"Byt na inzerát" - host Krušnohorského divadla

(Marc Camoletti)

"Ztřeštěná komedie o tom, že někdy nestačí jen podat inzerát a přijít na správnou adresu." (premiéra 19. dubna 2001, obnovená premiéra 7. prosince 2013)

S francouzskou komedií plnou popletených inzerátů (v původním názvu "Na správné adrese") přijela do Teplic 22. dubna 2014 hostovat Divadelní společnost Háta, která v roce 1997 vznikla spíše náhodou z popudu třech hereckých kolegyň - Mahuleny Bočanové, Ivany Andrlové a Olgy Želenské. Společně se podporovaly a založily vlastní společnost. Ta svou první hru ("Malované milování") odehrála 22. února 1998 a ještě v témže roce ji následovala premiéra další ("Tenor na roztrhání"). V únoru 1999 pak přišla na řadu komedie "Bosé nohy v parku", kterou produkovala po oslovení Martinem Zounarem. Šlo to ráz na ráz, a tak se rozhodly každý rok nazkoušet vždy jednu novou komedii. Aktuálně má na svém repertoáru 16 komedií, hraje zhruba 25 představení měsíčně, na třech hlavních scénách v Praze (Divadlo Palace, Divadlo Bez Zábradlí, Branické divadlo), ale hlavně také na zájezdech po celé republice, spolupracuje s desítkami herců a těší se oblibě svých diváků.

Majitelkou bytu na pařížském předměstí je bývalá varietní umělkyně Georgette (Marcela Nohýnková). Nežije zde však sama. Zbývající pokoje pronajímá dalším třem ženám, mezi které patří její služebná Marie-Louise (Lucie Svobodová), malířka Jacqueline (Jana Zenáhlíková) a klavíristka Jeanine (Veronika Jeníková). Jacqueline se Marie-Louise svěřuje se svou touhou po Spartakovi. Ne, že by o takovém muži snila, ale potřebuje ho jako model pro svůj nový obraz. Marie-Louise jí tedy poradí, aby si podala jednoduchý inzerát, což také udělá. Podobně poradí i Jeanine, která by ráda získala nějakého žáka na klavír. Cítí se nevyužitá a ráda by získala další finanční příjem. I Georgette se rozhodne podat inzerát a sehnat tak nového nájemníka, kterému by chtěla nabídnout téměř celý apartmán. Když Marie-Louise vidí, jak si všechny dávají inzeráty, rozhodne se přidat i svůj. Ona by však ráda našla svého životního partnera. První, kdo na inzerát zareaguje a u bytu zazvoní, je hotový "Spartakus" (Martin Zounar). V bytě ho však uvítá Jeanine, která se domnívá, že se jedná o jejího nového žáka. Coby svého potenciálního nájemníka si ho splete i Georgette. Obdobně to dopadne, když dorazí i Bertrand (Marcel Vašinka). Svou chuť do nového vztahu, si však rozmyslí, když se ho u dveří ujme majitelka bytu místo služebné, na jejíž inzerát vlastně přišel. Nepochodí ani u učitelky klavíru. Bernardovi (Zbyšek Pantůček), který přišel coby zájemce na prohlídku bytu, zase otevře nedočkavá Jacqueline. Velmi ráda by už dokončila svůj obraz a tak se svlékáním svého objektu a přestrojením za Spartaka příliš neotálí. Konečně se objeví i mladý Jean (Filip Tomsa), který by rád bral hodiny klavíru. V jeho osobě však Marie-Louise vidí objekt své skryté touhy po muži a v sexy prádélku ho rovnou začne svádět. Přestože každý z mužů přišel s jiným záměrem a za jinou z dam, přijde si nakonec každý na své.

