„Lord of The Dance“ - Zimní stadion UL

(Michael Flatley, Ronan Hardiman)

"Irská folková hudební a taneční show." (premiéra 2. července 1996)

Od prvního uvedení této velkolepé podívané v Point Theatre v Dublinu uplynulo již 12 let, ale stále po celém světě slaví své úspěchy a její autor, americký tanečník Michael Flatley, tak dosáhl mezinárodního věhlasu i několika ocenění. Původně se počítalo s uvedením na pouhé dva letní měsíce. Tehdy nikdo nečekal takový úspěch, ale toto představení se stalo naprostým fenoménem a světově proslulou show. Krásný pohádkový příběh Dobra a Zla protkaný spoustou skvělých sólových i tanečních čísel, ale i světelných a pyrotechnických efektů, jednoznačně proslavil irský tanec, folk i step po celém světě. Hrál se již v 60 zemích a vidět ji tak mohlo přes 60 miliónů diváků. Díky tomu se tak řadí mezi nejvýdělečnější show v dějinách zábavního průmyslu. V roce 2012 s touto show přijeli v rámci světového turné již po osmé i do České republiky a 31. října 2012 navíc i přímo k nám do Ústí nad Labem. Už jsem o "Lordech" dost slyšela, a tak jsem také chtěla využít příležitosti a jít se podívat na vlastní oči.

Jsem ráda, že jsem se na tuto velkolepou taneční a hudební show mohla dostat. Byl to velmi příjemný zážitek jak po hudební, tak i po vizuální stránce. Množství tanečníků i tanečnic působilo tak neuvěřitelně synchronně a skvěle sehraně, že nezbývalo než obdivovat, co dovedou. Jako celek to bylo velmi propracované. Je opravdu vidět, že už mají za sebou spoustu tréninků i mnoho představení. Taneční výstupy, v nichž se střídaly irské tance s klasickým stepem, se pak navíc velmi vhodně mísily se zpěvem či naprosto jedinečnou hrou na housle. Souboj houslí dvou dam mě opravdu zaujal. Spolu s akordeonem je to můj nejoblíbenější nástroj, a když s ním někdo dovede něco podobného, je to fakt síla. Musím uznat, že mě irské rytmy a jejich hudba velmi zaujala a naprosto výtečně doplňovala taneční i příběhovou složku. Bylo tam cítit napětí i radost, nenávist i láska. Příběhem prochází malý duch příběhu, který pomáhá Pánovi tance zachránit jeho lid před temným pánem Donem Dorchou. Ve vzájemném souboji však jako obvykle zvítězí Dobro nad Zlem. Myslím, že jít se podívat na toto představení, určitě stojí za to.
Moje hodnocení: 90 %

Dobro

temná dáma

duo houslistek

Don Dorcha, temný pán

malý duch příběhu

Michael Flatley s company

Lord of The Dance

„Sborovna“ - host Kulturního domu UL

(Jaromír Břehový)

"Tato pedagogická komedie je nemilosrdnou mozaikou celé naší společnosti, která nejen baví, ale přinutí diváka se zamyslet, v čem to vlastně žijeme." (premiéra 14. května 2009)

Prvním představením letošní Ústecké forbíny (v pořadí již šesté) se stala právě tato původní česká komedie z učitelského prostředí, se kterou k nám 23. října 2012 přijelo zájezdové divadlo Pavla Trávníčka. Autorem této veselohry, která se zaměřuje především na učitelský sbor jednoho zemědělského učiliště a jeho problémy s leckdy nezvladatelnými žáky, je Jaromír Břehový, který ji napsal pro svůj ochotnický soubor ve Žluticích, kde je rovněž režisérem. Během své profesní kariéry prošel i učňovským školstvím, takže věděl dobře, o čem píše. Navíc je to i dosti aktuální ale i zábavné téma. Není zrovna snadné napsat fakt úspěšnou komedii, ze které navíc pak ještě plyne určité ponaučení.

