"Musíme si pomáhat" - host Krušnohorského divadla

(Petr Jarchovský, Jan Hřebejk)

"Nevěřil bys, co nenormální doba udělá s normálními lidmi..." (premiéra 11. března 2010)

Musím říct, že přestože nemám ráda příběhy s tématem nacismu a druhé světové války, na níž se dá jen stěží zapomenout, známý film Petra Jarchovského "Musíme si pomáhat" oceněný pěti českými lvy a nominovaný na Oscara mě rozhodně oslovil. Přestože zlou dobu i to, co s lidmi dělala, odlehčil humorem, dokázal vypovědět i silnější příběh jedné rodiny a šťastně přeživšího židovského přítele. Autor scénáře pak tento text o deset let později zpracoval i do divadelní podoby určené speciálně pro Divadlo Na Jezerce. Režie se navíc ujal spoluautor textu Jan Hřebejk. Byla jsem fakt dost zvědavá, jaká bude tato "komornější verze" na jevišti, a tak jsem se vydala na představení 14. května 2014 do teplického divadla, kam přijel soubor hostovat.

Čas si šel svým pokojným tempem a přátelé byli přáteli. To se ale mělo změnit. Přišla druhá světová válka a německá okupace Československa. Rodina Wienerů musela opustit své sídlo. Dva roky žili u Čížků, ale poté museli coby židé nastoupit do transportu. David (Václav Chalupa) jako poslední odjíždí za svou rodinou, od které má zkreslené zprávy o životě v táboře. Děkuje a loučí se s Josefem Čížkem (Jiří Macháček), který pracoval pro jeho firmu jako inženýr, a s jeho ženou Marií (Lenka Vlasáková). Zároveň mu prozradí tajemství, kde v domě ukryl zlaté šperky, pokud by jich bylo třeba. Dalším podřízeným, který pro Wienera pracoval jako řidič, je Horst Prochazka (Miroslav Vladyka). Za manželku si vzal němku a nyní kolaboruje s fašisty. Přátelí se s Čížkovými a často je "těší" svou návštěvou. I když chodí spíše kvůli Marii, snaží se Josefa přesvědčit, aby i on vzal místo u Kepkeho (Zdeněk Hruška). V roce 1943 se podaří Davidovi uprchnout z koncentračního tábora a vrací se domu. Na ulici potkává starého známého Františka (Martin Sitta) a žádá ho o pomoc. Ten však má velmi početnou rodinu, a především velký strach a pokusí se tedy zavolat německého vojáka. Davidovi se podaří schovat ve vlastním již neobydleném domě, kam se ale má stěhovat Kepke s rodinou. Josef se tuto zprávu dozví od Horsta a rozhodne se, že mu tam Wienerovo zlato nenechá a vydá se pro něj. Potká tam Davida a rozhodne se ho ukrýt u sebe doma v tajné skrýši. Původně to mělo být jen na noc, ale nakonec se z toho stane mnohem delší doba. Čížkovi vědí, že velmi riskují a snaží se dělat vše proto, aby nebyli nijak nápadní. Snáší všechny Horstovy návštěvy i chování, a dokonce se Josef nechá přemluvit, aby nabízené místo přijal. Celkem se jim to daří až do momentu, kdy Marie použije lež, že je těhotná, aby se ubránila Horstovu svádění a následně i před Kepkeho přestěhování k nim do bytu. Josefova diagnóza ale zní, že je infertilní (neplodný). Aby si zachránili kůži, poprosí tentokrát o pomoc Davida, který je jejich jedinou nadějí. Marie opravdu otěhotní a Horst se jí omluví. I on jim zachrání život, když využije svého vlivu a nedovolí německé razií, aby prohledala jejich byt. S koncem války přichází osvobození republiky a situace se opět mění. Místní odboje pořádají pogromy na německé obyvatelstvo a kolaboranty. Marie rodí a Josef se snaží sehnat doktora. Odbojáři ho však také seberou stejně jako Josefa. On se však hájí tím, že celé dva roky u sebe schovávali žida. Jako svého doktora označí Horsta a tím mu také zachrání život. Davida najdou a on neudá odbojáře Františka, který ho tehdy málem prozradil. Město je rozbombardované, ale Čížkovi šťastní, že přežili a mají své vytoužené dítě.

Přestože preferuji divadlo, srovnání s velmi úspěšným filmem, který sklidil mnohá ocenění jak diváků (MFF Portland či FF Plzeň), tak i kritiků (5 Českých lvů či Kristiána), určitě nelze pominout. Je z něj totiž v inscenaci (autorů - režie: Jan Hřebejk, scéna a kostýmy: Lucie Loosová, produkce: Jan Hrušínský, zpěv písní "Na Pankráci" a "Main schwester Khaie": Csongor Kassai, harmonika: Mário Bihárya, asistentka režie: Veronika Zemánková, zvukový design: Ladislav Greiner a další) použito příliš mnoho situací i replik a navíc také pochází z dílny stejných autorů. Nicméně úprava příběhu pro divadlo patří mezi ty podařenější. Scéna i kostýmy dostatečně vystihly prostředí. Výtečně se povedla úvodní divadelní zkratka. Rychlým "problikáním" jsme se tak dostali do děje a zároveň se posunuli výstižně v čase. Víc jsem zde ale postrádala hloubku, která byla znatelněji cítit z filmu. I herecké obsazení a výkony zde nepůsobily tak silně. Výjimkou zde ale určitě byla jediná žena, přirozeně skvělá Lenka Vlasáková. I když jí z očí nekoukal takový strach a obavy jako Anně Šiškové ve filmovém zpracování, působila coby Marie jemněji, klidněji a vyrovnaněji. Nejvýraznější roli měl určitě Miroslav Vladyka, který nejnesympatičtější postavu celého příběhu zvládl velmi dobře a svými výstupy nejvíce nahrával tragikomice celé hry. Jiří Macháček mě tím svým stále stejným a jako by znuděným výrazem brzy přestával bavit, ale do charakteru postavy se s tím docela vešel. Nejslabší výkon předvedl Václav Chalupa. Typově se na roli žida hodil, ale velikost a hloubku této role představoval její osud nikoli však její představitel. Hůře mu šlo rozumět a jeho nahé scény nás mohli ušetřit. Byla tam zbytečná. Martin Sitta se Zdeňkem Hruškou pak už jen doplnili zbývající potřebné role a pomohli tak dokreslit atmosféru doby. Celkově představení hodnotím poměrně kladně, neboť i přestože se příběh o neplánovaném hrdinství, soucitu, vzájemné solidaritě i lidské slušnosti odehrával ve špatné době, dokázal udržet linku příběhu i na hraně humoru. Bohužel mě ale tentokrát nezasáhl tak jako ve filmu.
Moje hodnocení: 76 %

Josef, David a Marie (J.Macháček, V.Chalupa a L.Vlasáková)

Horst a Marie (M.Vladyka a L.Vlasáková)

František, Horst, Josef, David a Marie (M.Sitta, M.Vladyka, J.Macháček, V.Chalupa a L.Vlasáková)