Je velmi příjemné jít se do divadla čistě pobavit na nějakou vtipnou komedii, kde člověk nemusí hlouběji přemýšlet o smyslu příběhu. Množství typických zkratek v inzerátech, stejná adresa i fakt, že vždy právě nejsou doma všechny inzerentky, slibuje množství nedorozumění, z čehož také tato hra (autorů - překlad: Jaromír Janeček, režie: Marie Lorencová, scéna: Hynek Hanák, kostýmy: Eva Eichlerová a Radka Textorová, stavba a inspice: Zewlák a Radek "Dynybyl" Procházka, zvuk: Filip Petrov a František Adámek, světla: Ivan Naumovič a Pavel Moc, doprava: František Adámek a další) čerpá. Musím říct, že byly scény, kdy jsem se docela zasmála, ale některé působily poněkud trapněji, neboť mi připadaly jaksi nepřirozené. Začátek byl velmi pozvolný a docela nezajímavý, ale vzhledem k tomu, že udával směr celé inscenace, doufala jsem, že se posléze vše pořádně rozjede. První větší akce přišla s příchodem asi nejvýraznějšího Martina Zounara. I když to chvílemi vypadalo, že se baví možná víc než diváci, odvážně se s rolí Spartaka popral. Asi nejvíc mě ale zaujal ještě odvážnější Zbyšek Pantůček. Svou roli rozpačitého zájemce o podnájem, kterého zničehonic svléknou, a on z překvapeného stydlína přejde do role, ve které nakonec najde určité zalíbení, zvládl fakt brilantně. To jsem se opravdu bavila. Každopádně si ale myslím, že se ze hry, a potažmo i z herců, dalo dostat mnohem více.
Moje hodnocení: 47 %

Spartakus, Georgette (M.Zounar a M.Nohýnková)

Bertrand a Jeanina (M.Vašinka a V.Jeníková)

Jean, Bertrand, Bernard a Spartakus (F.Tomsa, M.Vašinka, Z.Pantůček a M.Zounar)

"Jistě, pane premiére!" - host Domu kultury UL

(Antony Jay, Jonathan Lynn)

"Satirická komedie podle úspěšného pokračování slavného "britcomu" z prostředí vysoké politiky. Vláda je v krizi a premiér Jim Hacker má problém. Je třeba zachránit před krachem zemi, Evropu, ale především svou pozici..." (premiéra 27. ledna 2014)

Známý britský televizní seriál jeho tvůrci původně zamýšleli jako instruktáž pro manažery, kterým měl demonstrovat odstrašující chování politiků. Díky BBC si však v 80. letech získal mnoho příznivců a vzniklo hned několik dalších sérií. Zajímavostí však je fakt, že poslední série byla původně napsána jako divadelní hra. Teprve v roce 2013 podle hry vznikla závěrečná série. Seriál třikrát vyhrál ocenění britské televizní akademie BAFTA a v roce 2004 obsadil šesté místo v hlasování o nejlepší britský sitcom všech dob. Po třiceti letech od vysílání prvních dílů vznikla i divadelní hra, která ve Velké Británii už od roku 2010 láme divácké rekordy a má skvěle našlápnuto na nejlepší hru desetiletí. U nás ji letos uvedlo pražské Divadlo Bez Zábradlí, které s ní přijelo 7. dubna 2014 hostovat i na "Ústeckou forbínu". Vyšlo z překladu Martina Stropnického, který už podobnou látku v roce 2006 uvedl v Divadle na Vinohradech pod titulem "Jistě, pane ministře!" jako svůj režisérský debut. Od té doby už za sebou má více jak 230 repríz. Kolik jich bude mít inscenace Heřmánkova divadla?

