"Poprask na laguně" - host Severočeského divadla

(Carlo Goldoni)

"Italská komedie o rybách, pizze, pančované kořalce, ženských klepech a mužské nedůvtipnosti." (premiéra 30. března 2014)

Přestože se Divadlo pod Palmovkou potýká s provozními problémy po loňských červnových povodních, které zaplavily suterén divadla, kde voda poničila kotelnu, vzduchotechniku i další součásti technického zázemí, svou činnost nijak neomezilo. Se svými, i nově nastudovanými, hrami, které prozatím nemohou uvádět na své scéně, hostují na jiných pražských scénách, ale také objíždějí další česká i moravská města. Do Ústí nad Labem přicestovali právě 27. listopadu 2014 a já si tak mohla užít i do třetice další zábavné představení v jednom týdnu. Vsadili na oblíbenou a jednu z nejčastěji uváděných Goldoniho her (v přesném překladu "Rvačky v Chiozze"). Zajímavostí však je, že ačkoliv byla napsána již v roce 1762, úspěch po svém prvním uvedení v benátském divadle San Luca zrovna nesklidila. Své velké obliby se dočkala až v polovině dvacátého století. První český překlad od Rudolfa Součka vyšel až v roce 1953 pod názvem "Když vypuknou sváry" a už o rok později měl v Šumperku svou českou premiéru v překladu Jaroslava Pokorného s názvem "Poprask na laguně". Pouze o dva týdny později byl uveden i v pražské premiéře v Divadle S. K. Neumanna (dnešním Divadle pod Palmovkou). Letošní libeňská úprava představí divákům pečlivě komponovanou podobu, která zachovává původní strukturu komedie, ale zároveň posouvá a rozšiřuje hru blíže do současnosti, aby ji tak více přiblížila i dnešnímu divákovi.

V rybářském městečku Chioggie právě čekají ženy na návrat svých mužů - rybářů. Na jedné straně ulice v pizzerii zadělávají na těsto paní Libera (Ivana Wojtylová), žena patrona Fortunata (Martin Hruška), se svými sestrami Orsettou (Lenka Langová) a nejmladší Checcou (Tereza Dočkalová). Na tu si myslí mladý Toffolo (Jan Konečný), který pro ně rozváží pizzu. Jí se však více líbí mladý rybář Titta-Nane (Viktor Limr), jehož srdce ovšem už patří Luciettě (Barbora Valentová). Jejími bratry jsou Beppo (Jan Teplý), přítel Orsetty, a kapitán "Krakena" patron Toni (Ivan Jiřík). Spolu s jeho ženou, švagrovou Pasquou (Simona Vrbická), pracuje v rybárně přes ulici. Majitelem lodi, pizzerie i celého tržiště je však patron Vicenzo (Dušan Sitek). Vody zatím celkem poklidného dne rozčeří až mladý Toffolo, který od pouličního zmrzlináře (Václav Vostarek) koupí nanuky ženám z rybárny. Mezi ženami se postupně rozhoří divoká hádka a z jejich ulice se stává bitevní pole. Muži po návratu z rybolovu touží pouze po klidu a ženské náruči. Okamžitě jsou ale konfrontováni s ranními událostmi a začne v nich vřít testosteron. Zatímco Fortunato s Toni chtějí své ženy uklidnit a vztahy urovnat, Beppo více než se svou Orsettou drží při své rodině a Titta-Nane si zase chce vyřídit účty s Toffolem. Ten si ale napadení nenechá líbit a z obavy o svůj život vyhledá inspektora Isidora (Radek Valenta), aby na něj učinil udání. Ten si pošle strážmistra (Václav Vostarek), aby mu přivedl na stanici všechny ženy, které o incidentu něco vědí. Z výslechů se ale dozví i více o jejich vztazích a pokusí se situaci urovnat. Spolu s Vicenzem a oběma hlavními aktéry incidentu se dohodnou na smíru. Situace se srovná i mezi jednotlivými páry, které se rovněž usmíří, a to dokonce i Checca s Toffolem. Jak dlouho jim to ale vydrží, než vypukne další bizarní hádka?

