"Čochtan vypravuje" - host Domu kultury UL

(Jiří Voskovec, Jan Werich, Burton Lane, Josef Dvořák)

"Nestárnoucí muzikál Jiřího Voskovce a Jana Wericha DIVOTVORNÝ HRNEC v osobité úpravě nejslavnějšího českého představitele vodníků Josefa Dvořáka." (premiéra 1. února 1993, obnovená premiéra 22. září 2005)

Divotvorný hrnec patří mezi oblíbené a často studované muzikály. Já již jednou navštívila jeho ústeckou verzi v našem Severočeském divadle opery a baletu. V rámci festivalu "Ústecká forbína" jsem si ale nechtěla nechat ujít ani tu, pod kterou se podepsal asi nejznámější český "vodník", výborný komik a improvizátor a také principál svého divadla Josef Dvořák. Ten své první herecké zkušenosti sbíral v ochotnickém divadle v Kadani. Po té ale už jeho kroky vedly do ústeckého Kladivadla a počátkem 70. let také do legendárního pražského divadla Semafor. Představení 23. dubna 2012 v ústeckém Domě kultury se stalo výjimečnou událostí hned ze dvou důvodů. Za prvé znamenalo ústeckou derniéru, ale také zde Josef Dvořák "předoslavil" své 70. narozeniny, které měl o dva dny později. Díky tomu jsme tak mohli vidět velké a vřelé gratulace, předávání květin, darů, sfoukávání svíček a navíc nám také jako bonus na závěr nechal shlédnout krátký němý záznam "Hadriána z římsů" z Kladivadla z roku 1971. Role Čochtana mu byla opravdu jak na tělo ušitá a svým humorem i improvizací probouzel silné výbuchy smíchu jak v hledišti, tak i na jevišti, což ho evidentně velmi bavilo.

Do Ameriky přijíždí Josef Novák (Karel Gult) se svou dcerou Káčou (Stanislava Topinková-Fořtová). Ve Štědré dolině se setkávají s místními obyvateli - s Woody Richtarikem (Rostislav Trtík), jeho němou sestrou Zuzkou (Lambrini Chaciosová) a Bellindou (Blanka Tůmová). Těm nezbývá příliš času do dražby jejich půdy, po které prahne senátor Randall (Jiří Veit). Káča s otcem jim pomohou zbývajícím finančním obnosem, který potřebují ještě složit. Za to Novákovi nechají kousek jejich půdy, se kterým on má své vlastní plány. Tentýž večer se Káče svěří se svým "posláním". Doma v Čechách sebral třeboňskému vodníkovi Čochtanovi (Josef Dvořák) kouzelný hrnec plný zlata, neboť věří, že když ho na americké půdě zakope, zajistí tím své dceři bohaté věno. Netuší však, že ten za ním přeplaval oceán a trvá na vrácení svého pokladu. Novák ho ale již stačil schovat a vrátit ho nehodlá. Kromě toho, že nadpřirozeným bytostem dodává jejich kouzelnou moc a nesmrtelnost, má i schopnost splnit tři přání obyčejným smrtelníkům. Po třetím přání se však i z vodníka stane člověk, což je také další důvod, proč Čochtan trvá na vrácení svého hrnce. Nic netušící Káča při jedné konfrontaci s Randallem vysloví na místě nedaleko pokladu přání, aby senátor zčernal, a to se také stane. Rázem má problém a je nařčena z čarodějnictví. Hrnec náhodou objeví Zuzka a schová ho na jiném bezpečném místě, o kterém nikdo jiný nemá ani tušení. Potkává se zde však s vodníkem a i když je němá padnou si do noty. Zničehonic pak Čochtan vysloví přání, aby mohla mluvit, což se mu také v blízkosti hrnce vyplní. Pozná, že je tedy pokladu velmi blízko a chce si ho vzít zpět. Novák však chce svou dceru dostat z problémů a tak potřebuje i poslední třetí přání. Čochtan má před sebou velmi těžké rozhodnutí. Díky Zuzce, se kterou se rozhodne zůstat, nechává smrtelníkům jejich poslední přání a sám se stává jedním z nich. Chystá se veselka Káči s Woodym. Nevěsta je sice bez věna, ale šťastná. Stejně jako Zuzka se svým Čochtanem. I Novák se s tímto koncem rád spokojí.