Premiér Jim Hacker (Karel Heřmánek) právě celkem poklidně tráví čas ve svém venkovském sídle v Chequers. Užívá si své mocenské pozice, kterou by si velmi rád udržel, ale přesto ho poněkud znepokojuje zvyšující se státní dluh. Rozhodně by si nenechal vzít značný kus moci, který dává britské administrativě právě fakt, že odmítá přijmout euro. Naopak tajemník vlády Humphrey Appleby (Josef Carda) by rád prosadil smlouvu, která zrovna tuto nutnost zavedení měny ve Velké Británii navrhuje. I osobnímu premiérovu tajemníkovi Bernardu Woolleymu (Karel Heřmánek ml.) přednese své stanovisko o kontinuitě státní správy a snaží se mu vysvětlit demokracii jako proces, který by měl přesvědčit občany, že vše, co činí státní správa, je v zájmu obecného blaha. Zmiňuje rovněž důležitou odpovědnost, kterou jako politici mají. Je však více než jasné, že než o jeho poslání mu jde především o udržení vlastního křesla. Navíc jeho pozice "muže v pozadí", který tahá za nitky, mu velmi vyhovuje. Umí v tom bezvadně chodit a stává se tak jakýmsi neoficiálním vládcem země. Bernard je však ke svému šéfovi loajální, a tak ho na věc upozorní. Ten si tuto informaci ale chce prověřit i u své poradkyně Claire (Dana Morávková), která mu problém objasní. Hacker pak následně přichází s plánem reformovat státní správu, aby Humphreyho trochu zbrzdil. Diskuze se postupně přiostřuje, když od Humphreyho přichází návrh na zlepšení ekonomické situace. Ten souvisí s nabídkou na postavení ropovodu z Kumranistánu. Podmínkou, aby se celá transakce mohla dohodnout, je ale právě přijetí eura. Tato informace neunikne ani BBC, které si okamžitě volá pro podrobnější informace. Premiér neunikne osobnímu rozhovoru s ředitelem stanice (Petr Pospíchal). Hacker se celé záležitosti dlouho bránil, ale nakonec se nechal přesvědčit, aby velvyslance Kumranistánu (Stanislav Zindulka) přijal a vše s ním osobně projednal. Po společné večeři přijde velvyslanec s nezvyklým přáním, které všem britským státníkům zamotá hlavy. Neskrývají své rozpaky, když debatují o tom, jak mu na noc sehnat dvě "lehké" ženy. Obávají se možných následků, pokud nesplní jeho požadavek. V zájmu státu se snaží vymyslet možné řešení této trapné situace. Ta ale bohužel skončí fiaskem. Nejsou ženy a není ani smlouva.

Námět a příběh této inscenace (autorů - překlad: Martin Stropnický, režie: Karel Heřmánek a Michal Pavlík, scéna: Karel Heřmánek, kostýmy: Jana Berg a další) sliboval vtipnou a živou podívanou, ale hlavní zápletka se vyvinula jako dost laciná a celé inscenaci spíše uškodila. Nicméně nad některými momenty či dialogy jsme se celkem dobře pobavili. Čekala jsem ale, že se pobavím ještě víc a že to bude mít blíže k britskému humoru a své původní předloze. Možná ale bylo záměrem přiblížit se více současnosti, našemu prostředí a také víceméně zbanalizovat nesmyslné záležitosti, kterými se v politice zabývají namísto těch, kterým by určitě měli věnovat větší pozornost. I tak mi přišlo trochu zbytečné větší část příběhu postavit na řešení problému, jak sehnat dvě prostitutky, a nakonec to ještě nechat vyplynout do ztracena. Určitě se s tím dalo popracovat lépe a vymyslet originálnější zápletku. Když ale pominu námět, herecké výkony inscenaci zcela jistě pozvedly. Karel Heřmánek se skvěle "vtělil" do postavy významného politika, který ale před významnějšími problémy utíká ke své poradkyni jako malý chlapec za máminu sukni nebo nechává záležitosti vyřizovat svými "poskoky" tajemníky. Mnohem autoritativněji působila Dana Morávková právě v roli premiérovy poradkyně Claire. Byla z ní cítit větší vážnost a důležitost ovšem jen do doby, než začali řešit záležitost se "štětkami". Od té chvíli už pro mě nebyla nijak zajímavá. U Josefa Cardy jsem zase musela než obdivovat, jak náročný text s mnoha nelehkými termíny si musel zapamatovat (obdobně jako u hry "Blbec k večeři"). Škoda jen že tuto polohu své postavy sira Humphreyho udržel jen na začátku hry. Postupně se pak tento charakter muže, který nikdy na žádnou otázku neodpoví stručně a jasně, jaksi vytratil. Překvapením pro mě byl Karel Heřmánek ml. Popravdě jsem ani nevěděla, že také hraje, ale roli slušného a loajálního tajemníka velmi dobře zvládl. I když v inscenaci neměl skvělý Stanislav Zindulka zas tolik prostoru, využil ho svým hereckým umem, jak se jen dalo. Coby velvyslanec neznámého státu se znatelnou náklonností k ženskému pohlaví do inscenace vnesl výrazné oživení. Je až neuvěřitelné, že ve svém věku působí stále tak vitálně. Jde jednoznačně poznat, jak ho humor a jeho herecká profese baví a užívá si ji. Opět jsme využili chvilku před představením a zašli s ním na kávičku. Dostali jsme také pozvání na červnové představení hry "Vražedný pátek", kde účinkuje se svým synem Jakubem. Už teď se těším.
Moje hodnocení: 56 %