Samozřejmě tuto Goldoniho hru znám, ale zatím pouze z TV záznamu. Chtěla jsem ji alespoň jednou vidět i naživo. Záměrně jsem si vybrala tuto modernější úpravu (překlad: Jaroslav Pokorný, dramaturgie: Ladislav Stýblo, scéna: Milan David, kostýmy: Tomáš Kypta, úprava, hudba a režie: Michal Lang a další), neboť mě zajímalo, jak se s dobovou aktualizací tvůrci vypořádají. Je bezvadné, když autoři dokážou napsat nadčasovou hru, která si najde místo v každé době a je možno ji stále oblékat do nových kabátů. Některé jim sluší víc a některé míň, ale i tak si cením každé snahy a nápadu. Dokazuje mi to fakt, že i divadlo může své mantinely stále posouvat. Úprava je jedna věc, ale tu musí podpořit i výkony. Ty zde byly dosti vyrovnané a žádný příliš nepřevyšoval ty ostatní. Určitě se z nich dalo vytěžit i více. Za nejlepší ale jistě považuji Fortunata Martina Hrušky. Už v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích patřil mezi moje nejoblíbenější herce a i zde potvrdil, co umí. I s malou rolí si vyhrál až nad míru a stačil mu k tomu "jen" bezvadný slovní projev doplněný o správný výraz a gesta. Nejvýraznější roli dostal asi Radek Valenta, jehož role inspektora dala hře jakýsi směr. I on se s ní v rámci možností hezky "pomazlil". Sám Goldoni si podobnou profesí také prošel a právě z těchto zkušeností a podobných situací načerpal námět k napsání "laguny". Každopádně hra měla spád a zcela rozhodně to byl poprask. Bohužel závěr to vše podivně zazdil. Raději bych zůstala u toho s Freddiem Mercurym, než u policejního zásahu v čele s Ondrou Volejníkem, dalším kvalitním hercem z Jihočeského divadla, který si zde sotva štěknul. Proč to? Vždyť na takovou roli by bohatě stačil kdejaký kulisák. Záměr celého nastudování dobrý, ale provedení mohlo být lepší.
Moje hodnocení: 59 %

zmrzlinář, Toffolo a Lucietta (V.Vostarek, J.Konečný a B.Valentová)

Orsetta, Lucietta, Checca, Libera a Pasqua (L.Langová, B.Valentová, T.Dočkalová, I.Wojtylová a S.Vrbická)

Orsetta, Fortunato a Lucietta (L.Langová, M.Hruška a B.Valentová)

Titta-Nane, Beppo a Toni (V.Limr, J.Teplý a I.Jiřík)

Titta-Nane, Isidoro, Vicenzo a Toffolo (V.Limr, R.Valenta, D.Sitek a J.Konečný)

"Generálka" - host Severočeského divadla

(Jiří Hubač)

"Známá česká komedie o tom, že odvážná Korsičanka dokáže často víc než proslulí generálové, což musí potvrdit i sám císař Napoleon..." (premiéra 20. listopadu 2014)

Není tomu ani týden od premiéry nově nastudované divadelní hry z pera slavného televizního scénáristy Jiřího Hubače, ale již téměř třicet let od jejího prvního uvedení. V roce 1986 ji stejně jako předchozí "Dům na nebesích" (1980), podle nějž vznikl film "Jedna kočka za druhou", a později také i další film "Fany" (1995), napsal přímo na tělo Jiřiny Bohdalové. Z úspěšné hry, kterou nastudovalo pražské Divadlo na Vinohradech v režii Evalda Schorma, vyšel téměř před dvaceti lety i televizní film režiséra Zdeňka Zelenky. Nyní ji nastudovali na její domovské scéně Divadla Na Jezerce, kde rovněž hraje i v inscenacích "Paní Plukovníková" (170 repríz), "Lásky paní Katky" (215 repríz) a v příležitostně uváděném pořadu "Setkání s Jiřinou Bohdalovou". Je až neuvěřitelné, že se i ve svých třiaosmdesáti letech dokáže vrátit k takto temperamentní roli a svou energií pohltit všechny své výrazně mladší kolegy. Ani za nic jsem si nemohla nechat ujít příležitost vidět jednu z našich nejlepších "paní hereček" a "královen komedie" na prknech, která znamenají svět, a to ještě na jevišti našeho krásného ústeckého divadla, kam přijeli hostovat ve středu 26. listopadu 2014.

