"Kladivo na čarodějnice" - Městské divadlo v Mostě

(Václav Kaplický)

„Dramatizace historického románu vypráví o průběhu čarodějnických procesů na severní Moravě, o pohnutkách zúčastněných osob, přátelství i nepřátelství, lidské slabosti i statečnosti.“ (premiéra 17. září 2005)

Tak 26. leden 2007 si budu pamatovat jako nejkrásnější letošní zimní den. Sice byla zima a musela jsem brzo vstávat (abych se dostala na dopolední představení, na které mě do Mostu pozvala jedna moc fajn kamarádka; tímhle bych jí za to chtěla ještě jednou poděkovat), ale bylo krásně modro a „svítíčko slunilo“ a i lidem jako by dodalo dobrou náladu. Celý můj páteční výlet tak vyšel přesně, jak měl a zase jsem se mohla na svět trochu usmívat. I když se mi jinak tak dobře nedaří. Ale co, prostě „vyděržáť“ a zas bude dobře ;-). Takže jsem zase jednou měla možnost objevit novou divadelní scénu, a to právě Velkou scénu Městského divadla v Mostě. Nejdřív jsem se drsného tématu na základě skutečných historických událostí trochu obávala, ale i přesto jsem se na představení velmi těšila. Škoda jen, že se tak na něj netěšili i studenti, pro které bylo představení naplánováno a jen si tam šli užít chvíli, kdy nemuseli do školy. Bylo mi to, hlavně vůči hercům, líto.

Psal se rok 1678; a právě o Velikonocích došlo v sobotínském kostele na severní Moravě k, ve svém počátku, zdánlivě banální události, která v kraji posléze vyvolala vlnu násilí a zbytečných „vražd“. Žebračka Marie Schuchová (Jarmila Vychodilová) nespolkla při svatém přijímání posvěcenou hostii a místo toho jí vložila do své modlitební knížky. Sobotínský farář Matyáš Eusebius Schmidt (Vít Herzina) si jejího počínání všiml a chtěl zjistit, proč tento hříšek provedla. Slíbila prý porodní bábě Dorotě Groerové (Naďa Marschová j.h.), kterou neprozřetelně nazvala čarodějnicí, že jí hostii donese pro její krávu, aby ta lépe dojila. Byla drábem (Michal Pešek j.h.) odvedena a případ se dostal až k hraběnce Galle (Regina Razovová), pověřené správcovstvím panství Žerotínů. Ta nechtěla případ „čarodějnictví“ jen tak nechat být, a tak i po přímluvách šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera (Miroslav Středa) pro mírné potrestání, pověřila zámeckého hejtmana (Jiří Rumpík), aby sehnal inkvizičního soudce, který by se případem zabýval. Volba padla na nechvalně známého soudce Jindřicha Františka Boblinga (Otto Liška), který si sebou přivedl i svého pomocníka a zapisovatele Ignáce (Radim Madeja). Začali hned Marii Schuchovou vyslýchat. Používali přitom dost svérázné metody, a tak jí nakonec donutili ke „své vlastní“ výpovědi, ve které měla usvědčit i další čarodějnice, se kterými se vídala na Petrových kamenech pod Pradědem. Bobling tak dokázala z jejich pověrčivosti a nevědomosti rozpoutat monstrproces, který trval až do roku 1696 a na hranicích bylo na jeho příkaz upáleno 104 lidí. K dalšímu výslechu byly přivedeny i ostatní ženy, nařčené z účasti na sabatech. Kromě Doroty Groerové, to byly kořenářka a zaříkávačka Dorota Davidová (Eva Klánová j.h.), kterou Ignác neúmyslně uškrtil již v soudní síni, a lazebnice Dorota Biedermannová (Klára Apolenářová). I ta byla vyslýchána a katem Jokelem (Jaroslav Svojtka j.h.) a jeho pomocníkem Umlaufem (Eduard Endt j.h.) mučena v palečnici. Bobling jí donutil se naučit výpověď včetně konkrétních jmen, kterou pak před soudem, ve kterém zasedli například losinský farář Tomáš König (Petr Batěk) a zámecký hejtman, měla přednést. Ženy byly odsouzeny a za živa upáleny na hranici. Předtím se však díky jejich zinscenovaným výpovědím podařilo proces rozšířit až do Šumperka. Z čarodějnických orgií byla nařčena i barvířka Marie Sattlerová (Věra Mrázková), žena váženého měšťana Kašpara Sattlera (František Nedbal), kterou chtěl použít k „odstranění“ nepohodlného Lautnera, jemuž se ženy s Boblingovými praktikami svěřily. Lautner se nejdříve svěřil svému příteli mohelnickému děkanovi Vojtěchu Winklerovi (Jiří Zapletal j.h.), ten však spíše uvěřil povídačkám, které o něm soudce rozšířil, že i on se účastnil čarodějnických sabatů, se ženami obcoval, dokonce i se svou mladou kuchařkou Zuzanou Voglickovou (Helena Hampalová) a zasvěcoval je ďáblu. Lautnerovi nezbylo než podat stížnost až samotnému olomouckému biskupovi Karlu II. (Stanislav Oubram). Bylo však pozdě a i přesto, že děkan dlouho odolával, po natahování na skřipci se nakonec i on sám doznal k činům, které nespáchal. Byl stejně jako Marie Sattlerová i Zuzana Voglicková, které proti němu byly donuceny svědčit, soudem, ve kterém zasedli šumperský rychtář František Ferdinand Gaup (Jan Beneš), lesmistr Kryštof Zeidler (Bohuslav Patzelt) a děkan Vojtěch Winkler, odsouzen k upálení na hranici. I tyto oběti si přišel odvést smrťák (Jiří Kraus).
Ve hře si ještě zahrála Jana Valtová jako služebné děvče, Jakub Dostál jako biskupův osobní sekretář a Zdeněk Šebek s Ladislavem Pechkem j.h. jako maškary.

