"Kráska a zvíře" - Otáčivé hlediště

(František Hrubín)

„Všechno začala jedna růže, kvůli které se musela Kráska, čisté děvče, nejdříve pro otce a pak i pro netvora obětovat a díky své upřímné lásce ke zvířeti zažehnout jiskřičku, která mu vrátila podobu člověka.“ (premiéra 9. června 2006)

Když jsem se dověděla o možnosti návštěvy Otáčivého hlediště v Českém Krumlově dne 24. června 2006, měla jsem opravdu velkou radost. V té době jsem se totiž musela mořit s dost nepříjemnými zkouškami a utéct od nich za divadlem bylo skutečným motivem a částečným vysvobozením. Začátek byl naplánovaný na 21:30, takže jsme měli spoustu času projít se po Krumlově, snad nejkrásnějším českém městě. Po procházce s drobným posezením na kafíčko, jsme si posedali do prostor hlediště, které má kapacitu 673 lidí, a čekali, co se bude dít. Je to opravdu zajímavý pocit, když se namísto jeviště otáčí celé hlediště. Tvůrci (režie: Jiří Šesták, scéna: Jaroslav Milfajt j.h., kostýmy: Lenka Rašková j.h., hudba: Vladimír Franz j.h., pohybová spolupráce: Libuše Králová, dramaturgie: Olga Šubrtová, představení řídí: Zivana Stupková, text sleduje: Lenka Mejstříková a další) se tak nemusí příliš věnovat úpravě scény, neboť mají k dispozici více prostoru, za to však herci se o něco více naběhají. Rozhodně stojí za to tuto jihočeskou raritu vyzkoušet, i když je zároveň potřeba mít štěstí na pěkné počasí, neboť to divadlo pod širým nebem prostě vyžaduje. My jsme měli jasnou oblohu plnou zářivých hvězd, takže jediným rušivým elementem v představení mohl být pouze hmyz, který si prostě nikdy nedá pokoj a také, když nám na moment v dálce začal bouchat ohňostroj.

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově

Na začátku příběhu se ocitáme u domku, ve kterém bydlí kupec (Petr Šporcl) se svými třemi dcerami. Za dvěma z nich, Gábinkou (Taťána Kupcová) a Málinkou (Dana Verzichová), se právě vypravili dohazovač (Martin Hruška) s dohazovačkou (Jaroslava Červenková) a svými dvěma nápadníky, Filipánem (Alexandr Beň) a Filipcem (Pavel Klečka), ale vzhledem k tomu, že se při plánovaném uvítacím zpěvu nemohli sejít na stejném tónu, odložili návštěvu na později. Třetí sestra, Kráska (Věra Hollá), není na rozdíl od sester tak domýšlivá, nafoukaná a lakomá, a právě netrpělivě očekává návrat svého otce z města. Ten se vrací se šťastnou zprávou, že se našly vozy s jeho zbožím a že už se konečně dostanou z chudoby. Gábinku s Málinkou ta zpráva natolik potěší, že otce hned vyženou do města, aby jim nakoupil, co si naporoučely. Kráska se jim snaží jejich sobecký nápad vymluvit. Chce, ať otec raději na noc zůstane doma, ale proti sestrám nemá šanci. Jediným jejím přáním je, aby se vrátil v pořádku a jako dárek z cesty si, na jeho naléhání, přeje obyčejnou růžičku. Otec tedy nasedne na koně a vyrazí. Ve městě se však dovídá, že zpráva byla klamná a že je stále na mizině. Na zpáteční cestě se mu kobylka ztratí a při jejím hledání zabloudí až k paláci se zahradou, ve které utrhne růžičku pro svou nejmilejší dceru, aby splnil alespoň jedno přání. Tím však rozhněvá pána (Filip Blažek) zdejšího panství. Je to netvor, který si jako odčinění za krádež vyžádá jednu z jeho dcer. Nešťastný otec se vrací domu a vypoví dcerám, co se mu stalo. Gábinka s Málinkou, které ten den vyhodili své nápadníky s tím, že budou mít na lepší, ani nenapadne, že by se za otce obětovaly. Kráska však bez váhání sedá na černého koně, který jí má odvézt na zámek ke zvířeti. Ten jí každý den po několik let pravidelně každý večer navštěvuje tak, aby ho neviděla. Jednoho dne ho však Kráska v zrcadle spatří. I přes to, že jí miluje, propouští ji ze svých služeb domů za otcem. Sám se však trápí a slábne, jediný, kdo mu zůstal je jeho zlý stín (Zdeněk Mládek), který s ním čas od času rozmlouvá. Kráska se vrátí domu k sestrám, které jí závidí šaty a šperky, ve kterých se doma objevila, ale i přesto jim nezbyde nic jiného, než se provdat za Filipána a Filipce, ze kterých žádné velké bohatství nevypadne. V poslední chvíli si pán k sobě Krásku přivolá a ona ho svou upřímnou láskou osvobodí od smrti i od zakletí. A to je konec pohádky, jak má být.