Prohraná bitva u Waterloo znamenala konec napoleonských válek a hlavně konec slavného císaře Napoleona Bonaparta (Radek Holub). Byl nucen abdikovat a vydal se do rukou spojenců. Ti ho odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena, který je pod nadvládou Velké Británie a na němž má nejvyšší slovo její guvernér (Petr Pelzer). Nyní zde tedy žije v domácím vězení v domku, který připomíná spíše kůlnu na dříví a společnost mu kromě jeho dvou generálů Bertranda (Petr Vacek) a Gourgauda (Zdeněk Hruška) dělají pouze krysy. Jeho roky slávy jsou pryč, je chudý a bezmocný, přesto se ale stále cítí být císařem. Lidé na něj pomalu začínají zapomínat, což ale neplatí o Josefině Pontiové (Jiřina Bohdalová), které se v podpalubí švagrovy bárky podaří doplout až na ostrov, aby si s císařem vyřídila svoje účty. Přes stráž se jí podaří proklouznout i do jeho domku, a tak jí nic nebrání přednést Napoleonovi svůj požadavek. Tato odvážná vdova, kterou během svých válek připravil nejen o syny ale i o její tři vnuky, kteří navíc nosili jeho jméno, chce od císaře vrátit bolestné za jejich ztrátu, kterou mu vyčíslila na třicet tisíc. Císař ale bohužel nemá ani floka a Josefína se odsud nehodlá hnout, dokud jí je nesežene. Brzy si však padnou do oka, neboť zjistí, že jsou oba rodilí Korsičani. Ona se stává jeho hospodyní a kuchařkou. Britové v čele s poručíkem Poppletonem (Martin Sitta) se téměř okamžitě dozvědí o její přítomnosti a chtějí ji vyhostit. Napoleon nemá jinou možnost, než ji ustanovit svou generálkou a tím si ji zde ponechat. Ta okamžitě využije svou ráznost k zavedení určitých pořádků, které ovšem moc nevyhovují dalším dvěma generálům. Celkem rychle seženou finanční obnos, kterým by ji císař vyplatil a ona tak mohla opustit ostrov. Ona se je ale rozhodne věnovat oslavě jubilea jeho jmenování císařem. I když jen nakrátko opět mu vlila krev do žil a pomohla mu postavit se hrdě svému osudu, který ho nakonec dostal na tento ostrov. Jeho jméno však bude žít věčně.

I když každý ví o hereckých kvalitách Jiřiny Bohdalové, je naprosto úžasné sledovat ji na vlastní oči. Vážně obdivuji ten temperament, energii i humor, kterým tato dáma oplývá a nešetří. Naprosto sama dokáže zaplnit jeviště a přiznám se, že i když na něm nebyla sama, strhávala veškerou moji pozornost. Její velký výkon nebyl ale jenom o srandě, i když o tu šlo především. Ve správných okamžicích dokázala zvolnit, zvážnět, a tak citlivě a soucitně pronést životní pravdy nutné k zamyšlení. Umí skvěle rozesmát i dojmout. S jiskřivými dialogy i prudkými výměnami jí ale skvěle sekundoval i výtečný Radek Holub. Po výborném výkonu v pondělí zde předvedl ještě o něco lepší. S rolí svrženého císaře, který se musí vyrovnat se svou prohrou a údělem života ve vyhnanství, se ztotožnil velmi dobře. I typově mu postava slavného císaře padla jak ulitá a fakt se na ni hodil. Oba dva rozehráli skvělý koncert a představili tak jednu z nejlepších inscenací roku. Ostatní herečtí páni-kolegové jim pak spíše pomohli dokreslit atmosféru, i když rozhodně nebyli pouhým "křovím". Dali svým rolím, co bylo možno, a i během několika málo výstupů dokázali představit odlišné charaktery svých postav. Moc se mi líbila i navržená scéna a kostýmy, které plně postačily k prostředí, v němž se celý děj odehrával. Trochu matoucí byly pouze příchody "Angličanů" z hlediště, neboť dveře byly na druhé straně. Pokud máte rádi skvělý humor ale i silnější příběh se strhujícími hereckými výkony, určitě si tuto inscenaci (autorů - režie: Radek Balaš, scéna: Martin Černý, kostýmy: Šárka Hejnová, hudba: Jan Kučera, produkce: Jan Hrušínský, asistentka režie: Veronika Zemánková, zvukový design: Ladislav Greiner a další) nenechte ujít, neboť určitě stojí za vidění a ohromný potlesk. Stojím, tleskám a před Jiřinou Bohdalovou i smekám pomyslný klobouk. Svá ocenění si určitě zaslouží.
Moje hodnocení: 84 %

