Divadlo a já 2004-2015: "Líbánky aneb Láska ať jde k čertu"

(Noel Coward)

"Komedie o dvojici bývalých manželů, kteří se po letech setkávají v drahém francouzském hotelu, kam oba přijeli trávit líbánky se svými novými partnery." (premiéra 9. ledna 2007)

V lednu se mi konečně podařilo získat lístky na představení Činoherního studia - Zkrocení zlé ženy a tak jsem se nemohla dočkat, až se na něj vydám. Stejně jako o pár dní později na hostující soubor Divadelního spolku Kašpar a jeho hru Othello. Bohužel se ale stalo to, co by mě ani ve snu a ani v nejodvážnějších představách nenapadlo. Naši zastupitelé se rozhodli, že věhlasné ústecké divadlo s dlouholetou tradicí během pouhých dvou měsíců naprosto zlikvidují. Byla jsem v šoku, když jsem se dozvěděla, že 31. ledna 2014 ČS končí. Jak si vůbec něco takového mohou jen tak dovolit? Nikdy jsem o nich neměla valné mínění, ale to že jsou naprostými kulturními barbary a svým občanům se rozhodnou zabít kulturu ve městě, kde jí příliš mnoho není, to už vážně přehnali. Únor 2014 se tak pro mne stal velmi smutným měsícem, neboť jsme přišli o jednu z ústeckých dominant a o místo, kam jsem (nejen) já ráda a často chodila. Divadlo mi okamžitě začalo chybět a nedovedla jsem si to bez něj vůbec představit. Je smutné, že takové město jako Ústí nad Labem nemá svou činohru a budeme za podobnými představeními muset jezdit až například do Teplic. Kam přijelo 23. března 2014 hostovat třeba pražské Divadlo Palace s hrou, kterou už má ve svém repertoáru více jak sedm let. Celá situační komedie pro čtveřici herců je postavená především na dialozích, které čerpají z hlavní zápletky a dominují celému představení. Ráda navštěvuji i představení jiných divadel, která u nás čas od času hostují, ale ČS je prostě jiné (originální a své) a měli by nám ho nechat. Teď už ale "hurá" na líbánky.

V luxusním francouzském hotelu se právě ubytovali Elyot (Jiří Langmajer) se Sybilou (Ivana Jirešová), kteří zde mají trávit společné líbánky. Pro něj je to již druhé manželství a Sybila se raduje ze svého teprve prvního. On její nadšení příliš nesdílí a tak se jde raději podívat na balkón, odkud je krásný výhled na moře s drahými jachtami. Idylku však kazí neustálé milostné ale i provokativní štěbetání Sybily, která se ho vyptává na jeho bývalou ženu Amandu (Martina Preissová-Válková). Snaží se její dotazy odrážet, ale postupně je podrážděný pořád víc. Vše chtějí tedy raději ukončit večeří, na kterou se právě odejdou nachystat. Také do vedlejšího pokoje se ubytoval novomanželský pár a vyšel se podívat na krásný výhled z balkónu. I zde probíhá obdobný dialog mezi Amandou a Viktorem (Jan Teplý ml.). Jeho by rovněž zajímalo, jestli už Amanda zapomněla na svého prvního manžela a jestli teď opravdu miluje jenom jeho. Ona se ho stále snaží přesvědčit, že ano. Sama o tom ale není tak jednoznačně přesvědčená, neboť svého prvního muže z paměti stále nevymazala. Stejně jako on nezapomněl na ni. A tak jaké je pro ně překvapení, když se bývalí manželé spatří tváří v tvář na vedlejším balkóně. Částečně se nastalou situací pobaví a trochu zavzpomínají na staré časy. Brzy se však vrátí do reality a oba se snaží své nové partnery přesvědčit, aby chvatně z hotelu odjeli. Ti ale nechápou, proč by tak náhle měli zase odjet a raději vyrazí na večeři. Mezi Amandou a Elyotem to ale opět zajiskří a naprosto spontánně a bezmyšlenkovitě se rozhodnou spolu odjet do jejího pařížského bytu. Zpočátku vše vypadá skvěle, postupně se ale dostávají tam, kde před lety skončili. Najednou se nemohou vystát a potvrzuje se jim, že spolu prostě nemohou dál být. Viktor se Sybilou je zde najdou právě v momentě, kdy si Elyot balí kufry a chce odjet pryč. Místo, aby žádali vysvětlení od svých partnerů, pustí se spíše do sebe. A tak Elyot s Amandou raději opět vyklízejí pole.

Chtěla jsem se především pobavit, což tato hra (autorů - překlad a úprava: Jiří Zdeněk Novák, režie: Petr Hruška, scéna: Martin Černý, kostýmy: E.Daniely, Schlägel, Men´s fashion, a další) slibovala a naplnila. Nicméně jsem čekala víc. Nejvýrazněji působil, zcela bez debat, Jiří Langmajer, což také vycházelo z "nejvděčnější" role, která se ve hře nabízela. Ostatní kolegové měli náročnější úkoly. Nejpřirozeněji však na mne působila coby Amanda Martina Preissová-Válková. Měla úlohu ženy, která svého bývalého muže nenáviděla, ale i v koutku duše stále milovala a nyní se rozhodla vstoupit do nového manželství s mladším partnerem, gentlemanem, který ji opravdu miloval a byl na ni podstatně hodnější. Spíše ale chtěla sama sebe přesvědčit, že to tak je a že on je ten pravý. Ivana Jirešová, představitelka Sybily, zase hrála mladičkou, rozvernou a bláznivě milující ženušku muže, který působil, jako by k ní vlastně ani nepatřil a rozhodně s ní tuto lásku nijak zvlášť nesdílel. Naopak ho to spíše otravovalo. A Jan Teplý ml. hrál gentlemana, jehož láska působila tak, jako anglický suchý humor. Čtyři odlišné charaktery i typy herců se sešli na jednom jevišti, aby pobavili. Nebylo to špatné, ale rozhodně jsem už viděla lepší kousky.

Moje hodnocení: 53 % 