"S tvojí dcerou ne" - host Městského divadla Děčín

(Antonín Procházka)

"Komedie o tom, jak snadno spadnout do manželské krize a jak těžko z ní ven." (premiéra 28. března 2004)

Skvělým receptem na to, pokud si někdo chce zajít do divadla odpočinout a dobře se pobavit, jsou hry Antonína Procházky, který má talent především na psaní opravdu vydařených komedií. S bravurou sobě vlastní dovede vykonstruovat neuvěřitelné situace a z nich vyplývající vtipné až paradoxní zápletky, přesto ale stále vychází z prostých příběhů, které píše sám život. Má mistrně propracované vtipné dialogy. Už jsem jeho pár her viděla a vždy jsem se dobře bavila (např.: "Přes přísný zákaz dotýká se sněhu" nebo "Ještě jednou, profesore"). Většinu z nich tvoří pro svou domovskou scénu a domovský soubor plzeňského divadla, kde je zároveň i režisérem a hercem. Do plzeňské činohry nastoupil hned po svém absolutoriu v roce 1977. Na svém kontě má za tu dobu pěknou řádku her, divadelních i filmových rolí, a navíc také spolupracuje s rozhlasem. Jeho hry nastudovali na mnoha scénách všude po republice a některé dokonce i v zahraničí. Do Prahy (Branické divadlo) ani do Plzně se již bohužel jen tak nedostanu, a tak jsem 29. března 2011 využila příležitost, kdy s hrou dorazila Divadelní společnost Harlekýn k nám na sever Čech a to konkrétně do Děčína.

Alice (Dagmar Novotná) a Rudla (Pavel Kikinčuk) Koukolíkovi si právě procházejí jakýmsi manželským ochladnutím. Do jejich manželského života totiž vstoupil stereotyp, nuda, a navíc také strach z krize středního věku. Všemožnými způsoby se snaží o jeho oživení, ale po několika nepodařených pokusech se rozhodnout požádat o pomoc své přátele. Ještě tu noc se sami pozvou k nim na návštěvu a chtějí předstírat, že se u nich právě potkali a seznámili. Luboš (Petr Nárožný) s Libuší (Naďa Konvalinková) už leželi v posteli, a tak jsou z nečekané návštěvy velmi zaskočení a nechápou, co se to vlastně děje. Nicméně svým mladším přátelům doporučí, aby se vrátili tam, kam před lety jeli na svatební cestu. Prý by to mělo pomoci. Alice s Rudlou to tedy zkusí a požádají své kamarády, aby dohlédli na jejich dceru Sandru (Týna Průchová). Bojí se, aby snad nezačala s drogami. Po pár dnech se na ni tak Luboš cestou z banky zajde podívat. Dozví se, že jde do literárního klubu, kde diskutují o různých uměleckých směrech. Má ráda básně a dnes večer má zrovna i jednu sama přednášet. Rodičům ale raději tvrdí, že chodí na karate nebo na disco, to je pro ně prý méně znepokojující. Pravdu prý neuvěří, to spíš lež. Luboš však projeví jakýsi zájem, a tak ho Sandra pozve, aby tam šel s ní. Nesmí to ale říct jejím rodičům. Mají tak spolu malé tajemství. Luboš se najednou mění své ženě přímo před očima. Z mnoha signálů totiž usoudí, že o něj Sandra projevuje zájem. Koukolíkům se výlet do přírody příliš nevydařil a s neúspěchem se vracejí. Libuše už také začíná pociťovat jakousi manželskou krizi, a tak i ona začne vymýšlet nějaká zpestření. Do bytu Koukolíků se oknem vloupe drobný zlodějíček Česťa (Jiří Hána). Alice využije příležitosti, aby Rudla žárlil. Situace se tím mnohem víc zamotává. Shodou několika nedorozumění byl totiž i Luboš "donucen" přiznat Alici, že ji dlouho tajně miloval. A navíc do toho za Sandrou přijde její přítel Robin (Vilém Dubnička). Divoká zápletka je na světě a nebude zrovna snadné ji jen tak snadno rozmotat.

Jak jsem psala již v úvodu, jsou Procházkovy hry zárukou dobré zábavy. Úžasně vtipné dialogy, bravurně propracované do nejmenších detailů a stejně tak k tomu neuvěřitelné situace plné omylů, nedorozumění a podivných náhod, baví diváky od začátku do konce. Pokud si k tomu ještě vybere opravdu kvalitní herce, stává se představení opravdu skvělým zážitkem. Jednoznačný prim zde patřil Petru Nárožnému. Obvykle hraje dost podobné typy postav, ve kterých nemá konkurenci, neboť mu perfektně sedí; stejně jako zde. I když musím říct, že se mi v roli Luboše líbil možná i víc, než v některé z těch jeho předchozích ("Vodní družstvo", "Impresário ze Smyrny", "Maska a tvář" nebo "Poslední ze žhavých milenců"). Byl místy až roztomilý, jak se mu zapalovala lýtka z domnělého pocitu, že se pro Sandru stal přitažlivým. Podobně působila i Naďa Konvalinková, která hrála jeho ženu, učitelku v mateřské školce, která se v jedné scéně dokonce převlékla za dominu. Velmi dobře své role sehrály i představitelé manželů Koukolíkových - Pavel Kikinčuk, který hrál Rudlu už i na plzeňských prknech, a Dagmar Novotná, kterou jsem viděla poprvé a která svou roli Alice také velmi dobře uchopila. Velmi vděčnou rolí a jedním z oblíbených typů postav Procházkových her, je neúspěšný zlodějíček, kterého obvykle hraje sám autor. Tentokrát ho zde však zastoupil Jiří Hána, který se své role také dobře zhostil. Milé bylo i vystoupení Týny Průchové coby Sandry, jejíž "signály" vlastně roztočily celý ten kolotoč. Přesně na takové hry chodím do divadla ráda. Člověk se u nich příjemně uvolní, naladí se na veselejší notu a také se od srdce zasměje.
Moje hodnocení: 76 %

Alice, Libuše, Luboš a Rudla (alter. M.Procházková, N.Konvalinková, P.Nárožný a P.Kikinčuk)

Luboš a Rudla (P.Nárožný a P.Kikinčuk)

 Luboš a Libuše (P.Nárožný a N.Konvalinková)