Bylo dost jasné, že více jak o hru samotnou, šlo především o radostnou exhibici a suverénní vystoupení Josefa Dvořáka. Z každého jeho gesta i nespočtu improvizovaných replik byla znát radost z bavení publika a škodolibě i z "bourání" svých kolegů na jevišti. Zvládli to ale s bravurou a smekám před nimi. Opravdu to s ním neměli zrovna lehké, dával jim zabrat a měli tak co dělat, aby to vše ustáli. Velmi mě zaujala i hudební složka inscenace (autorů - režie: Jaroslav Fleischer a Josef Dvořák, scéna: Pavel Roučka, kostýmy: Daniela Flejšarová, choreografie: Josef Starosta, hudební režie: Milan Volf, zvuková režie: Aleš Cmíral a další), a to především v písních Stanislavy Topinkové-Fořtové, a nelehký úkol Karla Gulta sekundovat "panu herci" a skvělému improvizátorovi Pepovi Dvořákovi. Pan Dvořák je fakt výborný a rozhodně mu tahle role skvěle přistála. Byl v ní jak vodník ve vodě :-). Ne nadarmo patří mezi nejlepší a nejoblíbenější představitele vodníků u nás. Ta radost a nadšení z hraní z něj přímo sálala. Bylo to vážně lehké a velmi veselé představení, které mělo neobvyklou děkovačku a to díky oslavě kulatého výročí i výjimečné příležitosti ústecké derniéry vyšperkované krátkou ukázkou části tehdejšího představení v našem Kladivadle. Byla jsem ráda, že jsem při tom mohla být a Pepovi přeji i v dalším životě jen to nejlepší.
Moje hodnocení: 66 %

Čochtan (J.Dvořák)

Čochtan (J.Dvořák)

Novák a Čochtan (K.Gult a J.Dvořák)

Novák a Čochtan (K.Gult a J.Dvořák)

Woody, Novák a Káča (R.Trtík, K.Gult a S.Topinková-Fořtová)

Woody, Novák a Káča (R.Trtík, K.Gult a S.Topinková-Fořtová)

"Dioptrie růžových brýlí" - host Krušnohorského divadla

(Ondřej Ládek alias Xindl X)

"Lehce mrazivá groteska o podivné čtyřhře, která si pohrává s realitou i žánry." (premiéra 29. června 2010)

Divadelní premiéru v současnosti populárního písničkáře Xindla X, jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít. Jeho hudba, a především texty mě (stejně jako spoustu dalších) zaujaly už na ústecké "Trampské portě". V roce 2008 zde získal ocenění v Autorské portě za píseň Dysgrafik. Od té doby vydal už dvě alba - Návod ke čtení manuálu (2008) a Praxe relativity (2010). Vystudoval scénáristiku a dramaturgii na FAMU a svou divadelní prvotinu napsal v roce 2005. Od roku 2010 ji na svých prknech uvádí pražské Švandovo divadlo jako světovou premiéru. Do Teplic s ní přijeli hostovat 17. dubna 2012 a po "Třech v háji" je to další hra na téma krize středního věku. Tentokrát ale jinak; podstatně nápaditěji. Byla jsem na to zvědavá a těšila se. Vše začíná na dni 0, který značí přítomnost, a v rámci příběhu se vracíme v čase, abychom mohli pochopit, jak se vše vlastně stalo.

