"Racek" - Činoherní studio

(Anton Pavlovič Čechov)

"Klasická tragikomedie o věčné lidské nespokojenosti se svým životem, o nenaplněných láskách, o nesplněných snech a o zklamání ze snů splněných." (premiéra 23. dubna 2010)

Do třetice jsem se v září po delší letní pauze rozhodla zavítat zas i do ČS; tentokrát na klasiku ruského autora. Po "Třech sestrách" u nás v loňské sezóně nastudovali i další oblíbené Čechovovo dílko - "Racka". Přestože se ČS specializuje především na tvorbu současných autorů, sáhne občas výjimečně i po klasice. I tak se z ní ale snaží zaměřit na témata použitelná i v dnešní době. V této tragikomedii jimi jsou blyštivá pozlátka showbyznysu a slávy, vnímané rozdíly mezi slavnými a obyčejnými lidmi, ale také neustálá nespokojenost s vlastními životy. Každý si touží splnit své sny a přání, ale pokud se mu to někdy podaří, stále se nezdá být tak spokojený, jak očekával. Pro jednoduchost se dá říci, že je vše založeno na tématu iluze a deziluze. Objevuje se zde několik odlišných charakterů a každý svou nespokojenost řeší po svém. Ten, kdo slávu a uznání má, ten si toho neváží nebo si to ani neuvědomuje a těm, co po tom touží, není přáno. Je to věčné, takže vlastně stále aktuální téma.

Na své venkovské panství právě přijíždí slavná herečka Irina Arkadinová (Marta Vítů) spolu se svým přítelem, slavným a oblíbeným spisovatelem, Borisem Trigorinem (Marek Pospíchal). I její syn Konstantin Treplev (Jiří Maryško) by chtěl být známým spisovatelem, a tak pro svou matku chystá večerní představení. Do své poněkud avantgardní hry obsadí svou lásku, mladou dívku ze sousedství, která zase touží být slavnou herečkou, Ninu Zarečnou (Zuzana Onufráková). Bohužel ale ani zdaleka nesklízí takový úspěch, který by očekával, naopak mu jeho matka dává dost nevybíravým způsobem najevo, že nic pořádného nedokáže. Žere ho vztek na matku a částečně i na Ninu, která jeho lásku neopětuje, neboť je naprosto unesena z Trigorina. Za to ale Konstantina miluje Máša (Anita Krausová), dcera správců statku Pavlíny (Nataša Gáčová) a Ilji (Vladimír Čepek) Šamrajevových. Treplev ji však, na rozdíl od učitele Semjona Medvěděnka (Jan Jankovský), lásku také neopětuje. Snaží se nadbíhat Nině, ale ta ho nemiluje, naopak chce co nejvíce času trávit s Trigorinem, čehož si nemůže nevšimnout Irina. Raději tak pošle Jakoba (František Marek) nachystat vše k odjezdu zpátky do města. Na poslední chvíli však Nina stačí Trigorinovi vyznat lásku. Společně se domluví na setkání v Moskvě. Mladík se ze zoufalství pokusí o sebevraždu; naštěstí je ale doktorem Jevgenijem Dornem (Jaroslav Achab Haidler) zachráněn.
Uběhne pár let a Treplev už začíná sklízet úspěchy coby spisovatel. O Nině má zprávy, že se jí v herecké branži příliš nedaří a v osobním životě je na tom ještě hůře. Prožila románek s Trigorinem a dokonce spolu měli dítě. To ale bohužel zemřelo a Trigorin ji opustil. Máša se mezitím i přes neopětovanou lásku provdala za Medvěděnka, se kterým má také již malé dítě. Přesto ale hodně času tráví v blízkosti Trepleva i jeho strýce Petra Sorina (Matúš Bukovčan), který již nějakou dobu také pobývá na statku. Jelikož měl teď nějaké zdravotní problémy, vrátili se na statek i Irina s Trigorinem. Shodou náhod se na venkov vrátila i Nina, která zavítá na tajnou návštěvu k Treplevovi. Zavzpomínají spolu na staré časy, vyznají si vzájemnou lásku i úctu, ale nakonec se Nina Konstantinovi vyzná, že stejně stále bezmezně miluje Trigorina. Treplev je zhrzený, Nina ho odmítá a ani matka ho stále neuznává. Rozhodne se tedy napodruhé, a tentokrát "úspěšně", zastřelit.