 

Těžko bych toto představení mohla srovnat s něčím jiným, co jsem doposud viděla, neboť to byl zase jedinečný zážitek; hlavně tedy co se provedení a prostředí týká. Atmosféra krásného města, zámeckých zahrad, pod širou oblohou plnou hvězd a ještě na otáčivém jevišti, prostě super. Naopak většina herců je pro mě již z některých předešlých návštěv Jihočeského divadla známa. Měla jsem radost, že si v pohádce zahrály mé oblíbené herečky, Věra Hollá coby dojemně krásná a milující Kráska, a v rolích dvou nepodařených sester se skvěle vydováděly Taťána Kupcová a Dana Verzichová. Lákavé bylo i obsazení Filipa Blažka, který sice téměř celé představení odehrál coby netvor, ale i tak jsem jeho výkon pečlivě sledovala. Určitě si svou roli pořádně užil. Líbil se mi i Petr Šporcl, který mě zaujal už ve hře „Harlekýnovi milióny“, ale také dva členové opery, kteří dostali roli ne zrovna přitažlivých nápadníků, ale aspoň se tak postarali o pobavení obecenstva. No, nemít to zkouškové období, tak si to užiju ještě víc, a mít ještě někdy příležitost dostat se na Otáčivé hlediště do Krumlova, určitě jí využiju.

Moje hodnocení: 76 %

Filipán, Gábinka, Málinka a Filipec (A.Beň, T.Kupcová, D.Verzichová a P.Klečka)

zvíře a kupec v zahradě (F.Blažek a P.Šporcl)

zvíře a Kráska (F.Blažek a V.Hollá)

šťastný konec (F.Blažek a V.Hollá)

"Tři mušketýři" - Divadlo Broadway

(Libor Vaculík, Lou Fanánek Hagen, Michal David a Bryan Adams)

„Jeden za všechny a všichni za jednoho. Romantický příběh o přátelství, lásce, ale také o intrikách a nenávisti.“ (premiéra 18. listopadu 2004)

Přestože Česká republika patří svou rozlohou mezi malé země, je obrovskou fabrikou na muzikály, ať už převzaté nebo původní. Těžko spočítat, kolik muzikálů už u nás mělo svou premiéru a stále vznikají nové a nové. Já se do muzikálů „zamilovala“ ještě před klasickým činoherním divadlem, a tudíž jsem si některé z nich nemohla nechat ujít. Jestli dobře počítám, jsou „Tři mušketýři“ již mým 13. muzikálem, na který jsem se vypravila, a to dne 17. června 2006. Místem určení byla Praha, divadlo Broadway, ve kterém jsem byla už dříve na „Kleopatře“. Bylo to třetí poslední představení, takže by se dalo říct, že jsem se na něj dostala za minutu dvanáct. Bylo krásné letní poledne a po Praze spousta cizinců. A vedro. V divadle ještě větší. Diváci se ovívali, čím se dalo a zpěváci se taky pořádně zapotili. Naštěstí tam nikdo nezkolaboval a všichni si závěr muzikálu mohli vychutnat.