Honza (Viktor Limr j.h.) se probouzí po zcela obyčejném a běžném dni v posteli vedle své milované manželky Vandy (Barbora Vyskočilová j.h.), ale přeci jen se všechno nezdá být úplně v pořádku. Přestože všechno, fotky, občanka i její tvrzení, nasvědčuje tomu, že je jeho žena, vůbec ji nezná a je si naprosto jistý, že ještě včera byl ženatý s Alicí (Petra Hřebíčková). V hlavě má zmatek a neví si s tím rady, přesto se tomu snaží přijít na kloub. Jestliže Vanda není tou, za kterou se vydává, hraje svou roli výborně a Honza už tomu začíná pomalu věřit. I když si tím není stále úplně jistý, snaží se sám sebe přesvědčit, že přeci není blázen. Navíc spolu právě slaví pětileté výročí svatby. Honza se svěřuje svému dlouholetému kamarádovi a psychologovi Maxovi (Tomáš Pavelka). Ten mu ale velmi snadno vysvětlí, že se jedná o syndrom růžových brýlí, a že ta jeho Alice je jen jeho utkvělá představa ideální ženy, ale že jeho reálná manželka je prostě Vanda, a že nejlepším receptem je zbavit se své představy, jako to i on před lety udělal. Aktuálně však sám polyká kila prášků a denně je na telefonu se svým psychiatrem. Honza po počáteční nejistotě, následném rozhořčení a bezmoci, začíná rezignovat a podvolovat se svému "reálnému" manželství. Hlavu mu však znovu zamotá, že ve svém bytě opět vídá i Alici. Zatímco on z toho pomalu šílí a coby oblíbený DJ pociťuje stále větší zálibu v country, Vanda celou tu hru hraje dál. Při konfrontaci s Alicí se rozhodne, že zůstane jeho ženou a z Alice se i s její pomocí stává opravdu jenom přízrak. Ani Max při jedné ze svých návštěv nepřizná, že by Alici v bytě spatřil a trvá na tom, že Honza musí tuto svou představu zabít. Dokonce mu na to opatří zbraň a pytel. Alice je bezradná, neboť se jí celá výměna kvůli klidnému dopsání scénáře vysněné zakázky na telenovelu příliš nepovedla. Nabídla své místo jako dočasný záskok své svobodné kamarádce ilustrátorce, jenže ta se najednou Honzy, který už ji bere jako svou ženu, nechce jen tak vzdát. Honza se tedy na radu svého kamaráda rozhodne svou představu nadobro zabít. Alice se mu snaží vše vysvětlit, ale on si ji odvede do koupelny, namíří a...Max se potom, co uvidí jejího ducha dočista zblázní a Vanda je šťastná se "svým novým" mužem, i když pro to musela obětovat svou kamarádku. Nebo je to ještě nějak jinak? Přijde na řadu zdravý rozum? Hranice mezi realitou a halucinací jsou však někdy podivně tenké.

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se v nastaveném formátu zorientovala, ale to napětí bylo velmi zajímavé a poutavé. Věděla jsem, že mohu čekat originální zápletku a nemohla jsem se dočkat, až tomu přijdu na kloub. S každou další scénou se vše ale začalo rozplétat a také nás (diváky) čím dál tím více bavit. Nejvíc tomu ale zcela jistě pomohl výkon skvělého Viktora Limra, neboť jeho velmi zmatený a dezorientovaný Honza prošel tolika pocitovými změnami a polohami a každá do celé té hry opravdu výstižně zapadala. Působil velmi civilním, a přesto i komickým projevem. Místy ale také velmi zranitelně, což působilo dost autenticky a divák se do jeho kůže mohl zkusit snadno vžít. Ale zřejmě nikdo by nic podobného nechtěl ve skutečnosti zažít. Opravdu zajímavý námět a dobrá myšlenka, i když pár detailů nebylo úplně promyšlených (např.: že jeho nejlepší kamarád neznal jeho manželku, se kterou byl již 5 let ženatý, apod.). Pouštění videoprojekcí na divadle příliš nefandím, ale zde se některé z nich daly skousnout. Samozřejmě zde byla i dobrá hudba. Xindla X považuji za skvělého písničkáře a textaře a nyní si ho můžu zařadit i do kolonky zajímavého divadelního autora. Má dobré nápady a myšlenky. Doufám, že se ještě nějakého jeho divadelního kousku dočkáme. Určitě bych tuto hru (režie: Jakub Sommer, dramaturgie: Martina Kinská, hudba: Dominik Renč, scéna: Martyna Dworakowska, kostýmy: Klára Potůčková, produkce: Jana Bergerová, inspice: Petra Štanclová a další) mohla doporučit.

Moje hodnocení: 73 %

Vanda a Honza (B.Vyskočilová j.h., V.Limr j.h.)

Vanda a Alice (B.Vyskočilová j.h., alter. E.Leimbergerová)

Vanda, Honza a Max (B.Vyskočilová j.h., V.Limr a T.Pavelka)

"Tři v háji" - host Krušnohorského divadla

(Michael Viewegh, Iva Hercíková, Halina Pawlovská, Miroslav Oupic)

„Láska versus sex v komedii o vztazích během krize středního věku.“ (premiéra duben 2012)

Podkladem k této divadelní adaptaci se stal stejnojmenný literární bestseller, na kterém se podíleli hned 3 naši známí autoři – Michael Viewegh, Iva Hercíková a Halina Pawlovská. Každý z nich psal pouze kapitoly svých postav. Znali jenom jméno, věk, povolání a stav svého hrdiny. Tato povídková kniha pak vycházela na pokračování v časopise „Šťastný Jim“. Napsání celé knihy trvalo rok a navíc sami autoři nevěděli, jak to vlastně celé dopadne. Možná jejich jména nebo neobvyklý způsob vzniku nalákal čtenáře k jejímu přečtení. Jiní se zase rozhodli pro její divadelní ztvárnění. Do svého repertoáru ji v dubnu 2012 zařadila i Divadelní společnost Artur, která ji od srpna 2012 hrála i na své letní scéně – na střeše Galerie Harfa v Praze. Já si na ni zašla o pár měsíců dříve, kdy s ní soubor 9. dubna 2012 hostoval v teplickém Krušnohorském divadle. Režie se ujal Karel Janák, který se podepsal například pod známé a oblíbené filmy "Snowborďáci" či "Rafťáci".