Tak tohle byla zase po delší době hra, která na mě „dýchla“ silným tématem, které ve mně zanechalo hlubší zážitek a přimělo mě o něm více popřemýšlet, ale také skvělými výkony kvalitních herců. Je těžké vyjmenovat, kdo z nich byl nejlepší, neboť mě zaujal každý po svém. Přeci jen bych mezi herci vybrala ve svých postavách dva protiklady; Miroslava Středu jako spravedlivého a lidského duchovního a Otto Lišku jako vlastním prospěchem nenasytného soudce Boblinga, jež bez soucitu i trestu páchal zlo na nevinných. Oba byli výborní, i když na panu Středovi bylo vidět, že ho hra před takovým publikem vůbec netěší. Z ženských představitelek se mi líbily Jarmila Vychodilová, Klára Apolenářová a v neposlední řadě také Helena Hampalová. Ještě bych chtěla pochválit velmi vydařené dobové kostýmy; obzvláště ten biskupský, který oblékl právě Stanislav Oubram (zajímavou souhrou náhod, znám jeho syna Pavla Oubrama z Jihočeského divadla). Je dobře, že tvůrci (režie: Zbyněk Srba, dramaturgie: Vlastimil Novák, scéna: Petr Kastner, kostýmy: Kateřina Hájková j.h., hudba: Oldřich Veselý, přestavení řídí: Jana Valtová, text sleduje: Petra Kasalová a Marie Kolaříková, a další) chtěli znovu připomenout ne zrovna lichotivé skutečnosti z historie české země. Bohužel ale byly v hledišti děti, které daly přednost „machrování“ před spolužáky a sdělení hry příliš pozornosti nevěnovaly. Do divadla by se mělo chodit se zájmem a ne jen se ulít z hodiny.
Moje hodnocení: 84 %

Kryštof Lautner, Marie Schuchová a Matyáš Schmidt (M.Středa, J.Vychodilová a V.Herzina)

Maryna Schuchová a Matyáš Schmidt (J.Vychodilová a V.Herzina)

kat Jokel, Zuzana Voglicková, Umlauf a Ignác (J.Svojtka j.h., H.Hampalová, E.Endt j.h. a R.Madeja)