Divadlo a já 2004-2015: "Generálka" - host Severočeského divadla

(Jiří Hubač)

"Známá česká komedie o tom, že odvážná Korsičanka dokáže často víc než proslulí generálové, což musí potvrdit i sám císař Napoleon..." (premiéra 20. listopadu 2014)

Není tomu ani týden od premiéry nově nastudované divadelní hry z pera slavného televizního scénáristy Jiřího Hubače, ale již téměř třicet let od jejího prvního uvedení. V roce 1986 ji stejně jako předchozí "Dům na nebesích" (1980), podle nějž vznikl film "Jedna kočka za druhou", a později také i další film "Fany" (1995), napsal přímo na tělo Jiřiny Bohdalové. Z úspěšné hry, kterou nastudovalo pražské Divadlo na Vinohradech v režii Evalda Schorma, vyšel téměř před dvaceti lety i televizní film režiséra Zdeňka Zelenky. Nyní ji nastudovali na její domovské scéně Divadla Na Jezerce, kde rovněž hraje i v inscenacích "Paní Plukovníková" (170 repríz), "Lásky paní Katky" (215 repríz) a v příležitostně uváděném pořadu "Setkání s Jiřinou Bohdalovou". Je až neuvěřitelné, že se i ve svých třiaosmdesáti letech dokáže vrátit k takto temperamentní roli a svou energií pohltit všechny své výrazně mladší kolegy. Ani za nic jsem si nemohla nechat ujít příležitost vidět jednu z našich nejlepších "paní hereček" a "královen komedie" na prknech, která znamenají svět, a to ještě na jevišti našeho krásného ústeckého divadla, kam přijeli hostovat ve středu 26. listopadu 2014.

Prohraná bitva u Waterloo znamenala konec napoleonských válek a hlavně konec slavného císaře Napoleona Bonaparta (Radek Holub). Byl nucen abdikovat a vydal se do rukou spojenců. Ti ho odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena, který je pod nadvládou Velké Británie a na němž má nejvyšší slovo její guvernér (Petr Pelzer). Nyní zde tedy žije v domácím vězení v domku, který připomíná spíše kůlnu na dříví a společnost mu kromě jeho dvou generálů Bertranda (Petr Vacek) a Gourgauda (Zdeněk Hruška) dělají pouze krysy. Jeho roky slávy jsou pryč, je chudý a bezmocný, přesto se ale stále cítí být císařem. Lidé na něj pomalu začínají zapomínat, což ale neplatí o Josefině Pontiové (Jiřina Bohdalová), které se v podpalubí švagrovy bárky podaří doplout až na ostrov, aby si s císařem vyřídila svoje účty. Přes stráž se jí podaří proklouznout i do jeho domku, a tak jí nic nebrání přednést Napoleonovi svůj požadavek. Tato odvážná vdova, kterou během svých válek připravil nejen o syny ale i o její tři vnuky, kteří navíc nosili jeho jméno, chce od císaře vrátit bolestné za jejich ztrátu, kterou mu vyčíslila na třicet tisíc. Císař ale bohužel nemá ani floka a Josefína se odsud nehodlá hnout, dokud jí je nesežene. Brzy si však padnou do oka, neboť zjistí, že jsou oba rodilí Korsičani. Ona se stává jeho hospodyní a kuchařkou. Britové v čele s poručíkem Poppletonem (Martin Sitta) se téměř okamžitě dozvědí o její přítomnosti a chtějí ji vyhostit. Napoleon nemá jinou možnost, než ji ustanovit svou generálkou a tím si ji zde ponechat. Ta okamžitě využije svou ráznost k zavedení určitých pořádků, které ovšem moc nevyhovují dalším dvěma generálům. Celkem rychle seženou finanční obnos, kterým by ji císař vyplatil a ona tak mohla opustit ostrov. Ona se je ale rozhodne věnovat oslavě jubilea jeho jmenování císařem. I když jen nakrátko opět mu vlila krev do žil a pomohla mu postavit se hrdě svému osudu, který ho nakonec dostal na tento ostrov. Jeho jméno však bude žít věčně.

I když každý ví o hereckých kvalitách Jiřiny Bohdalové, je naprosto úžasné sledovat ji na vlastní oči. Vážně obdivuji ten temperament, energii i humor, kterým tato dáma oplývá a nešetří. Naprosto sama dokáže zaplnit jeviště a přiznám se, že i když na něm nebyla sama, strhávala veškerou moji pozornost. Její velký výkon nebyl ale jenom o srandě, i když o tu šlo především. Ve správných okamžicích dokázala zvolnit, zvážnět, a tak citlivě a soucitně pronést životní pravdy nutné k zamyšlení. Umí skvěle rozesmát i dojmout. S jiskřivými dialogy i prudkými výměnami jí ale skvěle sekundoval i výtečný Radek Holub. Po výborném výkonu v pondělí zde předvedl ještě o něco lepší. S rolí svrženého císaře, který se musí vyrovnat se svou prohrou a údělem života ve vyhnanství, se ztotožnil velmi dobře. I typově mu postava slavného císaře padla jak ulitá a fakt se na ni hodil. Oba dva rozehráli skvělý koncert a představili tak jednu z nejlepších inscenací roku. Ostatní herečtí páni-kolegové jim pak spíše pomohli dokreslit atmosféru, i když rozhodně nebyli pouhým "křovím". Dali svým rolím, co bylo možno, a i během několika málo výstupů dokázali představit odlišné charaktery svých postav. Moc se mi líbila i navržená scéna a kostýmy, které plně postačily k prostředí, v němž se celý děj odehrával. Trochu matoucí byly pouze příchody "Angličanů" z hlediště, neboť dveře byly na druhé straně. Pokud máte rádi skvělý humor ale i silnější příběh se strhujícími hereckými výkony, určitě si tuto inscenaci (autorů - režie: Radek Balaš, scéna: Martin Černý, kostýmy: Šárka Hejnová, hudba: Jan Kučera, produkce: Jan Hrušínský, asistentka režie: Veronika Zemánková, zvukový design: Ladislav Greiner a další) nenechte ujít, neboť určitě stojí za vidění a ohromný potlesk. Stojím, tleskám a před Jiřinou Bohdalovou i smekám pomyslný klobouk. Svá ocenění si určitě zaslouží.
Moje hodnocení: 84 %