Pontiová a Napoleon (J.Bohdalová a R.Holub)

Napoleon a Pontiová (R.Holub a J.Bohdalová)

Pontiová a Poppleton (J.Bohdalová a M.Sitta)

Bertrand, Gourgaud a Pontiová (P.Vacek, Z.Hruška a J.Bohdalová)

"Úhlavní přátelé" - host Krušnohorského divadla

(Carole Greep)

"Svěží francouzská komedie o tom, jak snadné je narušit dlouholeté přátelství a o tom, co způsobí neopatrné zacházení s mobilem při cestě autem na návštěvu nejlepších přátel." (premiéra 15. února 2014)

Tento týden se mi divadla opravdu sešla, a tak začínám svůj "kulturně-divadelní maratón" hned v pondělí 24. listopadu 2014 výletem do teplického divadla na komedii francouzské scénáristky a herečky Carole Greepové, se kterou sem přijel hostovat soubor Divadla v Rytířské. Ve světové premiéře ji poprvé uvedli ve Francii v roce 2003 a stále je velmi oblíbená jak mezi herci, tak i diváky. Vždyť jenom v Paříži ji vidělo již více než milión diváků. Carole má coby autorka na svém kontě i další úspěšné komediální tituly, ke kterým patří "Post-It" nebo "Sexbomba", na jejímž textu spolupracovala s francouzským autorem a divadelním režisérem Rodolphem Sandem. Kromě psaní se věnuje rovněž i televizní a krátkometrážní filmové tvorbě. Každopádně s divadelní komedií o neopatrném zacházení s mobilním telefonem, které řádně načechrá přátelské vztahy, svůj úspěch sklidila a zřejmě i sklízet bude.

Manželé Charles (Miroslav Vladyka), který je spisovatelem na volné noze a také jogínem, a Carole (Tereza Kostková), propagátorka zdravé stravy, se rozhodli žít v souladu s přírodou, a tak se před časem přestěhovali na venkov. Oba žijí v duchu hippie a naprosto si klid daleko od velkoměsta užívají. To ovšem neplatí o jejich dlouholetých přátelích Pierrovi (Radek Holub) a Marii (Nella Boudová), kteří se za nimi právě chystají na návštěvu. Oba jsou typičtí maloměšťáci, kteří rádi druhým dávají najevo, že si žijí nad poměry a rádi se svým majetkem chlubí. Zatímco Pierre fušuje do filmového průmyslu, Marie se věnuje především svému vzhledu a své posedlosti po plastikách. Ani zdaleka nedovedou pochopit životní styl svých přátel a tento výlet k nim považují spíše za ztrátu času. Během bloudění Pierre omylem přisedne svůj neuzamčený mobil, který díky tomu vytočí poslední volané číslo na jejich přátele. Carole s Charlesem si tak nechtěně vyslechnou hovor, který o nich vedou jejich takzvaní přátelé. Během několika minut je totiž stačí pomluvit tak, že na nich nenechají skoro nit suchou. I přestože jsou po vyslechnutí hovoru jako opaření, rozhodnou se svým falešným kamarádům společný víkend řádně okořenit. Pierre s Marií samozřejmě netuší, že jejich přátelé vědí o pomluvách, které o nich vedli a tak si jako obvykle hrají na nejlepší kamarády. Postupně ale začínají tušit, že se Carole s Charlesem chovají nějak divně a až po náhodném vyslechnutí záznamníku, ze kterého se spustí jejich rozhovor z auta, jim dochází, o co vlastně jde. Cítí se trapně, ale už tu hru musí nějak dohrát. Charles se jim pokusí stejnou medicínu vrátit hned, jak dostane příležitost. Z Pierrova mobilu vytočí číslo na Marii, která si nechala mobil v místnosti, a tak se celý hovor, který spolu oba muži vedou, zaznamená na její záznamník. Ta si pak může vyslechnout, že její muž vlastně miloval Carole, ale nakonec se musel spokojit jen s ní. Oba páry si teda daly co proto, a odhalily své falešné masky. Již před sebou nemají co skrývat a tak jejich pevnému přátelství nic nebrání. Dokonce z toho vytěží i skvělý námět na novou knihu.
Hlasem ze záznamu určenému k meditaci nebyl nikdo jiný než Bára Hrzánová.