Ačkoliv by měl být "Racek" považován za komedii, těžko se mi tam hledají jakékoliv vtipné momenty. Komedii si představuji rozhodně jinak. Spíše mi připomíná světoznámou tragédii dánského kralevice Hamleta. Podobnost s tímto dílem je dosti nápadná (sám Treplev působí jako Hamlet, jeho matka Irina jako Gertruda, její milenec Trigorin jako Claudius, atd.). Také jsem zde jaksi postrádala nějaký děj. Veškerá zápletka se totiž soustředila na odlišné charaktery jednotlivých postav a na neopětovanou lásku mnohých z nich. Přestože se v druhé části přesuneme o pár let dál a některé postavy si mezitím prošly určitými změnami, zdá se, že ve finále všichni tak nějak uvízli na mrtvém bodě. Rozhodně tedy toto dílko nebylo mým šálkem čaje, i když poznat čas od času nějakou tu klasiku taky nezaškodí. Za nejlepší složku celé této inscenace (autorů - překlad: Leoš Suchařípa, dramaturgie: Vladimír Čepek, kostýmy: Andrea Králová, zvukový design: Patrik Charvát, režie: Natália Deáková a další) jednoznačně považuji velmi vhodné a nápadité kostýmy, které mě zaujaly opravdu nejvíce. Ty nejlepší určitě "odnosila" Marta Vítů coby Irina Arkadina; celkem vystřídala myslím patery šaty. Jejich autorkou je Andrea Králová, která se se svými kostýmy podepsala i pod úspěšný film Marka Najbrta "Protektor" (2009); mezi dalšími bych mohla jmenovat např.: "Roming" (2007), "Václav" (2007), "Knoflíkáři" (1997) nebo zatím poslední "Pouta" (2010). Výkony, snad kromě Zuzky Onufrákové, mi nepřišly nijak výjimečné. Snad možná by ještě za zmínku stála Marta Vítů. Zuzka je skutečný živel, o který bohužel v této sezóně naše ČS přijde. Podle dostupných informací by totiž měla nastoupit do angažmá pražského Švandova divadla. To mě velmi mrzí, neboť její energie i nasazení v rolích je neskutečné. Po odchodu Ireny Kristekové je to podle mě tak další celkem značná ztráta pro náš soubor :-(. Nicméně jí přeju mnoho úspěchů a pěkných hereckých příležitostí.
Moje hodnocení: 60 %

Boris, Pavlína, Ilja a Irina (M.Pospíchal, N.Gáčová, V.Čepek a M.Vítů)

Jevgenij, Irina a Nina (J.A.Haidler, M.Vítů a Z.Onufráková)

 Nina a Konstantin (Z.Onufráková a J.Maryško)

"Dámská šatna" - host Krušnohorského divadla

(Arnošt Goldflam)

"Jestlipak víte, která místnost v divadle je ta opravdu nejdůležitější? Kde se všechno určuje, probírá, ovlivňuje, posuzuje a rodí?" (premiéra 21. června 2009)

Tuto svou novou hru, na níž mu vnuknul nápad Vladimír Morávek, psal Arnošt Goldflam, takříkajíc na tělo herečkám z hradeckého Klicperova divadla, aby jim tak vzdal poklonu a zároveň dal divákům trochu nahlédnout do ženského světa za oponou. Sám se tam stal i zároveň režisérem inscenace, která měla premiéru 17. prosince 2005. O necelé 4 roky později ji nastudovalo i Studio DVA ve Švandově divadle pod vedením Jakuba Macečka. Hra je postavená víceméňě na určitém konfliktu generací a také na tom, aby lidé viděli, že i herečky nemají v životě nic snazšího než kdokoliv jiný. O lákavosti tohoto námětu svědčí několik nastudování na českých jevištích ale i fakt, že se dočká již 23. září 2010 své britské premiéry v Etcetera Theatre v londýnském Camdenu. Hru přeložila a zároveň režíruje Eva Daníčková, která stála i za loňskou premiérou Goldflamových "Žen a panenek".

