26 září 2010

"Racek" - Činoherní studio

(Anton Pavlovič Čechov)

"Klasická tragikomedie o věčné lidské nespokojenosti se svým životem, o nenaplněných láskách, o nesplněných snech a o zklamání ze snů splněných." (premiéra 23. dubna 2010)

Do třetice jsem se v září po delší letní pauze rozhodla zavítat zas i do ČS; tentokrát na klasiku ruského autora. Po "Třech sestrách" u nás v loňské sezóně nastudovali i další oblíbené Čechovovo dílko - "Racka". Přestože se ČS specializuje především na tvorbu současných autorů, sáhne občas výjimečně i po klasice. I tak se z ní ale snaží zaměřit na témata použitelná i v dnešní době. V této tragikomedii jimi jsou blyštivá pozlátka showbyznysu a slávy, vnímané rozdíly mezi slavnými a obyčejnými lidmi, ale také neustálá nespokojenost s vlastními životy. Každý si touží splnit své sny a přání, ale pokud se mu to někdy podaří, stále se nezdá být tak spokojený, jak očekával. Pro jednoduchost se dá říci, že je vše založeno na tématu iluze a deziluze. Objevuje se zde několik odlišných charakterů a každý svou nespokojenost řeší po svém. Ten, kdo slávu a uznání má, ten si toho neváží nebo si to ani neuvědomuje a těm, co po tom touží, není přáno. Je to věčné, takže vlastně stále aktuální téma.

Na své venkovské panství právě přijíždí slavná herečka Irina Arkadinová (Marta Vítů) spolu se svým přítelem, slavným a oblíbeným spisovatelem, Borisem Trigorinem (Marek Pospíchal). I její syn Konstantin Treplev (Jiří Maryško) by chtěl být známým spisovatelem, a tak pro svou matku chystá večerní představení. Do své poněkud avantgardní hry obsadí svou lásku, mladou dívku ze sousedství, která zase touží být slavnou herečkou, Ninu Zarečnou (Zuzana Onufráková). Bohužel ale ani zdaleka nesklízí takový úspěch, který by očekával, naopak mu jeho matka dává dost nevybíravým způsobem najevo, že nic pořádného nedokáže. Žere ho vztek na matku a částečně i na Ninu, která jeho lásku neopětuje, neboť je naprosto unesena z Trigorina. Za to ale Konstantina miluje Máša (Anita Krausová), dcera správců statku Pavlíny (Nataša Gáčová) a Ilji (Vladimír Čepek) Šamrajevových. Treplev ji však, na rozdíl od učitele Semjona Medvěděnka (Jan Jankovský), lásku také neopětuje. Snaží se nadbíhat Nině, ale ta ho nemiluje, naopak chce co nejvíce času trávit s Trigorinem, čehož si nemůže nevšimnout Irina. Raději tak pošle Jakoba (František Marek) nachystat vše k odjezdu zpátky do města. Na poslední chvíli však Nina stačí Trigorinovi vyznat lásku. Společně se domluví na setkání v Moskvě. Mladík se ze zoufalství pokusí o sebevraždu; naštěstí je ale doktorem Jevgenijem Dornem (Jaroslav Achab Haidler) zachráněn.
Uběhne pár let a Treplev už začíná sklízet úspěchy coby spisovatel. O Nině má zprávy, že se jí v herecké branži příliš nedaří a v osobním životě je na tom ještě hůře. Prožila románek s Trigorinem a dokonce spolu měli dítě. To ale bohužel zemřelo a Trigorin ji opustil. Máša se mezitím i přes neopětovanou lásku provdala za Medvěděnka, se kterým má také již malé dítě. Přesto ale hodně času tráví v blízkosti Trepleva i jeho strýce Petra Sorina (Matúš Bukovčan), který již nějakou dobu také pobývá na statku. Jelikož měl teď nějaké zdravotní problémy, vrátili se na statek i Irina s Trigorinem. Shodou náhod se na venkov vrátila i Nina, která zavítá na tajnou návštěvu k Treplevovi. Zavzpomínají spolu na staré časy, vyznají si vzájemnou lásku i úctu, ale nakonec se Nina Konstantinovi vyzná, že stejně stále bezmezně miluje Trigorina. Treplev je zhrzený, Nina ho odmítá a ani matka ho stále neuznává. Rozhodne se tedy napodruhé, a tentokrát "úspěšně", zastřelit.

Ačkoliv by měl být "Racek" považován za komedii, těžko se mi tam hledají jakékoliv vtipné momenty. Komedii si představuji rozhodně jinak. Spíše mi připomíná světoznámou tragédii dánského kralevice Hamleta. Podobnost s tímto dílem je dosti nápadná (sám Treplev působí jako Hamlet, jeho matka Irina jako Gertruda, její milenec Trigorin jako Claudius, atd.). Také jsem zde jaksi postrádala nějaký děj. Veškerá zápletka se totiž soustředila na odlišné charaktery jednotlivých postav a na neopětovanou lásku mnohých z nich. Přestože se v druhé části přesuneme o pár let dál a některé postavy si mezitím prošly určitými změnami, zdá se, že ve finále všichni tak nějak uvízli na mrtvém bodě. Rozhodně tedy toto dílko nebylo mým šálkem čaje, i když poznat čas od času nějakou tu klasiku taky nezaškodí. Za nejlepší složku celé této inscenace (autorů - překlad: Leoš Suchařípa, dramaturgie: Vladimír Čepek, kostýmy: Andrea Králová, zvukový design: Patrik Charvát, režie: Natália Deáková a další) jednoznačně považuji velmi vhodné a nápadité kostýmy, které mě zaujaly opravdu nejvíce. Ty nejlepší určitě "odnosila" Marta Vítů coby Irina Arkadina; celkem vystřídala myslím patery šaty. Jejich autorkou je Andrea Králová, která se se svými kostýmy podepsala i pod úspěšný film Marka Najbrta "Protektor" (2009); mezi dalšími bych mohla jmenovat např.: "Roming" (2007), "Václav" (2007), "Knoflíkáři" (1997) nebo zatím poslední "Pouta" (2010). Výkony, snad kromě Zuzky Onufrákové, mi nepřišly nijak výjimečné. Snad možná by ještě za zmínku stála Marta Vítů. Zuzka je skutečný živel, o který bohužel v této sezóně naše ČS přijde. Podle dostupných informací by totiž měla nastoupit do angažmá pražského Švandova divadla. To mě velmi mrzí, neboť její energie i nasazení v rolích je neskutečné. Po odchodu Ireny Kristekové je to podle mě tak další celkem značná ztráta pro náš soubor :-(. Nicméně jí přeju mnoho úspěchů a pěkných hereckých příležitostí.
Moje hodnocení: 60 %
Boris, Pavlína, Ilja a Irina (M.Pospíchal, N.Gáčová, V.Čepek a M.Vítů)
Jevgenij, Irina a Nina (J.A.Haidler, M.Vítů a Z.Onufráková)
 Nina a Konstantin (Z.Onufráková a J.Maryško)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home