S první postavou příběhu, Albertem (Jindra Kriegel), se právě ocitáme na recepci jednoho kosmetického zařízení. Vzpomíná, jakým byl kdysi třídním premiantem a jak se toužil věnovat doktořině. Nicméně dokončil pouze čtyři semestry medicíny a není zrovna spokojený, že skončil jako recepční v Centru plastické a estetické chirurgie. Ženil se brzy, ve svých jednadvaceti letech, a se svou manželkou Kristýnou (Michaela Kuklová) má dvě děti. Zanedlouho mu bude čtyřicet a začíná pociťovat, že jejich vztah už není, co býval. Podobně je na tom i Kristýna. I ta pociťuje jakousi krizi středního věku a touží po změně či nějakém tom povyražení. Zatímco ona se stýká s frajerským a o několik let mladším Ivošem (Tomáš Krejčíř) z reklamní agentury, on se "spustí" s vdanou ženou, která je ještě navíc jeho o dva roky mladší šéfová Olga (Vanda Károlyi-Konečná). Ta je velmi cílevědomá a nezapře v sobě vůdčí dominantní typ. Albert pozná, že ani ona pro něj není ta pravá, a tak zkusí své štěstí ještě u podstatně mladší Ivety (Veronika Nová). I když se zpočátku zdá vše v pořádku a že jim to docela klape, s postupem času poznává, že věkový rozdíl je přeci jenom výraznou překážkou. Iveta ho opouští kvůli mladšímu. Ani Kristýně to s Ivošem příliš nevyjde. Oba měli výrazné nutkání zažít nějakou změnu, ale stále jeden ke druhému něco cítí. Po nevydařených vztazích se rozhodnou svému manželství dát ještě šanci. Zdají se být bohatší o novou zkušenost, ale také chytřejší a pokornější sami k sobě. Snad si tak budou i více vážit sebe navzájem a ke zpestření jejich milostného života jim bude stačit i třeba jen kostým batmana :-).

Námět mě tedy příliš neoslovil, zřejmě jsem od toho očekávala více. Nicméně se tam našlo několik velmi vtipných momentů či hlášek. Největší zásluhu na tom ale mají herci, resp. herečky. I když zde neměla hlavní roli, jistě byla nejzapamatovatelnější a svým charakterem a projevem určitě zaujala a pobavila nejvíc Veronika Nová, která hrála holku, jak se říká "na pěst", a hrála ji opravdu skvěle. Její prořízlá pusa věčně žvýkající žvýkačku se mi určitě vryla do paměti nejvíce. Velmi dobrý výkon podala i Vanda Károlyi-Konečná, u níž nešlo přehlédnout, že si svou roli svérázné a náruživé Olgy pěkně užívá. A dát si tak lehce nohy za hlavu jistě stojí také za ocenění. Nejpřirozeněji na mě působila svým výkonem Míša Kuklová, která si střihla podváděnou a zároveň i podvádějící manželku. Její dva chlapi se představili v naprosto odlišných povahách - poněkud ostýchavý a nevýrazný Albert v podání Jindry Kriegela a suverénní a "drsňácký" Ivoš Tomáše Krejčíře. Nejzajímavější na celém tomto dílku tedy jistě zůstává způsob, jakým vzniklo a že se na něm podíleli hned tři naši spisovatelé. Sami nevěděli, kam to bude celé směřovat a jak to dopadne a zřejmě i proto je celá zápletka i konec ve stejném duchu, celkem fádní. Nicméně souhlasím, že kniha patří do žánru velmi lehkého letního čtení a kdo takové má rád, přijde si na své.

Moje hodnocení: 52 %

Kristýna a Ivoš (M.Kuklová a T.Krejčíř)

Albert a Olga (J.Kriegel a V.Károlyi-Konečná)

Kristýna a Albert (M.Kuklová a J.Kriegel)