to odjíždějí do Petruchiova sídla, kde ji její manžel i se svým dalším sluhou Grumiem (Jiří Maryško) dělají ze života peklo. Přináší to však zdárný výsledek. Ona postupně krotne a stává se poslušnou ženou. Nic tedy nebrání ani svatbě Biancy, která si bere Lucentia. Ten si "pronajme" jako svého otce, pisánského šlechtice Vincentia, místního učitele (Dan Dittrich j.h.). Ožení se i Hortensio, který si bere místní vdovu (Nataša Gáčová). Při společném setkání všechny překvapí proměna Kateřiny. Navíc všichni muži uzavřou sázku, čí žena je nejposlušnější. Každý pošle pro svou manželku, ale jediná, která přijde, je právě Kateřina. Ta navíc přivede i další dvě, a dokonce je poučí, jak by se měly ke svým mužům chovat. Petruchio tedy vyhrává sázku a potěší i Baptistu, který velmi ocení, že z jeho dcery udělal hodnou ženu.

Tak to byla derniéra, jak se patří. Ve velkém stylu a s naprosto výtečnými výkony. Všichni do toho šli naplno a vážně si to užili. Bohužel to mělo smutný podtext při myšlence, že tohle skvělé divadlo fakt končí :-(. Také je mi moc líto, že jsem to neviděla v hledišti live, ale jen přes videoprojekci, neboť tam nebyl obraz až tak čitelný a o zvuku už vůbec nemluvím. Dost replik, a tudíž i souvislostí, mi unikalo, ale snažila jsem se pochytat, co se dalo. Autoři (překlad: Břetislav Hodek a Jiří Josek, dramaturgie: Johana Součková, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jan C. Löbl, hudba: Ondřej Švandrlík, režie: Filip Nuckolls a další) správně hru pojali jako komedii dell´arte a navíc ji zasadili do zábavného prostředí cirkusu. Po "Romeovi a Julii" opět sáhli po klasickém díle nejlepšího z dramatiků všech dob a fakt se jim to povedlo. Rozhodně to nepůsobilo nijak klasicky, ale jako obvykle tomu "činoheráci" dali vyšší rozměr; především zajímavý nápad založený na zábavnosti a hravosti, originální scénu i líčení, a aby do prostředí lépe zapadli, museli se zaměřit více i na pohybovou složku s prvky "cirkusové" akrobacie. Herci v manéži tak předvedli lidskou pyramidu, chůzi na chůdách, házení nožů na živý terč, prolézání tenisovou raketou, tančící vousaté ženy, drezuru s koněm a nesmělo chybět ani klaunovo pantomimické číslo, ve kterém exceloval Matúš Bukovčan. Jirka Maryško zase všechny překvapil, když si nalezl do oka rakety a odehrál v ní větší část představení. Přesto téma a důležité momenty hry zachovali. Kateřina v podání Kláry Krejsové vypadala jako opravdu odpudivá a hádavá ženská, před kterou raději všichni utíkali. Na mě ale i dost chladně působila Bianca v podání Anny Fišerové, ačkoliv si myslím, že ta měla být k mužům spíše vřelejší. Nejvýraznější roli zde měl určitě Jan Jankovský, který coby Petruchio krotil svou ženu. Jako ženicha ho oblékli do opravdu bizarního "obleku". Bylo mi líto, že díky videoprojekci mi unikaly hlavně postavy a repliky Petra Panzenbergera, přičemž i on se "pitvořil" pěkně. Nicméně každý z herců přispěl svou trochou do mlýna a v celku to hodnotím jako velmi podařené a originální zpracování "Zkrocenky". Díky činoheráci a držte se.

Moje hodnocení: 72 % 

Bianca, Kateřina, Baptista a učitel (Anna Fišerová, K.Krejsová, J.Ťoupalík a D.Dittrich j.h.)

nápadníci - Tranio, Gremio, Lucentio, Hortensio a Petruchio (P.Panzenberger, J.A.Haidler, J.Plouhar, M.Bukovčan a J.Jankovský)

Lucentio a Bianca (J.Plouhar a A.Fišerová)

Petruchio a Kateřina (J.Jankovský a K.Krejsová)

"Líbánky aneb Láska ať jde k čertu" - host Krušnohorského divadla

(Noel Coward)

 

"Komedie o dvojici bývalých manželů, kteří se po letech setkávají v drahém francouzském hotelu, kam oba přijeli trávit líbánky se svými novými partnery." (premiéra 9. ledna 2007)

 

