"Kráska z Leenane" - Činoherák Ústí

(Martin McDonagh)

"Je tu krásně, ale není to pro život. Příběh z místa, ze kterého chtějí všichni utéct." (premiéra 26. září 2014)

Stejně jako před osmi lety v Českých Budějovicích jsem si i letos 21. ledna 2015 vybrala k první návštěvě roku stejnou hru irského autora "Krásku z Leenane", která je směsicí komedie, melodramatu, hororu i syrové tragédie. A coby start to bylo opravdu příhodné. Po roce jsem se totiž opět vrátila na "místo činu", do původních prostor našeho Činoherního studia, kam se po náročném roce, kdy se nevzdali, činoheráci opět vrátili, tentokrát však už pod hlavičkou nového spolku Činoherák Ústí. Je obdivuhodné, s jakým zápalem, chutí a odvahou se rozhodli zabojovat s nevolí úředníků magistrátu, a s podporou svých fanoušků, mnohých podnikatelů, dobrovolníků a dárců svou scénu získali zpět. Jistou měrou tomu přispěl i fakt, že ve volbách zvítězili větší příznivci ústecké kultury z hnutí ANO a platformy PRO Ústí. Nedokázala jsem si představit, že by tato více jak čtyřicetiletá tradice, která patří mezi to nejlepší, co ve městě máme, jen tak skončila. I když se to zdá neuvěřitelné, mají naši činoheráci k dispozici hned dva krásné prostory. Kromě původního ČS se jim totiž podařilo zrekonstruovat prostory bývalého kina Hraničář a v září tam také mohli odstartovat novou sezónu a jako nový divadelní spolek představit svou první premiéru, kterou se stala právě "Kráska" (do prostor ČS se vrátili až 16. ledna 2015 premiérou hry "Kopanec"). Tvůrci si ji vybrali i jako určitou paralelu s naším krajem. Ten je prý stejně jako Leenane místem, které lidi milují, ale vzhledem k tomu, že zde není příliš možností práce či vyžití, prchají jinam. Pro McDonagha je to jeho první divadelní komedie a také je považována za jeho nejlepší text. V roce 1996 získal nominaci na prestižní Cenu Lawrence Oliviera za nejlepší hru v Londýně a o 2 roky později za ni získal 6 nominací na divadelní Tony Awards v USA. Jako filmař debutoval v roce 2006 krátkometrážním filmem "Six Shooters", za který získal Oscara. Následně napsal i zrežíroval filmy "V Bruggách" (2008) a "Sedm psychopatů" (2012).

V irském městečku vysoko na kopci žije čtyřicetiletá Maureen (Anna Fišerová) se svou matkou Mag (Marta Vítů), o kterou se až otrocky stará a ona jí to ani zdaleka neulehčuje. Nevraživost a napětí mezi ženami je dosti patrné. Despotická matka své dceři neustále rozdává příkazy a ta, i když je automaticky plní, se netají touhou po matčině smrti, která by jí konečně přinesla klid. Její dvě sestry už před časem z domu utekly a založily vlastní rodiny, a i ona touží po podobném životě. Maureeniny zkušenosti s muži čítají však pouhý polibek se dvěma z nich. Ona chce ovšem více a příležitost dostane, když do jejich domu přinese Ray Dooley (Kryštof Rímský) pozvání na rozlučkový večírek s jejich americkými příbuznými. Málem se o vzkazu nedověděla, neboť matka jí ho nehodlala předat a raději ho spálila, ale naštěstí se s Rayem ještě potkala na cestě. Na party se potká se starším Dooleym, Patem (Matúš Bukovčan). Pozdě v noci ji doprovodí domu a stráví s ní noc. Ráno se Mag nestačí divit, když v kuchyni potká polonahého Pata, který jí nachystá Vital i oblíbenou kaši. Nejvíce ji však "dožere", když do místnosti vejde její dcera jen v kombiné a celá rozvrkočená. Ženy se do sebe pustí a Pat se raději rozloučí s tím, že Maureen z Londýna napíše. I když se zpožděním, ale dopis jí po Rayovi pošle. Jasně mu napsal instrukci, že ho musí doručit osobně a do ruky přímo Maureen. Ray na ni však nedovede tak dlouho a v přítomnosti Mag čekat, a nechá dopis ve spárech její matky. Ona si dopis samozřejmě přečetla a dozvěděla se, jak to té noci mezi nimi bylo a že ji zve na rozlučkovou party, po které se i on chystá za strýcem do Ameriky a rád by ji vzal s sebou. Psaní okamžitě letí do kamen a Maureen, aniž by cokoliv tušila, na stejný večer, kdy má být párty, připraví matce k šedesátinám slavnostní piškoty s prskavkou. Matka má škodolibou radost a dostane záchvat smíchu, až Maureen zavětří. S podporou horkého oleje ji donutí k přiznání. Po té se okamžitě sebere a žene se za svým milým. Dožene ho na nádraží, aby se s ním rozloučila. Ke štěstí už chybí jen krůček. Nebo velký krok? Není nad dobrý pohrabáč. Již ji zde nic nedrží, ale informace, kterou jí přinese Ray, ji naprosto zdrtí.

Vzhledem k tomu, že už jsem jedno nastudování této hry měla možnost vidět, neubráním se srovnávání. Ústecká scéna byla o něco skromnější, ale svému účelu dostatečně posloužila. Hudební podklad se mi ale k atmosféře inscenace (autorů - režie: Filip Nuckolls, dramaturgie: Vladimír Čepek a další) příliš nezamlouval. Herecké výkony rovněž byly o něco slabší než ty z jihočeského nastudování. Tam totiž výtečně zvolili především obě ženské představitelky, které přesněji odpovídaly věkovou kategorií hlavním postavám. Myslím, že právě to hrálo velkou roli pro výkony v ústecké inscenaci. Jak Marta Vítů, tak i Anna Fišerová jsou podstatně mladší než Mag s Maureen. A i když se k tomu obě ženy postavily statečně, bylo těžší uvěřit osudům, které na jevišti ve svých rolích prožívaly. Hra je především o dialozích, ale Martě často stačila jen výmluvná gesta, za která schovávala promyšlené a přesně cílené naschvály. Anna na mě zase působila taková napjatá (a to nejen díky ortéze, se kterou musela hrát). A jako by to z ní spadlo až v závěrečné scéně. Kryštof Rímský dostal nejvděčnější alias nejvtipnější roli. Moc mi k němu ale nesedla, zvlášť v momentech, kdy mi více než Kryštofa připomínal spíše karikaturu Pavla Lišky. Jednoznačně nejvíc na mne ale zapůsobil fakt, že mohu opět sedět v Činoherním studiu a vidět ty, kteří k němu za několik posledních let neodmyslitelně patří. "Krásku z Leenane" považuji za úspěšnou předzvěst jejich další etapy a moc jim držím pěsti. Také budu radši, když sáhnou po podobných hrách, než po těch se sudeto-německou tématikou.
Moje hodnocení: 60 %

Mag a Ray (M.Vítů a alter. J.Jankovský)

Mag a Maureen (M.Vítů a A.Fišerová)

Maureen a Pat (A.Fišerová a M.Bukovčan)