Bernard, Jim a Claire (K.Heřmánek ml., K.Heřmánek a D.Morávková)

Humphrey, velvyslanec a premiér (J.Carda, S.Zindulka a K.Heřmánek)

ředitel BBC a premiér (P.Pospíchal a K.Heřmánek)

"La Putyka" - host Krušnohorského divadla

(Rostislav Novák ml., SKUTR a kolektiv)

 

"Kombinace akrobacie, tance, loutek a sportovních výkonů v originálním pojetí nového cirkusu, jenž nahlíží na atmosféru české putyky skelným pohledem střízlivého půllitru." (premiéra 21. dubna 2009)

 

Už jak jsem si poprvé přečetla o novém (prvním) počinu souboru Cirk La Putyka se stejným názvem, věděla jsem, že bych ho určitě někdy ráda viděla, pokud bych měla příležitost. Ta přišla 5. dubna 2014, kdy přijeli hostovat do teplického divadla. Tento soubor se věnuje žánru nový cirkus, který spojuje akrobacii, moderní tanec, loutkové divadlo, hudbu i sport. To, že miluji divadlo, je myslím naprosto jasné, ale vždy jsem měla ráda i cirkus, kde jsem obdivovala hlavně akrobatické výkony, při kterých se až tají dech. Kombinací toho všeho je pak také známý Cirque de Solei, kde je vše jedinečně propracováno do konkrétního příběhu a dovedeno k naprosté dokonalosti. Moc jsem tedy byla zvědavá, jak se s tímto žánrem poprali naši nadšenci, kteří od roku 2009 pokračují ve své tvorbě a již mají na svém kontě sedm dalších kousků. Pravidelně se účastní divadelních a (novo)cirkusových festivalů v České Republice, ale i jinde po světě (např.: v Šanghaji, Austrálii, Brazílii nebo Francii). Rovněž už posbírali několik ocenění - Cenu Sazky a divadelních novin 2009, Divadelní inscenace roku 2009, Cenu festivalu Skupova Plzeň 2010 (hudba, režie, herecký výkon), Cenu diváka festivalu Young for Young, Cenu festivalu Next Wave, a další. I to svědčí o tom, že hospodská fantazie a pozměněná realita, kde na chvíli přestávají platit fyzikální zákony, baví všechny své diváky. Jak sám tvůrce Rostislav Novák ml. říká: "La Putyka je hospodský nový cirkus". Navíc je každé představení doprovázeno velmi nápaditou živou hudbou.

