"Vodní družstvo" - Činoherní klub

(Josef Štolba)

„Klasická česká komedie, která sto let starým jazykem mluví o zcela moderních věcech.“

Ano, hra, která byla aktuální už koncem 19. století, je velmi dobře použitelná i do doby dnešní. Přestože „Vodní družstvo“ mělo premiéru 16. září 1994, je o hru mezi diváky stále velký zájem. My jsme se na hru dostali 23. září 2005, což je skoro jedenáct let od jejího prvního uvedení. Opět jsme šli na doporučení pana Zindulky, který si zde, na domovské scéně, zahrál jednu z hlavních rolí.

Už z názvu se dá odhadnout, že velký význam zde má jakési vodní družstvo, jehož záměrem je odvodnění mokrých luk, které patří několika vlastníkům a jehož „duchovním otcem“ je statkář Václav Zelenka (Stanislav Zindulka). Ten zjišťuje, jak obtížné je přesvědčit lidi pro dobrou věc, a tou je, jak společnými silami prospět celé obci. Toto hlavní téma však mírně ustupuje do pozadí, před jiným a tím jsou námluvy statkářovi dcery Boženky (Nela Boudová). Do městečka přijíždějí dva inženýři, Sylvestr Cirkl (Petr Nárožný) a Karel Rychtera (Jaromír Dulava), jejichž úkolem je vypomoci při projektování vodního družstva. Téma námluv začíná ve chvíli, kdy se oba inženýři setkají s Boženkou. Rychterovi se v její blízkosti rozbuší srdíčko, zatímco Cirkla zajímá spíše její věno. Jenomže Boženka není jedinou dívkou, která by se mohla stát jejich manželkou. O příjezdu inženýrů se dověděla i Aurelie Cafourková (Kateřina Frýbová), která má vždy v zásobě nějaké dcerky na vdávání. Tentokrát byly na řadě Lili (Jana Břežková) a Meme (Petra Honsová), jedna ošklivější než druhá. Důležitou roli v příběhu sehraje i Zelenkova sestra Emílie (Lenka Skopalová), která se, shodou okolností, zná s inženýrem Cirklem. Zná jeho touhu po penězích, a tak si pro něj s Boženkou připraví „drobnou“ lež. O dění v malém městečku informuje redaktor „Našeho věstníku“, Květoslav Liboveský (Michal Zelenka). V příběhu vystupují i další postavy; starosta Matěj Rachota (Jiří Zahajský), služka u Zelenků (Lada Jelínková), první radní Kleofáš Červenka (Petr Meissel), rolník (Radvan Pácl), rolník František Kudrna (Michal Pavlata) a Zelenkův čeledín (Stanislav Štícha).

Další hra (tvůrců - režie: Ladislav Smoček, asistent režie: Petra Honsová, dramaturgie: Vladimír Procházka, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Jarmila Konečná a další), kterou ráda doporučím každému, kdo se chce pobavit a užít si skvělé výkony skvělých herců. Petru Nárožnému je role inženýra Cirkla doslova ušitá na tělo. Skoro se mi zdá, že je svými rolemi zařazen do jedné škatulky, ve které je naprosto excelentní. Tolik poloh, myšlenkových pochodů postavy, co dokáže vsoukat do jedné věty nebo dokonce v půli věty kompletně změnit své rozhodnutí, umí vyjádřit naprosto jedinečně. Převážnou část gagů vzal na sebe a publikum se opravdu skvěle bavilo. Jediné, co bych mu ale „vytkla“, bylo slovíčko „prdel“, které v archaicky znějícím textu (dle mého názoru) nemělo co dělat. O to víc mi vadilo, že to byla věta, která publikum pobavila ze všeho nejvíc. Jako další mě zaujala Lenka Skopalová, která sehrála roli ženy poučené životem velmi přesvědčivě. Vždy, když byla na scéně, jsem si její „herectví“ opravdu užívala. Samozřejmě nesmím opomenout výkon Stanislava Zindulky, z jehož statkáře srdečnost doslova sálala. Vtipnost jeho gagů nebyla tak „okatá“ jako Cirklova, ale přesto dokázala pobavit. Pro lepší dokreslení ostatních postav bych ještě zmínila ztřeštěnost Boženky v podání Nely Boudové, místy až groteskně podanou zamilovanost Jaromíra Dulavy, smíchem diváků proložený každý výstup Lady Jelínkové, ale také podoba i předvedení rodiny Cafourkovi (Kateřina Frýbová, Jana Břežková a Petra Honsová), čímž naprosto splnily účel „opravdu se nelíbit“. Celkově hra působila jako naprosto propracovaná fraška, kde se rozhodně nikdo nudit nebude, a i jeho bránice si přijde na své.
Moje hodnocení: 62 %

Zelenka a sestry Cafourkovi (S.Zindulka, P.Honsová a J.Břežková)

Zelenka s dcerou a pány inženýry (S. Zindulka,N. Boudová,J. Dulava a P.Nárožný)



Boženka, služka, Emílie a Rychtera (N.Boudová, L.Jelínková, L.Skopalová a J.Dulava)