Prázdniny končí a školní rok opět začíná. Ve sborovně se po dlouhé dovolené opět začínají scházet učitelé a chystají se opět vyrazit "do boje" se svými převážně problémovými žáky. První je na svém místě Blaženka (Uršula Kluková). Jejím největším koníčkem jsou bylinky a zdravá výživa. Ke svým studentům je mnohem shovívavější než například její poněkud ostřejší kolegyně, tělocvikářka Rita (Petra Jindrová). Ta stále tvrdí, že na jejich učiliště přijmou každého i ty, které na jiných školách nechtějí. A není tak daleko od pravdy. Jsou studenti, jako třeba Pivoňka, jejichž rodiče jsou výraznými "sponzory" školy, a tak učitelům nezbývá než se s nimi nějak vyrovnat. Ženské osazenstvo sborovny doplňuje ještě Jana (Hana Tunová), mimo jiné také zástupkyně ředitele, a to mužské zde zastupuje Ivan (Pavel Trávníček), jehož největším problémem je stálé dobíhání na záchody v jiném patře. Na začátek roku je však čeká nejedno překvapení. To první jim hned zkraje přijde oznámit sám pan ředitel Ivo (Zdeněk Havlas). Jejich řady se mají totiž od nového školního roku rozšířit o novou kolegyni Leu (Monika Fialková), která sem přišla z křesťanského gymnázia. Se zdejšími studenty ji však čeká mnohem náročnější práce. Nemilá zpráva pak čeká na Janu. Je pozvána k panu řediteli, kde se dozvídá, že ji na postu zástupkyně nahradí Šárka (Kateřina Kornová). Svou roli při této rošádě sehrály úplatky movitějších rodičů. Učitelům jsou nastolena nová a tvrdší pravidla. Definitivně se ale učitelé začnou bouřit po jedné aféře, díky níž je Jana okamžitě propuštěna. Během jejího dozoru měl Pivoňka vykonat potřebu přímo ve školní klubovně. Videozáznam šířený mezi všemi ji měl usvědčit, že byla přímo u toho a nijak nezasáhla. Jejím kolegům se i za pomoci studentů podaří prokázat opak, a navíc se jim do rukou dostane jiné kompromitující video, na kterém je zachycen ve velmi choulostivé situaci sám ředitel se svou novou zástupkyní. Po malé stávce a předložení důkazu je tak Jana opět přijata. Žák Pivoňka zde však zůstává a škola běží dál.

Musím uznat, že mě tato komedie (režie: Pavel Trávníček) ze školního prostředí opravdu mile překvapila, a hlavně velmi pobavila. A myslím, že se bavila i většina dalších diváků téměř celé představení. Velký podíl na tom má určitě nápaditě a zábavně napsaná hra, tak říkajíc ze života, ale také její výborné obsazení. Jednoznačně nejlépe ale sedla role Uršule Klukové, která již svým nástupem zaujala a vtáhla diváky do děje i do prostředí. Všichni jsme tak měli možnost "nahlédnout" do učitelského kabinetu, ve kterém se řeší každodenní pracovní i osobní problémy, úspěchy i neúspěchy, výhry i prohry jak s žáky, tak i s vedením. Každý k věci přistupoval jinak, dle svého naturelu, a celé to pak působilo jako poměrně uvěřitelný náhled do reálného života či s trochou nadsázky i na naši společnost jako takovou. Vždyť vlastně i cílem autora bylo varovat slušné a vzdělané lidi před stupiditou, drzostí a také mocí peněz. Podobných Pivoňků se všude kolem nás pohybuje mnoho a je třeba si na ně dávat pozor. Naštěstí se ale najdou i tací, kteří se nebojí postavit na stranu těch, jež jsou v právu. Tuto hru si Pavel Trávníček pro svou divadelní společnost vybral určitě dobře, neboť s ní má šanci si najít a získat své diváky. Lidé se totiž obvykle rádi baví a podobné kousky by tak na českých scénách měly mít své místo. Je skvělé, že i na amatérské scéně se najde autor, který dovede napsat skvělou hru a také že se najde někdo, kdo jí dá příležitost i na profi scéně.

Moje hodnocení: 63 %

Lea, Blažena, Ivan, Jana a Rita (M.Fialková, U.Kluková, P.Trávníček, H.Tunová a P.Jindrová)

Šárka, Blažena, Ivan, Lea a Rita (K.Kornová, U.Kluková, P.Trávníček, M.Fialková a P.Jindrová)

Šárka, Ivo, Blažena a Ivan (K.Kornová, Z.Havlas, U.Kluková a P.Trávníček)

„Otevřené manželství“ - host Severočeského divadla

(Dario Fo, Franca Rame)

„Zoufale jedovatá tragikomedie o odvrácené straně lásky.“ (premiéra 21. ledna 2002)

Tato tragikomedie o otevřeném manželství je zároveň nejstarší inscenací Studia DVA, neboť to ji na svém repertoáru má již téměř 11 let. Velký podíl na úspěchu má určitě i její skvělé obsazení. Představí se zde životní partneři jak na jevišti, tak i v osobním životě - Jana Krausová a Karel Roden, a k nim se v závěru přidá i Karlův bratr Marian. Tuto úspěšnou hru napsal v roce 1983 italský dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo s manželkou Francou Rame, která mu při psaní pomáhala. Na naše jeviště ji přivedl Patrik Hartl, který ji poprvé představil na prknech pražského Branického divadla. Od té doby s ní procestovali snad celou republiku a 10. října 2012 zavítali i k nám do Severočeského divadla. Tímto představením jsem tedy zahájila svou další divadelní sezónu.