Do dámské šatny jednoho oblastního divadla právě dorazila Truda (Jana Krausová), která zrovna nekypí nadšením před večerním představením. Následuje ji Marie (Zdeňka Žádníková Volencová), která je naopak celá rozzářená, neboť jí právě do života vstoupil nový muž. Neváhá to své kolegyni okamžitě sdělit. Ta s ní však její nadšení nesdílí. Je přeci jenom již mnohem více otrkaná životem a s muži má už dost zkušeností. Je vdaná, ale ne zrovna šťastně. O chvilku později dorazí i jejich nejstarší kolegyně Líza (Gabriela Vránová). Zrovna je v ráži, neboť je rozhořčená z nepodařeného nákupu. A na závěr se jako poslední v šatně objeví i nejmladší z žen Klára (Adéla Kačerová Kubačáková). Tu nejvíce trápí, že dostává jen malé role i to, že se pořádně nedozví od režisérů, co by vlastně měla nejlépe udělat. Inspicient (Pavel Filip) už je střídavě volá na scénu. Dnes hrají western. V pauzách mezitím probírají své problémy a trápení. S Trudou se právě během jejího hraní moderně, nebo spíš zbaběle, přes mobil rozešel její manžel. Nezbývá jí, než se s tím smířit a zase se vrátit do divadla na další představení; tentokrát hrané pro děti. Dámy se strojí do zvířecích kostýmů a mezitím diskutují. Lízu stále více trápí její přibývající věk, a tak nostalgicky vzpomíná na svá mladá herecká léta a zároveň začíná řešit existenciální otázky. Dosud celý svůj život zasvětila divadlu a nyní přemýšlí o smysluplnosti této profese, kterou si před lety vybrala. Často nadávala na svou práci i na své role, ale nyní začíná pociťovat jejich nedostatek. Marii zase přes telefon povzbuzuje její nový přítel a ona už se na něj nemůže dočkat. Před dalším jejich představením, kterým je Johanka z Arku, se Líza pochlubí svým mladším kolegyním, že si ji vybrali do hlavní role v novém filmu a že i Truda si tam střihne menší roli. Po představení se ale dozvídají, jak se to skutečně má s Marií a mužem, který ji tak pobláznil. Ten se ji totiž, když se dozvěděl, že je v jiném stavu, rozhodl nechat. Přestože se snažila v dnešním materiálním světě žít co nejmoderněji, jako snílek toužila po lásce. Ta ji ale dala okusit i svou tvrdší příchuť. Kolegyně držely s ní a projevily se i jako dobré přítelkyně.
Kulisáka v kostýmu ježka si zde zahrál Martin Sochor.

A co říci závěrem? Určitě jsem od tohoto výtečného obsazení i námětu, se kterým se dá dosti pracovat, čekala mnohem více. Takže trochu zklamání. Jak bylo k této inscenaci avizováno, byl to jen hodně plachý a opravdu velmi vlažný vhled do zákulisí divadla, a to konkrétně do dámské šatny. Takový námět, a ještě v podání tolika kvalitních hereček si žádá o něco větší propracování i akci, o něco silnější příběhy. A také se mi nechce věřit, že by všechny herečky do divadla chodily tak znuděné, bez náboje, s nechutí, i když jsem pochopila, že tím asi mělo být řečeno, že i herečky jsou jenom lidi, a i ony si do práce nosí své osobní problémy. Jednoznačně nejvíc mě ale ze všech čtyř hereček zaujala Zdeňka Žádníková Volencová. Ta se do postavy Marie, materialisticky založené, a přitom velmi citlivé dívky toužící po lásce, perfektně vcítila a osobitě se s ní sžila. Z ní jako jediné byl cítit určitý náboj a chuť podat co nejlepší možný výkon. I Gabriela Vránová měla ve hře několik podobných momentů. Asi nejvíc jsem čekala od Jany Krausové (ve hře "Vše o ženách" byla totiž excelentní). Zřejmě tomu ani ta role příliš nenahrávala, i když se z ní mohlo dostat trochu více. Perfektně znuděnou a otrávenou Kláru předvedla Adéla Kačerová, která jde ve šlépějích svých hereckých rodičů (matky Niny Divíškové, která v roli alternuje s Gabrielou Vránovou a také otce Jana Kačera). Bohužel to ale bylo vše, co se v této roli dalo předvést. Jak bylo nadneseno i v samotné inscenaci, budou se asi diváci ptát, co měl na scéně znamenat ten ježek-kulisák (Martin Sochor), krom toho, že zapadl alespoň do jedné hry pro děti plné zvířátek. Těžko říct, jaký byl záměr. Hold, co chybělo na dramatičnosti příběhu, snažili se autoři (režie: Jakub Maceček, scéna: Miloslav Fekar, kostýmy: Kateřina Novohradská, kostýmy zvířátek: Petra Fekarová, hudba: David Smečka, choreografie: Michal Šubr, produkce: Petra Stránská a další) nahnat v humoru. Několik zajímavých momentů i nápadů tam ale bylo; například prolínání příprav v šatně s konkrétními úryvky her, v nichž se snažili nastínit různorodost jejich repertoáru. Přestože se tam neodehrálo nic neočekávaného ani vtipně nápaditého, diváci se celkem bavili. A to byl myslím účel.
Moje hodnocení: 63 %

