"Dámská šatna" - host Krušnohorského divadla

(Arnošt Goldflam)

"Jestlipak víte, která místnost v divadle je ta opravdu nejdůležitější? Kde se všechno určuje, probírá, ovlivňuje, posuzuje a rodí?" (premiéra 21. června 2009)

Tuto svou novou hru, na níž mu vnuknul nápad Vladimír Morávek, psal Arnošt Goldflam, takříkajíc na tělo herečkám z hradeckého Klicperova divadla, aby jim tak vzdal poklonu a zároveň dal divákům trochu nahlédnout do ženského světa za oponou. Sám se tam stal i zároveň režisérem inscenace, která měla premiéru 17. prosince 2005. O necelé 4 roky později ji nastudovalo i Studio DVA ve Švandově divadle pod vedením Jakuba Macečka. Hra je postavená víceméňě na určitém konfliktu generací a také na tom, aby lidé viděli, že i herečky nemají v životě nic snazšího než kdokoliv jiný. O lákavosti tohoto námětu svědčí několik nastudování na českých jevištích ale i fakt, že se dočká již 23. září 2010 své britské premiéry v Etcetera Theatre v londýnském Camdenu. Hru přeložila a zároveň režíruje Eva Daníčková, která stála i za loňskou premiérou Goldflamových "Žen a panenek".

Do dámské šatny jednoho oblastního divadla právě dorazila Truda (Jana Krausová), která zrovna nekypí nadšením před večerním představením. Následuje ji Marie (Zdeňka Žádníková Volencová), která je naopak celá rozzářená, neboť jí právě do života vstoupil nový muž. Neváhá to své kolegyni okamžitě sdělit. Ta s ní však její nadšení nesdílí. Je přeci jenom již mnohem více otrkaná životem a s muži má už dost zkušeností. Je vdaná, ale ne zrovna šťastně. O chvilku později dorazí i jejich nejstarší kolegyně Líza (Gabriela Vránová). Zrovna je v ráži, neboť je rozhořčená z nepodařeného nákupu. A na závěr se jako poslední v šatně objeví i nejmladší z žen Klára (Adéla Kačerová Kubačáková). Tu nejvíce trápí, že dostává jen malé role i to, že se pořádně nedozví od režisérů, co by vlastně měla nejlépe udělat. Inspicient (Pavel Filip) už je střídavě volá na scénu. Dnes hrají western. V pauzách mezitím probírají své problémy a trápení. S Trudou se právě během jejího hraní moderně, nebo spíš zbaběle, přes mobil rozešel její manžel. Nezbývá jí, než se s tím smířit a zase se vrátit do divadla na další představení; tentokrát hrané pro děti. Dámy se strojí do zvířecích kostýmů a mezitím diskutují. Lízu stále více trápí její přibývající věk, a tak nostalgicky vzpomíná na svá mladá herecká léta a zároveň začíná řešit existenciální otázky. Dosud celý svůj život zasvětila divadlu a nyní přemýšlí o smysluplnosti této profese, kterou si před lety vybrala. Často nadávala na svou práci i na své role, ale nyní začíná pociťovat jejich nedostatek. Marii zase přes telefon povzbuzuje její nový přítel a ona už se na něj nemůže dočkat. Před dalším jejich představením, kterým je Johanka z Arku, se Líza pochlubí svým mladším kolegyním, že si ji vybrali do hlavní role v novém filmu a že i Truda si tam střihne menší roli. Po představení se ale dozvídají, jak se to skutečně má s Marií a mužem, který ji tak pobláznil. Ten se ji totiž, když se dozvěděl, že je v jiném stavu, rozhodl nechat. Přestože se snažila v dnešním materiálním světě žít co nejmoderněji, jako snílek toužila po lásce. Ta ji ale dala okusit i svou tvrdší příchuť. Kolegyně držely s ní a projevily se i jako dobré přítelkyně.
Kulisáka v kostýmu ježka si zde zahrál Martin Sochor.

A co říci závěrem? Určitě jsem od tohoto výtečného obsazení i námětu, se kterým se dá dosti pracovat, čekala mnohem více. Takže trochu zklamání. Jak bylo k této inscenaci avizováno, byl to jen hodně plachý a opravdu velmi vlažný vhled do zákulisí divadla, a to konkrétně do dámské šatny. Takový námět, a ještě v podání tolika kvalitních hereček si žádá o něco větší propracování i akci, o něco silnější příběhy. A také se mi nechce věřit, že by všechny herečky do divadla chodily tak znuděné, bez náboje, s nechutí, i když jsem pochopila, že tím asi mělo být řečeno, že i herečky jsou jenom lidi, a i ony si do práce nosí své osobní problémy. Jednoznačně nejvíc mě ale ze všech čtyř hereček zaujala Zdeňka Žádníková Volencová. Ta se do postavy Marie, materialisticky založené, a přitom velmi citlivé dívky toužící po lásce, perfektně vcítila a osobitě se s ní sžila. Z ní jako jediné byl cítit určitý náboj a chuť podat co nejlepší možný výkon. I Gabriela Vránová měla ve hře několik podobných momentů. Asi nejvíc jsem čekala od Jany Krausové (ve hře "Vše o ženách" byla totiž excelentní). Zřejmě tomu ani ta role příliš nenahrávala, i když se z ní mohlo dostat trochu více. Perfektně znuděnou a otrávenou Kláru předvedla Adéla Kačerová, která jde ve šlépějích svých hereckých rodičů (matky Niny Divíškové, která v roli alternuje s Gabrielou Vránovou a také otce Jana Kačera). Bohužel to ale bylo vše, co se v této roli dalo předvést. Jak bylo nadneseno i v samotné inscenaci, budou se asi diváci ptát, co měl na scéně znamenat ten ježek-kulisák (Martin Sochor), krom toho, že zapadl alespoň do jedné hry pro děti plné zvířátek. Těžko říct, jaký byl záměr. Hold, co chybělo na dramatičnosti příběhu, snažili se autoři (režie: Jakub Maceček, scéna: Miloslav Fekar, kostýmy: Kateřina Novohradská, kostýmy zvířátek: Petra Fekarová, hudba: David Smečka, choreografie: Michal Šubr, produkce: Petra Stránská a další) nahnat v humoru. Několik zajímavých momentů i nápadů tam ale bylo; například prolínání příprav v šatně s konkrétními úryvky her, v nichž se snažili nastínit různorodost jejich repertoáru. Přestože se tam neodehrálo nic neočekávaného ani vtipně nápaditého, diváci se celkem bavili. A to byl myslím účel.
Moje hodnocení: 63 %

Marie, Truda a Líza (Z.Žádníková Volencová, J.Krausová a G.Vránová)

Klára, Marie, Líza a Truda (alter. K.Fuitová Nováková, Z.Žádníková Volencová, G.Vránová a J.Krausová)

 Klára, Líza, Truda a Marie (alter. K.Fuitová Nováková, G.Vránová, J.Krausová a Z.Žádníková Volencová)