Příběh se odehrává ve Francii v první polovině 17. století za vlády Ludvíka XIII. (Lešek Semelka), který se spíše staral o vlastní radovánky než o řízení země. Moc vládnout za něj tak převzal kardinál Richelieu (Bohouš Josef), který se přímo vyžíval v politických machinacích. Francii hrozila válka s Anglií a Richelieu ve snaze zkompromitovat královnu Annu (Petra Janů) povolává falešným dopisem anglického lorda – vévodu z Buckinghamu (Tomáš Bartůněk) do Francie. Jeho záměrem je, aby byl přistižen v královnině náručí a ona tak mohla být usvědčena z vlastizrady. On se však ke královně dostane v tajném převleku a ta mu jako zástavu lásky věnuje náhrdelník, který dostala od svého manžela Ludvíka. Kardinálovi tak nezbývá než vymyslet další lest. Navrhne králi, aby uspořádal na počest královny Anny ples, na který si musí onen náhrdelník vzít. Královna neví, co si počít, a tak žádá o pomoc svou důvěrnici Constance (Zdenka Trvalcová). Ta se seznámila s cizincem, který nedávno přijel do města a ubytoval se v hostinci jejího manžela Bonacieux (Zdeněk Dušek). Vzájemně se do sebe zamilovali. Tím cizincem není nikdo jiný než hrdinný Gaskoněc d´Artagnan (Alan Bastien). Jeho největší touhou, kvůli které přijel do města, je stát se královským mušketýrem. Na své cestě se setkává se třemi mušketýry – Athosem (Josef Vojtek), Porthosem (Jiří Helekal) a Aramisem (Pavel Polák), se kterými se nejprve umluví na soubojích, ale nakonec všichni čtyři bojují bok po boku proti Rochefortovi (Martin Skala) a jeho gardě. Poté se z nich stanou přátelé, kteří hájí spravedlnost. Athos mu navíc pomůže sehnat osobního sluhu, Plancheta (Jakub Wehrenberg). Když se dovídá od Constance, co jí královna svěřila, neváhá a se svými novými přáteli se vydává do Anglie. Úkol však není tak snadný, neboť kardinál má ještě jedno eso v rukávě a tím je Mylady (Monika Absolonová), která se nezastaví před ničím a svých ženských předností a prostředků využívá jako největší zbraně. Poměrně snadno vžene do svých sítí i lorda Buckinghama, kterého nakonec jedem ve víně otráví. Rovněž se dovídá, kde se schovává Constance. Bohužel je vždy o krok vepředu před mušketýry, takže si smrt vybere svou další oběť. Avšak ani Mylady neujde trestu za své hříchy. Když jí mušketýři dopadnou, je odsouzena a popravena. V náhodném souboji s d´Artagnanem je zabit i Rochefort. Kardinál Richelieu tak nabídne jeho místo právě d´Artagnanovi. Ten však raději volí službu králi. Šperky se vrací královně a ta se může konečně nachystat na večerní ples, který byl již zahájen. Zde také slavnostně předá d´Artagnanovi mušketýrský stejnokroj a plní mu tak jeho velké přání – stává se mušketýrem.

Představení bylo moc pěkné, ale musím říct, že mezi mé nejoblíbenější muzikály nepatří. Rozhodně zajímavé bylo zpracování, kde tvůrci využili videoprojekcí, které se čas od času promítali i přímo na účinkující. Líbil se mi i úvod, prostor kolem přestávky a konec, který autoři (producenti: Oldřich Lichtenberg a Michal David, námět: Oldřich Lichtenberg, Lou Fanánek Hagen a Michal Čech, libreto: Lou Fanánek Hagen, scénář: Libor Vaculík a Lou Fanánek Hagen, hudba: Michal David, režie: Libor Vaculík, choreografie: Libor Vaculík, scéna: Marek Hollý, kostýmy: Roman Šolc, hlasový poradce: Eduard Klezla a další) zvolili. V projekci se objevil autor Třech mušketýrů – Alexandr Dumas (Karel Gott), který rozmlouval s malým chlapcem (Jan Mikuška jr.). Přestože hlavními hrdiny příběhu měli být tři mušketýři, zaujal mě mnohem více „trojúhelník“ žen v obsazení. Největší radost jsem měla, když jsem se dozvěděla, že máme v obsazení Mylady Moniku Absolonovou, výbornou zpěvačku, která svým zpěvěm rozhodně nezklamala a troufám si říct, že byla nejlepší. Rovněž Petře Janů role královny Anny skvěle sedla a její krásných písní si nešlo neužít. A jako třetí mě opravdu překvapila Zdenka Trvalcová, kterou jsem až doposud nikde zpívat neslyšela. Její velmi příjemný hlas se v krásných písních moc hezky poslouchal. Z mužských rolí byl jednoznačně nejlepší Bohouš Josef, coby nesympatický kardinál Richelieu, ale také d´Artagnan Alana Bastiena, se kterým jsem se rovněž „setkala“ poprvé, nebyl špatný. Celkový dojem mi trochu kazilo děsné nedýchatelné vedro a taky jsem si říkala, že herecké výkony ocením radši na divadle, ale co se zpěvu týče, ten jsem si užívala, jak jen to šlo.
Moje hodnocení: 80 %

Porthos, Aramis, Athos a d´Artagnan (alter.L.Semelka, P.Polák, J.Vojtek a alter.P.Habera)

d´Artagnan (A.Bastien)

Constance a Anna (Z.Trvalcová a P.Janů)

Mylady a Athos (M.Absolonová a alter.P.Kolář)

"Arabská noc" - Činoherní studio

(Roland Schimmelpfennig)

„Je horký červnový večer v paneláku na jednom bezejmenném sídlišti. Od osmého patra výš přestala téct voda a pěti lidem se najednou začínají dít podivuhodné věci, napadají je podivuhodné představy a zdají se jim podivuhodné sny. Nastává zvláštní Arabská noc.“ (premiéra 25. února 2005)

