„Otevřené manželství“ - host Severočeského divadla
(Dario Fo, Franca Rame)
„Zoufale jedovatá tragikomedie o odvrácené straně lásky.“ (premiéra 21. ledna 2002)
Tato tragikomedie o otevřeném manželství je zároveň nejstarší inscenací Studia DVA, neboť to ji na svém repertoáru má již téměř 11 let. Velký podíl na úspěchu má určitě i její skvělé obsazení. Představí se zde životní partneři jak na jevišti, tak i v osobním životě - Jana Krausová a Karel Roden, a k nim se v závěru přidá i Karlův bratr Marian. Tuto úspěšnou hru napsal v roce 1983 italský dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo s manželkou Francou Rame, která mu při psaní pomáhala. Na naše jeviště ji přivedl Patrik Hartl, který ji poprvé představil na prknech pražského Branického divadla. Od té doby s ní procestovali snad celou republiku a 10. října 2012 zavítali i k nám do Severočeského divadla. Tímto představením jsem tedy zahájila svou další divadelní sezónu.
Antonie (Jana Krausová) si právě ve svém bytě připravuje smrtelný koktejl ze sedativ. Jde jen o další pokus, jak ukončit svůj život s velmi záletným manželem (Karel Roden), který si již dlouhé roky své manželství zpestřuje nekonečnými milostnými avantýrami. I přes všechna tato jeho dobrodružství nemohou být jeden bez druhého, a tak mu Antonie navrhne oddělené bydlení a tím i tedy volné manželství, což mu velmi vyhovuje. Může si svá dobrodružství užívat dle libosti a čas od času zajít na návštěvu ke své manželce, které nezapomene zdůraznit, že skutečnou lásku cítí jenom k ní a že to ostatní je jenom "pouhá" živočišná touha. Antonie ale však na jeho lásku nevěří a velmi trpí pocitem, že už ho ona sama tolik nepřitahuje, že je nemilovaná, méněcenná a dohání ji to až k hysterickým záchvatům se sebevražednými sklony. On však vždy stačí zabránit nejhoršímu, a ještě z toho na její konto dokáže vtipkovat. Když ji nedovolí vypít smrtelný lektvar ani vyskočit z okna, má po ruce ještě revolver, který se nebojí namířit ani proti němu. Takto spolu "zápasí" dlouhá léta až dokud se v ní také něco nezlomí a nerozhodne se jednat jako on. Dohodli se přeci na oboustranné toleranci k dalším příležitostným partnerům, tak proč by si ona také nemohla někoho najít. Náhle je ale všechno jinak. Zatímco dosud byl vždy nad věcí, nedokáže se najednou smířit s tím, že by i jeho žena měla mít pletky s jiným mužem. Taková "nevěra" se mu najednou zdá naprosto nepřekonatelná a ona ho tím dostává do kolen. Zpočátku se mu to zdálo jako žert, ale když ho přesvědčí, že se se svým novým objevem chystá odjet na hory a že ji má každou chvíli vyzvednout, přestanou ho zajímat jeho milenky a začíná pociťovat žárlivost k milenci své ženy. I on najednou vyšiluje a také si chce sáhnout na život. Tomu Antonie však zabrání, když mu sdělí, že nikoho nemá a nikam nepojede. Znova mu tím vlije krev do žil a opět mu stoupne sebevědomí. Jenomže právě někdo zvoní a není to nikdo jiný než ten, na koho čeká (Marian Roden). Žárlivostí zuřivý manžel se na něj vrhá a začíná divoká bitka. Který z nich nakonec vyhraje?
Jistě největší předností této inscenace (překlad: Věra Vrbová, režie: Patrik Hartl, scéna a kostýmy: Lenka Rašková, hudba: Luděk Fiala, produkce: Michal Hrubý a další) byli představitelé hlavních rolí. Svůj příběh tzv. "ze života" po vlažném začátku oba postupně rozehráli do poloh, kde bylo cítit jiskrnější napětí mezi manželi. Jana Krausová ve své roli nastoupila jako citově labilní a hysterická ženská, která se postupně proměnila v suverénní a silnou ženu, která svému manželovi dala jeho tzv. otevřené manželství "sežrat i s úroky", i když se jí to nakonec trochu vymklo z rukou. Zatímco Karel Roden nastoupil jako sebevědomý donchuán (i když na první pohled vypadal spíš jako uťáplý manžílek), ze kterého se během jejich neustálých konfrontací stal žárlivostí zničený slaboch a šílenec. Jejich šarvátky nepostrádali ironii, vtip ani napětí. Myslím, že velmi dobře dokázali vystihnout povahy obou postav, které se svým způsobem milovaly i nenáviděly. Zajímavé byly i momenty, kdy jako by vystoupily z příběhu a mluvily k divákům a tím jako by jim rekonstruovaly, co se vlastně stalo. Byl to zajímavý příběh o střetávání se ženského a mužského principu a rozdílného přístupu ke vztahu. Otázkou zde tedy zůstává, jestli je otevřené manželství tím správným řešením?