Marie, Truda a Líza (Z.Žádníková Volencová, J.Krausová a G.Vránová)

Klára, Marie, Líza a Truda (alter. K.Fuitová Nováková, Z.Žádníková Volencová, G.Vránová a J.Krausová)

 Klára, Líza, Truda a Marie (alter. K.Fuitová Nováková, G.Vránová, J.Krausová a Z.Žádníková Volencová)

"Ženitba" - host Kulturního domu UL

(Nikolaj Vasiljevič Gogol)

"Tragikomedie o námluvách plná groteskních situací." (premiéra 28. ledna 2009)

Rok se s rokem sešel a je tu další Ústecká forbína, v pořadí už čtvrtá. A začala opravdu zostra. Do Ústí nad Labem 14. září 2010 zavítalo pražské Divadlo Na Jezerce, které přivezlo opravdu podařené dílko. Tuto oblíbenou hru ruského autora v roce 1979 přeložil Leoš Suchařípa, který si v ní rovněž i zahrál a co víc dokonce na prknech ústeckého Činoherního studia. Spolu s ním v ní před 25 lety hrál i Jan Hrušínský, který se svému kolegovi, příteli i učiteli rozhodl tuto inscenaci věnovat, aby tak vzdal čest jeho památce. Tehdy hrál Honza Podkolatova a Leoš Nenažraného; dnes už je Nenažraný i Honzova postava. Režisérem této inscenace se stal Lukáš Hlavica, který Na Jezerce slavil úspěchy už i s dalšími hrami "Nadílka", "Mandragora" a "Takový žertík". Já se s "Jezerkovskou Ženitbou" prvně setkala před nedávným časem, kdy její záznam uváděli na ČT2. Zaujala mě, ale ani jsem nečekala, že se na ni zanedlouho vydám, a dokonce právě s ní zahájím další divadelní sezónu 2010/2011.