Antonie (Jana Krausová) si právě ve svém bytě připravuje smrtelný koktejl ze sedativ. Jde jen o další pokus, jak ukončit svůj život s velmi záletným manželem (Karel Roden), který si již dlouhé roky své manželství zpestřuje nekonečnými milostnými avantýrami. I přes všechna tato jeho dobrodružství nemohou být jeden bez druhého, a tak mu Antonie navrhne oddělené bydlení a tím i tedy volné manželství, což mu velmi vyhovuje. Může si svá dobrodružství užívat dle libosti a čas od času zajít na návštěvu ke své manželce, které nezapomene zdůraznit, že skutečnou lásku cítí jenom k ní a že to ostatní je jenom "pouhá" živočišná touha. Antonie ale však na jeho lásku nevěří a velmi trpí pocitem, že už ho ona sama tolik nepřitahuje, že je nemilovaná, méněcenná a dohání ji to až k hysterickým záchvatům se sebevražednými sklony. On však vždy stačí zabránit nejhoršímu, a ještě z toho na její konto dokáže vtipkovat. Když ji nedovolí vypít smrtelný lektvar ani vyskočit z okna, má po ruce ještě revolver, který se nebojí namířit ani proti němu. Takto spolu "zápasí" dlouhá léta až dokud se v ní také něco nezlomí a nerozhodne se jednat jako on. Dohodli se přeci na oboustranné toleranci k dalším příležitostným partnerům, tak proč by si ona také nemohla někoho najít. Náhle je ale všechno jinak. Zatímco dosud byl vždy nad věcí, nedokáže se najednou smířit s tím, že by i jeho žena měla mít pletky s jiným mužem. Taková "nevěra" se mu najednou zdá naprosto nepřekonatelná a ona ho tím dostává do kolen. Zpočátku se mu to zdálo jako žert, ale když ho přesvědčí, že se se svým novým objevem chystá odjet na hory a že ji má každou chvíli vyzvednout, přestanou ho zajímat jeho milenky a začíná pociťovat žárlivost k milenci své ženy. I on najednou vyšiluje a také si chce sáhnout na život. Tomu Antonie však zabrání, když mu sdělí, že nikoho nemá a nikam nepojede. Znova mu tím vlije krev do žil a opět mu stoupne sebevědomí. Jenomže právě někdo zvoní a není to nikdo jiný než ten, na koho čeká (Marian Roden). Žárlivostí zuřivý manžel se na něj vrhá a začíná divoká bitka. Který z nich nakonec vyhraje?

Jistě největší předností této inscenace (překlad: Věra Vrbová, režie: Patrik Hartl, scéna a kostýmy: Lenka Rašková, hudba: Luděk Fiala, produkce: Michal Hrubý a další) byli představitelé hlavních rolí. Svůj příběh tzv. "ze života" po vlažném začátku oba postupně rozehráli do poloh, kde bylo cítit jiskrnější napětí mezi manželi. Jana Krausová ve své roli nastoupila jako citově labilní a hysterická ženská, která se postupně proměnila v suverénní a silnou ženu, která svému manželovi dala jeho tzv. otevřené manželství "sežrat i s úroky", i když se jí to nakonec trochu vymklo z rukou. Zatímco Karel Roden nastoupil jako sebevědomý donchuán (i když na první pohled vypadal spíš jako uťáplý manžílek), ze kterého se během jejich neustálých konfrontací stal žárlivostí zničený slaboch a šílenec. Jejich šarvátky nepostrádali ironii, vtip ani napětí. Myslím, že velmi dobře dokázali vystihnout povahy obou postav, které se svým způsobem milovaly i nenáviděly. Zajímavé byly i momenty, kdy jako by vystoupily z příběhu a mluvily k divákům a tím jako by jim rekonstruovaly, co se vlastně stalo. Byl to zajímavý příběh o střetávání se ženského a mužského principu a rozdílného přístupu ke vztahu. Otázkou zde tedy zůstává, jestli je otevřené manželství tím správným řešením?
Moje hodnocení: 60 %

Antonie a její manžel (J.Krausová a K.Roden)

manželé (K.Roden a J.Krausová)

 

 

manželé a milenec (J.Krausová, K.Roden a M.Roden)