"Impresário ze Smyrny" - Činoherní klub

(Carlo Goldoni)

„Je to hra o hrdosti a ponížení, když je člověk postaven do takové životní situace, v níž je nucen slevovat, aby přežil. Mnoho povolaných, málo vyvolených a loď pluje…Komedie o divadle a hercích.“ (premiéra: 27. října 2004)

Hrou „Impresário“ jsem započala „svou“, již třetí, divadelní sezónu. Činoherní klub jsem navštívila 7. ledna 2006. Do Prahy jsme jeli o několik hodin dřív, neboť nás ještě před představením čekalo další příjemné setkání s panem Zindulkou, ale také jsme si vyhradili necelou hodinku na návštěvu výstavy Jana Saudka. Tolik kultury najednou :-), ale proč se tomu bránit.

Ústředním motivem této hry je rozpor mezi schopnostmi, o kterých si člověk myslí, že je má, a možnostmi, na které opravdu má. Ony schopnosti a možnosti se v této hře vztahují k divadelníkům, kteří jsou přesvědčení o svém velkolepém talentu, kterého si však nikdo jiný ještě jaksi nestačil všimnout. A tak, když se každý z nich dozví o možnosti, která se jim naskytla, jsou ochotni udělat i téměř nemožné – slevit ze svých uměleckých požadavků a nároků. První, kdo se o lukrativní nabídce dověděl, byl operní dohazovač Lugnaci (Pavel Kikinčuk), který vše neprozřetelně odvykládal hraběti Ciperovi (Petr Nárožný). Od toho se to dostalo dále ke všem místním umělcům. Nejdříve to byl operní zpěvák, a dle svého mínění neodolatelný svůdník, Carluccio (Ondřej Vetchý), který byl chudší než kostelní myš. Mezi dalšími byli zpěvačka Tonina (Nela Boudová), její přítel Pasqualino (Jaromír Dulava) a také dramatický básník Troscanini (Josef Žluťák Hrubý), který s nimi právě byl v jedné místnosti. Rovněž konkurenční zpěvačka Annina (Dana Černá) se o celé záležitosti dověděla. A v neposlední řadě se dostalo i na Lucrezii (Kristína Farkašová), zpěvačku, která se nedávno ubytovala v místním hostinci, jejímž majitelem je Beltrame (Michal Zelenka). Ten, jehož se vlastně celý „poprask“ mezi umělci týkal, se objevil až ve druhé části hry. Turek Ali (Stanislav Zindulka) se rozhodl s pomocí Lugnaciho sehnat zpěváky pro novou společnost, kterou by chtěl ve Smyrně založit. Už je sice „senilní impotent“ (slovy pana Zindulky), ale přesto má slabost pro krásné ženy. Když se však hodně „rozohní“, omdlévá. Musí se zapískat na píšťalku, kterou má pro případ zavěšenou na krku a vzápětí přiběhnou dva jeho pomocníci Fámulus (Otmar Brancuzský) a Adlátus (Stanislav Štícha), kteří mu „pustí žilou“. Po mnoha a mnoha kompromisech, ústupcích a slevování v nárocích se všichni zúčastnění sejdou ve sjednanou dobu na nábřeží, odkud mají za svým snem vyplout, jenže jaké je rozčarování, když se dozví, že Ali vyrazil bez nich a celou záležitost si rozmyslel.

A teď jsou na řadě moje vlastní dojmy, které jsem ze hry (autorů – překlad: Jaroslav Pokorný, režie: Ladislav Smoček, dramaturgie: Vladimír Procházka a Roman Císař, scéna: Luboš Hrůza, kostýmy: Nina A. Stillmark a další) měla. Tak především jsem měla radost, že na druhý pokus to vyšlo. Poprvé jsem měla možnost vidět „Impresária“ už v Děčíně, kde ČK hostoval. Ze zdravotních důvodů však byla účast v hledišti nemožná, tak jsme pouze na chvíli před představením poseděli v kavárně s panem Zindulkou. Bylo to opravdu zajímavé posezení… neznámé prostředí, ale u okolních stolů spousta známých tváří hereček a herců a nechyběla ani psí filmová hvězda Barča (pejsek Ondřeje Vetchého). Samozřejmě mě lákalo i celé herecké obsazení, kde jsem se nejvíce těšila na výkon Dany Černé, kterou mám ráda především z dabingu, kde svůj krásný hlas propůjčila už spoustě postav. Hrála zpěvačku, které bych přála rozhodně lepší pozici, než je pouhý doplněk do zákulisí. Ani Nela Boudová mě nezklamala. Ještě více mě však zaujal výkon Jaromíra Dulavy. Tak dokonalá karikatura Pasqualina, který spíše připomínal „krocana trpícího zácpou“, musela pobavit snad každého diváka. Petr Nárožný dostal opět roli ze „své škatulky“; muže se slabostí pro krásné ženy a pro spoustu peněz ve vlastních kapsách. Nicméně v těchto rolích je excelentní. I role Carluccia v podání Ondřeje Vetchého do děje skvěle zapadla. Z gest i mluvy Kristíny Farkašové byla o něco více znatelná určitá nervozita, ale kdo by se tomu divil, když se v roli objevila teprve podruhé. Vezmu-li to v úvahu, musím říct, že se s rolí poprala velmi odvážně a dobře. Rozhodně nesmím opomenout zmínit i Aliho Stanislava Zindulky, neboť odehrát roli s ústy plnými zlatých zubů a co chvíli omdlévat při pohledu na své kolegyně, to je třeba ocenit. U Josefa Žluťáka Hrubého k pochopení a pobavení zas leckdy postačilo pouze skvěle předvedené, ale nijak okázalé, gesto nebo slovíčko. A slintající, prskající „vodopád“ Pavel Kikinčuk dokázal rovněž skvěle využít prostoru, který mu byl svěřen. I pohotovost Fámula (Otmar Brancuzský) a Adláta (Stanislav Štícha) při pouštění žilou jejich pánovi také dokázala, po okamžiku zděšení, diváka rozesmát. A hostinský (Michal Zelenka), byl téměř vždy těžce nad věcí; zvláště ve scénce, kdy se snažil z Carluccia vymámit určitý obnos na úhradu dluhu. A…No prostě, bylo tam toho dost. Vždyť je to Goldoniho hra ;-)
Moje hodnocení: 72 %

Tonina, Pasqualino a Ali (N.Boudová, J.Dulava a S.Zindulka)

Ali, Tonina a Annina (S.Zindulka, N.Boudová a D.Černá)

Cipera a Lucrezie (P.Nárožný a L.Jelínková)