Celý svůj dosavadní život trávil vládní rada Podkolatov (Radek Holub) bez jakýchkoliv závazků a v posledních letech i jen za asistence svého sluhy Štěpána (Martin Sitta). S přibývajícím věkem ho však začala přepadat myšlenka na sňatek. Není to pro něj ale nijak snadné rozhodnutí, neboť představa, že by tento svazek měl být až do smrti, navíc také fakt, že se tím pro něj náhle vše změní, ho děsí. Své o tom ví i čtyřiačtyřicetiletá slečna Agáta Tichonovna Kuperďaginová (Bára Hrzánová), která se zase na druhém konci města děsí toho, že by se mohla stát starou pannou. Rozhodně se ale nechce vdávat za kdekoho; například za starého kupce Starikova (Jiří Kaftan), kterého by ji ráda dohodila její tetička Arina (Věra Kubánková). Na pomoc si tak sjednala nejlepší místní dohazovačku Teklu Ivanovnu (Miluše Šplechtová), která chce své paní splnit i její zbožné přání, aby měl její budoucí ženich nějaký titul. Právě pro to zavítá i do Podkolatova domu, jenže zrovna v momentě, kdy tam na návštěvu dorazí i Kočkarev (Marek Taclík), nejlepší Podkolatův přítel, který se tak náhodou dozví o úmyslech svého kamaráda. Teklu odtamtud vyprovodí a sám se chopí jeho námluv. Ta se však jentak nedá, pro Agátu má totiž v merku i další vybrané ženichy. Již dnes je všechny pozvala na návštěvu do Agátina domu. Jako první dorazí přednosta hospodářsko-správního odboru Nenažraný (Jan Hrušínský), kterého jeho chamtivost vehnala až do ženění, neboť tak touží snadno přijít k nějakým majetkům.Vzápětí ho následuje bývalý důstojník pěchoty Onučkin (Zdeněk Hruška), který si svého soka splete s otcem nevěsty. To velmi začíná bavit služebnou Duňašu (Tereza Němcová). A do třetice na návštěvu přijede i námořní důstojník ve výslužbě Žvanikin (Miroslav Vladyka). Přestože to pro Kočkareva nebyl zrovna snadný úkol, nakonec se mu podařilo svého kamaráda přesvědčit, aby i on na námluvy zajel a ucházel se tak o ruku Agáty. Tu však celá tato situace dostala do velkých rozpaků, a tak pány požádala, aby přišli později odpoledne. Na tak vážné rozhodnutí přeci potřebuje více času. Během rozhodování ji vyruší Kočkarev, aby jí pomohl s výběrem. Jeho favorit je naprosto jasný, ale aby mu dodal ještě na prestiži, musel ostatní pohanět a takříkajíc odrovnat. Nasadil spoustu "zbraní", které pak Agáta zkusila použít. A vyšlo to, na námluvách zůstal jenom Podkolatov. Vše bylo na dobré cestě, dokonce i on dostal okamžitou chuť do ženění, jenomže chvilka o samotě mu vehnala do hlavy více pochyb, nerozhodnosti a nechuti cokoliv měnit. Ty ho nakonec přiměly k útěku a sen Agáty se rázem rozplynul.

Tak přesně tak nějak si představuji příjemně pohodový divadelní relax; ve společnosti nenáročné komedie se spoustou úsměvných momentů a třeba i ironie, kterou ještě více umocňuje výběr skvělých herců. Ti dovedou i lacinější fórky a celkem předvídatelné situace skvěle rozehrát a dát jim šťávu, která většinu diváků baví. Naprosto luxusně to všem předvedla ústřední dvojice Bára Hrzánová a Radek Holub. O Bářiných kvalitách není ani na chvíli třeba pochybovat. Podobné žánry a role jsou její krevní skupina. Jednou větou i tónem hlasu dokáže vystihnout řadu pocitů a nálad a ze zdánlivě obyčejné situace dokáže udělat nezapomenutelný okamžik. I Radek umí mnohé. Jeho mimika i množství výrazů dokáže z jeho postav vytvořit cosi nevšedního. Ačkoliv se tím vším pitvořením často blížil až k figurce Mr. Beana, dodal postavě Podkolatova takový rozměr, který svou povahou, návyky i častou změnou názorů a přesvědčení zasluhoval. Opravdu si nedovedu představit jiné herce, kteří by se do rolí Agáty a Podkolatova lépe hodili. Velmi dobře své postavy podivínských ženichů předvedli i Jan Hrušínský, Miroslav Vladyka či Zdeněk Hruška. O poznání více mě ale zaujali dohazovači Miluše Šplechtová, které jsem její Teklu naprosto věřila, a také Marek Taclík, coby nepříliš šťastně ženatý kamarád, který chce tak až nepochopitelně narvat do manželského svazku i Podkolatova. Prostě v jejich podání to nemělo chybu. Rozhodně bylo toto představení (autorů - režie: Lukáš Hlavice, scéna: Michal Syrový, kostýmy: Jitka Kotíková, produkce: Jan Hrušínský, pomocná režie: Luboš Šplíchal, fonetická spolupráce: Zdena Palková, zvukový design: Ladislav Greiner a další) moc příjemným uvolněním.
Moje hodnocení: 83 %

Agáta a Tekla (B.Hrzánová a M.Šplechtová)

Onučkin, Žvanikin a Nenažraný (Z.Hruška, M.Vladyka a J.Hrušínský)

 Podkolatov, Kočkarev a Agáta (R.Holub, M.Taclík a B.Hrzánová)