Divadlo a já 2004-2015: "Alenka v říši divů"

(Lewis Caroll, Natália Deáková a Johana Součková)

"Variace na klasickou předlohu, fantaskní kabaret, pohádka pro dospělé. Iniciační příběh o dospívání. O tom, že musíme nejprve nahlédnout do hloubi naší duše, abychom plně poznali sami sebe a věděli, kam a kudy jít dál..." (premiéra 5. května 2011)

Ještě mi vyšel jeden večer v baru končícího Činoherního studia před projekčním plátnem. Právě 28. března 2014 v ČS naposledy odehráli pohádku (pro dospělé) podle velmi známé předlohy Lewise Carolla, který tuto pohádku věnoval dívence Alice, s níž cestoval lodí po řece Temži. Chtěla, aby jí a jejím sestrám vyprávěl nějakou pohádku a jelikož se jim velmi líbila, přála si, aby ji pro ni i sepsal. On jí tedy spisek daroval a následně příběh rozšířil. Jako knihu navíc doplněnou o ilustrace ji o rok později i vydal (1864). Od té doby se dočkala mnoha filmových či divadelních zpracování. Autoři ČS (dramaturgie: Johana Součková, scéna: Lukáš Kuchinka, hudba: Jakub Kudláč j.h., pohybová spolupráce: Tomáš Plánka j.h., výtvarná spolupráce: Štěpán Jirák, technická spolupráce: Erik Schmidt j.h., režie: Natália Deáková a další) se v této inscenaci pustili do zajímavého experimentu, kde se zaměřili na jiné než klasické činoherní herectví. Hlavní slovo zde dostalo výtvarné pojetí, kde převažovalo neverbální vyjádření, loutky, ale také stínové a černé divadlo. Podle dramaturgyně a spoluautorky scénáře Johany Součkové se inscenace zakládá na metafoře Alenky coby ztraceného člověka, který padá do hloubi své duše, do neznámého světa, aby našel sebe sama.

Alenka (Anita Krausová) jednoho dne zahlédla bílého králíčka (Jiří Maryško) a ze zvědavosti se za ním vydala. Dostala se do bizarního světa za zrcadlem, kde si prošla několika změnami. Našla dortík s nápisem "sněz mě", po kterém narostla do obřích rozměrů, až se skoro nevešla do domu. Zoufalstvím se rozplakala. Po vypití lahvičky s nápisem "vypij mě" se zase extrémně zmenšila, až se jako malinká málem utopila ve vlastních slzách. Cestou narazila na houseňáka (Jaroslav A. Haidler), který ji poradil, jak by se mohla vrátit do své původní velikosti. Během svého putování potkala také dvojici podivínů Tidlitiho (Jan Plouhar) a Tidliduma (Petr Panzenberger), ale také kočku Šklíbu (Kryštof Rímský), která uměla mizet, jak se jí zrovna zachtělo. Alenka se jí zeptala na cestu, přestože nevěděla, kam jde. Chtěla jít prostě někam a tam přeci vede každá cesta. Tentokrát ji dovedla na "čaj o páté", kde spolu u stolu seděli zajíc Březňák (Jaroslav A. Haidler), Kloboučník (Jan Jankovský) a Plch (Matúš Bukovčan), který neustále usínal a při probuzení vyprávěl samé nesmysly. Alenka se příliš nudila, než aby zde s nimi dále u svačiny vysedávala, a tak se pustila dál. I když neměla lístek, nastoupila na vlak, aby se nechala odvézt do zahrady. Spolu s ní v kupé seděl i muž v papíru (Jan Jankovský) a kozel (Jaroslav A. Haidler). Její pouť končila u pověstné zlé a obávané srdcové královny (Matúš Bukovčan), která si velmi zakládala na síle své osobnosti a moci. Alenka si prošla všemi možnými strachy, které ji nakonec ve své podstatě obohatily a posílily.

Abych pravdu řekla, tento příběh mě nikdy moc neoslovil a popravdě se mi nikdy ani moc nelíbil. Pro mě osobně to žádný hlubší smysl nemá, ale souhlasím, že si v něm každý může najít to své. Možná i proto se jeho zpracování meze nekladou a je otevřené vlastně všemu. Pro mě je to jen jedna velká "fantasmagorie". Nicméně mě lákalo jít se podívat na představení, kde věnovali větší pozornost výtvarnému pojetí. Byla jsem zvědavá, jak to může vypadat a jestli mě i ten příběh konečně nějak osloví. To se bohužel nestalo, přesto ale kladně hodnotím chuť pouštět se do nových zajímavých projektů, které mohou i klasické činoherní herectví zase posunout o něco dál. I když s podobnými prvky nemají příliš zkušeností, poprali se s nimi velmi obstojně. Bohužel opět musím konstatovat, že možná právě toto představení obzvlášť ztratilo na svém kouzle při zprostředkované videoprojekci. Jinou možnost jsem ale už neměla. Herecky mě nejvíce zaujal Matúš Bukovčan nečekaně coby královna, ale také výborný Kryštof Rímský jako kočka Šklíba, který bohužel dostal jen velmi malý prostor. Přestože to byla pohádka pro dospělé, byla dle mého názoru příliš krátká a poněkud nedotažená. Obrazy mezi sebou jen přeskakovaly a konec zůstal jaksi otevřený. Myslím, že je to škoda, neboť měla velmi dobře nakročeno použitými efekty i skvělými kostýmy a výkony.

Moje hodnocení: 58 %