 

Do hospody se chodí každý spíše bavit či odreagovat od všedních dní a povětšinou i pracovních povinností, kromě hostinského (Jiří Kohout), kterému právě jeho "šichta" začíná. Dá si poslední sklenici zlatavého moku a chystá se putyku zavřít. Nechápe, kde se tu najednou vzalo tolik lidí. Zprvu nadává a zlobí se, ale nakonec se nechá přesvědčit k poslední rundě. Hospoda je plná, pivo teče proudem a nechybí ani místní štamgasti. Ti, i přestože mají již pěknou hladinku, pivní pupky a nejistou chůzi, předvedou ty nejlepší kousky ze svého repertoáru, které téměř odporují gravitaci. I mladí se chtějí bavit a tančit. K tomu jim hraje a zpívá svérázná kapela, která si oblíbila známou melodii k písni "Když máš v chalupě orchestrion...", kterou dovedou zahrát na několik způsobů. Objeví se zde i dáma v červeném. Spolu s podivínem v bílém, který si objednal mléko, rozjedou divoký a vášnivý tanec. Nicméně nedokázali předvést tak ladné pohyby jako oživlá figurína v rukách mladých umělců, kteří s ní předvedli výtečné taneční číslo. Úžasnou akrobacií na trampolíně předvedla i hostinského "přitroublá" pomocnice. Ještě odvážnější kousky ale předvede její mužský protějšek. Ve víru zlatých konfet se i oni pak ponoří do víru vášně. Nechybí zde ani opilecký song, coby cover verze známé písně "Když jsem já sloužil (chlastal)..." v podání hostinského a závěrečné finále s gymnastickými balony.

Obsazení: Jiří Kohout, Jan Maxián / Pavel Skála, Vojtěch Dyk / Andrej rády, Jakub Prachař / Jan Balcar, Petr Horníček / Michal Bolmar, Jiří Weissmann, Lenka Vágnerová / Zuzana Havrlantová, Pavel Mašek / Alexandr Volný, Petr Dejl / Daniel Komarov, Tereza Toběrná, Zbyněk Šporc / Vojtěch Fülep, Rostislav Novák ml., Anna Schmidmajerová a Michael Vodenka.

 

Zde rozhodně nejde o žádný příběh, ale celá struktura inscenace (autorů - koncepce a režie: Rostislav Novák ml., SKUTR a kolektiv, hudba: Jan Maxián, Jakub Prachař, Vojtěch Dyk a Petr Kaláb, scénografie: Hynek Dřízhal a kolektiv, kostýmy: Kristina Záveská a další) je postavená právě na hospodském prostředí a skvělých a nápaditých akrobatických, tanečních a hudebních kouscích celého ansámblu. Vhodně upravená scéna a stylově navržené kostýmy se do prostředí dobře hodily. Určité spojení mezi jednotlivými čísly udržuje právě představitel hostinského, výtečný Jiří Kohout. Bezprostředně komunikuje s diváky, a dokonce z nich i pár osvěží vychlazeným pivečkem. Podal naprosto vynikající výkon a song v jeho podání se opravdu podařil. Jeho postava udržovala linii celého představení, které výborně doplňovala živá hudba a netradiční zpěv. Ta žila s každým výstupem, stupňovala se a zvolňovala, jak bylo třeba, a ještě tak více dodávala všemu sílu. Nejneuvěřitelnější byly ale jednoznačně sportovní výkony všech akrobatů. Mnohdy bylo až k neuvěření, že se něco takového dá vůbec dokázat. Náročné stojky na rukách, salta, a to vše i po vypití celého půllitru piva. Velmi mě zaujaly i divoké kreace na trampolíně; například to, jak seskakovali z plošiny a zase se na ni "hravě" vraceli. Všechny obtížné prvky dělali s takovou lehkostí a hravostí. Fakt tleskám a smekám klobouk. Byli jste úžasní a originální.

Moje hodnocení: 76 %

hostinský (J.Kohout)

štamgasti

 

La Putyka