Pro nedostatek času jsem se do divadla nedostala téměř dva měsíce, ale řekla jsem si „dost bylo učení a zbytečného ztrácení času“. Podívala jsem se do programu a rozhodla se, že tu Arabskou noc musím hned 15. června 2006 vidět. Podle toho, co jsem se o hře dočetla, upoutala nejenom spoustu diváků ale i jiných divadel, která by ji rovněž chtěla nastudovat a uvést na svých prknech. Prý už po její stuttgartské premiéře v roce 2000 o její uvedení projevilo zájem na čtyřicet divadel. Je to neobvykle psaná hra, neboť herci divákům sdělují i své pocity nebo přímo popisují situace, ve kterých se právě nacházejí. Konečně jsem pochopila, co si mohu představit pod „Oratoriem pro pět herců.“

Hlavními postavami příběhu je pět postav, které spojuje prostředí jednoho z paneláků. Prvním, kdo začíná vyprávět svůj příběh je domovník Hans Lomeier (Marek Matějka), kterého trápí skutečnost, že v horních patrech přestala téct voda. Vydává se tedy ze svého přízemního bytu záhadu odhalit a problém vyřešit. V sedmém patře se tak setkává s Fatimou Munsurovou (Zuzana Onufráková), která v bytě žije spolu se svou záhadnou spolubydlící Franziskou (Irena Kristeková), která většinu času prospí a je k neprobuzení. Po kratičkém procitnutí ze spánku se zajde Franziska vysprchovat. Při tom ji vidí Peter Karpati (Matúš Bukovčan) z okna protějšího paneláku a rozhodne se sprchující se dívku nalézt. Vydá se tedy na návštěvu vedlejšího obytného domu. Poslední postavou příběhu je Kalil (Jan Bidlas), který je milencem Fatimy, za níž se právě vydává na svém mopedu. Franziska se po vysprchování opět uloží k tvrdému spánku, který jí rovněž znemožňuje poznat přítele své spolubydlící, neboť každou jeho návštěvu zde prospí. Kalilův moped zastavil před domem a on se vydává výtahem ke své milé. Náhoda tomu chtěla a výtah se zasekl. Tady se jejich příběhy, myšlenky a sny začínájí proplétat. Fatima se, po delším čekání, vydává Kalila hledat. Na schodech se střetává s Karpatim. Fatima se ocitá na ulici, neboť si zabouchla domovní dveře, Kalil se snaží dostat z porouchaného výtahu, Karpati vchází otevřenými dveřmi do bytu k Franzisce a domovník se rozmýšlí, jestli se zase nezajde podívat do sedmého patra. Rovněž dojde i k odhalení tajemství kolem Franzisky a jejího spánku. Myšlenky všech zúčastněných najednou pobíhají jedna přes druhou. Náhle se ocitají v arabské poušti nebo v láhvi koňaku, která stojí nebezpečně blízko okraji balkónového zábradlí. Kalil se vyprošťuje z výtahu a spěchá do bytu v sedmém patře. Fatima se konečně dostává do domu a spěchá tamtéž. Kalil se setkává se skoro nahou Franziskou, která je probuzená, a přitom jakoby ve snách. No, jak to vše může asi dopadnout…

Originalitu opravdu tato hra (autorů – překlad: Josef Balvín, scéna a kostýmy: Jaroslav Bönisch, hudba: Karel Albrecht, dramaturgie: Johana Součková, režie: Tomáš Svoboda a další), a ještě v nastudování Činoherního studia, nemohla zapřít. Hned na začátku upoutala originálně pojatá scéna plná vody a čtyř plážových lehátek, na nichž leželi čtyři postavy v županech. Pátá postava, domovník, obcházel kolem a hadicí přiléval další vodu. Každý z nich vedl jakoby pouze svůj monolog a ty se mezi sebou různě střídaly nebo místy i spojovaly. Rozhodně se mi líbilo celé obsazení hry. Jejich postavy od natěšeně čekající Fatimy Zuzany Onufrákové a krásné a něžné Franzisky Ireny Kristekové, přes sexuálně nabitého Kalila Jana Bidlase a neznámou ženou okouzleného Karpatiho slovensky mluvícího Matúše Bukovčana až po domovníka Lomeiera Marka Matějky, jehož tolik trápil problém se ztrácející se vodou. Všichni herci se svou osobitostí skvěle doplňovali; byli výborní.
Moje hodnocení: 90 %

Lomeier, Franziska a Karpati (M.Matějka, I.Kristeková a M.Bukovčan)

Karpati a Lomeier (M.Bukovčan a M.Matějka)

Fatima, Kalil a Franziska (alternující J.Prosperi, J.Bidlas a I.Kristeková)