Už jak jsem se dočetla v programu o této hře (autorů - překlad: Anežka Svobodová, režie: Jiří Seydler, scéna a kostýmy: Dana Hávová, dramaturgická spolupráce: Milan Šotek), věděla jsem, že si na ni určitě zajedu. Poměrně jednoduchý námět totiž sliboval skvělou zábavu, která se dá pěkně rozehrát; zvláště v takto skvělém obsazení. Mám ráda přirozenost i hravou jiskru v oku Terezy Kostkové, která mi typově herecky lehce připomíná mou nejoblíbenější herečku Natašu Gollovou. Líbí se mi, když se herec s rolí sžije, jako by to byl on sám. A takový pocit z Terezy mívám. Poprvé jsem si toho všimla ve hře "Ještě jednou, profesore" a jsem moc ráda, že se od té doby začala stále více objevovat i v TV. Má talent a bylo by škoda ho promrhat. Nejvtipnější roli dostal Radek Holub, který se z ní snažil dostat, co se dalo. Jeho sluníčkem krásně připálený Pierre s velkou chutí k jídlu, zájmem o nová auta, i s vášnivým nadšením pro natáčení reklamních spotů, které dokáže líčit s naprostým zaujetím, byl prostě úžasný. I když navenek působil jako úspěšný byznysmen, skrýval uvnitř prostého člověka. Parťačku mu dělala výtečná Nela Boudová, ke které mi tahle uječená hysterka s našpulenými rty příliš neseděla. Vesměs všechny narážky se točily jen kolem jejích vycpaných ňader a až příliš se opakovaly. Každopádně se s Marií a hlavně s dusivou scénou s molitanovou houbičkou na nádobí poprala opravdu statečně. Kdo by si něčím takovým chtěl dobrovolně zacpávat ústa? Díky výbornému obsazení byla tato svěží komedie opravdu zábavná, i když plná spíše lacinějšího humoru. Myslím, že se toto hravé téma dalo ještě vypilovat, ale na diváky i tak zapůsobilo a dobře se bavili.
Moje hodnocení: 63 %

Marie a Pierre (N.Boudová a R.Holub)

Charles a Carole (M.Vladyka a T.Kostková)

Charles, Carole, Pierre a Marie (M.Vladyka, T.Kostková, R.Holub a N.Boudová)

"Láska" - host Severočeského divadla

(Murray Schisgal)

"Slavná jiskřivá komedie. Čemu se vlastně říká láska? Jestliže o ní někdo mluví, nemusí ještě o ní mít ponětí." (premiéra 1. října 2002, obnovená premiéra 8. října 2014)

S hořkou komedií, kterou po obnovené premiéře uvádějí na prknech Divadla Bez zábradlí již více než 12 sezón, přijel soubor 15. listopadu 2014 hostovat i do našeho Severočeského divadla. Do letošního června v inscenaci hrála Ivana Chýlková, kterou v obnovené premiéře vystřídala Dana Morávková. Podtitul nejúspěšnější hry "Luv" amerického dramatika Murraye Schisgala (*1927), známého i coby spoluscénáristy filmu "Tootsie", by mohl klidně znít "Velká slova-malé prožitky". Dle jeho slov je totiž hra především satirou na poněkud zneužívané slovo, které vyjadřuje lásku. Proto se také v angličtině jmenuje "Luv", což je výraz degradace slova "love". Ve světové premiéře ji uvedli v Londýně v roce 1963 a hned v následující sezóně 1964/1965 byla oceněna jako jedna z nejlepších amerických her. Vyzdvihovali zejména hluboké téma podané s jiskřivým humorem a obrovskou fantazií. Dle divadelního námětu vznikl také film s Elaine Mayovou, Jackem Lemmonem a Peterem Falkem. Česká premiéra se uskutečnila v roce 1965 v Národním divadle v režii Miroslava Macháčka pod názvem "A co láska?".

