Divadlo a já 2004-2015: "Kráska z Leenane"

(Martin McDonagh)

„Některý lidi je lepší nezdravit. Třeba toho chlapíka, co zabil v Dublinu babku, a přitom ji ani neznal. Takovému chlápkovi je lepší se vyhnout. Jenže některým lidem se prostě nevyhnete, i když byste jim nejradši sundali hlavu a naplivali do krku!“ (premiéra 10. listopadu 2006)

Tak konečně jsem mohla divadelně začít i rok 2007. Původně jsem se rozhodla pro hru „Prorok Ilja“ o dva týdny dříve, ale ten se bohužel pro nemoc nekonal. Ani pro „Krásku“ nebyl ten nejvhodnější den, neboť zprávou dne 18. ledna 2007 byla „velká vichřice, která může místy dosáhnout i síly orkánu…kdo nemusí, ať nevychází z domu…“ Sílu teda měla a způsobila spousty škod, jak na majetku, tak i bohužel na životech. I já se docela obávala, jak ten můj večer bude vypadat, ale nakonec to dopadlo dobře. V pořádku jsem se dostala do divadla i z divadla. Nevlídné počasí jakoby i trochu pomáhalo dokreslit atmosféru tragikomického příběhu (řekla bych spíše tragického); z očí všech přítomných (snad i herců) však byla spíše vidět určitá nejistota, když bylo možné zaslechnout, jak silný vichr olizuje střechu divadla, a i přestože si všichni chtěli vychutnat celé představení, věřím, že by si někteří raději přáli být v pořádku doma. Nicméně jsem ráda, že to dobře dopadlo.

Hned na začátku hry se ocitáme v Irsku, v Leenane, v jednom stavení nahoře na kopci a prakticky zde zůstaneme až do konce. Jeho obyvatelkami jsou Mag Folanová (Bibiana Šimonová) a její dcera Maureen (Věra Hlaváčková). Vedou mezi sebou jakousi válku. Maureen se cítí být svou matkou zotročována. Je jí čtyřicet let a téměř polovinu života věnovala péči o svou nesnesitelnou matku, o kterou se její další dvě dcery odmítly starat. Sami už si, na rozdíl od Maureen, založily vlastní rodiny. Maureeninou největší zkušeností s muži je však jen pouhý polibek se dvěma z nich, což, jak její matka s chutí tvrdí, „je o dva víc, než je třeba.“ O to víc s tím Maureen touží něco udělat, akorát čeká na příležitost. Ta přijde v podobě Raye Dooleyho (Tomáš Drápela), který přinese pozvání na rozlučkovou párty se svými rodiči, kteří se chystají do Ameriky. Mnoho nechybělo a málem se Maureen o vzkazu nedozvěděla, neboť její „milující“ matka dopis spálila a vzkaz nevyřídila. Nepřála si, aby někam chodila. Nechtěla jí dopřát ani kousek štěstí. Nakonec se tam však Maureen dostane a setká se s Patem Dooleym (Ondřej Volejník), starším Rayovým bratrem a padnou si spolu do oka. Pozdě v noci ji Pat doprovodí, a ještě nějakou dobu si povídají, než se spolu uloží do postele. Ráno matku Folanovou v kuchyni překvapí polonahý Pat, který jí bez většího zaváhání připraví Vital a krupicovou kaši. Tím ji překvapí podruhé. A překvapení do třetice všeho dobrého i zlého jí nachystá její dcera, která přijde celá rozvrkočená do kuchyně jen v kombiné. To matka jen tak nenechá a vytasí se na Pata s trumfem, že Maureen trávila nějaký čas v blázinci. Obě se pohádají a Pat raději vyklidí prostor. Navíc se zase musí vrátit za prací do Londýna, ale slíbí, že jí určitě napíše. Svůj slib dodržel, i když s menším zpožděním. Do dopisu jí mimo jiné napsal, jak se věci mají a jak by mohla vypadat jejich společná budoucnost. Sám se chystá do Ameriky a rád by jí vzal s sebou. V dalším dopise svému bratrovi zdůraznil, že dopis musí osobně předat Maureen, aby měl jistotu, že si ho skutečně přečte. Ray však bohužel čekání u Folanových nevydržel, a tak předal dopis matce, aby ho své dceři předala. Ta si dopis podle očekávání přečetla a opět ho spálila. Pat se vrátil a pořádal rozlučkovou párty, na kterou měla být pozvána i Maureen, která se o všem dozvěděla až ten večer, když se její matka prořekla. Podrobnosti z ní dostala, až když jí popálila ruku horkým olejem. Spěchala za svým milým a vrátila se šťastná, že ho akorát na nádraží zastihla. O to zajímavější, i když (alespoň mnou) předvídaný, byl konec.

Pro začátek musím říct, že to byla docela drsná hra (autoři – režie: Michal Lang j.h., překlad: Lenka Kapsová, scéna a kostýmy: Jaroslav Bönisch, dramaturgie: Olga Šubrtová, představení řídí: Nikola Studihradová, text sleduje: Markéta Vejdovcová a další); asi nejdrsnější scéna byla při lití rozžhaveného oleje. Snad každý matku Folanovou „neměl příliš v lásce“ za to, co své dceři prováděla, ale s každým to cuklo, když na ní dcera olej chrstla. Jednoznačně musím ocenit skvělý výkon nesnášení hodné matky v podání Bibiany Šimonové. Paní Bibiana má krásně vřelé a laskavé oči, ale v roli Mag Folanové za nimi dokázala báječně skrýt „matku bestii“, která se tváří, že neví, jak se sama jmenuje, a přitom dokáže své dceři systematicky ničit život. I výkony ostatních herců byly velmi dobré, i přestože si myslím, že si jisté rezervy ponechali. Na 100 % to určitě nebylo. Snad to i přisuzuji méně povzbudivé náladě, která vycházela z celodenních zpráv o blížící se vichřici. Nechci však nikoho z nich kritizovat, snad bych měla jen pár drobnějších upozornění, postřehů, výtek…záleží na tom, jak to kdo chce nazvat. Věru Hlaváčkovou mám taky na scéně ráda a vím, že se do role umí více položit, ale taky vím, že role Maureen Folanové je, co se psychiky týká, náročnější. I když tolik prostoru neměl, řekla bych, že si svou roli nejvíce vychutnal Tomáš Drápela. A u Ondry Volejníka mi chybí trošku „barevnější“ výraz. Bohužel na mě působí kamenějším dojmem. Ještě bych chtěla dodat, že mě velmi zaujala scéna i kostýmy.
Moje hodnocení: 70 %