Moje hodnocení: 60 %
„Zoufale jedovatá tragikomedie o odvrácené straně lásky.“ (premiéra 21. ledna 2002)
Tato tragikomedie o otevřeném manželství je zároveň nejstarší inscenací Studia DVA, neboť to ji na svém repertoáru má již téměř 11 let. Velký podíl na úspěchu má určitě i její skvělé obsazení. Představí se zde životní partneři jak na jevišti, tak i v osobním životě - Jana Krausová a Karel Roden, a k nim se v závěru přidá i Karlův bratr Marian. Tuto úspěšnou hru napsal v roce 1983 italský dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo s manželkou Francou Rame, která mu při psaní pomáhala. Na naše jeviště ji přivedl Patrik Hartl, který ji poprvé představil na prknech pražského Branického divadla. Od té doby s ní procestovali snad celou republiku a 10. října 2012 zavítali i k nám do Severočeského divadla. Tímto představením jsem tedy zahájila svou další divadelní sezónu.
Antonie (Jana Krausová) si právě ve svém bytě připravuje smrtelný koktejl ze sedativ. Jde jen o další pokus, jak ukončit svůj život s velmi záletným manželem (Karel Roden), který si již dlouhé roky své manželství zpestřuje nekonečnými milostnými avantýrami. I přes všechna tato jeho dobrodružství nemohou být jeden bez druhého, a tak mu Antonie navrhne oddělené bydlení a tím i tedy volné manželství, což mu velmi vyhovuje. Může si svá dobrodružství užívat dle libosti a čas od času zajít na návštěvu ke své manželce, které nezapomene zdůraznit, že skutečnou lásku cítí jenom k ní a že to ostatní je jenom "pouhá" živočišná touha. Antonie ale však na jeho lásku nevěří a velmi trpí pocitem, že už ho ona sama tolik nepřitahuje, že je nemilovaná, méněcenná a dohání ji to až k hysterickým záchvatům se sebevražednými sklony. On však vždy stačí zabránit nejhoršímu, a ještě z toho na její konto dokáže vtipkovat. Když ji nedovolí vypít smrtelný lektvar ani vyskočit z okna, má po ruce ještě revolver, který se nebojí namířit ani proti němu. Takto spolu "zápasí" dlouhá léta až dokud se v ní také něco nezlomí a nerozhodne se jednat jako on. Dohodli se přeci na oboustranné toleranci k dalším příležitostným partnerům, tak proč by si ona také nemohla někoho najít. Náhle je ale všechno jinak. Zatímco dosud byl vždy nad věcí, nedokáže se najednou smířit s tím, že by i jeho žena měla mít pletky s jiným mužem. Taková "nevěra" se mu najednou zdá naprosto nepřekonatelná a ona ho tím dostává do kolen. Zpočátku se mu to zdálo jako žert, ale když ho přesvědčí, že se se svým novým objevem chystá odjet na hory a že ji má každou chvíli vyzvednout, přestanou ho zajímat jeho milenky a začíná pociťovat žárlivost k milenci své ženy. I on najednou vyšiluje a také si chce sáhnout na život. Tomu Antonie však zabrání, když mu sdělí, že nikoho nemá a nikam nepojede. Znova mu tím vlije krev do žil a opět mu stoupne sebevědomí. Jenomže právě někdo zvoní a není to nikdo jiný než ten, na koho čeká (Marian Roden). Žárlivostí zuřivý manžel se na něj vrhá a začíná divoká bitka. Který z nich nakonec vyhraje?
Jistě největší předností této inscenace (překlad: Věra Vrbová, režie: Patrik Hartl, scéna a kostýmy: Lenka Rašková, hudba: Luděk Fiala, produkce: Michal Hrubý a další) byli představitelé hlavních rolí. Svůj příběh tzv. "ze života" po vlažném začátku oba postupně rozehráli do poloh, kde bylo cítit jiskrnější napětí mezi manželi. Jana Krausová ve své roli nastoupila jako citově labilní a hysterická ženská, která se postupně proměnila v suverénní a silnou ženu, která svému manželovi dala jeho tzv. otevřené manželství "sežrat i s úroky", i když se jí to nakonec trochu vymklo z rukou. Zatímco Karel Roden nastoupil jako sebevědomý donchuán (i když na první pohled vypadal spíš jako uťáplý manžílek), ze kterého se během jejich neustálých konfrontací stal žárlivostí zničený slaboch a šílenec. Jejich šarvátky nepostrádali ironii, vtip ani napětí. Myslím, že velmi dobře dokázali vystihnout povahy obou postav, které se svým způsobem milovaly i nenáviděly. Zajímavé byly i momenty, kdy jako by vystoupily z příběhu a mluvily k divákům a tím jako by jim rekonstruovaly, co se vlastně stalo. Byl to zajímavý příběh o střetávání se ženského a mužského principu a rozdílného přístupu ke vztahu. Otázkou zde tedy zůstává, jestli je otevřené manželství tím správným řešením?
Moje hodnocení: 60 %
manželé (K.Roden a J.Krausová) |
manželé a milenec (J.Krausová, K.Roden a M.Roden) |
0 Comments:
Okomentovat
<< Home