K mostu právě přichází Harry Berlin (Zdeněk Žák), který se očekávaného štěstí od života nedočkal a tak se raději rozhodl svůj život ukončit skokem do řeky. Pro jistotu si ještě kolem krku uvázal provaz, na jehož konci upevnil dostatečně těžký kámen. Ve stejném okamžiku se u mostu objeví i jeho dávný spolužák Milt Menvill (Karel Heřmánek), který se mu snaží jeho úmysl rozmluvit. Sám se tváří, že je celkem úspěšný, ale tato iluze vyprchá, když začne probírat místní popelnice. Hledá v nich "poklady", jejichž prodejem si přivydělává. Náhodného setkání s Harrym se ale rozhodne využít. Svěří se kamarádovi, že si našel mladší ženu Lindu (Dana Morávková). Přestože o této milence jeho žena Ellen (Dana Morávková) ví, rozvést se s ním nechce. Milt se tedy snaží umluvit Harryho, aby se s jeho ženou seznámil, probudil v ní i v sobě lásku, aby nakonec s rozvodem souhlasila. Ten se dlouho brání, ale nakonec se nechá umluvit. Záměr se podaří a po čase se dokonce Harry s Ellen vezmou. Milt se sestěhuje s Lindou. Netrvá příliš dlouho a oba bývalí manželé se opět setkávají. Místo aby zářili štěstím z nových vztahů, uvědomují si, že jejich stávající partneři nejsou ti praví a že je skutečně nemilují, tak jako sebe navzájem. Rádi by se k sobě vrátili, ale vědí, že Harry se s Ellen nerozvede. Chtějí ho tedy dovést do stavu, ve kterém ho před časem potkali a zachránili. Pokud by bylo třeba, je Milt připraven mu z toho mostu i pomoci. Vypadá to jako snadný plán, ale není tak jednoduché ho dovést do konce. Každopádně láska přeci vítězí.

I když rozhodně nesdílím názor, že je lepší dát přednost hostujícím pražským divadlům před "domácím" souborem již léta zavedeného a úspěšného Činoherního studia, které se minulou sezónu rozhodli naši zastupitelé zlikvidovat, ale jeho jméno si přitom ponechat, jsem ráda, že nám alespoň trochu té kultury zůstalo. Divadlo Bez zábradlí se tak v sezóně 2014/2015 stává častým hostem ústeckého Severočeského divadla. Tentokrát nám přivezlo hořkou komedii, která by měla dojmout a přinutit diváka zamyslet se nad často užívanými slovy jako jsou láska, cit a věrnost, která se často stávají již jen prázdnými frázemi. Musím přiznat, že takové dojmy ve mně tato hra (autorů - režie a překlad: Alice Nellis, scéna: Adam Pitra, kostýmy: Katarína Hollá, hudba: Tomáš Polák a další) zrovna příliš nezanechala. Co mi ale v hlavě utkvělo nejvíce, byly příšerné oblečky, do kterých se strojil Karel Heřmánek po každém "vykoupání", excelentní vrhání nožů Zdeňka Žáka a kamenný výraz Dany Morávkové. Tak jako mě zaujala pěkně navržená scéna, tak příšerně na mě zapůsobilo "muzikálové" číslo. Přestože muzikály miluji, připadají mi jinde takové výstupy spíše jako parodie na ně a velmi trapné, pokud nejsou "vyšperkované" opravdu dokonalým zpěvem. To platilo bohužel i zde - laciná melodie, text a o zpěvu nemluvě. Nejvíce se ze své role snažil dostat Zdeněk Žák, nicméně jeho "homelesácký" podivín příběh o lásce nijak nezachránil. Od režie Alice Nellis bych asi čekala něco víc, ale konec dobrý, tak snad všechno dobré.
Moje hodnocení: 46 %

Ellen a Milt (D.Morávková a K.Heřmánek)

Ellen a Harry (D.Morávková a Z.Žák)

Ellen, Milt a Harry (D.Morávková, K.Heřmánek a Z.Žák)