20 dubna 2012

"Dioptrie růžových brýlí" - host Krušnohorského divadla

(Ondřej Ládek alias Xindl X)

"Lehce mrazivá groteska o podivné čtyřhře, která si pohrává s realitou i žánry." (premiéra 29. června 2010)
 Divadelní premiéru v současnosti populárního písničkáře Xindla X, jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít. Jeho hudba a především texty mě (stejně jako spoustu dalších) zaujaly už na ústecké "Trampské portě". V roce 2008 zde získal ocenění v Autorské portě za píseň Dysgrafik. Od té doby vydal už dvě alba - Návod ke čtení manuálu (2008) a Praxe relativity (2010). Vystudoval scénáristiku a dramaturgii na FAMU a svou divadelní prvotinu napsal v roce 2005. Od roku 2010 ji na svých prknech uvádí pražské Švandovo divadlo jako světovou premiéru. Do Teplic s ní přijeli hostovat 17. dubna 2012 a po "Třech v háji" je to další hra na téma krize středního věku. Tentokrát ale jinak; podstatně nápaditěji. Byla jsem na to zvědavá a těšila se. Vše začíná na dni 0, který značí přítomnost, a v rámci příběhu se vracíme v čase, abychom mohli pochopit, jak se vše vlastně stalo.
Honza (Viktor Limr j.h.) se probouzí po zcela obyčejném a běžném dni v posteli vedle své milované manželky Vandy (Barbora Vyskočilová j.h.), ale přeci jen se všechno nezdá být úplně v pořádku. Přestože všechno, fotky, občanka i její tvrzení, nasvědčuje tomu, že je jeho žena, vůbec ji nezná a je si naprosto jistý, že ještě včera byl ženatý s Alicí (Petra Hřebíčková). V hlavě má zmatek a neví si s tím rady, přesto se tomu snaží přijít na kloub. Jestliže Vanda není tou, za kterou se vydává, hraje svou roli výborně a Honza už tomu začíná pomalu věřit. I když si tím není stále úplně jistý, snaží se sám sebe přesvědčit, že přeci není blázen. Navíc spolu právě slaví pětileté výročí svatby. Honza se svěřuje svému dlouholetému kamarádovi a psychologovi Maxovi (Tomáš Pavelka). Ten mu ale velmi snadno vysvětlí, že se jedná o syndrom růžových brýlí, a že ta jeho Alice je jen jeho utkvělá představa ideální ženy, ale že jeho reálná manželka je prostě Vanda, a že nejlepším receptem je zbavit se své představy, jako to i on před lety udělal. Aktuálně však sám polyká kila prášků a denně je na telefonu se svým psychiatrem. Honza po počáteční nejistotě, následném rozhořčení a bezmoci, začíná rezignovat a podvolovat se svému "reálnému" manželství. Hlavu mu však znovu zamotá, že ve svém bytě opět vídá i Alici. Zatímco on z toho pomalu šílí a coby oblíbený DJ pociťuje stále větší zálibu v country, Vanda celou tu hru hraje dál. Při konfrontaci s Alicí se rozhodne, že zůstane jeho ženou a z Alice se i s její pomocí stává opravdu jenom přízrak. Ani Max při jedné ze svých návštěv nepřizná, že by Alici v bytě spatřil a trvá na tom, že Honza musí tuto svou představu zabít. Dokonce mu na to opatří zbraň a pytel. Alice je bezradná, neboť se jí celá výměna kvůli klidnému dopsání scénáře vysněné zakázky na telenovelu příliš nepovedla. Nabídla své místo jako dočasný záskok své svobodné kamarádce ilustrátorce, jenže ta se najednou Honzy, který už ji bere jako svou ženu, nechce jen tak vzdát. Honza se tedy na radu svého kamaráda rozhodne svou představu nadobro zabít. Alice se mu snaží vše vysvětlit, ale on si ji odvede do koupelny, namíří a...Max se potom, co uvidí jejího ducha dočista zblázní a Vanda je šťastná se "svým novým" mužem, i když pro to musela obětovat svou kamarádku. Nebo je to ještě nějak jinak? Přijde na řadu zdravý rozum? Hranice mezi realitou a halucinací jsou však někdy podivně tenké.

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se v nastaveném formátu zorientovala, ale to napětí bylo velmi zajímavé a poutavé. Věděla jsem, že mohu čekat originální zápletku a nemohla jsem se dočkat, až tomu přijdu na kloub. S každou další scénou se vše ale začalo rozplétat a také nás (diváky) čím dál tím více bavit. Nejvíc tomu ale zcela jistě pomohl výkon skvělého Viktora Limra, neboť jeho velmi zmatený a dezorientovaný Honza prošel tolika pocitovými změnami a polohami a každá do celé té hry opravdu výstižně zapadala. Působil velmi civilním a přesto i komickým projevem. Místy ale také velmi zranitelně, což působilo dost autenticky a divák se do jeho kůže mohl zkusit snadno vžít. Ale zřejmě nikdo by nic podobného nechtěl ve skutečnosti zažít. Opravdu zajímavý námět a dobrá myšlenka, i když pár detailů nebylo úplně promyšlených (např.: že jeho nejlepší kamarád neznal jeho manželku, se kterou byl již 5 let ženatý, apod.). Pouštění videoprojekcí na divadle příliš nefandím, ale zde se některé z nich daly skousnout. Samozřejmě zde byla i dobrá hudba. Xindla X považuji za skvělého písničkáře a textaře a nyní si ho můžu zařadit i do kolonky zajímavého divadelního autora. Má dobré nápady a myšlenky. Doufám, že se ještě nějakého jeho divadelního kousku dočkáme. Určitě bych tuto hru (režie: Jakub Sommer, dramaturgie: Martina Kinská, hudba: Dominik Renč, scéna: Martyna Dworakowska, kostýmy: Klára Potůčková, produkce: Jana Bergerová, inspice: Petra Štanclová a další) mohla doporučit.
Moje hodnocení: 73 %
Vanda a Honza (B.Vyskočilová j.h., V.Limr j.h.)
Vanda a Alice (B.Vyskočilová j.h., alter. E.Leimbergerová)
Vanda, Honza a Max (B.Vyskočilová j.h., V.Limr a T.Pavelka)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home