V lednu se mi konečně podařilo získat lístky na představení Činoherního studia - Zkrocení zlé ženy a tak jsem se nemohla dočkat, až se na něj vydám. Stejně jako o pár dní později na hostující soubor Divadelního spolku Kašpar a jeho hru Othello. Bohužel se ale stalo to, co by mě ani ve snu a ani v nejodvážnějších představách nenapadlo. Naši zastupitelé se rozhodli, že věhlasné ústecké divadlo s dlouholetou tradicí během pouhých dvou měsíců naprosto zlikvidují. Byla jsem v šoku, když jsem se dozvěděla, že 31. ledna 2014 ČS končí. Jak si vůbec něco takového mohou jen tak dovolit?  Nikdy jsem o nich neměla valné mínění, ale to že jsou naprostými kulturními barbary a svým občanům se rozhodnou zabít kulturu ve městě, kde jí příliš mnoho není, to už vážně přehnali. Únor 2014 se tak pro mne stal velmi smutným měsícem, neboť jsme přišli o jednu z ústeckých dominant a o místo, kam jsem (nejen) já ráda a často chodila. Divadlo mi okamžitě začalo chybět a nedovedla jsem si to bez něj vůbec představit. Je smutné, že takové město jako Ústí nad Labem nemá svou činohru a budeme za podobnými představeními muset jezdit až například do Teplic. Kam přijelo 23. března 2014 hostovat třeba pražské Divadlo Palace s hrou, kterou už má ve svém repertoáru více jak sedm let. Celá situační komedie pro čtveřici herců je postavená především na dialozích, které čerpají z hlavní zápletky a dominují celému představení. Ráda navštěvuji i představení jiných divadel, která u nás čas od času hostují, ale ČS je prostě jiné (originální a své) a měli by nám ho nechat. Teď už ale "hurá" na líbánky.

 

V luxusním francouzském hotelu se právě ubytovali Elyot (Jiří Langmajer) se Sybilou (Ivana Jirešová), kteří zde mají trávit společné líbánky. Pro něj je to již druhé manželství a Sybila se raduje ze svého teprve prvního. On její nadšení příliš nesdílí a tak se jde raději podívat na balkón, odkud je krásný výhled na moře s drahými jachtami. Idylku však kazí neustálé milostné ale i provokativní štěbetání Sybily, která se ho vyptává na jeho bývalou ženu Amandu (Martina Preissová-Válková). Snaží se její dotazy odrážet, ale postupně je podrážděný pořád víc. Vše chtějí tedy raději ukončit večeří, na kterou se právě odejdou nachystat. Také do vedlejšího pokoje se ubytoval novomanželský pár a vyšel se podívat na krásný výhled z balkónu. I zde probíhá obdobný dialog mezi Amandou a Viktorem (Jan Teplý ml.). Jeho by rovněž zajímalo, jestli už Amanda zapomněla na svého prvního manžela a jestli teď opravdu miluje jenom jeho. Ona se ho stále snaží přesvědčit, že ano. Sama o tom ale není tak jednoznačně přesvědčená, neboť svého prvního muže z paměti stále nevymazala. Stejně jako on nezapomněl na ni. A tak jaké je pro ně překvapení, když se bývalí manželé spatří tváří v tvář na vedlejším balkóně. Částečně se nastalou situací pobaví a trochu zavzpomínají na staré časy. Brzy se však vrátí do reality a oba se snaží své nové partnery přesvědčit, aby chvatně z hotelu odjeli. Ti ale nechápou, proč by tak náhle měli zase odjet a raději vyrazí na večeři. Mezi Amandou a Elyotem to ale opět zajiskří a naprosto spontánně a bezmyšlenkovitě se rozhodnou spolu odjet do jejího pařížského bytu. Zpočátku vše vypadá skvěle, postupně se ale dostávají tam, kde před lety skončili. Najednou se nemohou vystát a potvrzuje se jim, že spolu prostě nemohou dál být. Viktor se Sybilou je zde najdou právě v momentě, kdy si Elyot balí kufry a chce odjet pryč. Místo, aby žádali vysvětlení od svých partnerů, pustí se spíše do sebe. A tak Elyot s Amandou raději opět vyklízejí pole.

 

Chtěla jsem se především pobavit, což tato hra (autorů - překlad a úprava: Jiří Zdeněk Novák, režie: Petr Hruška, scéna: Martin Černý, kostýmy: E.Daniely, Schlägel, Men´s fashion, a další) slibovala a naplnila. Nicméně jsem čekala víc. Nejvýrazněji působil, zcela bez debat, Jiří Langmajer, což také vycházelo z "nejvděčnější" role, která se ve hře nabízela. Ostatní kolegové měli náročnější úkoly. Nejpřirozeněji však na mne působila coby Amanda Martina Preissová-Válková. Měla úlohu ženy, která svého bývalého muže nenáviděla, ale i v koutku duše stále milovala a nyní se rozhodla vstoupit do nového manželství s mladším partnerem, gentlemanem, který ji opravdu miloval a byl na ni podstatně hodnější. Spíše ale chtěla sama sebe přesvědčit, že to tak je a že on je ten pravý. Ivana Jirešová, představitelka Sybily, zase hrála mladičkou, rozvernou a bláznivě milující ženušku muže, který působil, jako by k ní vlastně ani nepatřil a rozhodně s ní tuto lásku nijak zvlášť nesdílel. Naopak ho to spíše otravovalo. A Jan Teplý ml. hrál gentlemana, jehož láska působila tak, jako anglický suchý humor. Čtyři odlišné charaktery i typy herců se sešli na jednom jevišti, aby pobavili. Nebylo to špatné, ale rozhodně jsem už viděla lepší kousky.

Moje hodnocení: 53 % 

Elyot a Sibyla (J.Langmajer a I.Jirešová)

Viktor a Amanda (J.Teplý ml. a M.Preissová-Válková)

Elyot a Amanda (J.Langmajer a M.Preissová-Válková)